Záchrana kostela sv. Markéty v Jaroměřicích nad Rokytnou

Z historie

Barokní stavba vznikla na místě staršího kostela poničeného velkým požárem roku 1631. Současná podoba chrámu sv. Markéty vznikla rozsáhlou přestavbou původní stavby, téměř současně s přestavbou zámku. Tu inicioval a financoval mezi lety 1710 až 1739 Jan Adam z Questenberka, patron chrámu a držitel jaroměřického panství, a také milovník nejen barokního stavitelství, ale i dalších múz, zejména hudby. Chrám sv. Markéty představuje vysoce hodnotnou vrcholně barokní stavbu, jejíž návrh vyšel z dílny předního rakouského architekta Johanna Lucase von Hildebrandta. Na jeho vzniku se s největší pravděpodobností dále podíleli stavitel Jakub Prandtauer a Tobiáš Gravani. Ti patrně participovali také na barokní přestavbě sousedícího zámku. Z toho důvodu stavitelé mohli poslouchat hudbu komponovanou a dirigovanou významných barokním skladatelem Františkem Antonínem Míčou.

Architektonické a dispoziční řešení

Kostel sv. Markéty navazuje na sousední budovu zámku, se kterou je hmotově propojen, a společně představují jednotný urbanisticko-architektonický celek – zámecký areál Jaroměřice nad Rokytnou. Komplex s rozsáhlou zahradou je výraznou dominantou historického jádra města, které obývá cca čtyři tisíce obyvatel. Kostel je svým hlavním vstupním průčelím situován do boční ulice a jižním průčelím přiléhá k zahradní terase, která sousedí se zámeckou zahradou.

Kostel je klasicky východně orientován. Na západní straně je široké průčelí chrámové předsíně, která spojuje dvě diagonálně postavené hranolové věže. Vlastní chrámová loď, navazující na protáhlou příčně obdélnou předsíň, má tvar elipsy, jejíž délka je cca 20 m, šířka necelých 15 m a výška až k oku lucerny je asi 35 m.

Obvod lodě kostela je v interiéru rozdělen pilíři tak, že vytvářejí šest zaklenutých výklenků. Pilíře a klenbové pásy centrálního prostoru nesou mohutný tambur, prolomený šesti okenními otvory, na jejichž pilířích jsou znázorněny alegorické postavy představující osm blahoslavení. Tambur je zakončen masivní římsou, jejíž horní hranice je 19,9 m nad zemí. Nad stěnami tamburu se vypíná do výše 29 m kupole. Na ní je osmiboká eliptická lucerna s ­Božím okemo průměru 1,2 m. V prvním patře lodi jsou kromě hlavního kůru s varhany ještě čtyři malé postranní galerie, které sloužily zpěvákům. Loď kostela i presbytář jsou bohatě vyzdobeny freskami. Autorem freskové výzdoby lodi kostela i kupole je Karel František Tepper. 

Dvě věže diagonálně přiléhající na obou koncích k západnímu průčelí chrámové předsíně jsou přibližně stejné, mají téměř čtvercový půdorys a jsou přes 30 m vysoké. Severní zvonová věž byla vystavěna již roku 1732, ale v roce 1773 se její vrchní část zřítila. Věž již nebyla uvedena do původního stavu. Roku 1782 byl kostel dokončen dostavbou jižní věže, do té doby dovedené pouze do prvního patra. V severní věži jsou instalovány zvony, jižní věž není v současnosti využívána. Kostel byl ve 20. století postupně rekonstruován a interiér byl i částečně upraven pod vedením děkana Václava Küchlera. Za vstupními dveřmi vzniklo v roce 1957 malé zádveří vytvořené Josefem Kapinusem. Na vnitřní velká vrata vyřezal čtyři evangelisty a traduje se, že jsou to portréty Otokara Březiny, Františka Bílka, Josefa Floriana a Jakuba Demla. Předposlední velká obnova objektu proběhla v letech 1978–1985.

V rámci poslední rekonstrukce byly zastavěny kouty mezi kostelními věžemi, vyměněny střešní krytiny včetně restituování zdobných pásů a vikýřů. Dále byly opraveny vnější omítkové pláště objektu včetně nátěrů a doplnění iluzivní malby na hmotě tamburu. 

Konstrukční a materiálové řešení

Stávající základové konstrukce stavby byly v průběhu realizace díla zcela respektovány a nebyly nijak narušeny či upraveny. Stavební úpravy stávajících základových konstrukcí se přestavovaly pouze realizací nezbytných prostupů pro instalaci nových rozvodů TZB. Stávající historické konstrukce plnící nosnou funkci byly dotčeny pouze lokálními úpravami, zejména realizaci stavebních úprav pro uložení vnitřních instalací a rozvodů TZB.

Významnější trhliny, které neměly vliv na stabilitu budovy jako celku, byly sanovány ocelovým systémem helikálních výztuží. K zazdívání a doplňování původního zdiva byl použit výhradně ostře pálený neglazovaný keramický materiál vyzdívaný na trasvápennou zdicí maltu.

Stávající vodorovné nosné konstrukce byly v dobrém technickém stavu a nevykazují žádné zásadní poruchy. Dřevěné stropy byly podle sondáží výrazně zasaženy biotickými činiteli a lokálně destruovány. Stav těchto konstrukcí byl havarijní. Na základě všech zjištění byla navržena kompletní výměna stropních povalů. Byly vyměněny také poškozené krovové konstrukce a střešní plášť. Krov nad lodí kostela prošel kompletní výměnou rozpěrového a hambalkového patra, výměnou horních kleštin, pásků a vaznic a podle potřeby byly provedeny protézy a zesíleny sloupky ležatých stolic a vzpěr vaznic. Po provedení protéz a zpětné montáže systému rozpěr plných vazeb, celého hambalkového patra, systému věšadel a zesilujících kleštin, byla osazena nová konstrukce lucerny. Ta byla vyrobena jako replika původní konstrukce, a to včetně důrazu na v minulosti realizované profilace prvků a konstrukční spoje. Lucerna byla pokryta novým měděným plechem, přičemž výrazový charakter byl zachován v souladu se stávajícím stavem, tedy vývojovou etapou z šedesátých až osmdesátých let 20. století. Vřetenové schodiště s přístupem na kůr a do krovu nad lodí kostela bylo vzhledem k rozsahu poškození středového dříku vřetene kompletně demontováno a nahrazeno novým schodištěm, které je replikou původního. Sestavení schodiště je provedeno na středový čep z dubového dřeva, jednotlivé stupně jsou vetknuty do zdiva a obezděny cihelnými kvantlíky.

Podlahy

Novodobé materiálově nevhodné podlahy – převážně keramické dlažby a betonové mazaniny – byly v celém rozsahu demontovány a nahrazeny novými podlahovými konstrukcemi s finálními povrchy navrženými převážně na základě sondážních průzkumů. V hlavním chrámovém prostoru je provedena nová podlaha z leštěných formátových desek 450/450 mm vyrobených z mramoru. Pokládka byla realizována ve dvoubarevném šachovnicovém vzoru s diagonálním uložením a odpovídá původnímu stavu. V bočních chodbách jsou položeny ručně vyráběné cihelné dlažby. Nová podlaha v kaplích a zákristii byla provedena z hoblovaných dubových fošen, jejichž povrch byl upraven kartáčováním. Fošny jsou ukládány na sraz a k podlahovým bačkorám přibíjeny kovanými hřebíky. V rámci stavebních úprav byla realizována výšková úprava podlah přibližně na historické nivelety a vytvořen bezbariérový prostor. Novodobé sklobetonové konstrukce v chrámových galeriích byly vybourány a nahrazeny sklem eliptického tvaru odpovídajícímu vyzdívaným průzorům. Sklo s pískovanou pochozí plochou bylo osazeno na gumové podložky do skrytého nerezového rámu. Plocha podlahy v místě demontáží byla doplněna ručně vyráběnou pálenou cihelnou dlažbou formátu odpovídajícímu dochované historické dlažby. Dochované starší historické dřevěné podlahy v dobrém technickém stavu byly očištěny, opatřeny impregnačními prostředky a povrchově natírány přírodním olejem.

Omítky

V interiéru objektu byla dále provedena kompletní revize omítkových vrstev. Omítky a malby chrámové předsíně, centrálního chrámového prostoru a presbytáře byly realizovány podle restaurátorského záměru.  Vnější povrchové omítky byly zbaveny nevhodných fasádních nátěrů a mimo místa se zvýšenou vlhkostí byly doplněny maltou z písků zrnitosti odpovídající původním omítkám s trasvápenným pojivem. Ponechané omítky byly po oškrábání a odprášení zpevněny křemičitou penetrací. Obnovily se stávající iluzivní malby architektonických článků, přičemž jejich rozhraní bylo zvýrazněno a ohraničeno zaškrábnutím do nově nanášených štukových vrstev. V rámci obnovy vnějších vrstev se provedla kompletní revize veškerých kanalizačních rozvodů a na všech svodech byly vyměněny, případně doplněny lapače střešních splavenin. Dále byly obnoveny všechny hodinové ciferníky na kostelních věžích. Zachovávané kamenné prvky byly očištěny, zpevněny, případně doplněny, konzervovány a následně patinovány. Dochované historické mříže a ocelová táhla byly repasovány na místě. Bylo provedeno celkové očištění zámečnických a kovářských prvků, odstranění dožilých nátěrů, odrezení a nový antikorozní nátěr grafitově černé barvy s hedvábným leskem. Novými výrobky jsou madla na schodištích, případně zábradlí. Veškeré kovové prvky byly provedeny jako kovářské výrobky s povrchovou úpravou antikorozním nátěrem grafitově černé barvy s hedvábným leskem.

Okenní výplně

V přízemí byly v průběhu předešlých oprav a rekonstrukcí vyměněny veškeré okenní výplně vyjma oken západního průčelí a oken u točitých schodů vedle zákristie. K ponechaným starším oknům západního průčelí byla z důvodu zateplení doplněna vnitřní křídla s deštěním. Veškerá okna 2. NP byla kompletně repasována. Na úrovni 3. NP, nad prostorem galerií, jsou osazena novodobá špaletová okna. Vnitřní křídla jsou zasklena plochým sklem s vitrážovým členěním, vnější okna jsou pevná bez členění skleněných tabulí. Vnitřní okna byla pro svůj zachovalý technický stav a vhodné řemeslné opracování kompletně repasována, vnější novodobá okna byla s ohledem na úpravy vnějšího parapetu vyměněna za nová. Okna lucerny jsou dřevěná a tvarově odpovídají oknům vrchní úrovně tamburu, přičemž jsou provedena bez profilace dřevěných profilů a zasklena dvojsklem. S ohledem k celkové demontáži lucerny byla tato okna navržena k celkové výměně. Nová okna byla vyrobena jako kopie oken vrchní úrovně tamburu s dřevěným členěním skleněných výplní a zasklením dvojsklem.