Záchrana a památková obnova Bellarie v areálu zahrady zámku Český Krumlov

Dvoupodlažní stavba byla přestavěna po roce 1745 za panování knížete Josefa ­Adama ze Schwarzenbergu. V této době vznikla v úrovni přízemí kuchyně, grota a jídelní výtah. Následné radikální stavební úpravy v duchu dolnorakouského rokoka proběhly mezi lety 1755–1757 na základě plánů od Josefa Fortiniho a Andrease Altomonte.

Pro dalších více než 250 let se stal letohrádek plnohodnotnou součástí komplexu zámecké zahrady – centrálním prvkem areálu.

Po roce 1958 bylo v prostoru před Bellarií dočasně vloženo novodobé letní divadelní otáčivé hlediště. Letohrádek se tak stal na dlouhá desetiletí pouze kulisou pro sezónní provoz zahradní divadelní scény. V rámci rekonstrukce v letech 1971–1993 došlo k radikálnímu vytěžení vnitřních hmot pod terasou Bellarie, kde vznikly místnosti pro divadelní zázemí.

Celkový stav letohrádku před současnou obnovou byl nejhorší za celou více než třísetletou existenci. Stavebně technicky, ale zejména druhem a možností využití neodpovídal své historické, urbanistické a architektonické hodnotě.

Záchrana a památková obnova spočívala v komplexním stavebně restaurátorském zásahu, zahrnujícím všechny části stavby včetně nejbližšího okolí.

Obnova stavby Bellarie

Kočárové rampy se zděnou podnoží 

Budova Bellarie stojí na zdvojené obdélné terase. Nižší terasu tvoří vyvýšené prostranství, které je přístupno šikmými dlážděnými kočárovými rampami a ze severní strany schody lemovanými zídkami z lomového kamene.

Zde došlo ke kompletní výměně souvrství nájezdových komunikací s dlažbou ze žulových odseků a na vlastní terase k obnově pískové mlatové vrstvy. Lemovací kamenné zídky překryly po opravě zdiva nové žulové profilované bloky.

Schodiště, terasa s balustrádou a podzemím

Omítané obvodové podnoží zděné z lomového kamene, zakončené zdobenou balustrádou, lemuje v úrovni přízemí stavby vyšší terasu. Tato plocha, tvořená z kamenných desek, je vždy v příčné ose přístupna oboustranným dvouramenným schodištěm. Na jihu pak z terasy pokračuje dvojice obloukových schodišťových ramen s kovaným zábradlím do 1. patra (2. NP) ke galerii.

Podnoží s balustrádou, atakované atmosférickou vlhkostí a průsakem vody do suterénu (1. PP), prošlo velkoplošnou zednickou a kamenickou opravou. Dlažba terasy byla postupně rozebrána a celé souvrství s hydroizolací tvořící strop nad podzemím bylo kompletně obnoveno.

Uvolněné části nástupních schodišť, složené z žulových stupňů, bylo třeba rozebrat, nově založit a opětovně je složit do původního tvaru. Kované zábradlí obloukových ramen do 1. patra bylo restaurováno, doplněno a opatřeno zeleným nátěrem. Ozdobné růžice pak byly pozlaceny.

Novodobě rozšířená dispozice podzemí pod terasou dlouhodobě trpěla průsakem vody z chybně provedené terasy. Po stavební opravě a po úpravě dispozice slouží jako provozní a hygienické zázemí (dočasně v letním období i pro divadelníky) a současně i nově jako jednoduché muzeum na téma historie a vývoj zámecké zahrady.

Zastřešení a fasády včetně výplní otvorů

Dožilá krytina na mansardové střeše byla celoplošně nahrazena novým štípaným modřínovým šindelem a opatřena krycím zeleným olejovým nátěrem doloženým v archivních zápisech z roku 1755.

Růžovo-bílo-šedá barevnost fasád Bellarie před obnovou byla po drobných opravách omítek nahrazena historickou úpravou v kombinaci odstínů šedé a bílé. Dveřní a okenní výplně otvorů prošly celkovou truhlářskou repasí včetně obnovy nátěrů.

Restaurování groty

V podzemí Bellarie se původně nacházely tři místnosti (tzv. kouzelný stůl, kuchyně a grota).

Prostor groty byl zkrášlen čtyřmi polokruhovými nikami a fontánou v ose vstupu. Stěny byly původně pokryty barvenou omítkou, v líci převážně se struskou, doplněny o štukové ornamenty, kamínky, škeble a zrcátka. Podlahu tvořily barevné oblázky složené do geometrických ­obrazců. Omítaný strop vymaloval malíř Josef Lederer v roce 1749 (autor výzdoby Maškarního sálu na českokrumlovském zámku).

Nedokončená obnova z devadesátých let 20. století, vysoká vlhkost v uzavřeném prostoru a následný dlouhodobý nezájem bez jakékoli údržby zapříčinily neutěšený stav konstrukcí s výzdobou.

Komplexnímu restaurátorskému zásahu předcházel podrobný průzkum a zejména zajištění či dohledání možností výroby potřebných materiálů pro obnovu výzdoby (říční mušle, vypouklá zrcadla, železářská struska, ale i barevné kamenné oblázky na podlahu).

Při vlastní obnově byly využity jak konzervační, tak čistě restaurátorské, ale i rekonstrukční metody. Po zdokumentování stropu, s pozůstatky maleb a torz štukových prvků na pečlivě ošetřených původních celistvých plochách, byl nejprve vytvořen základní ornamentální rozvrh. S využitím historických fotografií před havárií následovaly detailní malířské a štukatérské návrhy postupně přenášené na nově doplňované omítkové vrstvy. V minulosti transferované plochy s původní malbou byly osazeny zpět a restaurovány. Vzhledem k nedostupnosti přísně chráněných mušlí, původně použitých na výzdobu stěn, se podařilo získat jen sporé zbytky. Ostatní chybějící pak doplnily náhražky z 3D tiskárny a porcelánu. Vypouklá zrcadla byla vyrobena podle dochovaných fragmentů a otisků jejich lůžek na stěnách.

Podlaha z barevných oblázků byla vyčištěna a chybějící plochy doplněny kamínky ukládanými do vápeno-jílového lože. Do osy proti vstupu byla navrácena a zprovozněna restaurovaná žulová fontána, která byla v minulosti přesunuta do zdiva kočárové rampy, a do bočních nik byly na stávající sokly umístěny výdusky váz ze zámecké zahrady.

Podzemí s kuchyní a jídelními výtahy

Prostřední podzemní místnost se vzhledem a vybavením blížila ke středověkým zámeckým kuchyním. Z původního zařízení se dochovalo pouze otevřené ohniště s mohutným dymníkem a malou píckou, torzo malého výtahu na pokrmy pro přepravu jídel do sousední místnosti k tzv. kouzelnému stolu a nefunkční konstrukce výtahu k dopravě potravin na úroveň galerie v 1. patře.

Malý výtah bylo nutno ve spodní části doplnit a kompletně vyrobit pojízdný vozík, u velkého výtahu bylo třeba provést opravy a doplnění stávající konstrukce.

Vlastní prostor kuchyně byl vyčištěn, obnovily se omítky s vápennými nátěry, byla doplněna cihelná dlažba, osazena nová kaménka (nádoba na vodu) a zavěšeny repliky svítidel.

Kromě nekompletního mechanického rožnicího stroje nalezeného v depozitáři zámku se mobiliární vybavení kuchyně nedochovalo. Zařízení doplnily prvky vyrobené podle nákresů z historických předloh. Kuchyňské a jídelní nádobí pochází z depozitáře zámku a nákupů z antiku.

Kouzelný stolek

Tzv. kouzelný stolek s dřevěným mechanismem, umístěný v letohrádku již od roku 1746, je unikátní zařízení, které slouží k překvapivému servírování pokrmů z úrovně suterénu do sálu v přízemí. Princip spočívá v rychlé výměně dvou desek, které se po vyprázdnění před očima přítomných spustily o patro níže a během několika vteřin se znovu objevily doplněné.

Samotný mechanismus kouzelného stolku byl restaurován již v roce 1992. Vlivem vlhkosti však došlo k zpuchření lan a ­rozklížení některých částí. Po opravách a výměně poškozených prvků bylo celé zařízení zprovozněno.

Restaurování malované výzdoby stěn a stropů sálové dispozice přízemí a galerie v 1. patře

Autorem výmalby interiéru obou nadzemních podlaží Bellarie byl třeboňský malíř František Jakub Prokyš. Výmalba jídelny je typickou ukázkou barokního iluzionismu v malířství, kdy malíř „otevřel“ stěny místnosti právě iluzivní malbou průhledy do zahrady s muzicírující společností. V galeriovém horním patře (2. NP) Bellarie pak vytvořil malbu architektury.

V rámci současné obnovy bylo přistoupeno k celkovému vyčištění, doplňkovým opravám a dílčí restaurátorské retuši.

Prostor jídelny v přízemí byl doplněn o restaurovaný dřevěný lustr. V tanečním sále v přízemí a do galerie v 1. patře byla zavěšena nová křišťálová svítidla.

Fontány

Nově kamenicky zhotovené kopie fontán byly osazeny na původní místo, do prostoru v ose jižní lemovací zdi kočárových ramp (v místě vyjmuté a navrácené fontány do groty) a pod nástupní schodiště 1. ­terasy.

Závěr

Více než padesátiletá letní činnost přírodního divadla, využívající ocelovou konstrukci otáčivého hlediště před Bellarií, bohužel nadále znemožňuje celkové uplatnění vlastního letohrádku v rámci historického komplexu zámecké zahrady. Teprve po přemístění divadelního provozu bude možné obnovit i centrální předprostor stavby letohrádku a umožnit tak vnímání širších souvislostí a principů mimořádně významného souborného uměleckého díla, které bezesporu Bellarie, ale i vlastní zámecká zahrada představuje.