Výstava Portae vitae Josefa Hlávky

Výstava začíná dveřmi z domu v Přešticích, kde se Josef Hlávka 15. února 1831 narodil, a pokračuje exponáty mapujícími život člověka, který se stal největším mecenášem, jakého česká země měla. Josef Hlávka již jako dítě projevoval výrazný výtvarný a technický talent, a proto studoval pozemní stavitelství na pražské polytechnice a po jeho absolvování v roce 1851 odešel do Vídně studovat architekturu. Současně se studiem na vídeňské AVU se u českého stavitele Františka Šebka učil zedníkem, protože chtěl poznat skutečnou práci a život na stavbách. Roku 1854 studia dokončil, za vynikající studijní výsledky obdržel státní cenu a tím byl osvobozen od vojenské služby. S architektem Heinrichem Ferstlem spolupracoval na projektech rakouské banky, burzy a Votivního chrámu a poté i na jejich stavbě, současně pracoval i pro stavitele Františka Šebka a stal se ředitelem jeho stavební kanceláře. Díky stipendiu od vídeňské AVU mohl v letech 1856-1859 procestovat celou Evropu a získat poznatky, které později uplatnil ve svých projektech a stavbách.

První a poslední stavby

Pro své technické a organizační schopnosti začal být žádaným stavitelem a tehdy mu František Šebek daroval svou stavební kancelář a pomohl získat stavební koncesi. Samostatnou stavbou kostela Panny Marie ve Vídni začala Hlávkova velmi úspěšná kariéra stavitele a pokračovala stavbou obytných domů podle vlastních projektů. Tím se proslavil a získal významnou zakázku na stavbu vídeňské opery podle návrhu svých bývalých profesorů Augusta Siccarda von Siccardsburga a Augusta Eduarda van der Nülla. Stavba opery probíhala v letech 1861-1869 a Hlávka současně ve Vídni postavil řadu dalších budov, paláců, obchodních a obytných domů nebo škol. Nestavěl však jen ve Vídni. V roce 1860 byl vyzván k vypracování projektu a následně i ke stavbě areálu biskupské rezidence řecko-pravoslavné církve ve městě Černovice v Bukovině, vzdálené a zaostalé oblasti tehdy Rakousko-Uherska, dnes Ukrajiny. Hlávka vypracoval projekt a ve spolupráci s přivedenými odborníky vybudoval cihelny, kamenolomy a další pro stavbu potřebná zařízení. Od roku 1864 začala výstavba a pod Hlávkovým přímým dozorem vznikl komplex, který dnes slouží jako sídlo ukrajinské univerzity a je navržen na zařazení mezi památky UNESCO. Dalším dílem mimo Vídeň byl projekt pražské Zemské porodnice U Apolináře, kterou Hlávka ve spolupráci s lékaři navrhl jako centrální trakt s navazujícími lůžkovými pavilony. Areál byl postaven za Hlávkova vedení v letech 1866-1875 a je dosud plně funkční.

Kolaps a mecenášství

Do roku 1869 Hlávka postavil více než 140 budov podle svých i cizích projektů, byl oceněn řadou vyznamenání a titulů a získal velké jmění. Zastat všechny úkoly však vyžadovalo nesmírné úsilí a přepracování vedlo k nervovému kolapsu. Hlávka přestal vládnout dolní polovinou těla a byl upoután na invalidní vozík. Dalších několik let ještě vedl své stavby, ale jeho stav se dále zhoršoval, ztrácel zrak a v roce 1873 musel zrušit svou stavební kancelář a začít se léčit. Za svůj domov si zvolil zámek Lužany vedle rodných Přeštic a během deseti let trvající léčby zvelebil hlavně statky, které k zámku patřily. Z úspěšného a bohatého stavitele se stal úspěšný hospodář. Kolem roku 1880 se zotavil, chodil a i zrak se mu zlepšil, ale svou stavební kancelář už neobnovil a začal se věnovat mecenášství a veřejnému životu v zájmu české společnosti. V roce 1882 zemřela jeho žena Marie a před jejím úmrtím spolu založili první nadání ve prospěch studentů české univerzity v Praze, později Hlávka založil obdobné nadání pro pražskou polytechniku a posléze pro nově založenou brněnskou techniku. Tím začalo Hlávkovo mecenášství, které vždy směřovalo k podpoře chudých, ale nadaných a pracovitých studentů, později i vědců a umělců. Ve veřejném životě Hlávka využíval svého postavení poslance, nositele různých titulů a vyznamenání a člena stavebních a památkových komisí k prosazení záměrů, které považoval za prospěšné, jako byla záchrana Akademie výtvarných umění v Praze, která se jeho zásluhou změnila ze soukromé na státní školu a získala novou budovu a profesory, stavba Národního muzea podle návrhu Josefa Schulze a mnoho dalších. V roce 1886 se Hlávka znovu oženil se Zděnkou Havelkovou, vzdělanou klavíristkou a pěvkyní, přítelkyní rodiny Antonína Dvořáka. V té době Hlávka přestavěl zámek Lužany tak, aby získal pohodlné sídlo pro svou rodinu a dostatek místa pro přátele, kteří tam později často pobývali a pracovali. Na předním místě byl Antonín Dvořák, který pro slavnostní vysvěcení nové zámecké kaple složil novou mši, později zvanou Lužanská. Mezi dalšími hosty byli Josef Suk, Oskar Nedbal a další členové Českého kvarteta, literáti Josef Václav Sládek, Julius Zeyer, Jaroslav Vrchlický, Jaroslav Kvapil, výtvarníci Vojtěch Hynais, Václav Brožík, František Ženíšek, Josef Václav Myslbek, Josef Mařatka a jiní. Řada jejich děl během doby zdobila zámek.

Hlávkova veřejná činnost vyžadovala časté pobyty v Praze. Proto Hlávka koupil staré domy ve Vodičkově ulici a místo nich dal mezi ulicí Vodičkovou a Jungmannovou postavit bytový komplex, kde měl svůj pražský byt. Během osmdesátých let Hlávka usiloval o založení České akademie věd, slovesnosti a umění, což se podařilo až v rámci oslav čtyřiceti let vladaření Františka Josefa I. v roce 1888. Jako zakládající vklad Hlávka daroval 200 000 zlatých a vyzval k následování. Činnost akademie byla zahájena v roce 1891 spolu s otevřením Národního muzea, kde akademie sídlila, a Hlávka při zahájení vyzval k postavení jezdecké sochy sv. Václava a opět založil zřizovací fond darem 15 000 zlatých. Při akademii později zřídil i Národohospodářský ústav, opět s darem 200 000 zlatých. Během příprav akademie a v následujících letech se Hlávka podílel na řadě dalších akcí, na opravě Karlova mostu po povodni v roce 1890, postavení Strakovy akademie, dostavbě Staroměstské radnice a Svatovítského chrámu, rekonstrukci chrámu sv. Barbory a Vlašského dvora v Kutné Hoře a mnoha jiných. Při oslavách svých sedmdesátých narozenin v roce 1901 zveřejnil založení Spolku kolejí českých vysokých škol pražských a projekt na stavbu nové koleje, později zvané Hlávkova kolej, do kterého opět vložil vklad 200 000, teď už korun, a vyzval k následování. Koleje pro 214 studentů byly dostavěny v roce 1904 a do roku 1938 umožnily vystudovat 3500 nemajetných českých studentů. Po smrti své druhé ženy v roce 1904 bezdětný Hlávka založil Nadání Josefa, Marie a Zděnky Hlávkových, kterému daroval veškerý svůj movitý i nemovitý majetek v hodnotě odpovídající dnešním zhruba dvěma miliardám Kč. Zemřel 11. března 1908 a je pochován v Přešticích v rodinné hrobce, kterou sám navrhl.

Budova Akademie výtvarných umění na Letné, Praha 7

Použitá literatura
[1] Hora-Hořejš, P.: Toulky českou minulostí. Jedenáctý díl, str. 57-96, nakladatelství Via Facti, Praha 2007, ISBN 978-80-239-6717-3
[2] Kolektiv autorů: Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918, str. 132, nakladatelství Libri 1996, ISBN 80-85983-06-0
[3 Ries, P.: Josef Hlávka, největší český mecenáš. Nakladatelství TV Spektrum 1991, ISBN 80-85334-08-9
[4] Pechar, J.: Jubilejní rok Josefa Hlávky. Akademický bulletin 3, 2008, str. 2-5.
[5] Materiály vydané Nadáním Josefa, Marie a Zděnky Hlávkových, 2008