Stavební firma Lanna, 3. díl – vodní stavby na přelomu století a třetí generace vlastníků
Po roce 1877 se firma opět vrací ke své původní činnosti, k obchodu s dřívím, a zvláště k vodním stavbám. Po dokončení základní sítě drah ubývá přeprava nákladů lodní dopravou, loděnice většinou zanikají. Severně od Prahy se však rozvíjí doprava parníky, na níž měla firma Lanna významný podíl.
V letech 1870–1884 byla Vltava již regulována tak, aby parníky mohly plout i při nižším stavu vody v letních měsících. Pro přezimování parníků byl v roce 1869 zřízen přístav v Podolí s plochou 31 000 m². V roce 1892, dva roky po zkušenostech s velkou povodní, byly zvýšeny hráze přístavu a byla vybudována přístavní silnice. Na základě rozhodnutí o výstavbě zdymadel na dolní Vltavě vypracovala firma Lanna komplexní návrh na splavnění střední a dolní Vltavy a Labe až k Ústí nad Labem. Projekt se stal základem pro návrh, který sestavila a schválila státní komise.
Již v roce 1897 se proto mohlo přikročit ke stavbě zdymadla u Libčic (1898–1900) a současně i zdymadla v Troji. V letech 1900–1904 bylo postaveno další zdymadlo u Miřejovic a v letech 1902–1904 obdobné dílo u Vraňan, stavěné spolu s laterálním kanálem Vraňany–Hořín. Kanál v délce 10 km překonává téměř devítimetrový rozdíl výšky hladin. Tak bylo firmou Lanna dokončeno splavnění dolní Vltavy.
Pokračovaly stavby zdymadel na Labi u Dolních Beřkovic (1903–1907), u Štětí (1905–1909), u Roudnice (1906–1910) a současně i na Vltavě u pražského ostrova Štvanice.
Lanna – mecenáš umění
Za svého života proslul Vojtěch Lanna mladší také jako jeden z nejštědřejších mecenášů a sběratelů umění a byl v tomto oboru uznávaným znalcem. Byl členem společnosti pro výstavbu Rudolfina, kam přispěl sbírkou mědirytin, a největším přispěvatelem výstavby Uměleckoprůmyslového muzea, finančně se podílel na přestavbě budovy Měšťanské besedy v Praze, podporoval řadu umělců, mezi nimi například Josefa Mánesa a Václava Brožíka. Své sbírky shromažďoval v Lannově paláci, postaveném v Hybernské ulici podle návrhu Ignáce Vojtěcha Ullmanna (1822–1897), který vybudoval Vojtěch Lanna starší. „Azylem“ pro Vojtěcha Lannu mladšího byla pražská Lannova vila, navržená architekty Ignácem Vojtěchem Ullmannem a Antonínem Viktorem Barvitiem (1823–1901), postavená v letech 1868–1872, nebo letní sídlo – Lannova vila v rakouském lázeňském středisku Gmundenu, kde přestavbu a dostavbu staršího objektu projektoval a řídil architekt Gustav Gugitz (1836–1882).
Svobodný pán Vojtěch Lanna mladší umírá dne 31. prosince 1909. Je pohřben v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech, jejímž autorem je Antonín Viktor Barvitius a spoluautorem Ignác Vojtěch Ullmann. Společenským oceněním a uznáním politického významu Vojtěcha Lanny mladšího bylo jeho povýšení do šlechtického stavu v roce 1868. V roce 1908 se pak jako „svobodný pán“ stal členem panské sněmovny ve Vídni.
Rodinný přítel a společník Jan Schebek zůstal firmě věrný doslova až za hrob. Do kanceláře firmy docházel i v době svého důchodu, pohřben je spolu s Vojtěchem Lannou mladším na Olšanských hřbitovech, každý má svoji polovinu hrobky.
Akciová společnost Lanna a její pokračovatelé
Po smrti Vojtěcha Lanny mladšího převzal vedení firmy poslední z Lannů, JUDr. Vojtěch František Josef, svobodný pán Lanna (1867–1925), pod jehož vedením dokončila firma rozpracované stavby zdymadel a pokračovala v údržbových pracích na horní Vltavě, na Labi, na Nežárce a Lužnici. V roce 1911 byly zahájeny práce na základech nábřežních zdí a postavena nábřežní zeď u kláštera křížovníků v Praze. Rovněž byly činěny pokusy o pronikání firmy mimo území Čech, zejména na jih Evropy. Vypuknutí války v roce 1914 však znamenalo útlum stavební činnosti s finančními důsledky. Tato skutečnost i špatný zdravotní stav třetího z generace Lannů zřejmě způsobily, že se firma začala postupně rozprodávat, v roce 1920 prodal její majitel podnikatelskou licenci československé bance Bohemia, která se zavázala, že obchodní jméno Lanna bude zachováno. Vojtěch František Josef Lanna se po prodeji firmy přestěhoval do Mnichova, kde v roce 1925 umírá.
Ustanovená akciová společnost vedená správní radou banky se snažila překonat nedostatek zakázek především pracemi na Slovensku, čištěním v průběhu války neudržovaných přístavů v Bratislavě a v Komárně. Práce v bratislavském přístavu pokračovaly až do roku 1923, samostatně nebo například v kooperaci s firmou Dr. Karel Skorkovský. Firma Lanna pak prováděla řadu stavebních prací na území Čech a Moravy, na Slovensku i v tehdejší Podkarpatské Rusi, kde měla svoje filiálky.
Po roce 1948 vznikly z více než 3 500 soukromých firem násilným znárodněním mamutí Československé stavební závody. Jejich součástí se staly i závody PA 509 a PA 202, utvořené z divizí firmy Lanna.
Po restrukturalizaci tohoto podniku vznikl, kromě dalších, závod Vodostavba a z něho byl sloučením s dalšími závody vytvořen podnik Vodní stavby (Vodní stavby Praha). Z Vodních staveb se vydělily v průběhu dalšího vývoje specializované stavební firmy, například Vodní stavby Temelín (pozdější Vodní stavby Bohemia, dnes Hochtief CZ a. s.), Zakládání staveb a. s. nebo Metrostav a. s.
Zdroje
[1] ŽÁKAVEC, T. Lanna. Praha: Spolek československých inženýrů, 1936.
[2] ZÁZVORKA, P. Osobnosti stavitelství. Praha: Informační centrum ČKAIT, NPÚ, 2016.
[3] VÍTEK, J. Mosty v České republice. Praha: Informační centrum ČKAIT, 2019.
[4] HLAVAČKA, M., ed. Lanna & Lanna, Rodina a podnikání. Praha: Historický ústav Akademie věd České republiky, 2022.
[5] ZÁZVORKA, P. Dynastie Lannů, Stavebnictví, 2011, č. 10.
