Stavební firma Bratři Kleinové, 2. díl

Značný majetek, který rodinná firma shromáždila, souvisel se skutečností, že Kleinové stavěli nebo se podíleli na výstavbě téměř jedné třetiny všech železničních tratí v Rakousko-Uhersku.

Výčet tratí mezi roky 1837–1873, na kterých se Kleinové podíleli, je imponující:

•   1837–1838 Vranovice – Brno, součást Severní dráhy císaře Ferdinanda
•   1840–1841 Spytihněv – Přerov, součást Severní dráhy císaře Ferdinanda
•   1842–1845 Praha – Olomouc, součást Severní státní dráhy
•   1843–1845 Blansko – Česká Třebová, součást Severní státní dráhy
•   1845–1851 Praha – Děčín, součást Severní státní dráhy
•   1853–1855 Ostrava – Opava, součást Severní dráhy
•   1848–1854 Semmeringsbahn, úsek rakouské Jižní dráhy
•   1854–1859 Terst – Lublaň
•   1856–1857 Pardubice – Liberec, Jihoseveroněmecká spojovací dráha
•   1856–1858 Vídeň – Linec, Dráha císařovny Alžběty
•   1859–1862 Praha-Smíchov – Cheb, Česká západní dráha
•   1866–1870 Plzeň – České Budějovice – Vídeň, Dráha císaře Františka Josefa
•   1867–1870 Dráha arcivévody Karla Ludwiga v Haliči
•   1867–1870 St. Valentin – Tarvisio, Dráha korunního prince Rudolfa
•   1870–1871 Ostrava – Frýdlant nad Ostravicí
•   1870–1871 Zábřeh na Moravě – Sobotín
•   1872–1873 Šternberk – Šumperk – Hanušovice – Lichkov

Celkově vystavěla firma bratří Kleinů přes 3 500 km železničních tratí. K nejobtížnějším úsekům stavby železnice, na kterých se firma podílela, patřila Horská dráha Semmering.

Horská dráha Semmering

Z řady inženýrů, kteří ve firmě bratří Kleinů pracovali, vynikal absolvent pražské techniky Jan Schebek (1813–1899), kterému byl svěřen obtížný horský úsek výstavby rakouské Jižní dráhy (Ősterrechische Sűdbahn), spojený s ražbou tunelů a stavbou viaduktů, známý jako „Horská dráha Semmering“ (Semmeringbahn) (obr. 2). Jedná se o 41,7 km dlouhou železniční trať, která vede z Gloggnitz přes průsmyk a obec Semmering do města Műrzzuschlag. Semmeringbahn, první evropská horská železnice s normálním rozchodem, je rovněž považována za první horskou železnici na světě.

Projektováním a návrhem vedení trati byl v roce 1841 pověřen inženýr Karl von Ghega. Na základě zkušeností získaných z návštěvy Velké Británie a USA navrhl tři různé varianty vedení trati, které předložil tehdejšímu generálnímu řediteli státních drah, jímž byl Hermenegild von Francesconi. Na základě schválených plánů se pak mezi lety 1848–1854 podílelo na stavbě trati téměř 20 000 dělníků, z toho třetina žen. Tunely byly raženy ručně, s výjimkou černého prachu nebylo použito výbušnin. Dne 23. října projela úsekem Mürzzuschlag – Payerbach (obr. 3) první lokomotiva, slavnostního otevření trati dne 16. května 1854 se osobně zúčastnil i císař František Josef I. s chotí Alžbětou. První nákladní vlak projel po trati dne 18. května 1854 a první vlak s cestujícími dne 17. července téhož roku.

Na trati je 14 tunelů, 16 viaduktů (i dvoupatrové), vlaky přejíždějí také 118 menších kamenných a 11 železných mostů. Celková délka údolí a propastí, přes které vlaky projíždějí po viaduktech a mostech, je 1,6 km.

Nejdelším viaduktem je s délkou 228 m Schwarza-Viadukt, nejvyšší je Kalte Rinne Viadukt s výškou 46 m. Celková délka tunelů je 4,5 km, nejvyšší stoupání trati je 28 ‰, přičemž 60 % délky trati má stoupání či klesání od 20 do 25 ‰. Trať probíhá celkem 22,4 km přímými úseky, 20,4 km v obloucích, kde téměř 16 % trati má nejmenší poloměr 190 m. Nejvyšší bod trati se nachází v nadmořské výšce 897 m. Staniční a provozní budovy byly často stavěny přímo z materiálu vytěženého při ražbě tunelů. V roce 1959 byla celá trať kompletně elektrifikována, Semmeringbahn (Semmering Railway) byla dne 2. prosince 1998 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO (obr. 4, 5). Od roku 2012 se pod masivem a pod tratí buduje 27 km dlouhý Semmerinský úpatní tunel, který bude spojovat Gloggnitz v Dolním Rakousku a Műrzzuschlag ve Štýrsku, jeho otevření se předpokládá v roce 2027. Nový úsek trati by měl převzít rychlou osobní a veškerou nákladní dopravu.

Podnikání v hutním průmyslu a další aktivity

Panství Loučná nad Desnou Kleinové zakoupili včetně železáren v Sobotíně. Další železárny začali stavět ve Štěpánově u Olomouce (důvodem byla blízkost železniční trati). V roce 1849 pak spojili tyto železárny do jednoho podniku Zöptauer und Stefanauer Bergbau und Eisenhűtten a.g. Zöptau (Sobotínsko-štěpánovská železářská a hutní společnost se sídlem v Sobotíně). Tyto železárny, které zaměstnávaly jen v Sobotíně přes 2 000 dělníků, vyráběly především výrobky určené pro provoz železnice a později také těžebních zařízení. Vzhledem k potřebě uhlí pro provoz železáren se začala firma bratří Kleinů podílet také na jeho těžbě a v některých regionech se stala v této oblasti významným obchodním partnerem. Nejvýrazněji se firma uplatnila při těžbě uhlí na Kladensku, kde podnikala s firmou Lanna (obr. 6). Společnost Kladenské železářské těžařstvo, ve které byla firma Bratři Kleinové zastoupena, zde v roce 1854 vybudovala první vysokou pec v českých zemích.

V osmdesátých letech 19. století založila firma Bratři Kleinové spolu s dalšími podnikateli firmu na zakládání staveb mostů, která jako první v tuzemsku zakládala například mosty v Děčíně a v Ústí nad Labem pomocí kesonů, které byly rovněž použity v Praze při zakládání Palackého mostu (v letech 1875–1876).

Firmu postihla v roce 1855 ztráta, když Franz Klein zemřel při inspekci železniční trati z Bohumína do Osvětimi. Mladší bratr Albert, který se až dosud staral ve firmě především o finanční záležitosti, byl v roce 1858 povýšen do šlechtického stavu, stal se baronem a v roce 1863 poslancem, v roce 1864 byl povýšen do stavu rytířského a v roce 1872 dědičně do stavu svobodných pánů s přídavkem von Wiesenberg (tedy z Loučné nad Desnou). Albert Klein zemřel v Sobotíně ve věku 70 let a jeho potomci se stali sobotínskou větví rodu. 

Závěr

Po smrti Alberta firma postupně upadala, potomci (bylo jich více než 20), kteří žili životem zbohatlé šlechty, nedokázali firmu dále rozvíjet. Za zmínku stojí, že vnučkou Alberta von Wiesenberga byla básnířka Sidonie Nádherná (1885–1950). Řada staveb, které firma Bratři Kleinové realizovala, se stala technickými nebo kulturními památkami. Patří k nim například nádraží a vozovna v Zábřehu na Moravě, kamenný most Františka Palackého v Praze, Karlínský (Negrelliho) viadukt, viadukt u Heršpic u Brna, hlavní tunel a zmíněná trať v průsmyku Semmering, most přes Labe u Lauenburgu (BRD), řada litinových mostů nebo litinová konstrukce skleníku v zámku Lednice (obr. 9).

Jednou z největších kulturních památek Brna je rodinné sídlo Kleinů, třípodlažní novorenesanční Kleinův palác (obr. 11), do jehož fasády jsou zakomponovány na přání majitelů litinové prvky, aby se staly cílenou reklamou pro využití železa v architektuře nejen jako konstrukčního materiálu, ale i jako estetického prvku. Technickou, z dnešního hlediska ekologickou zajímavostí vybavení budovy je využití dešťové vody, která je sváděna dřevěnými koryty do nádrže, aby zásobovala prádelnu a splachování hygienických zařízení.

 

Zdroje

[1] ŽÁKAVEC, T. Lanna. Praha: Spolek československých inženýrů, 1936.

[2] GÁBA, Z., TEMPÍROVÁ-KOTRLÁ, D. Bratří Kleinové – stavitelé silnic a železnic. Šumperk: Okresní vlastivědné muzeum, 2000.

[3] ZÁZVORKA, P. Osobnosti stavitelství. Praha: Informační centrum ČKAIT, NPÚ, 2016.

[4] HLAVAČKA, M., ed. Lanna et Lanna: rodina a podnikání. Praha, 2022.

[5] Severní dráha císaře Ferdinanda [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2024. Datum poslední revize 18. 10. 2024. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Severn%C3%AD_dr%C3%A1ha_c%C3%ADsa%C5%99e_Ferdinanda&oldid=24326285. [citováno 8. 11. 2024].

[6] Kleinové [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2024. Datum poslední revize 31. 10. 2024. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Kleinov%C3%A9&oldid=24355542. [citováno 8. 11. 2024].

[7] Severní státní dráha [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2024. Datum poslední revize 15. 2. 2024. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Severn%C3%AD_st%C3%A1tn%C3%AD_dr%C3%A1ha&oldid=23662318. [citováno 8. 11. 2024].

[8] Horská dráha Semmering [online]. Wikipedie: Otevřená encyklopedie, c2023. Datum poslední revize 25. 6. 2023. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Horsk%C3%A1_dr%C3%A1ha_Semmering&oldid=22917391. [citováno 8. 11. 2024].