Theodor Ježdík
?Hle, odstrašující příklad nestejnoměrného výcviku. Tělo zanedbávám, jen hlava se cvičila. Ale o hlavě jen nemůže být člověk živ. A ta má je bez těla. Jak se hanbím!? napsal dne 20. prosince 1912 na rub fotografie, zaslané rodičům z Vídně, Theodor Ježdík (9. listopadu 1889 - 27. února 1967), pozdější akademik, profesor, doktor technických věd, vedoucí katedry vodních staveb na Fakultě inženýrského stavitelství ČVUT v Praze, její rektor, významná osobnost v oboru stavitelství, která vzbuzovala pro své odborné i lidské vlastnosti mezi kolegy i studenty právem úctu.
Autor:
Pracoval téměř třicet let jako redaktor a posléze vedoucí tiskového odboru firem Vodní stavby Praha a Zakládání staveb. Od vzniku časopisu Stavebnictví je členem jeho redakce, kde mimo jiné vede rubriku Osobnosti stavitelství. Svůj dlouhodobý zájem o historii stavebního odvětví promítl do stejnojmenné knihy vydané v roce 2016.
Theodor Ježdík se narodil na Kladně. Zájem o techniku, a zejména o vodní stavby, v něm podnítil již jeho otec, který byl jako tzv. staveb - vedoucí zaměstnán u firmy Lanna. Po maturitě na pražské staroměstské reálce se dal v roce 1907 zapsat na stavební obor tehdejší České vysoké školy technické v Praze. Studia skončil s vyznamenáním již v roce 1912. Nenašel ihned zaměstnání. Pracoval nějaký čas jako praktikant na vídeňském ministerstvu veřejných prací - v mostním oddělení. Od roku 1914 byl pak zaměstnán u stavební firmy Ing. Mysliveček, dále krátce působil při regulaci řeky Cidliny. Následně byl povolán do vojenské služby, kterou konal až do konce války.
Po převratu nastoupil Theodor Ježdík v roce 1919 do nově vytvořeného oddělení Zemského výboru pro využití vodních sil, kde setrval dalších jedenáct let. V roce 1930 byl vyzván k působení na Vysoké škole inženýrského stavitelství při ČVUT v Praze.
Svoji učitelskou činnost zahájil již dříve, v roce 1924, přednáškami a cvičeními na tehdejší Ukrajinské hospodářské akademii v Poděbradech. Po habilitaci vyučoval v roce 1928 na ČVUT, kde suploval od roku 1929 přednášky z oboru hydrologie a úprav toků.
Ještě v roce 1929 byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1934 řádným profesorem. Po úmrtí profesora Dr. Ing. Antonína Jílka (1. června 1871 - 21. dubna 1934) byl pověřen správou Ústavu pro hydrauliku, vodní nádrže a využití vodní energie.
Ve školním roce 1937-1938 zastával funkci děkana Fakulty inženýrského stavitelství. Od roku 1939 byl předsedou komise pro II. státní zkoušku. Po násilném uzavření českých vysokých škol byl dán jako řada jeho kolegů na dovolenou s čekatelným.
Po převratu nastoupil Theodor Ježdík v roce 1919 do nově vytvořeného oddělení Zemského výboru pro využití vodních sil, kde setrval dalších jedenáct let. V roce 1930 byl vyzván k působení na Vysoké škole inženýrského stavitelství při ČVUT v Praze.
Svoji učitelskou činnost zahájil již dříve, v roce 1924, přednáškami a cvičeními na tehdejší Ukrajinské hospodářské akademii v Poděbradech. Po habilitaci vyučoval v roce 1928 na ČVUT, kde suploval od roku 1929 přednášky z oboru hydrologie a úprav toků.
Ještě v roce 1929 byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1934 řádným profesorem. Po úmrtí profesora Dr. Ing. Antonína Jílka (1. června 1871 - 21. dubna 1934) byl pověřen správou Ústavu pro hydrauliku, vodní nádrže a využití vodní energie.
Ve školním roce 1937-1938 zastával funkci děkana Fakulty inženýrského stavitelství. Od roku 1939 byl předsedou komise pro II. státní zkoušku. Po násilném uzavření českých vysokých škol byl dán jako řada jeho kolegů na dovolenou s čekatelným.