Ladislav Machoň, Augusta Machoňová-Müllerová

Jako představitel stylu art deco a funkcio­nalismu v architektuře proslul Ladislav Machoň přestavbou interiérů Klementina i návrhy vil a rodinných domů v rezidenčních čtvrtích Prahy, stejně jako realizací zakázek veřejných budov, zejména v Praze a v Pardubicích. Své návrhy uplatnil i v zahraničí, například v letech 1934 až 1937 v holandském Naardenu návrhem Památníku Jana Amose Komenského, v Londýně Automatem na ­Regent Street (1938), který našel svého předchůdce v populárním pražském automatu Koruna na Václavském náměstí. Výraznou osobností byla manželka Ladislava Machoně Augusta Machoňová-Müllerová – urbanistka, návrhářka interiérů a publicistka, která se na řadě návrhů a realizací funkcionalistického architekta podílela.

Rodina, škola, zaměstnání

Ladislav Machoň se narodil 28. dubna 1888 v Praze na Královských Vinohradech, v rodině ředitele reálky Václava Machoně, který si vzal za manželku Kateřinu Pernerovou z Pardubic, pocházející z rodiny slavného železničního odborníka a stavitele, inženýra Jana Pernera (1815–1845). Ladislav studoval architekturu na české technice, od roku 1906 u profesora Josefa Schulze (1840–1917) a Josefa Fanty (1856–1954). V letech 1909 až 1917 pracoval v ­ateliéru Jana Kotěry (1871–1923). Současně podnikal zahraniční studijní cesty – navštívil Německo (1910) Belgii, Francii, Nizozemsko, Anglii (1911), cestoval na jih Evropy do Dalmácie, na Istrii i do Itálie a na sever, do Dánska, Švédska a Norska. V roce1917 založil vlastní ateliér, v němž působil až do roku 1948. Po roce 1948 pracoval v Útvaru hlavního architekta hlavního města Prahy. Od roku 1928 byl členem Státní regulační komise hl. města Prahy, po roce 1945 členem Zemského národního výboru. Angažoval se v protifašistickém odboji, zejména během pražského květnového povstání v roce 1945. V padesátých letech byl z týchž důvodů souzen, odsouzen a vězněn, v šedesátých letech rehabilitován a vyznamenán.

Augusta Machoňová-Müllerová

Manželkou Ladislava Machoně byla archi­tektka Augusta Machoňová-Müllerová (24. ledna 1906 – 11. září 1984), absolventka Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze. Již během studií působila v ateliéru Jaromíra Krejcara (1895 až 1950). V průběhu let 1928 až 1929 vykonala studijní cesty do Francie, Ruska, Švédska, Finska, Dánska a Belgie. Po absolutoriu pracovala samostatně. Ovlivnil ji zejména Karel Teige (1900–1951) a myšlenky funkcionalismu. Byla členkou levicových spolků (Levá fronta, Svaz socialistických architektů). Podílela se na organizování výstav, např. Výstavy proletářského bydlení (1931) nebo Výstavy sovětské architektury (1932). Při jejich instalaci spolupracovala rovněž se svým mužem, při nerealizovaném návrhu kolektivních obytných domů v Praze na Pankráci pak s Janem Gillarem (1904–1967). V roce 1940 se spolu s Jaromírem Horejcem (1886–1983) podílela na úpravě zahrady Uměleckoprůmyslového muzea v Praze.

Publikovala v řadě časopisů, například Stavba, Architekt SIA, Architektura. Po roce 1945 byla vedoucí komise pro reorganizaci veřejného zdravotnictví Zemského národního výboru, vedla koordinační výbor pro obnovu pozemků bývalých vojenských cvičišť v Čechách, v roce 1948 se stala spoluzakladatelkou Stavoprojektu. V následujících letech se věnovala tvorbě v duchu socialistického realismu, v padesátých letech byla členkou ateliéru Jiřího Krohy (1893–1974). Po odsouzení svého manžela statečně vystoupila na jeho obhajobu. V letech 1962 až 1964 navrhovala se svým manželem hotel Solidarita v Praze 10 – Strašnicích.

Rané stavby Ladislava Machoně

V roce 1912 se Ladislav Machoň účastnil svými návrhy soutěže na přestavbu interiérů hotelu Zlatá husa č. p. 839 na Václavském náměstí v Praze, v tomtéž roce navrhoval regulaci Rychnova nad Kněžnou, o rok později se účastnil veřejné soutěže na regulaci Náchoda. Z let 1918 až 1920 pochází úprava průčelí Švandova divadla č. p. 7/ XVI na pražském Smíchově, v roce 1920 navrhl úpravu zámku v Poděbradech a současně i reálku v Pardubicích, sokolovnu v Dobrušce, výstavní pavilon ve Filadelfii v USA a budovu české legace ve Varšavě.

Jeho architektonické návrhy ovlivnil zprvu kubismus, posléze se přiklonil k syntéze novoklasicistního a funkcionalistického stylu, který nakonec v jeho tvorbě zvítězil ([7], str. 393).

V letech 1921 až 1923 je datována úpra­va průčelí banky č. p. 848/ II v ulici Na Příkopě v Novém Městě pražském, z roku 1922 pochází rondokubistický rodinný dům č. p. 1350/XI v dnešní ulici V Bezpečí na pražském Žižkově. Během let 1923 až 1925 navrhoval budovu ředitelství pošt a telegrafu v Pardubicích, kde v roce 1925 byla podle jeho návrhu postavena ještě budova státní reálky.

V letech 1923 až 1924 uskutečnil vynikající přestavbu Klementina (č. p. 190/1) na Starém Městě pražském, kde rovněž vytvořil novou budovu centrálního katalogu (původně čítárny) v nádvoří. Na přelomu let 1934/1935 pak provedl další úpravy v části technické knihovny. Kolonii rodinných domů stavebního družstva Domov na pražském Žižkově projektoval v letech 1921 až 1925, vilu sochaře Otakara Španiela (1881–1955) na Ořechovce č. p. 487/XVII pak v roce 1924. (S Otakarem Španielem řešil architekt Machoň v uvedené době rovněž pomník profesora Ernsta Denise ve francouzském Nîmes.)

Dvojdům bratří Čapků

V Úzké ulici (v současnosti ulice ­Bratří ­Čapků) na pražských Královských Vinohradech navrhoval v letech 1923 až 1924 Ladislav Machoň v rámci kolonie stavebního družstva při Všeúřednické besedě, nazývané Ve stromkách (vycházející z idejí „zahradního města“), dvojdům (č. p. 1853/28 a č. p. 1854/30) pro oba bratry – v pravé části pro Karla (1890–1938) a v levé části pro Josefa (1887–1945).

Machoň navrhl budovu v „kotěrovském“ duchu, ve střízlivém národním stylu ([6], str. 89). Dvojdomek, který stál původně na periferii města, má valbovou střechu a zrcadlově obrácené dispozice nevelkých bytů. Přízemí Karlovy části domu bylo určeno pro „pátečníky“ – liberální diskusní klub vynikajících osobností proslulých především v kulturní oblasti s určitým společenským vlivem, kam rád docházel i prezident T. G. Masaryk. V místnosti bylo zřízeno „kanape“ přes dvě stěny, uprostřed byl umístěn stůl pro šálky na kávu, jinak prostor zdobily pouze záhony růží pod okny, kde pátečníci probírali problémy související s existencí republiky. Horní patro domu zahrnovalo pracovnu Karla Čapka, v podkroví byly situovány hostinské pokoje, zařízené podle vlastního návrhu majitele. Ve štítě budovy si Josef Čapek nechal zařídit malířský ateliér. Zahrada, o kterou oba bratři pečovali, byla místem, kam v letních měsících „pátečnící“ odcházeli – bylo v ní alpinum, suchá zídka i malý bazén s rybkami. Po úmrtí obou majitelů zdědili dvojdům pozůstalí rodinní příslušníci, v roce 2013 schválilo zastupitelstvo Prahy 10 zakoupení poloviny vily, kde bydlel Karel Čapek, od prasynovce herečky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové (1902–1968), manželky Karla Čapka.

Z let 1923 až 1924 pochází rovněž návrh na novoklasicistní rodinný dům č. p. 491 a č. p. 495/XVIII v Cukrovarnické ulici ve Střešovicích a nájemní dům č. p. 594/XIX v Korunovační ulici v Bubenči (druhý z domů byl postaven pro Stavební družstvo výtvarných umělců a spisovatelů).

V příštím čísle se seznámíme se stavbami vrcholného období tvorby Ladislava ­Machoně, které obohatily především architekturu Prahy a Pardubic.

Zdroje:
[1] DVOŘÁK, V., red. Styl. 1926–1927, roč. VII (XII.). Vyd. Spol. architektů v Praze.
[2] DVOŘÁK, V., red. Styl. 1932–1933, roč. XII (XVII.). Vyd. Spol. architektů v Praze.
[3] NOVÝ, O. Česká architektonická avantgarda. Praha: Prostor, 1998, 2015.
[4] STAŇKOVÁ, J.; J. ŠTURSA; S. VODĚRA. Pražská architektura. Praha, 1991.
[5] ŠVÁCHA, R. Od moderny k funkcionalismu. Praha: Viktoria Publishing, 1995.
[6] VEVERKA, P. a kol. Slavné pražské vily. Praha: Foibos Books s.r.o., 2007.
[7] VLČEK, P. a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004.
[8] ZÁZVORKA, P. Osobnosti stavitelství. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o. a NÁRODNÍ PAMÁTKOVÝ ÚSTAV, 2016.
[9] archiv z pozůstalosti arch. Jana Zázvorky.