Josef Kalous, II. díl
V první části jsme se soustředili na první realizace architekta Josefa Kalouse a nejrozsáhlejší stavbu, kterou navrhoval, areál michelské plynárny. Neméně významný však byl i jeho návrh na urbanistické řešení výstaviště v Brně a zejména jeho vítězný návrh na stavbu ústředního pavilonu výstaviště, Obchodně-průmyslový palác (v současnosti pavilon A) i jeho další funkcionalistické návrhy a realizace ve třicátých letech minulého století.
Pavilon A – dominanta brněnského výstaviště
V letech 1923 až 1928 probíhaly v Brně tři soutěže na vypracování regulačních a dopravně komunikačních plánů města, jejichž cílem byla další urbanizace moravské metropole. Soutěží se zúčastnili význační brněnští architekti (např. Bohuslav Fuchs, Jiří Kroha, Ernst Wiesner, Josef Polášek či Jindřich Kumpošt) a přispívali do nich i význační světoví architekti (brněnský rodák Adolf Loos, architekt Mies van der Rohe, ve městě přednášeli Walter Gropius, Le Corbusier a další elitní evropští architekti). Atmosféra svobodného myšlení demokratického státu vytvářela mimořádné podmínky pro rozvoj umění, zejména architektury, kdy především díla Bohuslava Fuchse, Josefa Gočára nebo Pavla Janáka dosahovala evropské úrovně. V tomto prostředí vrcholila rovněž snaha o výstavbu nového výstaviště. V listopadu 1923 vypsal zemský výbor soutěž na urbanistický koncept areálu a jeho zamýšlené dominanty – ústřední budovy Obchodně-průmyslového paláce.
Z 31 architektonických návrhů vybrala porota jako nejvhodnější studii Josefa Kalouse, navrženou spolu se statikem Jaroslavem Valentou, který nahradil původní Kalousovy půlkruhové rámy k prospěchu díla parabolickými rámy, jak konstatuje Otakar Nový v knize Česká architektonická avantgarda [1, str. 313]. Tak byl položen základ návrhu na uskutečnění brněnské Výstavy soudobé kultury v Československu na počest desetiletí republiky, který schválila vláda ČSR v roce 1924. Pavilon navržený Kalousem byl ústředním pavilonem výstavy, lokalizovaným přímo naproti tehdejšímu vstupu do areálu. Budova má osobitý půdorys – z válcovité centrální části vybíhají křídla, jejichž nosnou konstrukci tvoří parabolické oblouky. Tu navrhoval Kalous železobetonovou, s maximálním prosklením, které dodnes působí monumentálně. Uvedená výstava byla slavnostně zahájena 26. května 1928.
Josef Kalous roku 1924 rovněž vyhrál v soutěži na urbanistické řešení brněnského výstaviště, které vycházelo z principu dvou paprskovitě se rozbíhajících os od hlavního vstupu.
Dvě základní aleje Výstaviště tvořily paprsky vycházející z téhož bodu jako jeho hlavní centrální osy. K nim už řadil další pavilony na hippodamické osnově. Byla to velkolepá, monumentální a přehledná osnova pro volné pavilonové zastavění v zeleni trávníků a dřevin, s bazény a fontánami podle principů funkcionalistické zástavby a konfigurativní kompozice, ale s využitím osvědčených tradičních radiál, point de vue i symetrie... [1, str. 313]. Pro doplnění dodejme, že reálný půdorys výstaviště nakonec vypracoval architekt Emil Králík.
Právě návrhy na řešení brněnského výstaviště a především realizace stavby Obchodně-průmyslového paláce řadí architekta Kalouse mezi přední reprezentanty československého funkcionalismu, i když v tehdejším tisku byla stavba paláce kritizována.
Tato rozsáhlá a velmi nákladná budova jest schována za rotundu proti hlavnímu vchodu (tehdy) výstavnímu umístěnou. (Pozn. red.: je myšlen rok 1928.) Hlavní křídla, spojená různými příčnými křídly, mezi kterými provedeny ještě zasklené výstavní dvory, tvoří dohromady labyrint, pro přehledné instalování výstavy velmi málo vhodný… Konstrukce, která byla vytvořena pro hangár nebo nádraží, jeví se prostorovým účinem zcela nevhodnou jako prostor výstavního paláce... domnívá se v časopisu Styl 1928 architekt Jaroslav Rössler v článku představujícím pavilony výstavy [4, str. 166].
Lázeňská čtvrť, ministerské budovy
Roku 1928 se architekt Kalous účastní soutěže návrhu řešení na vybudování lázeňské čtvrti v Jáchymově (mj. kolonády či Ústavu pro výrobu uranových preparátů). Jen pro úplnost dodejme, že v této soutěži při neobsazení prvního místa získal nejvyšší, tedy druhou cenu návrh architekta Ladislava Machoně. V letech 1932 až 1933 navrhoval Kalous penzion v Apolinářské ulici č. p. 445/II na Novém Městě pražském a v letech 1932 až 1934 penzion ARA v Plzeňské ulici č. p. 2076 na pražském Smíchově. Dalšími pražskými realizacemi Josefa Kalouse pro veřejný sektor byly návrhy budovy hospodářské ústředny ve Vysočanech roku 1929, jejíž realizace proběhla v letech 1934 až 1935. Jedná se konkrétně o Ústřední skladiště Ministerstva pošt a telegrafů, Kolbenova č. p. 616.
Poslední známou stavbou Josefa Kalouse je budova Nejvyššího kontrolního úřadu (v současnosti budova Ministerstva vnitra) z let 1935 až 1939 v Praze 7 na Letné, kterou navrhoval společně s architekty Kamilem Roškotem (1886–1945) a Janem Zázvorkou (1884–1963) na Belcrediho třídě č. p. 1498 (v současnosti Milady Horákové).
Josef Kalous zemřel 11. ledna 1958, pohřben je na Olšanských hřbitovech pražských Vinohrad (hrob IV-08-44).
Zdroje:
[1] NOVÝ, Otakar. Česká architektonická avantgarda. Praha: Prostor, 2015.
[2] STAŇKOVÁ, Jiřina; Jiří ŠTURSA a Svatopluk VODĚRA. Pražská architektura. Praha: ČVUT, Tiskařské závody Praha, s.p., 1991.
[3] Styl, časopis pro architekturu, stavbu měst a stavební průmysl. 1927, roč. VII. Praha: Společnost architektů v Praze.
[4] Styl, časopis pro architekturu, stavbu měst a stavební průmysl. 1928, roč. VIII (XIII). Praha: Společnost architektů v Praze.
[5] ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu. Praha: Victoria Publishing, 1995.
[6] VEVERKA, Přemysl; Radomíra SEDLÁKOVÁ, Petr KREJČÍ et al. Slavné pražské vily. Praha: Foibos Books s.r.o., 2007.
[7] VLČEK, Pavel a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004.
[8] ZÁZVORKA, Petr. Osobnosti stavitelství. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o. a Národní památkový ústav, 2016.
