Jaroslav Fragner

Jaroslav Fragner se narodil 25. prosince 1898 v rodině pražských malostranských lékárníků (Fragnerova lékárna U Černého orla na Malostranském náměstí č. p. 203/14 navazuje na tradici zdejší „apatyky“ provozované od 15. století). Jako odvedenec se účastnil první světové války a byl zraněn na italské frontě u Piavy. Po uzdravení v letech 1917 až 1922 studoval architekturu na ČVUT v Praze u profesora Antonína Engla (1879–1958). Nebyl spokojen s konzervativními poměry na fakultě, kde profesoři tehdy většinou zastávali v tvorbě již překonaný historismus, secesi nebo neoklasicismus, a pro neshody studia nedokončil. Krátce pracoval v ateliéru s Karlem Honzíkem (1900–1966) a Evženem Linhartem (1898 –1949), roku 1922 se osamostatnil.

Devětsil a Mánes

Společně s Evženem Linhartem, Karlem Honzíkem a Vítem Obrtelem (1901–1988) založili tzv. puristickou čtyřku a experimentovali s dalšími možnostmi vývoje kubismu v architektuře. V roce 1923 vstoupili společně do Devětsilu, ve kterém tvořili spolu s dalšími architekty Františkem Maria Černým (1903–1978), Bedřichem Feuersteinem (1892–1936), Antonínem Heythumem (1901–1954), Jiřím Krohou (1893–1974), Jaromírem Krejcarem (1895–1950) a Pavlem Smetanou (1900–1986) architektonickou sekci Devětsilu (ARDEV). Po rozpadu Devětsilu vstoupil Jaroslav Fragner roku 1931 do Spolku výtvarných umělců (SVU) Mánes, kde se stal v roce 1934 předsedou skupiny architektů. V letech 1934 až 1935 dokončil svá studia v mistrovské třídě na Akademii výtvarných umění (AVU) u profesora Josefa Gočára (1880–1945). Identifikoval se s názory konstruktivismu.

První stavby, vily a průmyslové budovy

Jeho první významnou realizací byl Kojenecký pavilon nemocnice v Mukačevu na Podkarpatské Rusi na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století. Následovaly funkcionalistické návrhy vil na Barrandově, realizované vily v Kolíně i v Nespekách a rovněž průmyslové budovy továrny Léčiva firmy Benjamin Fragner v Dolních Měcholupech, kterou navrhoval pro svého bratra PhMr. Karla Fragnera (1861–1926). Spolu s architekty Karlem Honzíkem, Josefem Havlíčkem, Evženem Linhartem a Pavlem Smetanou se v roce 1927 účastnil vítězného návrhu na budovu ČTK v pražské Opletalově ulici.

Řediteli Elektrárenského svazu středolabských okresů (ESSO) Ing. Václavu Budilovi projektoval v letech 1928 až 1929 soukromou vilu v Kolíně a krátce na to, po vítězství v soutěži, obohatil toto město o funkcionalistickou stavbu elektrárny ESSO s tehdy nejvyšším továrním komínem v Evropě. Po dokončení první fáze výstavby elektrárny v roce 1932 mu ředitel Budil zadal v Kolíně i výstavbu administrativní budovy a obytných domů a v Kostelci nad Černými Lesy rozvodnu s prodejnou i dělnické byty elektrárenského svazu.V Kolíně nad Labem rovněž v letech 1930 až 1932 navrhoval obytný dům s prodejnou Auto – Tatra – Skoch. Na Barrandově, kde v letech 1927 až 1928 vytvářel zastavovací plány, roku 1931 navrhoval vilu pro podnikatele Ing. Václava Havla.

Roku 1935 podnikl Fragner cestu do Francie a o rok později do Spojených států amerických. Pod vlivem architekta Le Corbusiera (1887–1965) se odchyluje od čistě konstruktivistické tvorby, je zaujat rovněž tvorbou amerického architekta Franka Lloyda Wrighta (1867–1959).

Palác Merkur a návrhy interiérů

V letech 1934 až 1936 navrhuje palác pojišťovny Merkur ve stylu klasicizujícího konstruktivismu v Revoluční ulici se známou kavárnou Vltava. V tomto období se věnuje rovněž návrhům interiérů. V roce 1936 staví v Nespekách rekreační vilu Orvilu a další domy k rekreaci. V roce 1938 vyhrál Fragner spolu se sochařem Vincencem Makovským (1900–1966) soutěž na pomník Tomáše Garrigue Masaryka v areálu Pražského hradu, jejich návrh však již nebyl realizován. Po roce 1945 převzal Jaroslav Fragner profesuru na AVU po Josefu Gočárovi a v roce 1954 byl zvolen rektorem. V roce 1953 se stal prvním předsedou Svazu architektů při Svazu čs. výtvarných umělců. Projektový ateliér provozoval Jaroslav Fragner po roce 1948 v rámci Stavoprojektu v letech 1948 až 1958 (později SÚRPMO – Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů). Názorově opouští funkcionalismus, s Makovským vyhrává soutěž na budovu parlamentu na Letné, návrh však nebyl realizován.

Úpravy Pražského hradu

Profesor Fragner se rovněž věnoval rekonstrukcím památek. V letech 1945 až 1968 to byla významná rekonstrukce Karolina na Starém Městě pražském, s nadčasovou dostavbou vstupního objektu s červenou cihelnou fasádou ve stylu střídmého historismu. Po úmrtí Pavla Janáka (1882–1956) se stává neoficiálním hradním architektem. V letech 1956 až 1967 se zabývá úpravou dlažby II. nádvoří a přestavbou reprezentačních prostor Pražského hradu – středního křídla Nového královského paláce (zejména s úpravami interiérů Široké chodby a Fragnerovy síně). V šedesátých letech rovněž Fragner navrhoval úpravu a obnovu Zlaté uličky, domků ze 16. století, umístěných mezi zdí severního opevnění hradu a starým purkrabstvím, které byly obývány až do konce druhé světové války.

Betlémská kaple

V letech 1949 až 1967 řešil Fragner obnovu a dostavbu Betlémské kaple založené v roce 1391, mnohokrát přestavované a poškozené stavby, kde se na základě předchozích průzkumů zjistilo, že se zachovaly v původní výši obvodové stěny východní a západní a z většiny i stěna severní. Nalezeny byly základy středních pilířů z poloviny 17. století, řada fragmentů ostění a kružeb oken, portály, okenní otvory či řada nástěnných maleb. Dne 6. července 1954, v den výročí upálení mistra Jana Husa, byla Betlémská kaple, v současnosti majetek ČVUT, opět slavnostně otevřena.

Jaroslav Fragner spolu se sochařem Karlem Pokorným (1891–1962) navrhovali v letech 1949 až 1952 sochu Boženy Němcové na Slovanský ostrov, v roce 1951 pak rovněž pomník Aloise Jiráska na stejnojmenném náměstí. V roce 1952 vytvořil Fragner návrh na úpravu hrobu architekta Josefa Zítka (1832–1909) v Malenicích (Strakonice). Podle jeho návrhu se také stavělo v letech 1954 až 1959 planetárium ve Stromovce ve stylu bezozdobného novoklasicismu doznívajícího socialistického realismu a v letech 1955 až 1962 v tomtéž stylu kulturní dům v Ostravě.

Galerie Jaroslava Fragnera

Profesor Fragner se dočkal řady ocenění. Roku 1952 se stal laureátem státní ceny I. stupně za návrh na rekonstrukci Betlémské kaple, v roce 1965 obdržel titul národní umělec. Vychoval řadu špičkových projektantů, kteří výrazně ovlivnili další vývoj naší architektury. Jaroslav Fragner zemřel 3. ledna 1967.

V rámci rekonstrukce Betlémské kaple vznikla v přilehlém domě na Betlémském náměstí č. p. 169/5a výstavní galerie, která se jako jedna z mála kontinuálně věnuje současné architektuře a její historii. Tato galerie nese od roku 1968 na počest Jaroslava Fragnera právem jeho jméno.

Použitá literatura:
[1] FILLA, Emil, red. Volné směry. Praha: knihtiskárna Čsl. Kompasu, roč. XXXIV, 1938.
[2] Jaroslav Fragner. In: www.wikipedia.org [on-line]. Editováno 24. 11. 2017 v 18:24 [cit. 2018-02-23]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Jaroslav_Fragner.
[3] LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní, I, II, III, IV. Paseka, 2013–2014.
[4] LUKEŠ, Zdeněk. Od avantgardních vizí k nadčasovým rekonstrukcím památek. Lidovky.cz [on-line, cit. 2018-01-26]. Dostupné z: https://www.lidovky.cz/od-avantgardnich-vizi-k-nadcasovym-rekonstrukcim-pamatek-p3g-/design.aspx?c=A170123_122803_ln-bydleni_ape.
[5] NOVÝ, Otakar. Česká architektonická avantgarda. Praha: Prostor, 2015.
[6] SEDLÁKOVÁ, Radomíra. Územně analytické podklady hlavního města Prahy. Architektonicky cenné stavby a soubory. Praha: Útvar rozvoje hl. m. Prahy, příspěvková organizace, 2007.
[7] STAŇKOVÁ, Jiřina, Jiří ŠTURSA a Svatopluk VODĚRA. Pražská architektura. Praha: Tiskařské zavody Praha, 1990.
[8] ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu. Praha: Victoria Publishing, 1995.
[9] VLČEK, Pavel a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004.
[10] ZÁZVORKA, Petr. Osobnosti stavitelství. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o. a Národní památkový ústav, 2016.
[11] archiv autora