Friedrich (Bedřich) Ohmann

Friedrich Ohmann se narodil 21. prosince 1858 ve Lvově (jeho otec byl stavební rada), v tehdejší rakousko-uherské Haliči, střední školu absolvoval v letech 1870 až 1877 ve Lvově a v Černovicích (metropoli Bukoviny, v současnosti stejně jako Lvov součást Ukrajiny).

Mezi Vídní a Prahou

V letech 1877 až 1882 Ohmann studoval na Technické univerzitě ve Vídni (Technische Hochschule Wien), kde byl žákem profesorů Heinricha von ­Ferstela (1828–1883) a Karla Königa (1841–1915). Během let 1882 až 1883 pokračoval ve studiu na Akademii výtvarných umění ve Vídni u profesora Friedricha von Schmidta (1825–1891). Ihned po absolutoriu Ohmann uplatnil své znalosti ve školství – v letech 1883 až 1886 vyučoval jako suplent architektury a kreslení na Střední průmyslové škole ve Vídni (Staatsgewerbeschule Wien), od roku 1885 do roku 1888 byl asistentem profesora Königa na vídeňské Technické univerzitě, počínaje rokem 1888 přednášel na pražské Umělecko-průmyslové škole. Díky svému nadání se Ohmann stal jako zastánce historizující architektury významným členem pedagogického sboru a rovněž i autorem řady návrhů i realizací veřejných a soukromých zakázek především v Praze i ve Vídni.

Na pražské Umělecko-průmyslové škole vedl v letech 1889 až 1898 první odbornou školu dekorativní architektury, roku 1892 byl jmenován profesorem. Ve své pedagogické práci pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze v letech 1894 až 1898 – zaměřil se na nauku o slohu a ve stejné době přednášel i perspektivu – a tam také získal titul docenta. Roku 1898 byl povolán do Vídně, kde navrhoval v letech 1899 až 1907 novobarokní přestavbu vídeňského Hofburgu. Od roku 1904 přednášel vedle profesora Otto Wagnera (1841–1918) na vídeňské Akademii výtvarných umění, konkrétně vedl mistrovskou třídu architektury.

Ve Vídni měl Ohmann od téhož roku také ateliér, kam ­přivedl architekta Quida Bělského (1855–1909), který realizoval řadu pražských Ohmannových návrhů, a také firemního architekta Emila Weicherta, který v letech 1903 až 1904 v Praze v této stavební firmě spolu s dalším architektem, Bedřichem Bendelmayerem(1871–1932), pracoval. Ve Vídni vydal Ohmann spolu s historikem umění, profesorem Karlem Boromejským Mádlem (1859–1932), dvoudílnou publikaci Architektura a umělecký průmysl doby baroku, rokoka a empíru v Čechách a jiných zemích rakouských, v originále Architektur und Kunstgewerbe der Barockzeit, des Rococo und Empires aus Böhmen und anderen österreichischen Ländern, Wien, Schroll, 1900, 1912 (pozn. red.: v tehdejších názvech publikací figurují slova anderen a jiných, ač Čechy nebyly z hlediska uspořádání součástí zemí rakouských).

Stavby na území Čech: hotely, paláce i muzea

Od roku 1891 byl Friedrich Ohmann členem Spolku architektů a inženýrů v Království českém, v té době však již měl několik staveb již realizovaných. V době jeho působení v Praze byly jeho návrhy často kombinací různých stylů, preferoval zejména novobaroko, na přelomu století dospěl k secesi. Návrh budovy České průmyslové banky na pražských Příkopech č. p. 988 s kavárnou Café Corso (v roce 1936 bohužel zbořené), jež byla postavena v letech 1897 až 1898 podle Ohmannova návrhu, bývá považován za první budovu v Praze se secesními prvky na fasádě i v interiéru.

První Ohmannovou realizací v Praze je již údajně v roce 1880 vzniklý návrh třípatrového novobarokního domu U Zlatého kříže v dnešní Havelské ulici, který má fasádu rovněž do ulice V Kotcích. Název domu byl převzat ze zbořené budovy, která v těchto místech původně stála. Ve stejné době vznikl i návrh na stavbu rovněž novobarokního Valterova paláce ve Voršilské ulici č. p. 140/12 na Novém Městě – postaven byl v letech 1891 až 1892 pro majitele lounského cukrovaru Matyáše Valtera a podle Ohmannových plánů ho realizoval architekt a stavitel František Schlaffer (1855 – po roce 1921?). Roku 1894 byla do tohoto paláce jako jednoho z prvních v Praze přivedena elektřina. Sídlem papežského nuncia je od roku 1929.

V letech 1889 až 1890 se Ohmann podílel na konkurzu o návrh nového mostu v Praze, který měl nahradit most císaře Františka I. (zvaný též Řetězový most, v současnosti most Legií). V témže období se zúčastnil druhého kola soutěže na skici budovy Městské spořitelny pražské a na Jubilejní zemské výstavě v Praze se podílel na výzdobě Průmyslového paláce realizovaným návrhem na Císařský baldachýn. V soutěži na budovu Plodinové burzy na Senovážném náměstí v Praze 1 – Novém Městě, č. p. 866/28–30, zvítězil roku 1890. Ohmannův návrh rozpracovala do realizační dokumentace a v letech 1893 až 1894 realizovala stavební firma architekta Jindřicha Jechenthala (1842–1899) a stavitele Františka Šebestána Hněvkovského (1844–1916) – ovšem tak, že výsledná stavba se od původního návrhu dosti lišila. Budova byla následně do současné podoby přestavěna ještě architektem Bohumilem Hypšmanem (1878 –1961) v letech 1928 až 1929.

V roce 1892 se podle návrhu Friedricha Ohmanna a architekta Rudolfa Krieghammera (1860–?) řešila úprava kostela sv. Šimona a Judy v Arnoštovicích (Benešov). Stavební zakázku realizoval stavitel Eduard Fiala (1855–1924). Z let 1893 až 1895 pochází úprava interiéru hlediště karlínského varieté, opět ve spolupráci s architektem Kriegshammerem. Výstavba bytového a obchodního domu č. p. 376/I v dnešní ulici 28. října na Starém Městě pražském, stavěného Quidem Bělským, je datována do let 1894 až 1895.

Vítězný návrh na stavbu současného Severočeského muzea v Liberci, kde druhé místo obsadil známý vídeňský architekt a spolupracovník Otto Wagnera, opavský rodák Josef Maria Olbrich (1867–1908), pochází z roku 1895. Stavba byla dokončena v roce 1898.

S architektem Osvaldem Polívkou (1859–1931) stavěl Ohmann v roce 1895 nárožní dům pro pojišťovnu Assicurazioni Generali na Václavském náměstí č. p. 19, Praha 1, Nové Město, a Jindřišská č. p. 1–3. Na stavbě opět v novobarokním stylu se podílela řada českých umělců, mezi jinými sochaři Stanislav Sucharda, Bohuslav Schnirch, Čeněk Vosmík a další.

Na místě zbořeného gotického domu pro známé pražské knihkupectví Alexandr Štorch a syn Ohmann vyprojektoval a vystavěl v letech 1896 až 1897 čtyřpatrový řadový dům na Staroměstském náměstí č. p. 16/522/I. Dům s prvky vladislavské gotiky, jehož průčelí pokrývá rozměrná freska se svatým Václavem podle návrhu Mikoláše Alše, je příkladem historismu konce 19. století. Na návrhu domu s Ohmannem spolupracoval architekt Kriegshammer.

S Quidem Bělským navrhoval a stavěl Ohmann ve stejných letech i nedaleký dům U České orlice pro MUDr. Čeňka Kliku. Jedná se vlastně o dvojdům, s prvky gotiky i renesance a sgrafity – opět podle návrhu Mikoláše Alše. Bohatší výzdoba směřuje na Ovocný trh č. p. 522 a méně výrazné průčelí s arkýřem podepřeným lodžií do Celetné ulice 30. Po odjezdu Ohmanna do Vídně stavbu domu dokončili jeho žáci Alois Dryák (1872–1932) a Bedřich Bendelmayer, stavbu opět realizoval Quido Bělský (který se neopomněl na fasádě domu zvěčnit svým podpisem).

Oba zmínění architekti i stejná stavební firma Quida Bělského v letech 1899 až 1900 pak úspěšně realizovala Ohmannův návrh Hotelu Central již zcela ve stylu secese, na jehož vnitřní výzdobě se podílel i malíř Jan Preisler (1872 –1918). Od roku 1918 v sále hotelu působil známý pražský kabaret Červená sedma. V průběhu dalších let došlo k řadě necitlivých úprav – např. varietní sál ve dvoře byl v roce 1929 přestavěn ve funkcionalistickém stylu na Komorní divadlo, čímž byla jeho výzdoba zničena, následně došlo i k úpravám přízemí. Po ukončení činnosti Komorního divadla (později Městských divadel pražských) byla budova hotelu ve velmi špatném stavu. V letech 2002 až 2004 byl hotel přestavěn. Názory na jeho restaurování se různí, jde o kombinací současného designu, replik a původního vybavení (výtah, vitráže).

Ohmann spolupracoval rovněž s Josefem Václavem Myslbekem (1848–1922) při návrhu na sochu svatého Václava v letech 1898 až 1900. V konkurzu, trochu „šitém“ na míru pro Myslbeka, za kterého se přimlouval Josef Hlávka, řešil Ohmann sokl pod jezdeckou sochou. Návrh českého knížete, pojatého jako bojovného rytíře, který vede národ do vyhrané bitvy, zvítězil nad rovněž zdařilým návrhem jezdecké sochy od Bohuslava Schnircha, který se spíše klonil k obecné představě mírumilovného knížete, žehnajícího lidu.

Je trochu ironií dějin, že právě model od Myslbeka s bojovným knížetem a jeho koněm zaujal císaře Františka Josefa při návštěvě Prahy. Císař pochválil návrh, ovšem především z hlediska výběru koně. Odlévání postav pomníku vyhrála firma Bendelmayer a Červenka. Roku 1904, po odjezdu profesora Ohmanna z Prahy, jej nahradil při pracích na úpravě pomníku svatého Václava architekt Dryák. V nekompletní sestavě, jen s postavami světců svatého Prokopa a svaté Ludmily vpředu na soklu, byl pomník odhalen v červnu 1912, teprve v srpnu 1913 však z něj bylo sňato bednění. Slavnostního odhalení se patrně nejslavnější pomník v Čechách nedočkal. Stalo se tak v podstatě až při oslavách svatováclavského milénia v roce 1929, zdůrazňujících českou státnost.

Poslední Ohmannovou stavbou v Praze se stala v letech 1911 až 1914 novobarokní vila pro politika Karla Kramáře (Hradčany č. p. 212, Gogolova 1), kterou postavil stavební inženýr Josef Čámský. Vila je v současnosti reprezentativním sídlem premiérů České republiky.

Mimo Prahu v roce 1898 vypracoval Ohmann návrh úpravy presbyteria kostela Nanebevzetí Panny Marie v Přešticích, s nástropními malbami Jana Preislera. Během let 1898 až 1901 projektoval novostavbu kostela Nejsvětějšího Srdce Ježíšova v nedokončeném klášteře voršilek v Kutné Hoře.

Ohmann je rovněž autorem návrhu přestavby domu U Tří mouřenínů v Karlových Varech z roku 1910 a kolonády Zámeckého pramene z let 1910 až 1912. V roce 1909 vypracoval také návrh pomníku Friedricha Schillera, ve spolupráci s Maxem Hillerem, autorem reliefu u budovy Poštovního dvora.

Ze staveb v zahraničí

Kromě zmíněné novobarokní přestavby a rozšíření Hofburgu (1899 až 1907) navrhl Ohmann v roce 1901 palmový skleník ve vídeňském městském parku (Burggarten), s Josefem Hackho­ferem řešil úpravu nábřeží vídeňského kanálu v městském parku (1903 až 1906) a v letech 1904 až 1907 se zabýval rovněž návrhem architektury památníku císařovny Alžběty.

Patrně největší zakázkou Frie­dricha Ohmanna byla stavba Muzea pro umění a řemesla (Museum für Kunst und Gewerbe) v německém Magdeburgu, započatá v roce 1900. O čtyři roky později se věnoval navrhování budovy Museum Carnuntinum v Bad Deutsch-Altenburgu v Rakousku. Stavěl rovněž muzeum v chorvatském Splitu nebo lázeňský dům v Meranu (Itálie, provincie Bolzano).

Ohmannův odkaz

Úspěšný architekt a profesor, ztotožněný s typickou architekturou rakousko-uherské monarchie, zemřel 6. dubna 1927 ve Vídni, dožil se 69 let.

V roce 2014 uspořádala Moravská galerie v Brně výstavu s názvem Friedrich Ohmann, objev baroku a počátky moderní architektury v Čechách. Konala se pod záštitou tehdejšího rakouského velvyslance v České republice Ferdinanda Trauttmansdorffa. Na profesora Ohmanna a jeho dílo, které se stalo součástí naší kultury, bychom neměli ve vlastním zájmu zapomenout.

Zdroje:
[1] HOJDA, Z. a J. POKORNÝ. Pomníky a zapomníky. Praha: Paseka, 1996, Litomyšl, 1997
[2] KRONBAUER, R. J. Naše jubilejní výstava. Praha: Jos. R. Vilímek, 1892.
[3] LUKEŠ, Z. a P. HROCH. Praha na prahu moderny. Praha: Paseka, 2017.
[4] MÍKA, Z. a kol., Dějiny Prahy v datech. Praha: Panorama, 1989.
[5] SCHEUFLER, P. Praha 1848–1914. Praha: Praha, 1986.
[6] STAŇKOVÁ, J., J. ŠTURSA, S. VODĚRA. Pražská architektura – významné stavby jedenácti století. Praha: Praha – státní nakladatelství, 1991.
[7] VLČEK, P. a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004.
[8] ZÁZVORKA, P. Osobnosti stavitelství. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o. a Národní památkový ústav, 2016.