František Křižík

František Křižík se narodil v rodině vesnického ševce 8. července 1848 v pošumavské Plánici. Rodiče se mu snažili poskytnout co možná nejvyšší vzdělání; nejprve studoval v Klatovech, později přešel na německou reálnou školu v Praze, tu však nedokončil, neuspěl v německém jazyce. Přestoupil na českou školu, rodina však nemohla zaplatit poplatek na složení maturitní zkoušky. Byl přijat na pražskou polytechniku jako mimořádný student i bez této zkoušky pouze na základě nadání. Finance byly rovněž dů- vodem, proč polytechniku nedokončil. Začal pracovat jako úředník na železnici, kde postupně uplatňoval první vynálezy, které mu přinesly proslulost i finanční prostředky.

Firma Křižík

Východiskem jeho podnikání bylo zdokonalení obloukové lampy, za které získal v roce 1880 patent, oceněný na výstavě v Paříži. Prodej licence na její výrobu do zahraničí mu umožnil rozvinout podnikání. První menší firmu založil v Plzni, později se přestěhoval do Karlína, tehdy pražského předměstí, kde zahájil tovární výrobu elektrotechnických zařízení na osvětlování interiérů i městských ulic a poté i elektrických dopravních prostředků. Firma Křižík zařizovala například osvětlení Jindřichova Hradce nebo Písku, budovala městské elektrárny, vyráběla kromě obloukových lamp rovněž lustry a elektroinstalační materiál.

Osvětlení v Praze, Jubilejní výstava

V roce 1886 se Křižík podílel na osvětlení Národního divadla, dodával lustry do budovy Žofína. V roce 1889 na Žižkově postavil elektrárnu pro veřejné osvětlení, roku 1895 zajistila jeho firma rovněž osvětlení Václavského náměstí (pokusně od roku 1894), v roce 1895 byl osvětlen Karlín. Příležitostí k úspěchu byla Zemská jubilejní výstava  pořádaná v Praze roku 1891. Křižík zařídil osvětlení výstavy včetně populární světelné fontány, v rámci výstavy byla v Křižíkově režii vybudována i první elektrická tramvajová linka v Praze, která částečně nahradila dosud provozované koněspřežné tramvaje, nazývané také „koňky“.

První elektrické tramvajové  trati v Praze a v Dubrovníku

Trať byla vedena z Letenských sadů ke vchodu do Královské obory (v délce 0,8 km), od roku 1893 až k Místodržitelskému letohrádku ve Stromovce v délce 1,4 km. V průběhu trvání Jubilejní výstavy přepravila Křižíkova tramvaj na 160 tisíc cestujících. Provozována byla do roku 1900. Křižík budoval  od  roku  1892 i první tramvajové propojení z Vysočan k dnešnímu Masarykovu nádraží v délce 7,759 km. Dalším projektem byla okružní dráha pro Královské Vinohrady v délce 3,135 km, která vedla z Flory Korunní třídou přes dnešní náměstí Míru ke Státní opeře, provoz byl zahájen v roce 1897. Projektoval  i druhou trať, vedenou ze Spálené ulice na Královské Vinohrady. Unikátní bylo napájení tramvajové linky  po  Karlově  mostě v letech 1905–1908. Aby nebylo klasickým vedením narušeno historické panorama, bylo napájení řešeno spodem dvěma řadami kontaktů mezi kolejnicemi.

V roce 1910 zřídil provoz tramvají v chorvatském Dubrovníku, kde byly původní tramvaje v provozu až do roku 1970.

První elektrizovaná trať v Rakousko-Uhersku

V roce 1899 Křižík uskutečnil pokusné jízdy akumulátorových vozů na železničních kolejích na trati Nusle – Modřany – Měchenice. Vrcholem úspěchu bylo vybudování první elektrizované trati v habsburské monarchii mezi Táborem a Bechyní. Stavba byla zahájena v roce 1902 a provoz zahájen 21. června 1903. (Trať a jeden ze dvou vozů slouží dodnes.)

Konec podnikání, Emil Kolben

Kromě popularity zaznamenala firma Křižík i neúspěchy. Křižíkovým konkurentem se stal především inženýr Emil Kolben (1862–1943), spolupracovník Thomase Alvy Edisona (1847–1831) a později i Nikoly Tesly (1856–1843). Tesla přizval Kolbena, pobývajícího v USA na studijním pobytu a zaměstnaného v Edisonově firmě, ke zkouškám vícefázových motorů do laboratoří Tesla Electric Company v New Yorku. Zatímco Křižík používal ve svých instalacích jednosměrný proud, předchozí zkušenosti přivedly Kolbena k přesvědčení o výhodnosti proudu střídavého, který vyzkoušel po návratu do Evropy na 125 km dlouhém vedení z Laufenu do Frankfurtu nad Mohanem. Roku 1896 se Kolben vrátil do Čech, kde založil firmu s názvem Kolben a spol., elektrotechnická továrna v Praze-Vysočanech. K všeobecnému překvapení vyhrála v roce 1898 Kolbenova firma nad Křižíkem v soutěži o velkou investici – pražskou ústřední městskou elektrárnu.

Zatímco výhra pro praktického Kolbena znamenala start k vybudování velkého průmyslového koncernu, od firmy Křižík se postupně bankovní domy, které částečně podnikání jeho firmy spolufinancovaly, začaly odvracet. Křižíkovy experimenty s elektřinou předstihovaly technickou úroveň doby, ale firmu stále více zatěžovaly. V  roce  1917  došlo k nucené přeměně firmy na akciovou společnost, nad kterou František Křižík ztratil kontrolu. Stáhl se do soukromí, zůstal uznávanou osobností, zemřel 22. ledna 1941 ve věku 93 let. Pohřben je na vyšehradském Slavíně.

Nelze se nezmínit, že židovský podnikatel Emil Kolben, jeden z nejvýznačnějších českých elektrotechniků, zakladatel továrnyKolben a spol. a pozdější generální ředitel a hlavní akcionář Českomoravské – Kolben – Daněk (ČKD), odmítl v kritickém podzimu roku 1938 odejít do emigrace a ve věku osmdesáti let byl spolu se svým synem a vnukem deportován do koncentračního tábora Terezín. Ačkoliv protektorátní vláda požádala o výjimku, nebyla mu udělena. Emil Kolben zemřel 3. července 1943.  Ulice ve Vysočanech, kde stávala jeho továrna, byla, stejně jako přilehlá stanice metra, přejmenována na Kolbenovu.