František Klokner
Pokud platí, že význam osobnosti a jejího díla lze dostatečně zhodnotit teprve s odstupem času, pak jméno profesora Františka Kloknera, významného organizátora, zakladatele české betonářské školy a zakladatele zkušebnictví a výzkumnictví v oboru stavebních hmot a konstrukcí, je i ze současného pohledu právem řazeno na přední místo v dějinách naší techniky.
František Klokner se narodil v Praze - Karlíně dne 10. listopadu 1872 v rodině kováře. Z obecné školy vstoupil roku 1885 na reálné gymnázium v Karlíně, kde vykonal v roce 1892 maturitní zkoušku s vyznamenáním. Pak studoval současně na Vysoké škole stavebního inženýrství a zemědělského inženýrství. Roku 1896 ukončil studium zemědělského inženýrství a v roce 1898 stavebního inženýrství české techniky, přičemž obě vysoké školy absolvoval s vyznamenáním. Vzhledem k tomu, že oba rodiče ztratil ještě jako chlapec, musel se v průběhu studií sám živit kondicemi a prací o prázdninách.
V letech 1897-1899 byl asistentem stolice stavební mechaniky u svého velkého učitele, profesora Josefa Šolína (4. 3. 1841-19. 9. 1912), kterého v době nemoci zastupoval v přednáškách o pružnosti, pevnosti a stereotomii. Z té doby pochází jeho návrh předpisů pro statické řešení a výstavbu zděných továrních komínů. Současně byl též konstruktérem mostárny Fanta a Jireš, a to v oboru montáže a provádění ocelových konstrukcí. Poté se stal konstruktérem mostárny Českomoravské strojírny v Praze - Libni, kde pracoval od roku 1899 do roku 1902 na projektech ocelových pozemních i mostních konstrukcí jak pro domácí, tak pro zahraniční trh, a přicházel někdy s neobvyklým řešením zadání. Po této praxi se inženýr Klokner vrátil natrvalo k pedagogické práci na škole. Nejprve se stal v letech 1902-1908 profesorem státní průmyslové školy v Plzni, odkud přešel v roce 1908 na stavebně inženýrský odbor České vysoké školy technické v Praze. Po krátké suplentuře byl v roce 1909 jmenován mimořádným profesorem pro obor pozemních staveb ze železového betonu a z oceli. Kromě toho přednášel i stavebnou mechaniku (s profesorem Zdeňkem Bažantem), betonové konstrukce pro vodní stavby a statiku pozemních staveb na Vysoké škole architektury. Roku 1917 byl jmenován řádným profesorem železového betonu a ocelových konstrukcí pozemních. V této funkci působil až do roku 1939, kdy byl politickými událostmi za okupace Československa donucen odejít předčasně do výslužby. Během svého působení na Vysoké škole inženýrského stavitelství byl dvakrát jejím děkanem (v letech 1917-1918 odboru pozemního stavitelství a v letech 1919-1920 odboru inženýrského stavitelství). V průběhu let 1928-1929 byl rektorem Českého vysokého učení technického.
Mnohostrannou činnost profesora Kloknera je možné rozdělit do několika úseků. Po stránce pedagogické začal v roce 1908 jako první na území Čech soustavně přednášet na téma betonové stavitelství. Pro posluchače a inženýry vydal tiskem přednášky, které stále doplňoval nejnovějšími poznatky jak teoretickými, tak praktickými. Za svého působení na škole vychoval několik tisíc inženýrů, z nichž někteří se stali jeho následovníky na vysokých školách, jiní vynikli ve stavební praxi jak doma, tak v cizině. S jeho působením na vysoké škole souvisí i jeho poradenská činnost. Pomáhal ve stavebnictví na každém místě, ať již šlo o díla nová, vymykající se dosavadním způsobům navrhování i provádění, nebo o díla ohrožená různými vlivy. Svými iniciativními návrhy se stal tvůrcem několika základních norem z oboru betonového stavitelství a stavitelství betonových konstrukcí a tím vnesl do navrhování, provádění a kontroly konstrukcí jednotnost a hospodárnost. Rozsáhlá byla i jeho činnost publikační. S jeho jménem je spojeno vydávání Technického průvodce, v němž se uplatňoval jako spisovatel i redaktor.
Stavba výstavního pavilonu v Brně (konec 20. let 20. století)