Firma Bratři Prášilové & spol. – ocelové konstrukce budov

Koncem osmdesátých let 19. století ­vzrostly technické možnosti a hygienické požadavky v Praze se zpřísnily natolik, že se začalo uvažovat o soustředění prodeje potravin, který se do té doby uskutečňoval na tržištích, do krytého prostoru s náležitým vybavením včetně skladů, chladíren atd. Takovou stavbou se stala Staroměstská tržnice, významná zakázka firmy Bratři Prášilové & spol.

Staroměstská tržnice

O výstavbě rozhodli pražští radní již v roce 1883. Tržnice vznikla na místě původně středověkých, později různě přestavovaných domů v Rytířské ulici 14 na Starém Městě. Stavělo se podle návrhu městského architekta Jindřicha Fialky (1825–1920) v letech 1893–1896. Budova má obloukový skelet na litinových sloupech s osmibokou skleněnou kupolí uprostřed, který dodala firma Bratři Prášilové & spol. Vlastní tržnice se nachází uvnitř bloku sahajícího až k dnešní ulici 28. října, kde je zakončena průčelní čtyřpatrovou budovou ve stylu italské novorenesance. V tržnici byl v přízemí prostor pro 360 soukromých stánků s pulty šířky 50 cm pro trhovce z pražského okolí, sedmdesát volných stánků (míst ohraničených číslicemi), dále kavárnu a výčep. V patrech byly umístěny kanceláře městských úřadů. Plocha tržnice, přístupné z obou ulic, byla rozdělena systémem pravoúhlých uliček dlážděných žulovými deskami. Řešení ocelové konstrukce dodané firmou Bratři Prášilové & spol. bylo natolik odvážné a originální, že byla zařazena mezi kulturní památky. Řady dutých pilířů neměly jen nosnou funkci, ale též umožňovaly větrání suterénu, kde se nacházely sklady. Za zmínku jistě stojí, že prostory tržnice, postavené nákladem půl milionu zlatých, osvětlovaly Křižíkovy elektrické obloukové lampy zásobované elektrickým proudem, který dodávala vlastní parní elektrárna umístěná rovněž v suterénu.

 Inženýr František Prášil navrhoval rovněž kovové konstrukce řady dalších budov v Praze, často ve spolupráci s renomovanými architekty. Příkladem takové stavby je Průmyslový palác na pražském Výstavišti, projektovaný podle třetí varianty návrhu architekta Františka Münzbergera (1846–1928).

Průmyslový palác na pražském Výstavišti v Praze-Bubenči

Budova výstavního pavilonu postavená v roce 1891 u příležitosti Jubilejní výstavy byla navržena architektem Münzbergerem, ovlivněným pařížskou Světovou výstavou z roku 1889, jako kombinace tradiční a železné konstrukce. Ocelovou konstrukci paláce provedla Českomoravská strojírna podle řešení Františka Prášila. V ose průčelí dvorany je dekorativní věž s hodinami a točitým schodištěm nacházejícím se uprostřed s nejvyšším bodem 51 metrů nad terénem. (Vyhlídka na vrcholu věže byla v době konání výstavy přístupná za poplatek veřejnosti.) Stavba Průmyslového paláce byla první montovanou ocelovou konstrukcí kombinovanou se sklem v českých zemích. V současnosti je po pozdějších úpravách a požáru v roce 2008 palác rekonstruován, levé křídlo bude obnoveno s odhalenou svařovanou konstrukcí, pravé křídlo zůstane v podobě úprav z padesátých let minulého století.

Železná opona Národního divadla, Obecní dům, vodní elektrárna v Poděbradech

Zvláštní význam pro kulturní život v Praze měla výstavba Národního divadla, na které se František Prášil podílel. Konkrétně se jednalo o ocelové konstrukce jeviště a zastřešení hlediště Národního divadla po požáru v roce 1881 a konstrukci železné opony.

Významná byla také stavba Obecního domu v Praze (spolupráce s architekty ­Antonínem Balšánkem a Osvaldem ­Polívkou) v letech 1905–1906, na které se firma Bratři Prášilové & spol. rovněž podílela.

O šíři a rozmanitosti spolupráce s významnými architekty a inženýry svědčí i účast na stavbě zdymadla a vodní elektrárny v Poděbradech navržených Františkem Engelem (1879–1958), na které se v letech 1914–1923 firma Bratři Prášilové & spol. podílela dodávkou železných a strojních součástí.

Petřínská rozhledna

ejznámější stavbou Františka Prášila se však stala Petřínská rozhledna, kterou projektoval spolu s inženýrem Juliem Součkem (z Českomoravské strojírny) podle návrhu architekta a turistického činovníka Vratislava Pasovského (1854–1954). Pětkrát zmenšenou napodobeninu slavné Eiffelovy věže postavilo Družstvo pro výstavbu rozhledny na pozemku situovaném na pražském vrchu Petřín, který získalo od města Prahy. Potřebný kapitál byl složen díky donátorům. Konstrukce byla vyrobena během jednoho měsíce a následně dopravena na místo stavby. Samotná výstavba trvala pouhých pět měsíců a šest dnů – do 20. srpna 1891. Podobně jako u Eiffelovy věže byla konstrukce vyrobena z plávkové oceli technologií horkých nýtů. V průběhu stavby byly vybudovány 11 m hluboké základy a na nich byla vystavěna 63,5 m vysoká ocelová konstrukce o váze 175 tun. Jádrem konstrukce je osmiboký tubus, ve kterém byl umístěn výtah. Okolo tubusu se vinou dvě točitá schodiště – jedno pro stoupání nahoru, druhé pro chůzi dolů – čítající 299 dřevěných schodů. Celková výška rozhledny je 65,5 m. Rozhledna má dvě ­vyhlídkové plošiny, horní se nachází ve výšce 55 m nad terénem. Rozhledna byla završena zasklenou lucernou a svatováclavskou korunou s železnou žerdí, která měla funkci hromosvodu. V dalších letech sloužila oblíbená atrakce jako rádiový a později televizní vysílač, v současnosti patří k pražským pamětihodnostem.

Závěr   

Velmi schopný podnikatel inženýr František Prášil patentoval řadu vynálezů, například výrobu nýtovacího stroje, konstrukci přenosného mostu, segmentovou konstrukci jezu, radiální vrtačku, silniční zábradlí nebo polní výheň. 

Firma Bratři Prášilové & spol. fungovala po úmrtí Františka Prášila 9. června 1917 až do vypuknutí druhé světové války, po roce 1945 již nebyla obnovena a zanikla.