Architekt Jan Kaplický (1937 - 2009)

Kaplický si přál, aby v Česku bylo postaveno jeho dílo, ale namísto toho se setkal s nesouhlasem a nelibostí. Jediným odkazem Kaplického tvorby v rodné zemi tak zůstává dům s ateliérem pro F. Dvořáka v Praze z roku 1967. Jan Kaplický se narodil 18. dubna 1937 v Praze. Poměrně rychle si vybral zaměření své budoucí kariéry - architekturu a design. Domácí prostředí mu naprosto vyhovovalo, oba rodiče byli umělci, svého talentovaného syna podporovali. Zásadní vliv na něj měl otec Josef, který živil rodinu jako malíř, sochař a architekt. Jakmile vzal mladý Jan tužku do ruky, bylo jasné, že připraví učitele o mnoho energie. Přeučit ho z leváka na praváka se jim nikdy nepodařilo, naopak přispělo k pozoruhodné dovednosti. Jan Kaplický dokázal v krizových situacích vzít tužky do levé i pravé ruky a současně kreslit. V roce 1956 byl přijat na Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze. V období studia svůj talent rozvíjel například i módními návrhy pro studentky. U plavek se přednostně inspiroval minimalizmem.

Cesta do Velké Británie
Po ruské okupaci odcestoval Jan Kaplický do Londýna. Střet s volností, ale zároveň nedůvěřivostí k přistěhovalcům znamenal období mizerných platů. Měl však štěstí, kam přišel, tam během krátké chvíle přesvědčil kolegy i zaměstnavatele o svém nesporném talentu. Za zmínku stojí působení v ateliéru Renza Piana a Richarda Rodgerse, s nimiž se podílel na realizaci Centre Georges Pompidou v Paříži. Ale touha po vlastním ateliéru byla mnohem větší. Spolu s Davidem Nixonem založili v roce 1979 společnost Future Systems. V následujícím desetiletém období publikovali množství prací, absolvovali přednášky a výstavy, čímž se Future Systems a zvláště Kaplický dostali do povědomí odborné veřejnosti. Zájem o spolupráci dokonce projevil americký Národní úřad pro letectví a kosmonautiku (NASA), pro který Kaplický navrhl například skládací stůl přizpůsobený k používání v prostředí s nulovou gravitací. Přestože Kaplický vyrůstal v prostředí českého funkcionalizmu, tak tímto slohem se nikdy ovlivnit nenechal. Nápady hledal na jiných místech.

„Příroda i lidské tělo nezná rovné křivky,“ neuznával Kaplický strohost a účelovost funkcionalizmu. Kaplický ve svých plánech prosazoval tzv. organickou architekturu bez rovných čar a přímek. V roce 1989 vstoupila do týmu Future Systems Amanda Levete, která se stala jeho pracovní i na nějaký čas životní partnerkou. S jejím příchodem nastalo období úspěchů. Přibývaly zakázky a ocenění. Vítězství v architektonických soutěžích sice nadále unikalo, ale druhá a třetí místa bohatě stačila k upoutání pozornosti. Dům Hauer & King v Londýně, postavený v roce 1992, patří mezi první významné realizace Future Systems. Schodiště čtyřpodlažního domu je umístěno kolmo ke vstupu, čímž se získaly prostory navíc pro obytné místnosti. Dojem křehké stavby budí fasáda, která je tvořená z luxferů. V řadové zástavbě si domu Hauer & King nelze nevšimnout.

Vrchol kariéry
Zásadní zvrat v působení Jana Kaplického a Future Systems se stal v roce 1994. Zatímco mnozí jeho vrstevníci přemýšleli o klidném prožití stáří, Kaplický naopak zvyšoval své nasazení. Plovoucím mostem pro pěší v Docklands dokázal, že profesionalitu a zároveň pokrokovost staveb si dokáže udržet i v pokročilém věku. Most je vybudován z prefabrikovaných dílů. Tento systém Kaplický koneckonců vždy upřednostňoval. Lehká ocelová konstrukce stojí na čtyřech pěnou vyplněných pontonech, ukotvených v betonových pilotách. Noční pohled na most je díky jeho zelené barvě impozantní, pravidelně rozmístěné osvětlení vytváří nepřehlédnutelnou spojku mezi oběma břehy.

Tiskové centrum NatWest Media Centre znamenalo prestižni britskou cenu za architekturu Stirling Prize

Nejlepší i nejhorší stavba
Za další významnou zakázku Jana Kaplického lze považovat tiskové centrum NatWest Media Centre na kriketovém stadionu Lord’s Cricket Club v Londýně. Centrum připomíná periskop s výhledem na celé hřiště. Jedná se o poloskořepinovou budovu vyrobenou z hliníkových prefabrikátů, každý z dílů o rozměrech 3x20 m váží až 6 t. Hladkého a lesklého povrchu se dosáhlo precizním přebroušením a bílým nátěrem. „Oko nad sta - dionem“ stojí na dvou betonových pilířích, které ve svém nitru ukrývají schodiště a výtahy. Přední část budovy je zasklená laminátovým tvrzeným sklem v úhlu 25°. Kaplický se tím chtěl vyvarovat případným odleskům slunce a zabezpečit ojedinělý výhled na hrací plochu. Po skončení životnosti tiskového centra by mělo být možné až 80 % budovy recyklovat. Za realizaci, která ovšem dvojnásobně překročila původní rozpočet, získal Kaplický prestižní britskou cenu za architekturu Stirling Prize. Za zmínku určitě stojí i květinářství Wild at Heart v Londýně. Jednoduchý bílý interiér s květinami zapuštěnými do různě tvarovaných polic se ale nedochoval.

Snad nejznámější Kaplického stavba stojí v Birminghamu, jedná se o obchodní centrum Selfridges z roku 2003. To, podobně jako v České republice Národní knihovna, přitáhlo obrovskou pozornost laiků i odborníků a v Británii se postaralo o solidní mediální rozruch (naštěstí pro Kaplického tentokrát až po realizaci stavby). Po boku novogotického kostela utváří Selfrid- ges kontrast mezi minulostí a budoucností stavebnictví a architektury. Oblým tvarům dominuje pozoruhodná fasáda z anionizovaného hliníku, jednotlivé tabule jsou připevněny na betonovém skeletu a odrážejí světlo. Každé patro nese rukopis jiného architekta z Future Systems, proto je interiér jedinečný stejně jako exteriér. Novodobou architekturu, buď lidé milují, nebo ji nenávidí. V lepším případě si na nezvyklé dílo uprostřed historické zástavby zvyknou. V Birminghamu si však lidé na šest let staré obchodní centrum zatím nezvykli, Kaplického Selfridges bylo zvoleno nejhorší stavbou Velké Británie.

V současné době probíhá realizace muzea Enza Ferrariho v Modeně. O první spolupráci s nejslavnější automobilkou světa se ale nejedná. V roce 2001 navrhl ateliér Future Systems veletržní stánek pro automobilové značky Ferrari a Maserati. Základním požadavkem byla převaha červené barvy za předpokladu, že stejně zbarvené vozy vyniknou. O tři roky později se Jan Kaplický zúčastnil architektonické soutěže na zmiňované muzeum. Projekt zvítězil a v letošním roce by měla být stavba dokončena. Muzeum Enza Ferrariho, kde najdou trvalé útočiště vozy a závodní monoposty Maserati, nepobuřuje, naopak se velmi těžko hledá negativní názor na v zemi zapuštěný odkaz italské značky. Vstup do muzea je orientován přes zakřivenou skleněnou stěnu, která návštěvníkům nabídne dokonalý přehled o rozmístění exponátů. Přístup denního světla zajišťují střešní světlíky. Kaplický ve fázi projektování nevycházel z přírody, nýbrž přímo z vozu Maserati. Celkový pohled na vizualizaci silně připomíná vytrhnutou kapotu z padesát let starého monopostu formule 1. Enzo Ferrari Muzeum je tak poslední stavbou, jejíhož realizování se Jan Kaplický dožil. Ačkoliv byl především architektem a designérem, který navrhoval do šuplíku, každou uskutečněnou stavbou vzbudil ohlas. Možná se Česká republika nakonec dočká a v Českých Budějovicích vyroste koncertní a kongresové centrum Antonína Dvořáka. Možná se dostane i na Národní knihovnu, ale zde stojí návrh nejen proti silným soupeřům z oboru, ale hlavně proti silným soupeřům z politického prostředí, pro něž by paradoxně křivé, pokroucené a zahnuté linky měly být relativně přirozenými tvary.

Aleš Sirný, www.4stav.cz

Nepochopený kontrast: obchodní dům Selfridges vedle novogotického kostela znamenal „ocenění“ za nejhorší stavbu Velké Británie