Stavitelé Fellner a Helmer, 2. díl, stavby v Karlových Varech

V minulém dílu jsme seznámili čtenáře se stavbami divadel na území Čech, Moravy a Slovenska, včetně Městského divadla v Karlových Varech, postaveného v letech 1884–1886. Původní obrazová dokumentace představuje řešení přední fasády divadla od řeky Teplé.

Vřídelní kolonáda (1879)

Dne 27. dubna 1878 se městská rada rozhodla přijmout navrhované řešení ateliéru Fellner a Helmer (z dvanácti došlých návrhů) a pověřila železárny hraběte Salma stavbou kolonády, která měla nahradit empí rovou kolonádu z roku 1826. Stavba byla zahájena v říjnu 1878. Montáž z litinových dílů spojených ocelovými prvky byla postavena za necelých sedm měsíců a stála 228 000 zlatých. Kolonáda byla otevřena v dubnu 1879. Po šedesáti letech provozu, v roce 1939, bylo oznámeno, že kolonáda nevyhovuje, údajně z bezpečnostních důvodů. Byla tedy rozebrána a nahrazena provizorní dřevěnou kolonádou. Roku 1946 nahradilo kolonádu provizorium architekta Ladislava Kozáka (1900–1988). Soutěž na novou Vřídelní kolonádu byla vypsána v roce 1960, zvítězil návrh Ing. arch. Jaroslava Otruby (1916–2007). Železobetonovou kolonádu s prosklenou promenádní halou završuje kupole v podobě prolamovaného skleněného polygonu od sochaře Jana Fišera. Návrh byl realizován v letech 1967 až 1969, kolonáda byla slavnostně otevřena 11. května 1975.

Sadová kolonáda a koncertní sál (1881)

Na základě rozhodnutí městské rady postavit v městských sadech koncertní sál a restauraci stejnou metodou jako Vřídelní kolonádu byla stavba zahájena na základě návrhu ateliéru Fellner a Helmer pod vedením Josefa Walderta 25. října 1880. Restaurace byla pronajata k provozování již v dubnu následujícího roku. Během stavby doporučili architekti vystavět promenádní část, která by propojila Sadový pramen, vyvěrající v suterénu Vojenského lázeňského ústavu, s koncertním sálem. Hlavní vstup do koncertního sálu byl ze Sadové ulice. Vstupovalo se do půlkruhové verandy, odkud vedly kryté promenády na obě strany. Sál představovala místnost s valenou klenbou, vyzdobená šesti obrazy, které znázorňovaly romantické scény, a osmi bílými reliéfy – portréty hudebníků. Na konstrukci verandy byla použita litina, kterou dodaly blanenské železárny. Hudební pavilon byl pro celkovou zchátralost zbořen v roce 1966. Do současnosti se zachovala jen původně okrajová krytá veranda u Sadového pramene.

Tržní kolonáda (1883)

Po neúspěšné soutěži na kolonádu u Tržního pramene zadala městská rada 6. září 1882 stavbu provizorní Tržní kolonády přímo ateliéru Fellner a Helmer za 10 000 zlatých. Stavbu provedl za 12 000 zlatých vídeňský tesařský mistr Oesterreicher. V roce 1883 byla tedy vystavěna první část provizorní dřevěné kolonády se třemi vstupy a jedním rizalitem se zvýšenou sedlovou střechou. V levé části kolonády vyvěral pramen Karla IV., Tržní pramen byl podchycen v sousedním domě Marktbrunn č. p. 499 v přízemní hale. V roce 1906 byl pozemek vykoupen, dům zbourán a během dvou měsíců byla vystavěna pravá část kolonády. Původním záměrem bylo propojení Mlýnského, Tržního a Zámeckého pramene jednou kolonádou. Soutěž byla vyhlášena již v roce 1906, ale nová kolonáda postavena nebyla. V roce 1989 se přistoupilo pro celkovou zchátralost k vytvoření kopie Tržní kolonády. Stavba byla dokončena v roce 1993. Tím se oddálil na neurčito původní záměr na propojení kolonád Mlýnské a Zámecké a možnost řešit koncepčně prostor bývalého tržiště. Typově je možné zařadit stavbu mezi eklektické stavby 19. století.

Goethova vyhlídka (1889)

Postavit novou vyhlídkovou věž v nadmořské výšce 639 metrů, tj. na nejvyšším bodě v okolí města, podle plánů ateliéru Fellner a Helmer, se rozhodla městská rada 13. června 1888. Nová, 42 m vysoká vyhlídka s gotizujícími prvky byla pojmenována po korunní princezně Stefanii Martě (Die Stefaniewarte) a rozšířila tak počet vyhlídkových bodů v okolí města. Vyhlídku tvoří několik místností – v přízemí je to vstupní prostor a restaurace (původně šlo o dřevěný restaurační pavilon nedaleko vyhlídky). V patře nad vstupním prostorem se nachází malý byt. Dominantním prvkem je válcová věž, ukončená cimbuřím. Stavba je postavena z neomítnutého zdiva s výrazným kvádrováním nároží. Byla uvedena do provozu 21. července 1889, dřevěná restaurace o rok později. V šedesátých letech 20. století byl dřevěný pavilon restaurace zbourán. V současné době je vyhlídka nepřístupná a chátrá.

Císařské lázně (Lázně I, 1895)

Dne 3. prosince 1892 se poprvé v městské radě projednával návrh na stavbu nového lázeňského domu na místě bývalého barokního pivovaru. Rada se usnesla o zadání stavby ateliéru Fellner a Helmer (do výše nákladů 500 000 zlatých) 27. dubna 1893 a 10. června rozhodla, že budou zřízeny nové rašelinové lázně systémem doktora Sandera ze Stockholmu. O dva roky později, konkrétně 6. května 1895, bylo na pravém břehu Teplé slavnostně otevřeno nové velké reprezentativní lázeňské zařízení, nazvané Císařské lázně. Kamenické práce na monumentální budově o zastavěné ploše 2800 m² provedl Petr Wolf z Andělské hory. Dispozice lázeňského provozu byla promyšlená, takže i po téměř stu letech ji nebylo třeba měnit. Císařské lázně byly vybaveny technickým zařízením na vysoké úrovni, jako byl např. hydraulický výtah, elektrické osvětlení, parní topení, ventilace, podlahové vytápění koupacích prostor nebo dynamo pro elektrický pohon výtahu zajišťujícího manipulaci s rašelinou a rozvoz prádla. Celkové náklady včetně výzdoby, speciálního technického zařízení, vnitřního vybavení, parkové úpravy a nového mostu překročily jeden milion zlatých. Dne 19. dubna 1898 vznikl ve střešním prostoru budovy požár, shořela střecha nad levým zadním traktem s minerálními koupelemi a rovněž věžová maska komínu. Větší oprava lázní, přejmenovaných na Lázně I, se uskutečnila v letech 1948 až 1953. Roku 1988 bylo v části lázní, Zanderově sálu, odkud byly roku 1945 odstraněny unikátní přístroje, zřízeno casino. Budova lázní, které dominuje mohutná kupole, čerpá z tvarosloví italské renesance, v přízemí jsou použity dórské sloupy s rovným kládím, v patře osově navazují arkády oken. V interiéru jsou použity ionské sloupy jednoduché, ale většinou zdvojené, spojené obloukem. Bohatá štuková, malířská a sochařská výzdoba, mosazné svítilny i balustráda schodiště dokládá vysokou hodnotu budovy, která prochází dlouhodobou a náročnou opravou.

Národní dům (1901)

V lednu roku 1898 zadal karlovarský střelecký spolek (Schützenkorps) na základě studie stavebního inspektora, vrchního městského inženýra Eduarda Oertla ateliéru Fellner a Helmer vyprojektování stavby nového společenského centra na tehdejší Franz-Josef-Strasse (nynější třídě T. G. Masaryka), které by obsahovalo hotel, restaurační provozy, varieté a muzeum. Plány byly dokončeny a schváleny již 22. února 1898, na základě výběrového řízení byla vybrána stavební firma E. Grimma z Karlových Varů, stavbu vedl bezplatně inženýr Oertl. Stavba Národního domu byla zahájena již 28. března 1899 a dokončena 31. prosince 1900, náklady na stavbu dosáhly položky 650 000 zlatých, výše honoráře pro ateliér činila 10 000 zlatých. Slavnostně byl provoz hotelu nazvaného Grand Hotel Schützenhaus zahájen 23. února 1901. Reprezentativní komplex se stal kulturním a společenským centrem nově budované obchodní čtvrti, včetně varieté Orfeum, jež bylo v provozu od 7. dubna 1901.

Nárožní třípatrová budova má na půdorysu tvar lichoběžníku a je napojená na sousední uliční zástavbu. Architekti čerpali z různých slohových období, zejména renesance, gotiky a baroka. Hlavní průčelí budovy je doplněno vystupujícím středovým rizalitem s hlavním vstupem, exteriéry v průčelí domu jsou zdobeny arkýři, nad okny v přízemí obíhá pás fresky vídeňských malířů Maxe Kurzweila (1867–1916) a Wilhelma Lista (1864–1918). V interiéru byla použita bohatá štuková výzdoba s množstvím plastik. Dne 4. března 1955 ve 4. patře Národního domu vypukl požár, po němž bylo nutné vyměnit část střechy a patro opravit. Po nevydařené privatizaci na počátku devadesátých let 20. století byla budova uzavřena a postupně chátrala, v posledních letech došlo k její celkové opravě, od 1. května 2015 byl nově otevřen Grandhotel Ambassador – Národní dům.

Slavnostní sál Grandhotelu Pupp (1907)

Historie tohoto hotelu sahá do roku 1701, kdy byl postaven tzv. Saský sál, později i Český sál. V roce 1760 pracoval v Karlových Varech Jan Jiří Pop, rodák z Veltrus, který se oženil s dcerou svého zaměstnavatele Františkou Miterbachovou a začal se podepisovat jako Johann Georg Pupp. Rodina postupně Český sál odkoupila. Hotel byl v prvním desetiletí 20. století postupně ateliérem Fellner a Helmer přestavován. Podle jejich plánu z roku 1904 byl postaven velký koncertní sál, který byl předán do užívání 16. dubna 1907. Přidružené prostory byly navrženy podle plánů karlovarského architekta Alfréda Bayera. Půdorys sálu je obdélníkového tvaru, hlavní sedmiosé průčelí je obráceno k východu. Ve zdobení Slavnostního sálu lze nalézt barokizující prvky, interiér s galeriemi, schodištěm přímo v sále a jeviště vybavené varhanami. Nelze pominout důmyslný systém větrání. Kromě osvětlení sálu měly totiž ventilační funkci lustry – vzduch odtud proudil mřížkami v podhledu až nad střechu a do sálu vnikal v přízemí systémem otvorů v obvodové stěně.

Nedostatečně doložené stavby

Podle Ing. Anny Zídkové [1] se jedná o stavby ateliéru Fellner a Helmer, kde lze doložit informaci o původu návrhu pouze z jednoho (důvěryhodného) zdroje. První z nich je návrh na stavbu vily Chopin (u Malého Versailles), druhou z nich návrh Parních lázní (v Kysibelské ulici). U dalších staveb je možné podle vnější podoby tvarosloví nebo použitého materiálu usuzovat, že návrhy mohou pocházet z prací ateliéru, doklady však nebyly nikdy nalezeny. K těmto stavbám lze př iřadit například Taneční pavilon u Poštovního dvora, Koncertní pavilon před Grandhotelem Pupp, Dům Eliška nebo Café Kaiserpark.

Použitá literatura:
[1] ZÍDKOVÁ, A. Fellner a Helmer v Karlových Varech. Karlovy Vary: Karlovarské muzeum v Karlových Varech, 1997.
[2] HLADÍKOVÁ, D. Divadelní architektura ateliéru Fellner a Helmer v Čechách a na Moravě. In: Průzkumy památek. Praha, Státní památkový ústav středních Čech, 2002, 9, č. 2, (2002) s. 146–160.
[3] DVOŘÁK, K. Ferdinad Fellner. Archiweb. [on-line, cit. 2017- 09 -26]. Dostupné z: http://www.archiweb.cz /architects.php?type=arch&action=show&id=2915.
[4] Databáze divadel. Divadelní architektura. [on-line, cit. 2017-09-26]. Dostupné z: http://www.theatre-architecture.eu/cs
[5] Fellner a Helmer. In: www. wikipedia. org [on-line]. Editováno 25. 5. 2017 [cit. 2017-09-26]. Dostupné z: https://cs.wikipedia.org/wiki/Fellner_a_Helmer
[6] VLČEK, P. (ed.). Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004.
[7] Soukromý archiv autora