Ohlédnutí za památkovou obnovou kostelů v Čečovicích a Horšově

Čečovický kostel (panská kaple) z doby nejspíše kolem roku 1364 představuje v souboru vesnických chrámových staveb v tuzemsku mimořádnou památ kovou stavbu s ušlechtilou gotickou architekturou odvozenou ze soudobé katedrální architektury v jižním Německu a v Porýní. Podává živé svědectví o tom, jak se příslušníci společenských elit přímo obeznámení s bohatou kulturou u císařského dvora Karla IV. v Praze snažili následovat svého panovníka jim dostupnými prostředky vlastní reprezentace na poli architektury a výtvarného umění.

Horšovský kostel by neměl být opomíjen při studiu románských tribunových kostelů a pozdně gotické nástěnné malby. Kromě toho jde takřka o učebnicový příklad postupné proměny drobné románské sakrální stavby přibližně z konce 12. století její radikální transformací v době kolem roku 1363 s pozdějšími barokními úpravami v 18. století. Obě památky, byť od roku 1963 státem chráněné, byly až donedávna v žalostném stavu. Svůj podíl na tom jistě měla skutečnost, že z Čečovic a Horšova bylo po druhé světové válce vysídleno obyvatelstvo německé národnosti, tvořící tam do té doby takřka absolutní většinu. Mnohem negativnější roli však sehrál útlum náboženského života a zanedbání běžné údržby stavebních památek v Československu v sedmdesátých a osmdesátých letech 20. století.

Obnova kostela sv. Mikuláše v Čečovicích

Obnova kostela v Čečovicích probíhala v několika etapách v období let 1996 až 2001 v rámci Programu záchrany architektonického dědictví. Po statickém zajištění stavby, opravě krovu a výměně střešní krytiny se přikročilo k restaurování kamenné korunní římsy s velmi bohatou reliéfní gotickou výzdobou. V roce 1998 a 1999 restaurátoři pracovali na konzervaci a úpravách vnějšího pláště, pro nějž je charakteristické výtvarně působivé spojení režného cihelného zdiva a architektonických článků vytesaných z pískovce. Nové zasklení oken vzniklo ve snaze po výtvarné rekonstrukci původního stavu s využitím pozůstatků gotických vitráží. Obdobná úvaha předcházela výměně dřevěných dveří hlavního vstupu do kostela za dveře nové, provedené jako masivní truhlářská a kovářská práce.

V roce 2000 bylo zahájeno restaurování interiérů. Na stěnách a klenbách se sice dochovala torza lineární gotické výmalby, ale svým rozsahem převažovaly pozůstatky nástěnných maleb z doby kolem roku 1616. Během obnovy byl na stěně vedle hlavního portálu objeven malovaný iluzivní oltář (retabulum s nástavcem), odhadem z poloviny 18. století. Po vyhodnocení nálezů bylo rozhodnuto všechny dochované etapy staré malířské výzdoby stěn prezentovat současně, ale pokud možno tak, aby nebylo narušeno náležité vyznění gotického interiéru. Nová keramická dlažba v kostele respektuje nálezy původních reliéfních dlaždic z pálené cihlářské hlíny. Obnova památky skončila v roce 2001, ale až následujícího roku se vrátily do kostela zpět dochované části jeho barokního mobiliáře – hlavní oltář včetně krucifixu a kazatelna; jejich restaurování finančně podpořilo Ministerstvo kultury v Programu restaurování movitých kulturních památek. Kostel sv. Mikuláše v Čečovicích patří římskokatolické církvi. Od roku 1999 je národní kulturní památkou. Veřejnosti byl slavnostně zpřístupněn 18. dubna 2001. Od té doby se v něm konají nejen prohlídky, ale slouží též jako koncertní místo.

Obnova areálu kostela Všech svatých v Horšově

Obnova areálu kostela v Horšově s finanční podporou Programu záchrany architektonického dědictví začala v roce 2001 statickým zajištěním stavby a opravou krovů a střech. Při opravách intaktně dochované tesařské práce na krovech z roku 1363 nakonec převážil restaurátorsko- konzervační přístup nad zásahy obvyklé stavební výroby. V roce 2003 následovala obnova omítaných fasád. U věže byly staré omítky zpevněny a v místech, kde se žádné nedochovaly, vznikly omítky nové, ve snaze napodobit složení, způsob zpracování a povrchovou úpravu originálu. U ostatních fasád se postupovalo jinak: torza starých omítek byla zpevněna a přes ně byla přetažena jako ochranná vrstva nová vápenná jednovrstvá omítka, probarvená pískem a bez svrchního nátěru. Přitom byl rehabilitován jen náznakem barokní systém rytého členění fasád; na rekonstrukci jejich historické červenobílé barevnosti už nedošlo.

K obnově interiéru a jeho movitého vybavení se přistoupilo tak, aby zůstal zachován stav z druhé poloviny 18. století; výjimku tvoří nové nálezy zbytků pozdně gotických maleb na klenbě v presbyteriu, které byly zpevněny a pohledově se uplatňují v dnešním oltářním prostoru. Předmětem restaurování se staly vzácné nástěnné malby v sakristii převážně z roku 1489. Obdobně tomu bylo se všemi oltáři, kazatelnou a varhanami, kostelními lavicemi, zpovědnicí a ostatním starým inventářem. Na úhradě nákladů se podílelo podstatnou měrou Ministerstvo kultury Programem restaurování movitých kulturních památek. V roce 2005 byla opravena hřbitovní zeď včetně barokní brány na hřbitov. Ve stejném roce se obnova památky uzavřela provedením terénních úprav a vnějšího osvětlení. Kostel Všech svatých v Horšově spravuje pro stát Národní památkový ústav a 12. května 2006 byl slavnostně zpřístupněn veřejnosti. Konají se v něm prohlídky s odborným výkladem. Příležitostně památka slouží opět bohoslužbám, pro svatby, sváteční koncerty a výstavy.

Celý článek naleznete v archivu čísel 06-07/2017.