Obnova kaple sv. Máří Magdalény v Buštěhradě

Začátkem 19. století byl ze zaniklého gotického hradu do interiéru kaple přenesen původní obraz Máří Magdalény, patronky města Buštěhrad, který je dnes umístěn v depozitáři. Kaple se sochou dokládá historický vývoj města Buštěhrad a je jeho nezastupitelnou urbanistickou součástí.

Kaple byla mnoho let bez základní údržby a vykazovala vážné stavebně technické, ale i statické poruchy. Obvodové zdivo kaple, které spočívá částečně na konstrukci sousedících bývalých pivovarských sklepů, bylo potrhané vlivem pohybu zdiva v podzákladí. Trhliny probíhaly svisle průběžně od říms až k soklové partii. Poškození propisující se do interiéru zasáhlo i plochou klenbu, které hrozilo zřícení.

Stavbu dlouhodobě atakovala jak zemní, tak i atmosférická vlhkost. Tomuto stavu neprospěly ani dílčí stavební zásahy, kdy byla při opravách zvolena technologie s použitím cementu, tvrdý štuk a neprodyšný nátěr. Nenasákavá podlaha z betonové dlažby neumožnila dostatečný prostup přebytečné vlhkosti.

Konstrukční poruchy

Pro zjištění aktuálního stavu svislých trhlin v obvodovém zdivu, zda se jedná o poruchy aktivní, nebo zda je konstrukce konsolidovaná, byly osazeny v předstihu kontrolní sádrové terče. V průběhu sledování již nedošlo k pohybům a mohlo být přistoupeno k sanaci. Je zřejmé, že k zlepšení stavu podzemního zdiva zásadně přispěly stavební úpravy poškozené konstrukce sousedního pivovarského sklepení. Trhliny, vyčištěné do hloubky konstrukce, byly tzv. sešity systémovou helikální výztuží, vyklínovány cihelnými klíny a vyplněny maltovou směsí.

Klenba

Plochu cihelné klenby s trhlinami nejprve zajistila ochranná podepření. Po vyčištění spár z líce a rubu z úrovně krovu bylo možné přistoupit k vlastní stabilizaci. Pro navrácení statické funkce byla zvolena tradiční forma opravy, vyklínování a pečlivé vyplnění všech volných spár maltovou směsí. Teprve po vyzrání výplně bylo možné odstranit podepření a tím přenést plné zatížení klenby do obnovené konstrukce.

Sanace vlhkosti

Soklová partie exteriéru byla doplněna po obvodu stavby o odvzdušňovací kanál přilehlý k základovému zdivu přímo pod terénem. Zde je vlivem výškového rozdílu mezi sacím otvorem a výfukem odváděna přebytečná vlhkost. Zasíťovanými okenními otvory a dveřní mříží je zajištěno i odvětrání vnitřních prostor. Z důvodu požadované funkce provzdušnění podlahy interiéru byla betonová dlažba nahrazena dlažbou cihelnou, uloženou na štěrkový podsyp do čistě vápenné malty. Přímé odvodnění soklové partie doplnil dlážděný, od objektu spádovaný okapní chodník.

Obnova omítek exteriéru

Poškozená a zavlhlá omítka soklů se celoplošně odstranila. Zdivo bylo odspárováno a ponecháno po maximálně možný čas přirozeně vysychat. Pro následnou opravu byla zvolena vápenná omítka s příměsí hydraulického vápna.

V plochách fasády nad soklem odhalil restaurátorský průzkum pod vrchním novodobým štukem vrstvu okrových nátěrů. Po ručním odstranění nenasákavého líce pomocí špachtlí a po celkovém omytí byly odkryty poměrně celistvé pevné omítkové plochy, u kterých bylo možné provést pouze drobné zednické opravy, včetně začištění stabilizovaných trhlin. Pečlivě byly očištěny a štukatérsky obnoveny profily vstupního štítu a podstřešních říms.

Po přebroušení a omytí opravených ploch byl povrch penetrován celoplošnou vápennou vrstvou. Pro stanovení finálního barevného nátěru se ponechaly pouze referenční plochy nalezené barevnosti.

Výběr a vlastní nátěr vápennou barvou byl následně proveden na základě velkoplošných srovnávacích vzorků.

Obnova omítek interiéru

Soklové partie interiérových omítek, poškozených vlivem vlhkosti, byly zcela odstraněny včetně zdicí lícové malty ze spár a po několikanásobném odsolení zdiva tzv. jalovou omítkou nahrazeny novou vápennou vrstvou s příměsí hydraulického vápna.

V nadsoklové části a na klenbě opatřené novodobým bílým nátěrem odhalil zjišťovací restaurátorský průzkum původní barevnou výmalbu s jednoduchou dekorační výzdobou v pásu pod klenbou. Po ručním odstranění druhotných nátěrů došlo pouze k drobným zednickým opravám, a to včetně zapravení trhlin. Na vyčištěnou plochu klenby i stěn, s torzy původní barevnosti, byl proveden nový překryvný vápenný nátěr v nalezených odstínech, včetně přepisu dekorační výzdoby.

Obnova krovu a zastřešení

S ohledem na havarijní stav zastřešení nad vlastním prostorem kaple bylo nutné krytinu z keramických prejzů a krov kompletně rozebrat. Na novou tesařsky vázanou  konstrukci bylo využito pouze minimum původních částí. Nové dřevěné konstruk­ční prvky, ošetřené proti hmyzu a dřevokazným houbám, byly opatřeny laťováním a novou keramickou prejzovou krytinou do maltového lože. Obnovu zastřešení doplnily nové klempířské lemovací prvky z měděného plechu.

Stávající krytina zvonice z měděného plechu prošla podrobnou revizí a po drobných opravách spojů byla ponechána na místě.

Obnova výplní otvorů a umělecko-řemeslných prvků  

Převážná část truhlářských prvků se dochovala v dezolátním stavu. Okna, žaluzie i vstupní dveře bylo třeba odstrojit a provést kompletní truhlářskou dílenskou opravu včetně obnovy povrchů za použití vosko-olejových nátěrů. Na místo zasklení oken byla s ohledem na dostatečné provětrání prostoru použita nerezová síťovina. Pouze jednu, zcela rozpadlou žaluzii zvonice, nahradila přesná kopie.

Stávající prvky kování dveří byly očištěny a opatřeny kovářskou černí. Chybějící výplň mezi předsíní a vlastním prostorem kaple nahradila nová kovaná provlékaná mříž z masivních železných profilů, osazená do původních dveřních trnů.

Kované hrotnice střešního pláště a zvonice s kříži byly odstrojeny a po kovářské opravě zcela nově pozlaceny a navráceny na původní místo.

Odstraněním statických poruch včetně nevhodných novodobých zásahů, ale s maximální prezentací původních konstrukcí, prvků, ploch a povrchů s výzdobou, se podařilo kapli sv. Máří Magdalény v Buštěhradě navrátit architektonický výraz do poslední historické podoby z poloviny 19. století.