Ludvík Kysela, architekt moderního centra Prahy

Ludvík Kysela se narodil 25. dubna 1883 v Kouřimi, v rodině úředníka Františka Kysely a jeho manželky Anny. Rodina se však v roce 1891 přestěhovala do Prahy. Měl sedm sourozenců (byl o dva roky mladším bratrem známého výtvarníka a pedagoga Františka Kysely, 1881–1941). V letech 1902 až 1908 studoval architekturu na české technice v Praze, kde byl žákem Josefa Schulze (1840–1917). Bydlel v Praze 7 – Holešovicích, v Kostelní ulici 32. Po vypuknutí první světové války narukoval na italskou frontu, kde byl zajat.

Zaměstnání

Po válce pracoval jako úředník na pražském stavebním úřadu, později v Regulační komisi pro hlavní město Prahu a okolí, po 2. světové válce byl zaměstnán ve Státním ústavu pro projektování výstavby hl. m. Prahy a posléze v projektovém oddělení podniku Kovotechna.

Veřejná činnost, soutěže

Byl členem Klubu architektů (v roce 1922 byl zvolen do jeho rady a roku 1924 se stal jeho místopředsedou). Kromě spolupráce s časopisem Stavba, kde často publikoval, se zapojil do řady výstav a soutěží v Praze, v Brně i v cizině, např. ve Varšavě. Bělehradu, Stockholmu, Paříži, Milánu či Bruselu. Účastnil se například soutěže na přestavbu Michnova paláce – Tyršova domu na Malé Straně, podal soutěžní návrhy na druhé státní divadlo v Praze nebo do soutěže na budovu Úrazové pojišťovny dělnické v Holešovicích v roce 1924, kde byl oceněn.

První realizace

První Kyselovou realizací se stal obchodní a nájemní dům se znaky kubistické architektury č. p. 270/III na nároží Malostranského náměstí a Karmelitské ulice v Praze z let 1912 až 1913 (tzv. průlom U Klíčů). V roce 1914 navrhl budovu školy pro „Volksschule für Knaben und Mädchen“ č. p. 900/I v Dušní ulici na Starém Městě pražském, z doby kolem roku 1920 pochází návrh na budovu továrny Františka Křižíka v Nitranské ulici č. p. 2226/XII na Vinohradech, v letech 1922 až 1924 byly podle jeho návrhu stavěny nájemní domy č. p. 1291 a 1292/VII v Holešovicích na nároží ulic Kostelní a U Letenského sadu [7].

Lindtův dům

V letech 1925 až 1927 Kysela navrhl a realizoval ve spodní části Václavského náměstí, u tzv. „Myší díry“ (Nové Město č. p. 773, Václavské náměstí 4), obchodní a administrativní palác – jako jeden z prvních v Praze ve funkcionalistickém stylu – který nechal postavit August Lindt (Lövy), majitel firmy na výrobu umělých květin a ozdobných per.

Autor byl přímo osloven, nedošlo k žádné soutěži. Václavské náměstí tak získalo první dům, který měl lehké prosklené průčelí směrem do náměstí. Na fasádě se střídají okenní pásy s parapety z černého skla. Dům má železobetonový skelet a v přízemí krátkou pasáž do Jungmannova náměstí. Původně v něm sídlilo známé Štěrbovo lahůdkářství a v nejvyšším patře fotografický ateliér. Za nacistické okupace, v období protektorátu Čechy a Morava, nebylo možné, aby měl palác židovské jméno, proto byl přejmenován na obchodní dům Astra.

V roce 1970 bylo původní skleněné průčelí nahrazeno novou závěsnou stěnou, během roku 1998 pak proběhla další rekonstrukce, která navrátila domu původní vzhled. V letech 1998 až 2011 byl v prostoru umístěn největší specializovaný obchodní dům v ČR – Dům knihy. Budova o pěti podlažích měla prodejní plochu přes 2 000 m² a její součástí byla i literární kavárna. V průběhu let se však ukázalo, že prostory pro prodej knih nebyly ideální a větší úpravy nebyly možné – jedná se totiž o kulturní památku České republiky. V současnosti jsou v domě umístěny kanceláře banky. V provozu zůstala Lindtova pasáž s restauracemi a bary jako průchod z Václavského na Jungmannovo náměstí. Na tzv. Zlatém kříži pak Kysela řešil archi­tektonický návrh dalších paláců, které výrazně ovlivnily atmosféru modernizujícího se centra předválečné Prahy.

Palác vzájemné pojišťovny Praha, dnes Dětský dům

Konstruktivistický nárožní dům v ulici Na Příkopě 583/15 a Havířská 583/5 v městské části Praha 1 byl navržen a postaven v letech 1925 až 1929. Jednalo se o obchodní a kancelářskou budovu s prostory kanceláří pojišťovny, s obchody a kavárnou. Parter budovy s výraznými výkladci původně zahrnoval rovněž vstup do pasáže, která však byla v dalších letech zrušena. Uvnitř se nachází hala na výšku několika pater s ochozy. Kanceláře horních pater jsou opatřeny americkými výsuvnými okny. Po 2. světové válce došlo k přestavbě budovy a k nové úpravě interiérů na Dětský dům s divadlem Sluníčko, který byl slavnostně otevřen v roce 1950. Po roce 2000 byl dům privatizován, v současné době v budově sídlí např. konfekční obchod ZARA, kancelářské prostory využívají advokátní kanceláře, v přízemí směrem do ulice Na Příkopě jsou umístěny obchody. Název Dětský dům s logem sluníčka budově zůstal a je zdaleka viditelný nad posledním patrem budovy.

Zdroje:
[1] LUKEŠ, Z. Praha moderní, 1900–1950 / Historické centrum. Paseka, 2012.
[2] NOVÝ, O. Česká architektonická avantgarda. Praha: Prostor, 2021.
[3] STAŇKOVÁ, J.; J. ŠTURSA; S. VODĚRA. Pražská architektura. Praha, 1991.
[4] STARÝ, O. Měsíčník pro stavební umění Stavba. Vyd. Klub architektů, roč. VI, 1927–1928.
[5] STARÝ, O. Měsíčník pro stavební umění Stavba. Vyd. Klub architektů, roč. VIII, 1929–1930.
[6] ŠVÁCHA, R. Od moderny k funkcionalismu. Praha: Viktoria Publishing, 1995.
[7] VLČEK, P. a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004.
[8] ZÁZVORKA, P. Osobnosti stavitelství. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o. a Národní památkový ústav, 2016.