Josef Chochol, II. díl

V letech 1920 až 1921 upravoval Josef Chochol v puristickém stylu s kubistickými prvky ještě starší dům v pražské Jindřišské ulici č. 27 (č. p. 873/II), a to na kancelářský a obchodní dům, který po přestavbě sloužil bance, konkrétně Pojišťovně průmyslu kvasného. Dům, jejž charakterizují vikýřová okna v nejvyšším poschodí, má v současnosti bohužel fasádu s keramickým obkladem z třicátých let 20. století, což ruší původní záměr.

V roce 1920 podal Chochol soutěžní návrh na stavbu inženýrského domu, který nebyl realizován, ale na místě tzv. Braunova letohrádku byl v letech 1923 až 1925 v Dittrichově ulici č. 19 v Praze 2 podle jeho projektu postaven obytný spolkový dům SIA.

Řada Chocholových projektů v období první  republiky se neuskutečnila. V roce  1920  se zúčastnil ideové soutěže na urbanistickou studii výstupné komunikace Petřínské, roku 1922 se zapojil do soutěže na ideové skici a umístění druhého Národního divadla v Praze (navrhoval umístit divadlo do prostoru u hlavního nádraží).

O rok později se zapojil do soutěže na řešení pobřežní části Malé Strany v Praze. V roce 1924 se zúčastnil soutěže o řešení severovýchodního sektoru Velké Prahy, ve stejném roce řešil regulaci Kutné Hory a také obeslal  soutěž na budovu československého zastupitelství v Bělehradě. Roku 1925 vypracoval dva návrhy na řešení pomníku Bedřicha Smetany – jeden se sochařem Zdeňkem Pešánkem (1896–1965), druhý s Ladislavem Janem Kofránkem (1880–1954). Zúčastnil se rovněž soutěží na stavbu nemocnic. Nerealizována byla jeho vynikající studie Osvobozeného divadla z roku 1927, kde je patrný vliv ruských konstruktivistů.

Návrh na přemostění Nuselského údolí

V tomtéž roce podává návrh na budovu Elektrických podniků v Praze, účastní se několika návrhy soutěže na přemostění Nuselského údolí – ve spolupráci se Škodovými závody a profesorem Zdeňkem Bažantem (1908–2001) v soutěži získal  3. cenu, spolu  s architektem Bedřichem Bendelmayerem (1871–1932) získali za další projekt ještě odměnu. Jeho návrh na řešení nového obecního hřbitova v Chodově získal 3. cenu.

Při neudělení 1. ceny však zvítězil spolu s Ing. Františkem Menclem (1879–1960) a Ing. Dr. Václavem Daškem (1887–1971) v soutěži o řešení mostu z Holešovic na Pelc-Tyrolku postaveného v letech 1926 až 1928. Trojský most (nazvaný po druhé světové válce mostem Barikádníků) byl v letech 1978 až 1979 zbourán a nahrazen v roce 1980 mostem novým, který navazuje na Severojižní magistrálu. Pilíře původního mostu zakládala firma Nejedlý a Řehák, horní stavbu provedla firma Kratochvíl a Hlava.

Domy a byty pro chudé

Z let 1928 až 1929 pocházejí domy č. p. 1399–1406/VII, které byly podle Chocholova projektu postaveny v dnešní ulici U Vody  v pražských Holešovicích. Plány na stavbu avantgardního funkcionalistického domu č. p. 1522 v Neherovské ulici pro inženýra Verunáče na Hanspaulce v pražských Dejvicích dokončil v listopadu 1930.

V následujících letech se Chochol zabýval domy s malometrážními byty. Ve spolupráci s architektem Richardem Ferdinandem Podzemným (1907–1987) a Františkem Míškem (1900 – datum úmrtí neznámé) se zúčastnil architektonické soutěže na projekt domů s malými byty v Praze-Břevnově  a v letech 1937 až 1940 se stavěly podle jejich plánů v dnešní ulici U Školičky (dům č. p. 1913 a, b) byty v Praze – Libni.  Jednalo se o byty pro chudé obce Pražské, které měly obytnou plochu 34 m².

„Elektrický“ dům paní Kreisingerové

Funkcionalistický „elektrický“ dům paní Kreisingerové v Dělnické ulici pražských Holešovic (č. 21, č. p. 417/VII) s tehdy nejmodernějším, nadstandardním zařízením byl postaven v letech 1939 až 1940. Budova s průčelím dlouhým 13,5 m a se zastavitelnou hloubkou 16,4 m má sedm normálních podlaží, ustupující patro a podzemí.

V domě se nacházejí dvoupokojové byty s halou i příslušenstvím a byty o jednom pokoji s halou a příslušenstvím, v přízemí jsou obchodní a technické prostory. Všechny byty jsou přímo osvětleny a větrány, dispozice umožňuje příčné provětrávání. V podzemí je umístěna výměníková stanice ústředního topení, ohřívaná dálkovou parou, strojní  prádelna s mandlovnou, žehlírnou, sušárnou a ukládací prostory. V přízemí byl situován byt správce, telefonní hovorna, komora pro kočárky, komůrka Elektrických  podniků a komora pro měřicí přístroje (ta se opakuje ve všech patrech, aby zřízenec při odečtu nemusel vstupovat do bytu).

Ve všech bytech byla zavedena teplá voda pro kuchyni a koupelnu, užitková voda byla vedena zvlášť. Sporáky byly elektrické, pro odpadky byl zařízen shoz, v kuchyních byly k dispozici ještě rezervní komínové bloky. Pro vertikální dopravu byl zřízen elektrický výtah. Se všemi byty se dalo spojit centrální anténou se zesilovačem a každý byt měl zřízen domácí telefon s připojením na státní linku. Dům byl po celý den uzavřen a otevírání se obstarávalo „elektrickým vrátným“. Reliéf nad vchodem je dílem Jiřího Ducháčka (1903 – úmrtí po roce 1955). Stavbu domu Chochol nejen projektoval, ale i řídil.

Ve letech 1938 až 1939 se podle Chocholových projektů stavěly rovněž další „elektrické domy“, např. č. p. 9 a 205/VII v Zelené ulici (v současnosti U Elektrárny, rovněž v Praze 7 – Holešovicích).

Závěr

Výčet prací Dr. ing. arch. Josefa Chochola předválečnými realizacemi končí. Objevily se zvěsti o jeho selhání, možná i kolaboraci s nacisty v průběhu okupace. Byl vyloučen ze spolkového i společenského života, bez nároku na penzi byl po roce 1948 údajně zaměstnán jako kreslič v Krajském projekto- vém ústavu  v  Praze [7].  Jeden  z našich nejvýraznějších představitelů architektury 20. století, jehož jméno a dílo reprezentuje českou architekturu vedle architektů Bohuslava Fuchse a Jana Kaplického v encyklopedickém přehledu světové architektury Modern Architecture, Taschen Bibliotheca Universalis, Köln (2017), zemřel  zapomenut v ústraní 6. července 1956 v Karlových Varech, ve věku 76 let.

Zdroje:
[1] VLČEK, Tomáš. Praha 1900.
Praha: Panorama, 1986.
[2] LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní I, 1900–1950, Historické centrum. Paseka, 2012.
[3] LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní II, 1900–1950, Levý břeh Vltavy. Paseka, 2013.
[4] LUKEŠ, Zdeněk. Praha moderní III, 1900–1950, Pravý břeh Vltavy. Paseka, 2014.
[5] NOVÝ, Otakar. Česká architektonická avantgarda. Praha: Prostor, 1998.
[6] ŠVÁCHA, Rostislav. Od moderny k funkcionalismu. Praha: Viktoria Publishing, 1995.
[7] VLČEK, Pavel a kol. Encyklopedie architektů, stavitelů a kameníků v Čechách. Praha: Academia, 2004.
[8] DOSTÁL, Oldřich, Josef PECHAR a Vítězslav PROCHÁZKA. Moderní architektura v Československu. Praha: nakladatelství československých výtvarných umělců, 1967.
[9] STAŇKOVÁ Jiřina, Jiří ŠTURSA a Svatopluk VODĚRA. Pražská architektura. Praha: Academia, 1990.
[10] Modern architecture A-Z. Taschen Bibliotheca Universalis. Köln: Aurelia & Balthasar Taschen, 2017.
[11] ZÁZVORKA, Petr. Osobnosti stavitelství. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o., Národní památkový ústav, 2016.
[12] STARÝ, Oldřich (šéfredaktor). Časopis Stavba. Praha: Klub architektů, 1927–1928 (roč. VII), 1928–1929 (roč. VIII), 1929–1930 (roč. IX).
[13] HUBIČKOVÁ, Šárka. Nuselský most. Historie, stavba, architektura. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o., 2014.
[14] www.archiweb.cz, Josef Chochol, Realizace a projekty.