Jezerní město Aspern

Nová městská čtvrť Seestadt Aspern (jezerní město Aspern) se nachází ve 22. vídeňském okrsku na severovýchodním okraji Vídně, v blízkosti národního parku Donau-Auen. S centrem města je Seestadt Aspern spojen nedávno prodlouženou trasou metra. Na území nově založené čtvrti se v letech 1912–1977 nacházelo vídeňské polní letiště, později se plocha využívala pro  průmysl  a logistiku. Seestadt je ze severu ohraničeno železniční tratí Vídeň–Bratislava, která umožňuje výborné napojení na obě tato hlavní města. V roce 2007 byla na rozvojové území vyhlášena mezinárodní urbanistická soutěž, ve které se prosadil návrh Johannese Tovatta. Tento švédský architekt umístil do středu nové čtvrti umělé jezero napájené podzemní vodou o rozloze cca 5 ha, které obklopuje park. Z tohoto centra se pak město radiálně rozvíjí do všech stran, přičemž 50 % plochy nové čtvrti je vyhrazeno pro veřejný prostor, komunikace, zeleň a rekreační plochy a dalších 50 % je věnováno samotné zástavbě.

Jezerní město Aspern bylo projektováno s cílem vytvořit plnohodnotný živý městský prostor, který by se nestal jen „noclehárnou“ na okraji velkoměsta. Hned v první etapě výstavby bylo v jižní části města postaveno rozsáhlé technologické centrum, kolem kterého v současnosti vyrůstají další budovy věnované  vědě, výzkumu a průmyslu. U východu z metra na břehu jezera se tyčí do výšky nové obchodní centrum. Hlavní komunikace lemují bytové domy, které většinou nejsou monofunkční, jejich přízemí je určeno pro komerční účely.

Mobilita

Na území jezerního města se nacházejí dvě stanice metra a parkoviště Park and Ride. Individuální automobilová doprava je velmi omezena a na celém území je nejvyšší povolená rychlost 30 km/h. Městem vede jen jedna hlavní okružní komunikace, na níž je možné parkovat tři hodiny. Pro delší stání jsou určena parkovací místa v podzemních či několikaposchoďových garážích, které jsou přístupné   z okružní komunikace. Garáže a místa na parkování nejsou součástí všech obytných bloků, ale jsou řešena centrálně jen u některých   z nich.

Většina ulic je tedy k dispozici jen chodcům a cyklistům a podzemní prostory uvnitř vnitrobloku zůstávají nezastavěny, což umožňuje výsadbu vysokých stromů a vsakování dešťových vod na většině pozemků. Celé území města je funkčně propojeno veřejnou autobusovou dopravou. Drobnou zajímavostí je skutečnost, že všechny ulice a náměstí jsou pojmenovány po významných ženách, které se prosadily v oblasti vědy, techniky a umění.

Energie

Zásobování primární energií v celé čtvrti je zajištěno dálkovým vytápěním, což je ve Vídni velmi rozšířená forma vytápění s nízkým faktorem energetické přeměny, neboť se jedná výlučně o energii z kogeneračních zařízení, ale především o odpadní teplo ze spaloven odpadu a elektráren.

Původně měl být součástí návrhu dálkového vytápění geotermální vrt a tento ambiciózní projekt měl zásobovat cca 40 000 vídeňských domácností včetně 10 500 bytových jednotek v Seestadtu. Energetická centrála byla naplánována cca 3 km východně od města. V prosinci 2012 však bylo nutno z ekonomických důvodů průzkum zastavit, neboť na území nebyly proti očekávání nalezeny dostatečně výnosné termální zdroje.

U některých návrhů byly namísto  dálkového  vytápění využity různé inovativní zdroje energie. Firma Aspern Smart  City  Research  tyto energetické technologie u vybraných staveb monitoruje. Jedná se především o kombinovaný provoz tepelných čerpadel, solární energii, fotovoltaické a hybridní solární systémy a také skladování tepelné a elektrické energie v reálném čase provozu. Cílem  je shromáždit  informace  o   účinném  využívání  energie v praxi.

Architektura

Obytné bloky určené pro bydlení odprodává město v rámci veřejných architektonických soutěží na základě konkrétních, podrobně vypracovaných návrhů. Soutěžní týmy jsou vždy složeny z architektů a developerů.  Město má  tak  možnost  zaručit  vysokou  architektonickou,  ekologickou a sociologickou kvalitu budoucí stavby a mimo jiné ovlivnit finanční dostupnost bytů předem stanovenou a v kupní smlouvě zakotvenou maximální výší nájmů. Prodej pozemků pro ostatní správní, komerční a multifunkční budovy je řízen volnými tržními podmínkami.

V Aspernu vyrůstá pestrý mix budov s různou funkcí a architektonickým řešením, které jsou postaveny různými stavebními technologiemi. Nechybí mezi nimi ani moderní dřevostavby, což je pro mnohé možná překvapením.

Dřevostavba XL – dřevěná stavba vybraného obytného bloku v Aspernu

Dřevostavby mají v Rakousku dlouhou tradici, a to především v západních spolkových zemích. Od osmdesátých let se dřevostavby stále častěji prosazovaly i ve východní části země, většinou u rodinných domů. Vhodné podmínky pro využití dřevěných stavebních systémů ve vícepodlažních stavbách byly dány až harmonizací stavebních předpisů v rámci všech spolkových zemí v posledních dvaceti letech, kdy byl především ze západní části země vyvíjen tlak na ujasnění pravidel v oblasti ochrany proti požáru tak, aby projektanti byli od začátku schopni s dřevěnými konstrukcemi bez obav pracovat. V současnosti mají architekti možnost navrhovat až pětipodlažní dřevěné budovy bez nutnosti vypracování požárních posudků, pokud konstrukce splní zákonem dané podmínky. Dřevostavby se těší stále větší oblibě díky jejich ekologické bilanci, výborným tepelněizolačním vlastnostem, možnosti přenést část produkce do povětrnostně chráněných výrobních hal, urychlit tak stavební proces a zároveň se vyvarovat konstrukčních chyb. Jedním z příkladů stavění ze dřeva je i výstavba vybraného obytného bloku v Aspernu. Jedná se o projekt sociálního bydlení, který byl zadán na základě architektonické soutěže na ploše 80 × 80 m. Stavba    s 213 byty dvou vídeňských architektonických týmů – Querkraft Architekten ZT GmbH a Berger + Parkkinen  Architekten  ZT GmbH ale není výjimečná jen svým konstrukčním systémem. Zadání projektu nebylo jednoduché, neboť počítalo s umístěním centrální garáže   s 412 parkovacími místy sloužícími také pro okolní obytné bloky. To architekty inspirovalo k vytvoření zvláštní zóny v přízemí – jakési pochozí umělé krajiny, pod kterou umístili třípodlažní garáže (obr. 7). Takto vytvořenou krajinou je veden komunikační prostor v podobě kaňonu, který je vyhrazen především pro trávení volného času dětí    a mládeže. Kaňon je ukončen společnými prostorami heren a místnosti pro kola, jejichž střecha tvoří amfiteátr. Garáže jsou v přízemí směrem do ulice ohraničeny dvoupodlažními ateliérovými byty, komerčními a společnými prostorami, čímž se zabránilo přímému pohledu do parkovišť a oživil se veřejný prostor.

Konstrukčně se jedná o železobetonový skelet s hlavní zónou tvořenou obytnými místnostmi a vedlejší zónou s instalačními šachtami podél příchozích chodeb. Vnější nenosné stěny jsou z prefabrikovaných dřevěných panelů. Také zdi mezi byty byly navrženy jako prefabrikáty, nakonec však musely být z finančních důvodů provedeny na místě jako lehké konstrukce ze sádrokartonu. Jsou flexibilní, mohou být lehce odstraněny či přestavěny.

Kombinace na stavbě betonovaného železobetonového roštu a montáže prefabrikovaných betonových balkonů a dřevěných fasádních panelů, dodávaných včetně oken, byl pro projektanty a stavitele velkou  výzvou,  především  v  dodržení  tolerancí,  daných  termínů  i v rámci logistiky. Na betonový skelet byl nejprve ukotven balkonový prvek a zároveň s ním i prvek fasádní. Práce probíhaly často současně s betonováním skeletu ve vyšších podlažích. Tolerance betonových a dřevěných montovaných staveb jsou odlišné a byly předem stanoveny na max. 20 mm. Mezera vzniklá mezi konstrukčními prvky musela být utěsněna až na stavbě, což je pro montovanou dřevostavbu neobvyklé řešení.

Zajímavá fasáda s prostřídanými betonovými balkony není jen výsledkem invence architektů, ale i důsledkem uplatnění požárních předpisů, které vyžadují zábranu přenosu požáru z balkonových dveří v poschodích nad sebou. Prefabrikované dřevěné fasádní prvky splňují ochranu před požárem konstrukcí EI 90, dřevěná střešní konstrukce R60. Budova je napojena na požární stanici tak, aby hasiči mohli zasáhnout 5–6 minut po ohlášení požáru. To bylo podmínkou pro použití dřevěné konstrukce u sedmipodlažní stavby, tedy o dvě podlaží vyšší, než umožňuje stavební zákon. Přenosu požáru mezi jednotlivými podlažími zabraňují plechové římsy, které přesahují fasádu vždy o 120 mm.

Energie

Budova byla navržena v nízkoenergetickém standardu. Díky použití dřevěných fasádních konstrukcí mohla být užitná plocha zvětšena celkem o 100 m² oproti zděné stavbě  se  stejnými  tepelněizolačními vlastnostmi. Vypočítaná  měrná  potřeba  energie  na  vytápění je 15,6 kWh/m²a a na přípravu teplé vody 12,8  kWh/m²a.  Větrání     v bytech je zajištěno decentrálními větracími jednotkami s možností rekuperace v každé místnosti, mřížky výústek jsou znatelné na fasádě. Příprava vody funguje přes decentrální průtokové ohřívače v bytech, vytápění je zajištěno podlahovým topením. Pro dodávku energie byl zvolen kombinovaný provoz sedmi tepelných čerpadel. Na pozemku jsou umístěny dvě studny, které zásobují čtyři tepelná čerpadla voda-voda, a to dvě čerpadla na přípravu teplé vody a dvě na vytápění. Další tepelné čerpadlo, vzduch-voda, využívá odpadního předehřátého vzduchu z garáží. Dvě další tepelná čerpadla, země-voda, jsou napojena na zemní výměník pod garáží a dodávají teplo pro přípravu teplé vody. Na střeše je umístěno 150 m² solárních kolektorů na přímý ohřev vody a 150 m² hybridních kolektorů se sklonem 45°, jež jsou připojeny na zmíněná čerpadla země-voda. Fotovoltaická soustava  na ploše 150 m² se sklonem 15° má výkon 20 kWp a dodává proud pro společně využívané prostory a pro tepelná čerpadla.  Vyúčtování nájemníků funguje přes digitální měřiče, které jsou umístěny      v každém bytě a v rámci výzkumného programu jsou monitorovány.