Výstavba Smíchov City: největšího projektu v moderních dějinách Prahy

První dva objekty, kterými jsou administrativní budova SM1 a bytový dům SM2, tvořený devíti architektonicky odlišnými sekcemi, jsou částí etapy Smíchov City Sever a objemově vytvářejí jeden blok. Podobu jednotlivých sekcí navrhly architektonické ateliéry vybrané na základě architektonické soutěže.

Konstrukční řešení

Založení stavby

Stavba probíhala ve stejném časovém období a z jedné společné stavební jámy. Nejprve byla odtěžena zemina na pracovní úroveň pro provedení zápor a převrtávaných pilot. Vzhledem k úrovni založení stavby, kdy část objektu SM2 (sekce SM2 – 4, 5, 6, 7) je svým 3. PP pod úrovní hladiny spodní vody, byla v této části vytvořena převrtávaná pilotová stěna. Zbytek jámy byl zajištěn standardním záporovým pažením s výdřevou a 1–2 kotevními úrovněmi. Dojezdy výtahů v části SM2 se třemi suterény mimo převrtávanou pilotovou stěnu (SM2 – 8, SM2 – 9) byly navíc zajištěny štětovnicemi. Při realizaci zajištění stavební jámy byly provedeny také tzv. studny v celkovém počtu 4 kusů. Jedná se o kruhové šachty o průměru cca 6 m v provedení převrtávané pilotové stěny, jejichž zhlaví je pod úrovní finálního terénu. V budoucnu budou sloužit pro případnou injektáž železničních tunelů, které by měly vést pod objekty SM1 i SM2. 

Obě budovy jsou založeny na velkoprůměrových pilotách ø 900 mm, 1 200 mm, 1 500 mm a délky od 5–18 m, na kterých je uložena základová deska. V rámci administrativní budovy SM1, pod kterou by měly být raženy budoucí železniční tunely základové desce nejblíže, nebylo možné umístit piloty pod sloupy a dalšími svislými konstrukcemi, protože by do budoucího železničního tunelu zasahovaly. Proto byly v těchto místech piloty z polohy tunelů vymístěny a nacházejí se vždy před, mezi a za tunelem. Tyto piloty mají délku až 29 m a jsou převázány železobetonovými základovými trámy výšky přibližně 3 m. Teprve na těchto trámech se nachází základová deska budovy. 

Pro účely stavby monolitických nosných konstrukcí bylo postaveno celkem 5 věžových jeřábů. Část z nich zůstala po dokončení betonáže jako výpomoc pro další stavební práce. Vzhledem k množství betonu a dopravní situaci došlo v rámci zařízení staveniště k výstavbě mobilního míchacího centra betonu, které dodávalo veškerý beton pro oba objekty. Tím došlo ke značnému urychlení doby dodání čerstvého betonu do konstrukcí. Nespornou výhodou bylo i snížení dopravní zátěže v okolí stavby.

Hrubá stavba

Základová deska a obvodové konstrukce suterénu byly řešeny jako bílá vana. Budova SM1 je od bytového domu SM2 oddilatována obvodovou stěnou. Budova SM2 má jednu dilataci mezi sekcemi SM2 – 4 a SM2 – 5, která probíhá od základové desky celou stavbou. Veškerá schodišťová ramena byla prefabrikovaná a osazovala se postupně v průběhu výstavby. Některá ramena byla osazována na ozub a některá zmonolitněna s mezipodestou – vše podle požadavku architekta na navazující povrchy a detaily napojení. Výtahové šachty SM2 byly z důvodu odhlučnění a zabránění přenosu vibrací do okolních bytů řešeny systémem box-in-box. Kvůli možnému přenosu vibrací z tramvajové dopravy a od budoucích železničních tunelů je celá horní stavba obou budov (od stropu nad 1. PP) oddělena od spodní stavby vibroizolačními ložisky.  V budově SM1 to bylo řešeno pryžovými ložisky s ocelovými deskami umístěnými na obvodových stěnách a hlavicích sloupů 1. PP. U domu SM2 byla z důvodu požadavku na vyšší útlum použita ložiska pružinová. Z důvodu stlačování pružinových ložisek při postupně se zvyšujícím zatížení od nadzemních pater bylo předem vypočteno maximální stlačení pružin 22 mm. Hodnoty tohoto stlačení byly pravidelně kontrolovány a např. výšky ve schodišťových šachtách byly několikrát geodeticky vynášeny tak, aby bylo ověřeno správné výškové osazení prefabrikovaných ramen a dalších návazností.

Při provádění monolitických obvodových sloupů na budově SM1 byl kladen zvláštní důraz na přesnost jejich polohy, a to vzhledem k velmi nízké toleranci při osazování fasádních dílců ze sklovláknobetonu (GFRC, Glass Fiber Reinforced Concrete). Vyzdívky na objektu SM2 byly prováděny především z důvodu jejich akustického útlumu z tvárnic Vapis. Na SM1 byly takto realizovány i instalační šachty a hygienická jádra. Příčky mezi kancelářemi jsou ze sádrokartonu (SDK).

Fasády, výplně otvorů

Na budově SM1 byla použita hliníková okna s trojsklem a větrací štěrbinou, v parteru LOP (lehký obvodový plášť). Při montáži oken bylo nutné dbát na maximální přesnost osazení a vycházet ze stejných geodetických bodů jako při následné montáži fasády. Detail návaznosti fasádních GFRC dílců na hliníkové okno totiž neumožňoval rektifikaci větší než cca 3 mm. Montáž oken probíhala z interiéru. Přes systémové fasádní lávky byly rámy a skla transportovány do daného podlaží, kde proběhlo rozvezení na místa osazení. Exteriérové pásky byly lepeny z fasádního lešení v souběhu s vrtáním kotev fasádních GFRC dílců a montáží zateplení. Po montáži difuzní fólie bylo lešení demontováno a byla zahájena montáž fasádních GFRC dílců. Ta probíhala minijeřáby z montážních plošin. Minijeřáby byly zvoleny především z důvodu nedostatku prostoru pro autojeřáb a jejich přesnosti při osazování dílců. Vzhledem k architektem požadovanému kladečskému plánu, kdy mají dílce v jednotlivých podlažích a polích přesah do sousedních, bylo nutné každou fasádu začít montovat odspodu stromovitě nahoru. Dílce nebylo možné přeskakovat, protože by je vzhledem k požadované 20mm spáře mezi nimi už nešlo zpětně namontovat. Bylo tedy nutné správně naplánovat výrobu jednotlivých dílců tak, aby práce na jednotlivých fasádách probíhaly kontinuálně a bez zbytečných prostojů. 

Okna v bytech domu SM2 jsou dřevěná s trojsklem. Jejich členění je velmi různorodé – od standardních rozměrů přes HS portály u sekce SM2 – 6, sestavy se strukturálním rohem až po atypická dřevěná okna s ventilační štěrbinou na sekci SM2 – 7. Stejně jako členění oken bylo zvoleno i velké množství odstínů lazur a laků. Některá okna byla montována do otvoru, u některých byla požadována předsazená montáž. Většina balkonových sestav byla z důvodu isonosníků osazena na samostatných ocelových kotvách. Obecně byla problematika oken jedna z nejsložitějších na celém projektu. Výrobní dokumentace se u některých pozic řešila mnoho měsíců, než došlo ke shodě architekta, developera, zhotovitele a výrobce. 

Fasády domu SM2 jsou různorodé.Od standardního kontaktního zateplovacího systému (dále KZS) přes KZS s broušenou omítkou, fasádní obkladové pásky, lícové cihly, sklovláknobetonové panely až po obklad travertinem. Mimo sekce SM2 – 3 a SM2 – 7 (GFRC), kde byl postup fasádních prací podobný jako u budovy SM1, byly fasády prováděny kompletně z fasádního lešení. Velký důraz byl věnován také montáži žaluziových kastlíků, jelikož u některých sekcí nejsou standardní plechové, ale z GFRC dílců a dřeva. Byly na ně kladeny specifické architektonické požadavky (přesahy, slícování, kamenické rohy apod.). Vnitroblok je u většiny sekcí proveden jako KZS a zrealizován po dokončení uličních fasád. Tento postup byl zvolen především z nutnosti co nejdřívějšího zahájení prací na zpevněných plochách z vnější strany bytového domu SM2. 

Střešní konstrukce

Stavby SM1 i SM2 mají pochozí střechy. Hydroizolační vrstva je tvořena asfaltovými pásy. Po provedení parotěsné vrstvy, osazení vpustí, vyskládání tepelné izolace a položení finální hydroizolační vrstvy z asfaltového pásu se na všech střechách uskutečnily zátopové zkoušky. Po dokončení fasád na altánech a VZT šachtách byly namontovány nejprve dřevěné terasy. Na budově SM1 je terasa ze sibiřského modřínu, na SM2 z thermoborovice. Poté bylo zrealizováno souvrství zelené střechy. Na SM1 se nachází extenzivní substrát, na domě SM2 jde u většiny sekcí o trávníkový substrát. Po provedení kapkových závlah došlo k samotné výsadbě.

Parter budov

Retailové jednotky v parteru SM1 i SM2 byly dokončeny pouze v rozsahu Shell & Core, tedy bez finálních povrchových úprav, příček a rozvodů, kdy byla podle požadavku nájemce připravena napojovací místa pro veškeré sítě. Fasáda retailových jednotek je provedena jako hliníková konstrukce s dvojsklem (LOP či rámová). U dvou sekcí jsou výkladce z profilů Jansen. Jednotky v rozsahu Shell & Core byly dokončovány v ­předstihu (výkladce) tak, aby nájemci mohli prostor vybavit a kolaudovat společně s celou stavbou. Vnitřní povrchové úpravy jsou stejně jako fasády různorodé, a to podle jednotlivých sekcí.

Společné prostory

V budově SM1 je většina stěn společných prostor betonových a povrch podest i mezipodest hlavního středového schodiště je z litého teraca. Povrch samotných schodišťových stupňů byl původně zvažován z teracové dlažby, ale nakonec bylo zvoleno rovněž lité teraco. Obavy z nedobroušení některých složitých detailů u litého teraca na schodišťových stupních se ukázaly jako zbytečné.

Povrch podest a mezipodest na únikových schodištích byl proveden ze samonivelační cementové stěrky. Vzhledem k nutnosti zachování zásobování a přístupu pracovníků do objektu byla nejprve provedena stěrka na jednom schodišti a teprve až po zatvrdnutí, finálního laku a zakrytí byly zahájeny práce na schodišti druhém.

V sekcích domu SM2, kde byla požadována cementová stěrka na podestách a mezipodestách, musela proběhnout aplikace stěrky či lakování výhradně o víkendech – na každé sekci se nachází pouze jedno schodiště, a nebylo tak možné blokovat práci dalších profesí dlouhodobou nedostupností jednotlivých podlaží. Mezi další povrchové úpravy podest a mezipodest patřily např. keramická dlažba, travertinová dlažba či PU stěrka.

Zeleň vnitrobloku

Velký důraz byl kladen na výsadbu zeleně. Samotná podoba obou vnitrobloků se podle požadavků zahradních architektů a investora mnohokrát měnila. Finální výběr stromů probíhal přímo ve školkách v Holandsku. Jen ve vnitrobloku bytového domu SM2 bylo vysazeno přes 8 000 ­trvalek. Součástí vnitrobloku je také travní koberec či dřevěná terasa a množství popínavých rostlin. Vše je zavlažováno automatickým závlahovým systémem.

Chodníky, komunikace

Součástí projektu byly samozřejmě i přípojky inženýrských sítí, které byly prováděny v souběhu s betonáží monolitické konstrukce stavby, aby mohly co nejdříve proběhnout finální zásypy a došlo tak k rozšíření plochy pro skladování a manipulaci s materiálem.

Byly realizovány chodníky z pražské mozaiky, bulvár z velkoformátové betonové dlažby kombinací různých rozměrů, asfaltové komunikace či nová tramvajová zastávka.

Klíčovým prvkem urbanistického projektu, jehož součástí a prvními vlaštovkami jsou již dokončené stavby SM1 a SM2, je nová, téměř kilometrová třída Madeleine Albrightové, která propojí jednotlivé části nové čtvrti. Ulice Smíchov City jsou pojmenovány po významných českých ženách, čímž projekt vzdává hold jejich odkazu. Na výstavbě těchto dvou objektů se podílelo více než 200 dodavatelských společností a dočkaly se již i ocenění: titul Stavba roku 2024.