František Čížek, 2. díl

Pozoruhodné monolitické konstrukce

Architektonický vzhled tělocvičny Vojenské lékařské akademie v Hradci Králové (obr. 1b) se vyznačuje robustně rozkročenými rámy s funkčně a esteticky tvarovanými podporami monolitické konstrukce (obr. 1a). Střešní plochy tvoří spojité desky, zavěšené lehké boční prosklené stěny vynášejí krajní podélná ztužidla. Tato stavba je dokladem, že i ve sféře průmyslově typizovaného stavebnictví dokázali kreativní projektanti arch. Karel Schmied a statik Dr. Ing. František Čížek vytvořit osobitou a esteticky zajímavou solitérní stavbu.

Vedle tělocvičny pro sportovní středisko v Třinci patří k posledním navrženým a provedeným konstrukcím zajímavý monolitický skelet pro budovu hotelu Černigov (obr. 2a, 2d), navrženou významným hradeckým architektem Janem Zídkou. Hotel vhodně dotváří urbanistickou kompozici velkoryse upraveného přednádražního prostoru v Hradci Králové (obr. 2b). Je řešen jako solitérní budova členěná na horizontální podnož se společenskými a hospodářskými funkcemi a s vertikálně komponovanou hotelovou částí. Výjimečnost navržené monolitické železobetonové konstrukce spočívá v jednoduchosti a velkorysosti uspořádání skeletu s bezprůvlakovými stropními deskami stálé tloušťky v lůžkové části, podporované soustavou dvojic stěnových útvarů umístěných příčně v rozteči 7,2 m (obr. 2c). Rozvolněním prostoru jsou vytvořeny ideální podmínky pro variantní uspořádání interiéru s možností provádění požadovaných změn v celém období životnosti konstrukce. V době výstavby konstrukce ve svém posudku ocenil akademik Stanislav Bechyně jak její konstrukční, tak statické kvality.

Jako důchodce už od roku 1967 spolupracoval František Čížek s hradeckým Stavoprojektem na návrzích monolitických konstrukcí pro správní budovu Severočeských hnědouhelných dolů v Mostě vysokou 115 m (obr. 3a, 3b) a na stavbě kulturního centra v Proseku pro architekty Vávru a Flešara. Od roku 1970, po přesídlení na chalupu v Příchovicích, se věnoval spolupráci na projektových studiích atypických konstrukcí vítězného soutěžního návrhu obchodního a společenského centra v Bratislavě od arch. Ivana Matušíka ze ŠPÚO (Štátneho projektového ústavu obchodu). Jednalo se zejména o návrhy pro dvojici 112 m vysokých administrativních budov (obr. 4a, 4b, 4c), variantni návrhy pro rozsáhlý autoservis a další objekty.

Výškové budovy

Cesta k vydání publikace Železobetonové výškové budovy v roce 1978 [5] nebyla jednoduchá (obr. 4a). Zájem o tuto problematiku vznikl při dlouholeté spolupráci s arch. Josefem ­Havlíčkem počátkem druhé poloviny čtyřicátých let. Pro návrhy výškových budov s ideou pyramidálního tvaru využili inspirační podnět konstrukce tvaru indiánského týpí (obr. 5). Pro více návrhů těchto budov byl z dispozičního, architektonického i staticky hospodárného hlediska zvolen křížový půdorys s vnitřním centrálním komunikačním prostorem vázaným na čtyři boční křídla, určená pro administrativní, obytné, skladové či jiné provozy [6]. Železobetonová konstrukce byla například použita pro soutěžní návrh radnice v Torontu (obr. 6).

Lektorské posudky osnovy publikace, které zpracovávali v dubnu roku 1971 akademik Stanislav Bechyně a doc. Ladislav Nováček, byly příznivé a důležitost námětu z hlediska potřeb stavebnictví a národního hospodářství byla shledána jako nesporná. Nicméně pro silně polemický a kritický pohled na naše poměry ve stavebnictví byl rukopis autorovi několikrát vrácen k přepracování a situace se stávala patovou. Začátkem roku 1974 napsali posudky již na celou publikaci Ing.  Jaroslav Škaloud z hradeckého Stavoprojektu a prof. Ing. arch. Vladimír Karfík. Jeho posudek s mnoha pozitivními doporučeními akceptovali šéfredaktor SNTL i autor publikace, což se stalo rozhodující pro její vydání v roce 1978. Tím bylo umožněno stávající obsah doplnit o aktuální poznatky z konference [7], dále z Regionální konference Vysoké budovy, Bratislava, 8.–12. dubna 1973, pod záštitou CTBUH (Rady pro vysoké budovy a městské plánování) a zveřejnit poznatky z odborné exkurze pořádané VTS v září roku 1973 do měst se začínající tradicí výstavby vysokých budov – Frankfurtu nad Mohanem, Bruselu, Londýna a zejména Paříže s rozestavěnou výstavbou v oblasti La Défense. Potíže s publikováním byly i v odborných časopisech, příkladně u recenzí knih o Pieru Luigi Nervim a Eduardu Torrojovi. Z časopisu Inženýrské stavby o tom svědčí redakční odpověď: Bohužel … zveřejnění obou recenzí nepokládáme za vhodné … obsahují řadu nesprávných dedukcí a poznámek. S politováním proto rukopis vracíme. Redakce časopisu Pozemní stavby zamítla zveřejnění odpovědí na otázky Jiřího Kozáka, kladené k osmdesátinám Františka Čížka. Celý rozhovor byl roku 2001 zveřejněn v publikaci věnované stému výročí jeho narození [8]. To vše poukazuje na negativní společenské a politické klima dvaačtyřicetiletého období komunistické totality.

Beton – konstrukce – architektura

Dvanáctistránková esej, uvedená v publikaci František Čížek – protagonista betonového stavitelství [8], je založena na autentických výrocích předních světových konstruktérů a architektů 20. století v kontextu se slavným emblémem Le Corbusiera (obr. 9) a týká se žádoucí tvořivé spolupráce architekta a inženýra. Je doplněna kresleným obrazovým doprovodem několika vybraných a významných betonových konstrukcí z archivu autora (obr. 8).

Přehlídku komentovaných úvah a výroků inženýrů Oveho Arupa, Piera Luigi Nerviho (obr. 10), Eugèna Freyssineta, Eduarda Torrojy, Roberta Maillarta, Riccarda Morandiho, Félixe Candely, Reného Sargera, Stanislava Bechyněho a architektů Richarda Neutry, Eero Saarinena, Waltra Gropiuse, Adolfa Loose, Le Corbusiera, Oscara Niemeyera a dalších lze zakončit moudrostí Augusta Perreta: Konstrukce je mateřskou řečí architektury či výstižnými slovy Architektura a konstrukce jsou dva neodlučitelné pojmy.

Vzpomínky spolupracovníků

Ing. Bohumil Rusek
Po absolvování Fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT v Praze jsem nastoupil do statické skupiny hradeckého Stavoprojektu a po dvouleté praxi jsem byl vyzván Dr. Ing. Čížkem ke spolupráci na projektu železobetonové monolitické konstrukce šestnáctipodlažního hotelu Regina (později Černigov). Tyto dva roky práce po jeho boku byly pro mou budoucí profesní dráhu rozhodující. Získal jsem nejen mnoho praktických zkušeností, ale vzbuzoval ve mně obdiv svou poctivou, trpělivou a vysoce odbornou prací. Statický výpočet budovy hotelu měl nakonec téměř 2 000 stran. Všechny výpočty prováděl na logaritmickém pravítku, které mi věnoval, dodnes ho opatruji ve svém pracovním stole. Jeho statické výpočty by mohly být učebnicemi statiků. Výpočet kaž­­dé konstrukce a konstrukčního prvku doprovodil vysvětlujícím textem a výkladem o statickém působení. Již tenkrát bezezbytku naplňoval požadavek současného stavebního zákona: Statický výpočet musí být zpracován v takové formě, aby byl kontrolovatelný.

Ing. arch. Karel Schmied
Dr. Ing. Čížek byl v letech padesátých až osmdesátých naprosto mimořádnou osobností ve sféře projektové a konstrukční činnosti, zcela přesahující běžnou profesionální tvorbu oněch let. Měl jsem to štěstí spolupracovat s ním jako mladý architekt hradeckého Stavoprojektu v letech 1970–1980 na několika projektech. Principy naší tehdejší spolupráce ovlivnily celou mou další architektonickou praxi a platí dodnes. Byl velmi komunikativní, nutil architekta k využívání odvážnějších konstrukcí a tím vzniku výrazných architektonických děl. To se týkalo generace jeho tehdejších současníků – hradeckých architektů Zídky, Petránka, Rejchla a Steinera, s nimiž vytvářel pozoruhodné projekty a stavby. Zvláště však promlouval k mladým architektům, se kterými rozvíjel tvůrčí dialog. Jednalo se o neuvěřitelně podnětné diskuse. Byla to nádherná shoda mezi statikem – tvůrcem konstrukce a architektem. Téměř ideální druh spolupráce, která se zřídkakdy daří, protože většinou dochází k diktátu konstrukce nebo výtvarné koncepce. Pro mne byla tato spolupráce obrovskou školou.

Ing. Dr. Jiří Kozák, CSc.
Považuji se za jeho o generaci mladšího současníka, který znal jeho práce a publikace a měl to štěstí se s ním osobně setkávat. S Dr. Ing. Čížkem jsem se seznámil ještě před setkáním s jeho synem Pavlem v Bratislavě. Poprvé to bylo v době, kdy za totality, jako bývalý podnikatel, tento čestný, jemný, vzdělaný člověk neměl na růžích ustláno. Měl v sobě přirozenou stavovskou hrdost a především pocit zodpovědnosti za bezpečnost, hospodárnost, ale i kulturnost a krásu svého díla. V jeho době bylo hlavním nástrojem statika logaritmické pravítko. Statické výpočty byly náročné a pracné. Úroveň statika proto závisela na tom, jak se zjednodušeně, avšak věcně a výstižně namodeluje nosný systém, aby se dal výpočtově zvládnout. Dr. Ing. Čížek patřil k publikujícím statikům, což se považuje za vyšší kvalifikaci inženýra. Výsledky svého studia, poznatky a zkušenosti shrnuje do původních monografií. Dovedl se zodpovědně vypořádat i se složitými životními podmínkami, ať už to bylo v době nezaměstnanosti či totality, nebo v důchodu. Takové osobnosti a vzory potřebuje i dnešní doba.

Výběr z pozůstalosti odborné činnosti Dr. Ing. Čížka

■ Moderní rámové a podporové konstrukce, díl I (předmluva, kapitola úvodní, soustavy souměrné, rukopis, celkem 193 stran formátu A4; ilustrační doprovod ve formě rýsovaných náčrtků – 100 ks formátu A4; obr. 10).
■ Statické studie konstrukcí křížového půdorysu navrhované pro výškové budovy pyramidálního tvaru ve spolupráci s arch. Josefem Havlíčkem (obr. 7a, 7b).
■ Statické studie k objektům Centra obchodu a služeb v Bratislavě z roku 1971: výškové budovy, velkorozponové střešní konstrukce nákupních galerií, autoservisu, čerpací stanice a parkingu (obr. 8).

Závěr

Životní pouť Františka Čížka představuje běžný úděl odborně a intelektuálně zaměřeného člověka pevného charakteru, který ve 20. století zažil dvě světové války, rozkvět Československa za první republiky a který téměř polovinu svého života strávil v totalitě státu řízeného komunisty. Byl v mnoha směrech výjimečně nadaný. Stal se vysoce erudovaným odborníkem v oboru betonových konstrukcí s hlubokými matematickými znalostmi a měl možnost účastnit se sledování vývoje betonového stavitelství od přehledného prvopočátku ve 20. století. Rozvoj jeho osobnosti vyplynul z šíře zájmů o výtvarné umění, literaturu, divadlo, hudbu, politiku i sport, sledovaných do hloubky. Dokonalá znalost jazyků francouzského, anglického i německého, znalost ruštiny, italštiny a častečně latiny mu umožnily sledovat světový vývoj v mnoha oborech lidské činnosti. Kázeň, pracovitost, pravdivost a empatie provázely jeho životní pouť. Dožil se necelých osmdesáti tří let.

Zdroje:
[1] ČÍŽEK, F. Řešení patrových rámů metodou deformační. Hradec Králové: nákladem vlastním, 1935, vytiskly grafické závody V. & A. Janata v Novém Bydžově.
[2] ČÍŽEK, F. Upnutí železobetonových stropů do cihelného zdiva. Stavitelské listy, roč. XXXIV, č. 20, 21, 22.
[3] ČÍŽEK, F. Statický výpočet spojitých překladů nadokenních. Stavitelské listy, roč. XXXIV, č. 20–24.
[4] ČÍŽEK, F. Kroucení rámových průvlaků. Praha: vydala skupina stavebních inženýrů při odbočce Spolku českých inženýrů v Praze nákladem České grafické unie a.s. v Praze, 1944.
[5] ČÍŽEK, F. a P. ČÍŽEK. Železo­betonové výškové budovy. Praha: SNTL, 1978.
[6] HAVLÍČEK, J. Návrhy a stavby. Praha: SNTL, 1964.
[7] Konference Planning and Design of Tall Buildings, Bethlehem, Pennsylvania, August 21–26, 1972.
[8] ČÍŽEK, P. a B. RUSEK. František Čížek – protagonista betonového stavitelství. Praha: INFORMAČNÍ CENTRUM ČKAIT s.r.o., 2001.