Vestavba koncertního sálu ve dvoraně Císařských lázní

Úvod – záměr projektu

Záměrem architektonického návrhu byl autonomní vložený objekt nezávislý na samotné budově Císařských lázní. Cílem bylo, aby všechny stavební zásahy byly přiznané a tzv. reverzibilní, tj. aby je mohly budoucí generace lehce nahradit novými technologiemi. Architekt vycházel z velkého respektu k tomuto historickému prostoru. Vestavbou jej chtěl šetrně doplnit, ale zároveň nerušit. Tvary sálu někomu připomínají filmového transformera, někomu červeného kraba, který má ve svém náručí prostor pro hudbu. Zvolená výrazná červená barva má reprezentovat vzrušení a emoce.

Objekt vestavěné variabilní konstrukce stojící na šesti ocelových nohách se památkově chráněného objektu Císařských lázní z roku 1895 nedotýká (viz obr. 3, 4). Stavbu zhotovila ve sdružení společnost Metrostav DIZ s.r.o., autorem nevšedního a odvážného návrhu je ateliér Petr Hájek ARCHITEKTI, s.r.o.

Přáním stavebníka bylo, aby multifunkční sál byl variabilní a mohl jej využívat nejen Karlovarský symfonický orchestr, ale aby sloužil i pro divadelní a filmovou produkci, pořádání plesů, konferencí, společenských událostí, případně jiných akcí potenciálních objednatelů sálu.

Dalšími požadavky byla maximální variabilita dispozičního uspořádání s integrovaným ovládáním všech pohyblivých mechanismů. Snahou byla možnost vytvořit co největší plochu v jedné rovině. Výhodou pro ­orchestr je hladinové osvětlení bez nutnosti samostatných lampiček na noty a instalace audio-video techniky a techniky scénického osvětlení.

Konstrukční a technologická řešení

Vestavěná konstrukce o půdorysu 17 × 27,4 m, kdy celková výška ocelové konstrukce je 15,7 m, se vyhýbá přímému kontaktu s historickou částí budovy – v podstatě se vznáší uprostřed dvorany, a to na šesti ocelových nohách.

Sloupy podpírají hlavní plošinu, která je po obvodu nesena Vierendeelovými nosníky svařenými z profilu HEB 200 (viz obr. 8, 9). Jednotlivé díly do ní byly dosazeny skrze otevírací střechu a až na místě složeny v kompaktní celek. Veškeré potřebné audiovizuální, scénické a akustické technologie jsou součástí vloženého objektu. Vestavba je tak napojena pouze na elektroinstalace, EPS a ERO.

Ocelový rošt jeviště (ocelové nosníky) funguje jako podpora pro uložení jevištních zvedaných plošin, nosníky hlediště slouží pro uložení dřevěné podlahy, na které spočívá teleskopická tribuna, případně pro uložení části podlahy z tahokovu. Rošt také šikmými vzpěrami podpírá pevnou část tribuny.

Zvedané stoly

Jako nosný systém byl pro stoly použit nůžkový systém, jenž byl vyhodnocen jako nejstabilnější. Pro zvedání byl využit zdvižný řetěz s patentovanou technologií firmy Serapid (viz obr. 5, 6, 7).

Zadní stěna

Zvedaná zadní stěna sestává ze tří pohyblivých ploch, které slouží pro úpravu akustiky. Při jejím sklopení je možný pohled na rizalit dvorany.

Mobilní tribuna

Motoricky ovládaná tribuna s integrovaným centrálním řízením umožňuje využít plochu hlediště pro další účely. Slouží pro flexibilní využití prostoru. Tribuna má dvě základní pozice, podle potřeby lze využívat vysunutou elevaci se sedačkami pro komfortní sledování klasických hudebních představení, nebo elevaci zasunutou a ponechat tak rovnou podlahu, vhodnou například pro elektroakustické koncerty či plesy.

Pohon je zajištěn elektromotory, ovládání je místní, připojitelné v prvním stupni tribuny nebo z centrálního řídicího pultu.

Teleskopická tribuna je umístěná, „zaparkovaná“ v zadní části hlediště, v prostoru pod pevnou částí tribuny. Ve vysunuté, pracovní poloze tribuna vyjede před niku a vytvoří tak sedm řad hlediště. V každé řadě tribuny je umístěno sedmnáct sedaček, celkem pak 119 míst.

Pohyb tribuny je zajištěn kolečky s polyuretanovou bandáží, jež se pohybují po podlaze hlediště. Požární odolnost nosné konstrukce tribuny je navržena na 15 minut.

Ocelová konstrukce tribuny je vyrobena z jeklových profilů a tvoří ji horní rámy podlahy a jednotlivé pojezdy.

Rámy jsou zavětrovány táhly a diagonálami a společně tak tvoří dostatečně tuhý prvek tribuny. Pojezdová kola tribuny s poly­uretanovou bandáží nezanechávají stopy a jsou umístěna ve spodní části konstrukce pojezdu. Rámy jsou opatřeny vedením tak, že umožňují vzájemné vedení jednotlivých řad tribuny mezi sebou. Vzájemnou rozteč řad není možné měnit.

Manipulace s teleskopickou tribunou se provádí dvěma kusy třecích elektropohonů, jejichž hnací válec je opatřen materiálem, který nezanechává stopy. Ovládání tribuny se provádí ručním ovladačem, který se připojí do konstrukce tribuny. Toto připojení je kryto otevíracími dvířky. Další možnost je ovládání z centrálního řídicího pultu, který se zapojí do podlahové krabice.

Vlastní pohonná jednotka je tvořena elektromotorem s převodovkou, řetězovým převodem a hnacím válcem. Hnací válec je opatřen vzorovanou pogumovanou vrstvou. Přítlak válce k podlaze je řešen závažím.

Sedačky

Teleskopická tribuna je vybavena 119 kusy čalouněných sedaček, které jsou umístěny po čtyřech, případně pěti sedačkách v jedné sekci. Sedačky s automaticky sklopným sedákem mají společné područky vyrobené z bukového dřeva. Výškový rozdíl mezi jednotlivými řadami je 400 mm. Nosnost tribuny je 500 kg/m².

Jevištní plošina a technologie

Prostor jeviště je tvořen devíti kusy zvedaných jevištních plošin; tři přední plošiny mají rozměr 5 000 × 3 655 mm a šest zadních plošin rozměr 1 500 × 3 655 mm. Celkem jsou plošiny schopny vytvořit jeviště o rozměrech 8 020 × 10 985 mm. Proměnlivá výška zvedaných plošin umožňuje vytvoření elevace pro symfonický orchestr, stupňů pro sbor, rovná plocha je určena pro taneční představení; jako systém poskytuje větší variabilitu uspořádání a snadnější manipulaci při tvorbě scény. Podlaha pod plošinami je lokálně snížena tak, aby v nejnižší pozici plošin došlo k vyrovnání úrovně podlahy zdvižné plošiny s okolní podlahou.

Zdvih plošiny je zajištěn osmi zdvižnými řetězy Serapid, typ LL30.

Plošina se skládá z vlastní zvedané konstrukce, vyrobené z lehkých ocelových tenkostěnných profilů, z „v“ nůžkových a lambda vedení, základového rámu plošiny a vlastní pohonné jednotky zdvihu.

Pohonná jednotka zdvihu sestává z řetězových zvedacích jednotek, převodovek, elektromotoru se dvěma divadelními brzdami, propojovacích kardanových hřídelí, ze senzoriky pro přesné polohování plošiny, z koncových vypínačů typu Stromag a tenzometrických čepů umístěných v úchytu řetězu Serapid, které slouží pro snímání zatížení plošiny. Obvod plošiny je vybaven spínacími bezpečnostními lištami.

Za jevištěm jsou ukotveny dva příhradové ocelové sloupy vynášející nosníky stropu, které slouží pro uložení otočných akustických panelů stropu, a akustickou stěnu. Po bocích sloupů jsou kotveny vodicí profily zvedaných akustických panelů zadní stěny.

Na plošinu vedou dvě jednoramenná schodiště s mezipodestou. Větší má šířku 2 m, menší 1,2 m, jeho schodišťové stupně jsou osvětleny LED páskem umístěným pod každým schodem a jsou skryty za podstupnicovým výkrytem vyrobeným z tahokovu.

Zábradlí je řešeno podle architektonického návrhu a jeho výplň je tvořena z tahokovu, jenž je v ocelovém rámu z L profilů a na zábradlí je přichycen z vnitřní i venkovní strany šrouby.

Zábradlí umístěné po venkovním obvodu vestavby je osazeno osvětlovacími LED pásky.

Technické zařízení stavby, prostorová akustika

Jednotný systém řízení pomocí dotykové obrazovky umožňuje jednoduché ovládání všech mechanismů, a to od mobilní tribuny, otočných prvků stropu, zvedaných stolů jeviště až po ovládání zadní stěny. Jsou zde instalovány snímače polohy, střižné hrany a dalších vlastností koncertního sálu, vše za splnění požadavků normy SIL 3.

Variabilní stropní akustické panely

Unikátní jsou akustické vlastnosti vestavěného sálu. Jeviště je vybaveno posuvnou akustickou stěnou a polohovatelnými přetáčivými panely, které dokážou prostor přizpůsobit nejrůznějším zvukovým požadavkům. Každá strana otočných trojúhelníků ve stropě má přitom jinou funkci. Jedna zvuk pohlcuje, druhá odráží a třetí rozptyluje. Vznikají tak ideální podmínky pro interprety a různé formy programů. Panely zdobí jemná struktura vycházející z morfologie Slavkovského lesa. Klasické audiovizuální technologie jsou pak instalovány tak, aby nerušily celkový dojem. Nedílnou součástí návrhu jsou také varhany, které budou instalovány později.

Pro jemné vyladění akustických vlastností sálu je stropní konstrukce nad jevištěm osazena deseti trojstrannými panely v pěti řadách. Natočením jednotlivých stran směrem k hledišti lze citlivě nastavit distribuci zvuku směrem do hlediště.

Pro akustické chování prostoru koncertního sálu bylo prováděno etapové 3D měření akustických parametrů. Díky tomu lze získat veškeré akustické parametry včetně možnosti jejich vizualizace. Aby bylo hodnocení komplexní, vyhodnocovaly se i další akustické parametry, např. LF, EDT, C80, D50 a Ts.

Zkušenosti z výstavby

Vzhledem k probíhající celkové rekonstrukci budovy a napnutému termínu předání byla koordinace všech prací velmi náročná na plánování jejich postupu. Celková hmotnost konstrukce činí více než 120 t. Všechny spoje jsou šroubovatelné, kdy důvodem je snadná demontovatelnost. Veškeré díly byly transportovány jeřábem přes otvor ve střeše, a to včetně montážní plošiny. Více než 800 prvků se tvarově vzájemně odlišuje, což přineslo komplikace při řešení opláštění tahokovem.

Architekt Petr Hájek popsal situaci následovně: „Bylo to jako stavět plachetnici v láhvi. Nejprve bylo třeba vše vyrobit a nanečisto sestavit v hale, abychom věděli, že nic nechybí. Poté bylo nutné vše očíslovat, rozložit a zase sestavit v atriu budovy.“ 

Využití vestavby jako takové zvýší i další plánovaná instalace textilními výkryty. Ta umožní ideální, téměř 100% zatemnění atria a zlepší i prostorovou akustiku.

Závěr

Velké poděkování za dílo, které asi nejvíce ocení až naši potomci, patří zástupcům stavebníka (hejtmanovi Petru Kulhánkovi, vedoucí odboru řízení projektů Květě Hryszové, radní Olze Halákové), kteří se snažili nalézt vhodné budoucí využití Císařských lázní. Dále architektu Petru Hájkovi, radnímu Patriku Pizingerovi a zastupiteli Pavlu Čekanovi, zástupcům společnosti AVTG Group a.s. Petru Vlčkovi a Martinu Vondráškovi a zástupcům firmy GRADIOR TECH a.s. Martinu Matouškovi a Robertu Nosovi. Bez vzájemné symbiózy a smyslu pro cíl by se takto výjimečný projekt nikdy nepodařilo uskutečnit. Díky této vestavbě se dá říci, že budova bude žít, dýchat a dávat radost jejím návštěvníkům. Bez této vestavby by atrium postrádalo smysluplné celoroční využití.