Brněnské podzemí: třicet let průzkumů a sanací historických podzemních staveb

S rozvojem stavební činnosti vznikaly na svazích brněnských kopců stavby, které byly v průběhu doby přestavovány a upravovány, až nakonec, ve většině případů, s výstavbou nových objektů zanikly. To, co se zachovalo, zůstalo po dlouhá staletí skryto pod vrstvami spraší a navážek původního městského terénu. Postupným odkrýváním brněnského podzemí můžeme dnes odpovědět na mnoho otázek týkajících se nejen počátků vzniku města, ale i způsobu života v průběhu celé jeho existence.

Historie vzniku podzemí
Budování podzemních staveb historických i současných je ovlivněno mnoha okolnostmi. Jedna však přispívá k jejich vzniku velmi zásadně. Jsou to příhodné geologické podmínky, umožňující jednoduchým a přitom poměrně bezpečným způsobem podzemní stavby zakládat a provádět. Brno, které je převážně založeno na spraších, nivních hlínách a sedimentech, dosahujících vysokých mocností, k těmto stavbám přímo vybízí. Je třeba říci, že naši předkové tuto nabídku využili dokonale.

Od samého počátku městského osídlení vznikaly stavby vyvolané potřebou skladovat potraviny v chladných prostorách. Ve 13. století byla konstrukce sklepů rozmanitá. Zpravidla ji tvořily fošny (většinou jedlové), zapřené za dřevěné sloupy nebo trámy, kolíky opletené proutím a omazané jílovitou hlínou, nebo byly podzemní prostory vyhloubeny do ulehlé spraše bez dalšího vyztužení. Vstup do sklepa umožňovala vnější vstupní šachta s žebříkovým schodištěm. V některých případech byly stěny sklepa vyzděny z kamenů spojovaných jílem. Ty pak překrýval plochý trámový strop, na kterém leželo obytné přízemí s dílnou nebo kupeckým krámem.

Dřevohliněné sklepy spolu s domy postupně zanikaly důsledkem periodicky se opakujících požárů ve 13. a 14. století a nahradily je trvanlivější, ale i nákladnější stavby kamenné. I tehdy měly sklepní prostory pravoúhle obdélný tvar s rozměry 6-9 m na šířku, 8-10 m na délku se zahloubením 1-3 m pod terén. Byly průchozí z ulice i ze dvora úzkou prostorou s žebříkovým schodištěm a osvětlené úzkými okénky, vyzděnými z maloformátových cihel. Stěny sklepů byly vyzděny na maltu z kamene, výjimečně i ze zlomků cihel. Podlaha byla dusaná z jílu.

Vzrůstající počet kupců, řemeslníků a šlechticů, kteří zakládali ve městě své rezidence, vyžadoval další prostor k ubytování nových obyvatel a skladování většího množství zboží i potravin. Domy byly postupně rozšiřovány a pod novými trakty vznikaly nové kamenné sklepy různých velikostí a počtů (podle movitosti majitelů), propojené podzemními chodbami s původními sklepy. Nové vstupy do sklepů, do nichž se vcházelo převážně z ulice, byly většinou opatřeny kamennými portály.

Se stabilizací hospodářské situace, rozvojem obchodu a narůstáním majetku měšťanů koncem 15. století začala nová etapa výstavby sklepů. S využitím ražení důlním způsobem s následným zaklenutím cihlovou klenbou se sklepní prostory začínají rozšiřovat i pod veřejná prostranství. Zdění sklepů ze smíšeného kamenného a cihlového zdiva zcela nahrazuje od 16. století zdivo cihelné. V tomto období také nastávají rozsáhlé přestavby měšťanských domů, jimž se nevyhnou ani sklepní prostory. Původní ploché replica uhren deutschland stropy jsou nahrazeny cihlovými valenými či křížovými klenbami - od té doby téměř jediným stropním konstrukčním systémem.

V 17. a 18. století pokračuje zvětšování sklepů hloubením dalších pater bez ohledu na nadzemní zástavbu. Vznikají rozvětvené sklepní labyrinty nejen pode dvory či sousedními objekty, ale zasahují hluboko před uliční čáry, pod veřejná prostranství, ulice i náměstí.

Systematický průzkum podzemí
Zdálo by se, že stavby po staletí ukryté pod dlažbou brněnských ulic a náměstí zůstávají zapomenuty a bývají náhodně objeveny jen při stavebních pracích, zasahujících hluboko pod úroveň terénu. Skutečnost je však taková, že podzemní prostory se velmi často připomínají samy způsobem tak razantním, že je nelze přehlédnout. V době modernizací a přestaveb domů i celých bloků byla sklepení, která ztratila původní funkci lednic či skladů vína a kupeckého zboží, často zavezena odpadky nebo sutí a zazděna. Staré štoly historických vodovodů přestaly být kontrolovány, studny a jímky byly zasypány a většina vojenských staveb zanikla při likvidaci městského hradebního systému. Novým dlážděním města v upravených uličních čarách byly odstraněny přirozené větrací průduchy a sklepní prostory začaly trpět nadměrnou vlhkostí. Nedokonale vyplněné podzemní prostory s pokleslými zásypy společně s proměnlivým vodním režimem spodních pramenů a občasnými haváriemi vodovodního řadu způsobily, že stropní klenuté konstrukce začaly časem ztrácet svou stabilitu a únosnost. Statické poruchy domů, propadání povrchu komunikací a vznikající kaverny v městských ulicích byly prvními projevy destrukce podzemních staveb. Zřícení několika domů, propadání vozidel a přibývající úrazy vrcholící lidskými tragédiemi přiměly vedení města zabývat se brněnským podzemím se vší vážností.

Po havárii vodovodu v Pekařské ulici v únoru 1976 s tragickými následky, kdy se do rozbahněné kaverny v blízkosti historické kanalizační stoky propadla pětačtyřicetiletá žena, rozhodla rada Národního výboru města Brna řešit situaci sanací brněnského podzemí. V roce 1977 bylo schváleno zadání pro vypracování dokumentace o dosud objevených podzemních objektech. Tímto úkolem byl pověřen Státní ústav pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO) a pod jeho vedením začala vznikat dokumentace mapující veškeré podzemní prostory pod historickým centrem. Při shromažďování informací v brněnských archivech, podrobném průzkumu suterénů a sklepních prostor pod městem byla vypracována metoda systematického vyhledávání a vyklízení neznámých podzemních prostor.

Metodika průzkumů, stejně jako metody statického zajištění objevených podzemních staveb, doznaly od doby svého zahájení podstatných změn. Vzájemná koordinace poznatků historiků, geologů a archeologů s možností mnohem lépe využít materiály, přístupné v brněnských archivech, přináší stále častěji pozoruhodné výsledky. Byly vyzkoušeny i možnosti geofyzikálních metod průzkumů. Výsledky však zatím nepotvrdily nutnost jejich pravidelného využívání. Složité půdní profily a situace centrální městské aglomerace jsou zřejmě zatím pro tyto metody velmi komplikované a čitelnost výsledků měření dosti nepřesná. Technický pokrok i v tomto oboru však zaznamenává výrazný vzestup a tyto metody se neustále testují. Z hlediska průkaznosti jsou v současnosti využívány, stejně tak jako pomoc senzibilů, pouze jako metody podpůrné.

Sanace podzemních objektů
Metody sanace objevených podzemních prostor prošly rovněž od sedmdesátých let 20. století výrazným kvalitativním vývojem. Ovlivnila to samozřejmě řada faktorů - finanční náročností počínaje přes technické a technologické problémy koordinace s pokládáním inženýrských sítí, okrajovým zájmem příslušných orgánů památkové péče o jejich zachování či dokonce prezentaci veřejnosti konče. Sanace byla prováděna metodami, které nerespektovaly historickou hodnotu ani případné využití objevených prostor. Ve většině případů byla sklepení bez dostatečné dokumentace zasypávána pískem a injektována cementovým mlékem. Ve snaze vytvořit v objevených prostorách promísením písku a cementu pevnou a stabilní výplňovou hmotu došlo k pravému opaku - obě použité složky zůstaly nepromíseny. Pískový zásyp se však po čase, vlivem proměnlivého vodního režimu, postupně vyplavil a koláče ztvrdlého cementového mléka separované v horní části objektu začaly přitěžovat klenebné konstrukce v nově se tvořících kavernách. Vedlo to pouze k tomu, že v dnešní době se tyto sklepní prostory znovu sanují.

Další způsoby sanačních metod reprezentuje použití tzv. lícové skořepiny. V případě použití lícových skořepin a metody statického zajištění stříkaným betonem docházelo prakticky ke zničení veškerých historických hodnot původních konstrukcí i architektonických detailů. Jedním z míst, kde tato metoda doslova likvidovala cenné sklepní objekty, se v Brně stal Labyrint pod Zelným trhem. Vinou havárie vodovodního řádu byly tyto sklepy v roce 1988 kompletně zaplaveny vodou a po jejím vyčerpání bylo nutné řešit statické zajištění těchto míst. Přestože stav konstrukcí to nevyžadoval, použila se z ?preventivních důvodů? metoda, při níž konstrukce včetně drobných stavebních detailů byly obloženy masivní ocelovou výztuží a všechny plochy opatřeny betonovým nástřikem v tloušťkách od 70 do 120 mm. Podlahy byly zajištěny železobetonovými protiklenbami. Historický charakter těchto míst byl zcela zničen a otázkou zůstává, jaké následky bude tato metoda vykazovat v blízké budoucnosti. Betonový nástřik totiž neumožní pronikání přirozené vlhkosti stavebními konstrukcemi a původní cihelné vyzdívky se tedy v současnosti stále nacházejí ve zvodněném prostředí a jejich rozpad je jen otázkou času (obr. 4).

V současné době, kdy se péče o historické hodnoty a zejména pak snaha o jejich prezentaci stala důležitou součástí regenerace památkového stavebního fondu, doznaly i sanační metody kvalitativních změn. Objevené prostory jsou staticky zajišťovány s použitím původních materiálů a dodržením tradičních stavebních postupů. Novodobé konstrukce, pokud se jim nelze vyhnout, jsou realizovány s ohledem na celkovou architektonickou koncepci předpokládaného nového využití prostoru. Důležitým faktorem restituce podzemních objektů je obnovení větracího systému a odvlhčení veškerých konstrukcí. Původní větrací průduchy a komínky jsou obnovovány a doplňovány novými větracími šachtami. Ty jsou také následně opatřeny přepadovými jímkami, zabraňujícími zaplavení a znečištění podzemí z vnějšku. K opravám porušených cihelných konstrukcí se používají tzv. historické cihly - materiál získaný při bourání historických objektů (většinou z 19. století). Ke zkvalitnění statické únosnosti pak patří tradiční klínování dubovými klínky a přespárování degradovaných malt cihelných konstrukcí vhodnými pojidly. V případě mělce založených objektů, u nichž se předpokládá smysluplné využití, je po dohodě s odborníky přistoupeno k podezdění stěn tak, aby bylo možno s položením nové podlahy dodržet minimální podchodnou výšku. V lokalitách s větším nebezpečím prolomení klenby vlivem zátěže z projíždějících aut nebo z důvodů zatížení nadzemní stavbou jsou v objevených sklepích prováděny dodatečně cihelné nebo betonové pasy (žebra). Ty jsou následně z estetických důvodů obloženy historickými cihlami. Tímto způsobem byl upraven například komplex sklepů pod Zelným trhem, tzv. Labyrint, zpřístupněný veřejnosti v roce 2011 (obr. 5, 12).

Velmi zajímavý nález byl učiněn v roce 1999, kdy byl pod plochou Dominikánského náměstí objeven pozůstatek středověkého sklepa (obr. 7, 8). Po opravě a zajištění klenby metodou rubové skořepiny byl obnoven unikátní prostor s přístupem z Nové radnice. Tyto sklepy začaly být nazývány Sklepení domu mincmistrů a představují jednu z prvních realizací, která byla zpřístupněna veřejnosti (obr. 9, 10, 11, 15).

Použití metody rubové skořepiny usnadnila také hloubka vrcholu klenby sklepení, která dosahovala v některých místech pouze 700 mm pod úroveň dlažby. Východní část klenby Mincmistrovského sklepa musela být s ohledem na klesající terén stavebně upravena tak, aby konstrukce zůstaly skryty pod povrchem náměstí.

Další metoda, která se v současné době stále častěji používá a patří k těm, které nenarušují historický ráz nalezených objektů, je metoda chemických injektáží. Využívá se v případech, kdy je potřeba původní zdivo zpevnit, neboť se rozpadá (nastává destrukce rubu zdiva) a kdy nelze použít jinou sanační metodu. Většinou se jedná o sanaci velmi starého a historicky cenného zdiva, které nelze vyměnit či nahradit. Možnost prověřit tuto metodu v praxi byla využita v objevené odvodňovací historické štole mezi ulicí Opletalovou a Moravským náměstím.

Ke statickému zajištění nálezů, které nelze z nejrůznějších příčin zachovat (kvůli značným statickým poruchám, mimořádné finanční či technické náročnosti oprav), se v současnosti velmi často používá popílková suspenze KOPOS. Jedná se o tekuté směsi elektrárenského popílku, pojiva a záměsové vody, které vyplní nalezené prostory a tím je stabilizují do té míry, že nejsou nutná další statická opatření. Směsi umožňují dokonce jejich opětovné vytěžení bez porušení dochovaných stavebních fragmentů. Je to svým způsobem velmi vhodná konzervace nalezených objektů pro využití a případné záměry dalších generací.

Zpřístupnění brněnského podzemí
Průzkumy brněnského podzemí probíhají už více než tři desítky let. Během této doby bylo objeveno a staticky zajištěno překvapivě velké množství nejrůznějších podzemních objektů, které zásadním způsobem obohatily poznatky a dosud známé informace o historii města. S převážnou většinou nalezených podzemních staveb se odborná i široká veřejnost může seznámit pouze prostřednictvím dokumentů, fotografií a informačních textů. S postupujícím badatelským úsilím během posledních let však došlo k nálezům tak zásadním a z historického hlediska atraktivním, že do záměrů odborníků, zabývajících se touto činností, čím dál více vstupovaly úvahy o jejich zajímavější prezentaci. Snaha zpřístupnit prostory brněnského podzemí pak vyvrcholila v roce 2008 přípravou a realizací projektu s názvem Zpřístupnění brněnského podzemí. Z nejzajímavějších historických lokalit, které se nabízely, byly vybrány tři objekty - mincmistrovský sklep na Dominikánském náměstí, labyrint sklepů pod Zelným trhem a kostnice u kostela sv. Jakuba. Po důkladné přípravě byl projekt s finanční podporou z fondů Evropské unie v roce 2009 zahájen. V roce 2010 byla slavnostně otevřena expozice Mincmistrovského sklepa a o rok později Labyrint pod Zelným trhem. V roce 2012 celou akci završilo zpřístupnění Kostnice u sv. Jakuba pod Jakubským náměstím (obr. 1, 3, 14).

Závěr
Průzkumy brněnského podzemí jsou jednou z mála stavebních činností, které městu historické památky opět vracejí. Za více než třicet let průzkumů brněnského podzemí bylo objeveno a sanováno překvapivé množství zajímavých sklepních prostor, chodeb, štol a studní, při nichž bylo zdokumentováno na tisíce archeologických nálezů a učiněno mnoho důležitých historických poznatků. Zásadním přínosem pro sanaci, obnovu a zpřístupnění objevených podzemních prostor je navržení záměru pro jejich nejvhodnější využití již ve fázi zpracovávání dokumentace statického zajištění. Dokladů o činnosti našich předků, které Brno prostřednictvím podzemí postupně nabízí, je zatím stále dost. Je to paměť města, která nám předkládá k posouzení, co ze zajímavé části historie ležící pod brněnskou dlažbou zachováme.