Možnosti získávání a využití geotermální energie při výstavbě podzemních staveb

Provádění geotermálních absorbérů, jako jsou plošné podpovrchové kolektory nebo geotermální vrty, je poměrně nákladná, neboť že jsou zřizovány pouze za účelem zisku geotermální energie. V případě využití stavební konstrukce v kontaktu se zeminou nebo horninou lze investiční náklady výrazně snížit, protože základové desky, podzemní stěny nebo vrtané piloty jsou zpravidla součástí založení objektu a mohou být využity pro uložení absorbéru geotermální energie. Lze tak pro vytápění nebo chlazení budov získat s relativně nízkými náklady velké absorpční plochy. Tato technologie se již ve stavebnictví osvědčila a byla nebo je realizována v mnoha stavebních projektech jak v zahraničí, tak i v ČR.

Zatímco v zahraničí má získávání geotermální energie z podzemních staveb již dlouholetou tradici a stále se vyvíjí, v České republice na své uplatnění teprve čeká. I když má svá specifika, jedná se v principu o obdobný systém, jako u vrtů nebo plošných kolektorů. Je však nutné zohlednit konstrukční typy tunelového ostění, postup výstavby a možnost vedení potrubí s teplonosným médiem na povrch území. Absorbéry pro získávání geotermální energie je možná instalovat do ostění hloubených i ražených tunelů, šachet, kolektorů nebo podzemních stanicích metra.

Vzhledem k hloubce umístění podzemních staveb pod úrovní terénu se na rozdíl od solární nebo větrné energie jedná o poměrně stabilní zdroj obnovitelné energie s minimální závislostí na klimatických podmínkách. Její využití pro vytápění nebo chlazení objektů snižuje spotřebu energie získávané z fosilních paliv, což vede je snižování emisí skleníkových plynů a CO₂.

Typy absorpčních prvků v tunelových konstrukcích

V zásadě existují dva různé typy využívání geotermální energie v tunelech. Jsou to jednak otevřené systémy pro využívání teplého vzduchu nebo podzemní vody z tunelových drenáží, jednak uzavřené systémy umožňující prodění média v absorbérech umístěných do trvalých nebo dočasných konstrukcí podzemní stavby.

Z hlediska použití jednotlivých typů absorbérů geotermální energie je nutné rozlišovat, zda jsou instalovány v ražených nebo hloubených tunelech, případně u ražených tunelů, zda se jedná o cyklickou ražbu nebo o kontinuální ražbu tunelovacím strojem s ostěním z prefabrikovaných dílců (tybinků).

Absorpční prvky cyklicky ražených tunelů

• Energetické rohože

Energetické rohože jsou prvkem zajišťujícím snadnou instalaci potrubí pro čerpání geotermální energie mezi primární a sekundární ostění. Tvoří jej absorpční trubky vložené a upevněné mezi dvěma geotextiliemi, které jsou případně ještě vyztuženy pevnější rohoží. Energetické rohože lze použít všude tam, kde se při provádění zemních prací, zakládání staveb a výstavbě podzemních staveb geotextilie používají pro separaci, filtraci, odvodnění, vyztužení nebo zpevnění navrhovaných konstrukcí. K jednomu z prvních příkladů použití energetické rohože patřila aplikace v raženém úseku železničního tunelu Lainzer ve Vídni, kde energetické rohože oddělovaly primární a sekundární ostění tunelu.

K dalšímu vývoji v oblasti upevnění energetických rohoží došlo při provádění výzkumného úseku pro získávání geotermální energie v tunelu Fasanenhof na trase metra U6 ve Stuttgartu, kde bylo místo paralelního spojení absorpčních trubek provedeno sériové zapojení a jako nosná prvek pro uchycení potrubí byla použita pouze jedna vrstva geotextilie [12].

• Energetické kotvy

Při výstavbě tunelů se pro vyztužení horninového masivu v okolí výrubu používají radiální kotvy, které je po úpravě možné využít pro čerpání geotermální energie. V závislosti na průměru kotvy se používají dva typy a v obou případech se jedná o duté kotevní tyče. U větších průměrů dutiny se jedná o kotvu s uzavřenou koaxiální trubkou, u menších průměrů tvoří absorbér samotná dutá kotevní tyč, do které je vložena plastová hadice s médiem vedoucím teplo. Na obou obrázcích šipky ukazují směr proudění média. V případě typu s vloženou plastovou hadicí je nutné věnovat zvláštní pozornost utěsnění kotevní tyče za vrtnou korunkou.

• Instalace absorbérů v počvě tunelu

U konvenčně ražených tunelů se spodní klenbou lze potrubí vedoucí médium pro čerpání geotermální energie instalovat ve dně tunelu mezi primární a sekundární ostění. Pro instalaci potrubí nejsou potřebné žádné nosné konstrukce. Délka úseku tunelu závisí pouze na přípustné délce absorpčního okruhu a možnosti vedení potrubí od zdroje tepla k tepelnému čerpadlu. Před betonáží sekundárního ostění spodní klenby je potrubí pro zajištění tvaru absorbéru upevněno na ocelovou síť položenou na primární ostění. Při montáži výztuže a betonáži spodní klenby je třeba přijmout opatření, která zabrání poškození potrubí. 

Absorpční prvky kontinuálně ražených tunelů – energetický tybinek

Při ražení tunelovacími stroji s ostěním z prefabrikovaných dílců se potrubí absorbéru vkládá do formy dílce již při výrobě. Potrubí je upevněno na výztuž dílce na straně k horninovému masivu, na obou stranách dílce je zaústěno do niky a opatřeno koncovkou pro spojení potrubí v rámci jednoho prstence ostění. Nika musí být provedena s odpovídající přesností, aby bylo zajištěno kvalitní spojení potrubí a nedocházelo k výraznému zmenšení plochy styčné spáry mezi jednotlivými dílci, ve které je vloženo těsnění prstence. Výztuž takto vyrobeného energetického tybinku se neliší od standardního dílce, takže výrobu dílců není nutné z hlediska výztuže upravovat. Pro vedení média pro čerpání geotermální energie se používá potrubí o průměru cca 20 mm se vzdáleností mezi trubkami 200 až 300 mm. Každý prstenec ostění tvoří jeden cirkulační okruh. Potrubí je z prstence vyvedeno v oblasti dna tunelu a směrováno dále k rozdělovači a k tepelnému čerpadlu. Tento způsob čerpání geotermální energie byl poprvé použit na železničním tunelu Jenbach v Rakousku [7]. Dále byl použit např. na pokusném úseku při prodloužení trasy 1 metra v Turíně [3]. 

Absorpční prvky hloubených tunelů

V případě hloubených tunelů je možné potrubí pro vedení média instalovat buď do dočasných podzemních konstrukcí, které zajišťují stabilitu stavebních jam (podzemní stěny, různé typy pilot, mikropiloty), nebo přímo do ostění hloubeného tunelu (obvodové stěny, základové desky, klenbové konstrukce).

• Energetické podzemní stěny

Pokud je nutné stavební jámu hloubeného tunelu pažit podzemními stěnami a mezi podzemní stěnou a ostěním hloubeného tunelu vzniká prostor, který je následně zasypán, má podzemní stěna zpravidla dočasný charakter. Ze statického hlediska se nevyžaduje její dlouhodobá funkce a slouží jako pažení jámy po dobu výstavby. Přesto může být využita pro umístění potrubí absorbéru. Potrubí se připevňuje na armokoš, na stranu k horninovému masivu. Vedení potrubí musí umožnit cirkulaci média a jeho poloha musí respektovat místa pro kotvení podzemních stěn.

• Energetické piloty

V případě pilot se jedná buď o piloty prováděné na místě z vyztuženého monolitického betonu, nebo o prefabrikované piloty, které jsou zaráženy do půdy. Prefabrikované piloty slouží zpravidla jako prvek pro zlepšení základových poměrů v případě vedení hloubeného tunelu na neúnosném podloží. Monoliticky prováděné piloty jsou používány obdobně jako podzemní stěny k zajištění stability stěn stavební jámy. Výhodou prefabrikovaných pilot je přesné umístění potrubí v betonovém průřezu a minimální riziko jeho poškození. Rozměry zpravidla čtvercových profilů prefabrikovaných pilot se pohybují mezi 300 až 400 mm, potrubí (U-sonda) pro vedení média mezi hlavou a patou piloty je umístěno ve středu piloty.

U monoliticky prováděných pilot je potrubí absorbéru upevněno stejně jako v případě podzemních stěn na armokoš. Aby nedošlo při kotvení podzemní pilotové stěny k poškození potrubí, instalují se kotvy pro zajištění stability pilotové stěny buď do mezer mezi vyztuženými pilotami, nebo u převrtávaných pilotových stěn do nevyztužených pilot, ve kterých není potrubí osazeno. V úvahu přicházejí dvě možnosti vedení potrubí v pilotě. V prvním případě je potrubí vedeno ve smyčkách tvaru „U“ od paty piloty k její hlavě. Ve druhém případě je potrubí vedeno ve spirále. Tento způsob vedení potrubí je méně častý, protože je při betonáži piloty náchylnější na poškození.  

• Energetické mikropiloty

V případě mikropilot se jedná o ocelové trubky průměru do 300 mm, které se buď osazují do vrtů, nebo se provádějí se „ztracenou“ vrtnou korunkou jako samozávrtné. Vzhledem k malému vnitřnímu průměru trubky mikropiloty se osazují U-sondami, tj. potrubím, které umožňuje cirkulaci média mezi patou a hlavou mikropiloty. Jedná se o podobný princip vedení potrubí, jako u prefabrikovaných pilot.

• Energetická stěna nebo klenba (ostění)

Princip energetické stěny (klenby) jako součásti trvalé nosné konstrukce hloubeného tunelu je obdobný, jako v případě dočasné konstrukce podzemní stěny. Potrubí pro vedení média se upevňuje k výztuži stěny blíže k povrchu, který je v kontaktu se zásypovým materiálem.

• Energetická základová deska

Základová deska jako nejníže položená část tunelového ostění je rovněž vhodná pro čerpání geotermální energie. Vzhledem k výšce průjezdného průřezu, obvyklé tloušťce stropní i základové desky a alespoň minimálnímu přesypu stropní konstrukce leží základová deska v hloubce, kde je teplota vyšší než průměrná roční teplota. Potrubí absorbéru je možné instalovat buď do podkladního betonu, který je prováděn ve dvou vrstvách a jeho druhá vrstva potrubí chrání, nebo přímo do základové desky, kde se váže na výztuž u jejího spodního povrchu. Častější je první způsob instalace potrubí, protože je nezávislý na postupu betonáže základové desky. Před ­betonáží by mělo být potrubí pod tlakem, aby nedocházelo ke zmenšení profilu a snížení průtoku.

Příklady z praxe

Zatímco v České republice se geotermální energie z tunelů dosud nevyužívá, v zahraničí jsou s tímto zdrojem čisté energie dlouholeté zkušenosti. Počátky využívání geotermální energie v dopravních tunelech byly spojeny spíše s otevřeným systémem získávání energie z drenážní vody nebo v menší míře ze vzduchu. Jednalo se např. o silniční tunely St. Gotthard, Mappo-Morettina, Großer St. Bernhard, Füssen, Rennsteig nebo bázové železniční tunely Furka nebo Lötschberg. Příklady uzavřeného systému čerpání geotermální energie uvádí tab. 1.

Hloubené stanice na trase U2 ve Vídni

Ve Vídni jsou od roku 2008 v provozu čtyři zařízení pro zisk geotermální energie z hloubených stanic metra. Jedná se o stanice Schottenring, Taborstraße, Praterstern a Messe [8]. Jedná se o první aplikaci toho druhu na světě. Absorpční systémy umístěné v betonových konstrukcích využívají geotermální energii pro účely vytápění i chlazení. Absorpční potrubí je instalováno v podzemních stěnách, vrtaných pilotách, základových deskách nebo ostění tunelů a může tak na kontaktu s horninovým masivem tepelně aktivovat velké plochy.

•  Stanice Schottenring se nachází na břehu Dunajského kanálu v hloubce až 21 m a má dvě boční nástupiště. Stávající stanice Schottenring se v důsledku rozšíření U2 stala vícepodlažním přestupním uzlem. Pro instalaci absorbérů bylo použito 1 450 m² základových desek a 1 120 m² okolních vrtaných pilotových stěn.

•  Stanice Taborstraße se nachází šikmo pod křižovatkou ulic Taborstraße/Obere Augartenstraße a Novaragasse. Jako absorbér jsou využívány konstrukce Taborstraße s 2 300 m² podzemních stěn, 281 m² vrtaných pilot a 1 720 m² základových desek. Využity jsou i části staničního tubusu.

•  Stanice Praterstern se středním nástupištěm se nachází východně od nádraží ÖBB. Pro geotermální energii jsou využívány podzemní stěny o ploše 7 400 m² a celá základová deska o ploše 3 740 m².

•  Stanice Messe se nachází u Prateru pod komunikací Ausstellungsstrasse. Jako absorpční konstrukce je použita základová deska o ploše 2 350 m², neboť stanice má poměrně nízkou energetickou náročnost.

Brennerský bázový tunel

Jako příklad aktuálního projektu s využitím geotermální energie je možné uvést Brennerský bázový tunel (BBT), který je v současné době ve výstavbě a který je součástí evropského koridoru SCAN-MED. Po dokončení zajistí železniční spojení mezi Innsbrukem v rakouském Tyrolsku a městem Franzensfeste-Fortezza v italském Jižním Tyrolsku. Tunelový systém má celkovou délku cca 230 km. Trasa tunelu překonává horské hřebeny, údolí a složitou oblast zemské kůry v alpské poruchové zóně s max. nadložím přibližně 1 700 m na italské straně a přibližně 1 400 m na rakouské straně. Při průměrném geotermálním gradientu 25 K/km dosahuje teplota horninového masivu na úrovni tunelu v rakouské části přibližně 35 °C. Toto teplo lze odebírat prvky, které jsou v přímém kontaktu s horninovým masivem, jako jsou energetické tybinky, energetické rohože nebo energetické kotvy (uzavřený systém). Problematiku využití geotermální energie zde řeší projet ThermoCluster.

V době zahájení výzkumného projektu ThermoCluster již výstavba BBT probíhala a možnosti změny projektu související s výstavbou geotermálních zařízení byly proto omezené. Kromě využití geotermální energie z prvků v kontaktu s horninovým masivem je pro čerpání geotermální energie k dispozici podzemní voda, která se při průniku horninovým masivem ohřívá a je gravitačně odváděna k portálu. Po smísení podzemní vody ze všech úseků na rakouské straně (délka cca 32 km) se předpokládá celkový průměrný výtok 45,8 l/s a průměrná teplota vody 17,8 °C. Podzemní voda je sváděna do kanálu ve spodním dílci ostění, do kterého je instalováno potrubí s médiem pro čerpání geotermální energie. Nejvyšší výkon se očekává v červenci a pohybuje se v rozmezí hodnot 4,21 až 4,50 MW. Nejnižší tepelný výkon se očekává v prosinci a lednu s hodnotami 2,61 až 3,34 MW. Zvýšení teploty vody by bylo možné dosáhnout instalací absorbérů geotermální energie do ostění v úsecích tunelu s nejvyšším nadložím a tím i nejvyšší teplotou horninového masivu. Zásadní roli hraje omezení kontaktu teplé podzemní vody s chladným vzduchem v tunelu. Toho je docíleno jejím vedením v uzavřeném kanále ve dně tunelu pod kolejovým ložem.

Možnosti využití geotermální energie – metro D v Praze

Z uvedených zahraničních zdrojů vyplývá, že geotermální energii lze čerpat prakticky ze všech typů nosných konstrukcí podzemních staveb, tj. z dočasných i trvalých konstrukcí hloubených tunelů i stanic a tunelů ražených jak konvenčními metodami (zpravidla NRTM), tak tunelovacími stroji TBM. Ideální situaci pro využití geotermální energie představuje nová trasa metra D v Praze. Trasa leží v dostupné hloubce pod povrchem, s nímž je spojena technologickými objekty nebo stanicemi a v okolí stanic se plánuje nová zástavba administrativních i obytných budov.

Na základě iniciativy firmy SAGASTA, jakožto nositele myšlenky využití geotermální energie z dopravních tunelů, a díky vstřícnému přístupu Dopravního podniku hlavního města Prahy vznikla studie, která smysl využití geotermální energie potvrdila. Předmětem studie bylo zjištění potenciálu zisku geotermální energie z jednotlivých traťových a technologických tunelů a stanic metra v trase od úseku Olbrachtova – Nádraží Krč až po konečnou stanici Depo Písnice. Na sledované trase metra se nachází 6 stanic, přičemž jednolodní stanice Nové Dvory je ražena metodou NRTM, ostatní stanice jsou hloubené. Jednokolejné traťové tunely jsou raženy zpravidla TBM s jednoplášťovým ostěním ze železobetonových tybinků. Kruhový profil tunelů má světlý průměr 5,3 m. Atypické profily traťových a technologických tunelů nebo dvoukolejné tunely jsou raženy NRTM s dvouplášťovým ostěním s mezilehlou tlakovou hydroizolací. Spojení s povrchem zajišťují vestibuly stanic, výtahové nebo vzduchotechnické šachty.

Geologické poměry jsou v trase metra D poměrně pestré. Podle výškového vedení trasy lze zastihnout kvarterní sedimenty zastoupené čistými i silně zahliněnými či jílovitými kamenitými štěrky, písčitými jíly a písky. Pod bází kvarterního pokryvu se nachází horninový masiv tvořený jílovitými nebo jílovitoprachovitými břidlicemi, křemenci nebo křemitými pískovci ordovického stáří, diabasy z období siluru a horninami proterozoika zastoupenými drobami, prachovitými břidlicemi a prachovci. Podle hloubky pod úrovní terénu a stupně tektonického porušení se jedná o celou škálu zvětrání od silně zvětralých hornin pevnostní třídy R5 až po zdravé horniny pevnostní třídy R2. Stejně pestré jsou i hydrologické podmínky.

Vzhledem k tomu, že geotechnický a hydrogeologický průzkum horninového masivu prováděný pro projektování a výstavbu trasy metra D nebyl zaměřen na využití geotermální energie, nebylo z něj možné získat potřebné informace o měrném odběrovém tepelném toku pro konkrétní vedení tunelů a situování stanic. Pro účely studie byly proto použity základní informace z normy ČSN EN 15 450 (viz tab. 2). Průzkumem definované vlastnosti hornin může výrazně ovlivnit při výstavbě hojně používaná těsnicí injektáž, která omezuje proudění podzemní vody horninovým masivem a tím i předávání tepla.

Kalkulace možného zisku geotermální energie byla provedena pro následující typy konstrukcí a jejich plochy ve styku s horninovým masivem, kterým byly podle umístění v konstrukci a vlastností horninového prostředí přisouzeny různé hodnoty měrného odběrového tepelného toku (viz tab. 3):

– ražené tunely a stanice;

– hloubené tunely;

– obvodové podzemní stěny hloubených stanic;

– základové desky hloubených stanic;

– piloty dočasného pažení stavebních jam nebo založení nosných konstrukcí.

Jako maximální byly zvoleny hodnoty uvedené v tab. 3. Konzervativní výpočet přisuzoval všem konstrukcím jednotnou hodnotu odběrového tepelného toku 20 W/m². Tomu odpovídá nižší z hodnot pro vlhkou soudržnou půdu a dobu provozu 1 800 h/rok podle tab. 2.

Výsledky maximálního a konzervativního výpočtu možného zisku geotermální energie z dočasných i trvalých konstrukcí metra ve sledovaném úseku od stanice Olbrachtova (mimo) až po stanici Depo Písnice ukazují grafy níže.

Teoretický tepelný výkon jednotlivých traťových úseků a stanic s využitelnou plochou dočasných a trvalých konstrukcí, které jsou v kontaktu se zásypovým materiálem hloubených úseků nebo horninovým masivem ražených úseků ukazuje tab. 4.

Pro praktické využití takto vypočteného teoretického množství geotermální energie je nutné zajistit optimální trasu vedení potrubí z podzemí na povrch území, nalézt distributora a odběratele energie využitelné jak pro vytápění, tak pro chlazení. Z tohoto pohledu byla optimální lokalita z celého sledovaného úseku vybrána jednolodní ražená stanice metra Nové Dvory, v jejímž okolí je plánována rozsáhlá výstavba realizovaná Pražskou developerskou společností a která bude z hlediska termínů projektování a předpokládané výstavby odpovídat výstavbě této jediné ražené stanice na sledovaném úseku metra. Zpracovatelem geotermální energie bude společnost Teplo pro Prahu jako dceřiná společnost Pražské plynárenské.

Závěr

Využití obnovitelných zdrojů energie a náhrada fosilních paliv „čistou“ energií nabývá na významu jak s ohledem na zmírnění následků klimatické změny minimalizací emisí skleníkových plynů a uhlíkové stopy, tak s ohledem na současnou geopolitickou situaci. Ruku v ruce s tímto trendem nabývá na významu i využití geotermální energie z podzemních staveb. V případě návrhu na využití geotermální energie z podzemních staveb lze v České republice čerpat ze zahraničních zkušeností a tyto zkušenosti v geotechnických i legislativních podmínkách naší republiky dále rozvíjet. Zahraniční praxe ukazuje, že se jedná o perspektivní směr, který stojí za to následovat i v České republice.

Aplikace prvků pro čerpání geotermální energie do konstrukcí metra trasy D je v souvislosti s plánovanou výstavbu této trasy plánovaným rozvojem města v okolí stanic dobrou příležitostí. Ve výhledu jsou ale i další podzemní stavby jako např. tunely na vysokorychlostních či konvenčních železničních tratích, tak dálniční nebo městské silniční tunely. Jejich součástí jsou technologické objekty, ve kterých je nutné zajišťovat příslušné provozní podmínky. V případě městských tunelů je energii možné využít i pro vytápění nebo chlazení objektů v nadloží. V případě, že se s tímto zdrojem energie v dané lokalitě počítá, je tomu nutné přizpůsobit rozsah a obsah geotechnického průzkumu. Specifika získávání a využití geotermální energie je nutné začlenit nejen do projektové dokumentace podzemní stavby, ale i objektů, ve kterých se bude energie využívat.

V případě využití geotermální energie ze stanice Nové Dvory trasy I.D pražského metra sehrál klíčovou roli kladný přístup Komise pro klima i Výboru pro energetiku MHMP, kterým byly výsledky studie zpracované firmou SAGASTA prezentovány. Součinnost Dopravního podniku hlavního města Prahy jako poskytovatele geotermálních absorbérů, společnosti Pražská plynárenská jakožto zpracovatele energie a Pražské developerské společnosti jako jejího odběratele dalo myšlence využití geotermální energie reálnou podobu. 

Zdroje obrázků

[1] ADAM, D. a kol. Richtlinie Erdwärmenutzung mit Massivabsorbern. Österreichische Bautechnik Vereinigung, 2019. 86 s.

[2] Adam, D., Brunner, A., Markiewicz, R., Pistrol, J. Long-term experience of the thermo-active ground source system at the metro station Taborstrasse in Vienna. In Acta Polytechnica CTU Proceedings. Praha: ČVUT, 2023, ročník 45. 13 s. Dostupné z: https://dspace.cvut.cz/bitstream/handle/10467/113247/658000ee76f49.pdf?sequence=1&isAllowed=y.

[3] BARLA, M., Insana, A. Energy Tunnel Segmental Lining: an Experimental Site in Turin Metro., In Conference Paper World Tunnel Congres 2018. Dubai: Society of Engineers (SOE) and the International Tunnelling and Underground Space Association (ITA), 2018. 

[4] Bourne-Webb, P., Burlon, S., ­Javed, S. a kol. Analysis and design methods for energy geostructures. Renewable and Sustainable Energy Reviews. 2016, ročník 65, s. 402–419. ISSN 1364-0321.

[5] BRUDERER, W., RAUSCH, M., KÜHN, W., MÉGEL, T., WAGNER, R., ROHNER, E., ­Iglesias, E., Wetzig, V. Energiegewinnung aus städtischen Tunneln; Systemevaluation. Schweizerische Eidgenossenschaft, Eidgenössisches Departement für Umwelt, Verkehr, Energie und Kommunikation UVEK, Bundesamt für Straßen. 2010. 84 s.

[6] Buhmann, P. Energetisches Potential geschlossener Tunnelgeothermiesysteme – Dissertation D93. Institut für Geotechnik, Universität Stuttgart, 2019. 365 s. ISBN  978-3-921837-73-3.

[7] Frodl, S., Franzius, J. N., Bartl, T. Design and construction of the tunnel geothermal system in Jenbach. In Geomechanics and Tunnelling. 2010, ročník 3, číslo 5. ISSN 1865-7362 (print), ISSN 1865-7389 (online).

[8] Nutzung der Erdwärme. KONTROLLAMT DER STADT WIEN. WIENER LINIEN GmbH & Co KG. Tätigkeitsbericht KA V-GU 230-3/11. 2011. s. 16. Dostupné z: http://www.stadtrechnungshof.wien.gv.at.

[9] Markiewicz, R., ADAM, D., Unterberger, W., Hofinger, H. ­Geothermische Anlagen bei Grund-und Tunnelbauwerken, Heft B96. Bundesanstalt für Straßenwesen BAST. 2013. 81 s. ISSN 0943-9293, ISBN 978-3-95606-054-0.

[10] Moormann, CH., Buhmann, P. Entwurf von hydrogeothermischen Anlagen an deutschen Straßentunneln, Heft B141. Bundesanstalt für Straßenwesen BAST. 2017. 73 s. ISSN 0943-9293, ISBN 978-3-95606-358-9.

[11] Moormann, CH., schneider, M. Technische und ökonomische Entwicklungen in der Tunnelgeothermie. In VEGAS-Kolloquium 2011 Flache Geothermie – Perspektiven und Risiken. Stuttgart: Institut für Wasserbau, Universität Stuttgart, 2011, s. 25–35. ISBN 978-3-942036-09-2.

[12] Schneider, M., Moormann, Chr., Vermeer, p. a. Der Beitrag des Tunnelbaus zu regenerativen Energiekonzepten. In 18. Tagung für Ingenieurgeologie und Forum „Junge Ingenieurgeologen“. Berlin, 2011. 7 s. ISBN 978-3-00-033279-1.

[13] Stemmle, R., Menberg, K., Rybach, L., Blum, P. Tunnelgeothermie – Ein Überblick. Geomechanics and Tunnelling. 2022, ročník 5, číslo 1, s. 104–111. ISSN 1865-7362 (print), ISSN 1865-7389 (online).

[14] Unterkoefler, Ch. Baubetriebliche Aspekte bei absorberbelegten Bauteilen. Institut für Interdisciplinäres Bauprozessmanagement, Technische Universität Wien, 2014. 111 s.