Vývoj bytové výstavby
Počet dokončených bytů je považován za jeden z nejvýznamnějších ukazatelů bytové výstavby, protože při daném počtu obyvatel přímo ukazuje změny v nabídce a možnostech bydlení. Současně je indikátorem rozvoje ekonomiky, jednak celostátně, ale především v regionální dimenzi. Velmi často bývá také používán jako rozhodující kritérium při hodnocení úspěšnosti bytové politiky.
Dlouhodobý vývoj
Statistika bytové výstavby byla jednou z prvních, která byla po skončení druhé světové války obnovena a rozšířena. Bytová výstavba probíhala od roku 1948 značně nerovnoměrně. Vývoj počtu bytů vykazuje některá období růstu (někdy i poměrně značného), avšak i období stagnace, případně poklesu. Podle oficiálních údajů bylo na území českých zemí v roce 1948 dokončeno 11 017 bytů. V letech 1951 až 1955 bylo dokončováno jen cca 23 000 bytů průměrně ročně, jelikož se bytový fond po odsunu německého obyvatelstva zdál být dostatečný. Tento trend setrvával i v následujících třech letech, kdy se dokončovalo kolem 30 000 bytů ročně. Tímto počtem ČR zaostávala na mezinárodní úrovni.
Koncem padesátých a na začátku šedesátých let 20. století se politická pozornost začala zaměřovat vedle výstavby nových průmyslových podniků i na řešení zhoršující se bytové situace, zejména jako důsledku zaostávající životní úrovně ve srovnání se západními zeměmi. Přechod na používání silikátových stavebních dílců (v dalších letech již naprosto převládají byty v celomontovaných domech) a finanční stimuly (úpravou cen k 1. lednu 1967 došlo k určitému vyrovnání ziskovosti bytové výstavby vzhledem k ostatním oborům bytové výstavby) přinesly mírné oživení. V porovnání s vyspělými státy a také s potřebami obyvatelstva byla však tato zlepšení nedostatečná a vývoj počtu dokončených bytů by se dal spíše označit za stagnaci. Hlavním dodavatelem v bytové výstavbě měly být stavební podniky, které měly kvalifikované pracovníky a používaly montované konstrukce s krátkou dobou výstavby. Podíl stavebních podniků na celkovém počtu dokončených bytů však stále klesal, a to zejména pro nedostatečné zásobování potřebnými materiály a výrobky. Další příčiny byly v nedostatku pracovníků určitých profesí, v jisté neatraktivnosti bytové výstavby (s ohledem na jiné směry výstavby), v nedostatcích v projektové přípravě a také v organizaci práce. Vysokého stupně zprůmyslnění na základě prefabrikace bylo dosaženo jen v oblasti hrubé stavby, zatímco v oblasti dokončovacích prací stále převládala řemeslná (víceméně ruční) práce. Za této situace se tíha úkolu podstatného zvyšování počtu bytů přenášela na „nedodavatelské“ (svépomocné) způsoby výstavby, které byly daleko méně efektivní a vyznačovaly se dlouhou dobou výstavby.
Dynamika vývoje bytové výstavby byla obnovena na počátku sedmdesátých let řadou ekonomických zásahů. Vrcholem v poválečném vývoji byl rok 1975, kdy se dokončilo téměř 100 000 nových bytů. Výrazný podíl na tomto vzestupu měla výstavba bytů v bytových panelových domech, které představovaly tři čtvrtiny nově dokončených bytů. Také v druhé polovině sedmdesátých let byla bytová výstavba intenzivní. V letech 1976 až 1980 byl ukazatel výstavby bytů na tisíc obyvatel na úrovni 8,12 a převyšoval hladinu ve většině západní Evropy.
Po roce 1980 nastoupily do reprodukčního věku slabé demografické ročníky. Kromě toho zvýšení cen potravinářského a průmyslového zboží, ale i služeb kolem roku 1980 postihlo především mladé rodiny s dětmi, protože se zastavila subvence dětského odívání a potřeb. To se promítlo do stagnace jak vývoje obyvatelstva, tak bytové výstavby, kde se snížil objem zahajovaných a dokončovaných bytů. Spolu s růstem nákladů na výstavbu i provoz se zároveň podcenila údržba a modernizace bytového fondu. Odrazilo se to ve stáří bytového fondu a zejména ve vysokých úbytcích bytů. Efektivnost ekonomiky v oblasti bydlení se stále více snižovala.
Rok 1989 představoval výrazný mezník ve vývoji celé české ekonomiky, bytovou výstavbu nevyjímaje. Ukončení státních dotací do bytové výstavby se nejdříve promítlo v hlubokém propadu zahajovaných bytů. V roce 1990 bylo sice zásluhou příspěvku na výstavbu rodinných domů zahájeno 61 000 bytů, avšak již v roce 1991 byla zahájena pouhá šestina tohoto počtu. S několikaletým zpožděním se propad zahajované výstavby promítl i do bytů dokončených až na jednu z nejnižších hodnot ve statisticky sledované historii. V dalších letech docházelo k postupnému zvyšování počtu dokončených bytů a tento nárůst pokračoval s malými výjimkami až do roku 2007, kdy byl dokončen nejvyšší počet bytů za posledních 25 let. K tomuto vývoji bytové výstavby právě v roce 2007 však do určité míry došlo zásluhou přijetí zákona o zvýšení daně z přidané hodnoty od roku 2008, což podstatně urychlilo dokončovací práce na stavbách, a to ještě za příznivější cenu. Na logicky následující pokles navázala ekonomická krize, která ovlivnila převážně stavby nových bytů v bytových domech. Počet dokončených bytů v roce 2014 byl nejnižší v tomto tisíciletí. Počet zahájených bytů ovšem v roce 2014 vzrostl o více než desetinu a nastartoval tak zásadní obrat. V posledních letech se bytové výstavbě daří, rostou jak počty dokončených, tak zahájených bytů. Výstavba bytů se přesunula do regionů, v Praze (kde převažují byty v bytových domech) počet zahájených bytů klesl v roce 2016 o téměř polovinu (–47,2 %). V ostatních krajích převažoval spíše růst počtu zahájených bytů (celkově ČR bez Prahy +15,7 %). Za jedenáct měsíců roku 2017 byl zaznamenán růst počtu zahájených bytů o pětinu (+18,3 %), a to jak v rodinných domech (+18,9 %), tak v bytových domech (+35,6 %), kde je znátvliv velmi nízké základny minulého roku. Z územního hlediska se růst počtu zahájených bytů odehrává zatím nejvíce v Olomouckém kraji a Praze (loni nastal velký pokles) a také v Pardubickém kraji a na Vysočině, kde počet zahájených bytů rostl také ve stejném období roku 2016.
Kategorie dokončených bytů zatím letos těží z vysokého zahajování v minulých dvou letech a aktuálně za jedenáct měsíců roku 2017 rostla o 3,0 %. V růstu je kategorie bytů dokončených v rodinných domech (meziročně +4,0 %), spíše stagnaci (+0,5 %) zaznamenal počet bytů dokončených v bytových domech. V regionálním pohledu jsou výraznější rozdíly v případě bytových domů, kde je vývoj do značné míry ovlivněn dokončováním jednotlivých projektů, kterých není mnoho. Významnou charakteristikou současné nové bytové výstavby je převaha výstavby bytů do soukromého vlastnictví (rodinné domy, společenství vlastníků jednotek apod.). Segment nájemního bydlení v České republice se významně zmenšuje, což je zároveň jednou z příčin nízké pracovní mobility v zemi.
Dlouhodobě se zdaleka nejvíce staví ve Středočeském kraji, kde převládají rodinné domy, a v hlavním městě Praze, kde naopak převládají byty v bytových domech. Na třetím místě je z dlouhodobého hlediska kraj Jihomoravský, kde se více staví rodinné domy, ale poměr je mezi rodinnými a bytovými vyrovnanější. Vysoký podíl rodinných domů mezi dokončenými byty vykazuje kromě Středočeského kraje také kraj Moravskoslezský a kraj Ústecký, kde vysoký podíl nových rodinných domů vyplývá ze silného útlumu výstavby bytových domů v těchto regionech. Nejméně se rodinné domy uplatňují především v Praze a v kraji Jihomoravském, kde se na méně než polovičním podílu rodinných domů v bytové výstavbě podílí rozvoj výstavby bytových domů. Na konci s nejmenším počtem dokončených bytů jsou kraje Karlovarský, Ústecký a Liberecký (3 %), které jsou malé i svou rozlohou.
Zajímavější pohled poskytuje rozdělení do úrovně obcí. Proces suburbanizace, tedy směřování bytové výstavby do zázemí velkých měst, potvrzují obce s rozsáhlými stavebními aktivitami. Jedná se o obce v zázemí Prahy (např. Rudná, Odolena Voda, Nupaky, Průhonice, Nehvizdy, Květnice atd.) a k nim se přiřazují také menší města v nejbližším i širším okolí Prahy (např. Milovice, Roztoky, Úvaly atd.). Kromě hlavního města se další suburbanizované obce nacházejí v zázemí Brna (Bílovice nad Svitavou, Modřice a Moravany), Plzně (Vejprnice), Českých Budějovic (Litvínovice a Srubec) a Pardubic (Sezemice). V seznamu obcí s rozsáhlou bytovou výstavbou se nacházejí horské obce (Železná Ruda, Harrachov, Špindlerův Mlýn), které jsou atraktivní pro bytovou výstavbu rekreačních bytů, většinou ve formě apartmánů. Nutno však zdůraznit, že se v tomto případě jedná o růst tzv. „druhého bydlení“, a to ještě ve spekulativní podobě, které neodpovídá poptávce po trvalém bydlení. Naopak města a obce ve strukturálně postižených regionech (převážně ze severních a severozápadních Čech a z Ostravska) mají nižší potřebu bytové výstavby. Z větších měst jsou to především Děčín, Most, Teplice, Ústí nad Labem, Frýdek-Místek, Karviná a Havířov.
Celý článek naleznete v archivu čísel 01-02/2018.
