Výstavba v Národním parku Šumava

Národní park Šumava byl vyhlášen podle předchozího zákona o ochraně přírody z roku 1956 nařízením vlády ČR č. 163 v roce 1991.¹⁾
V tomto zřizovacím předpisu jsou mimo jiné v ustanovení § 8 upraveny zásady pro územní řízení a stavební činnost v národním parku. Je zde uvedeno, že "územní rozvoj je možný jen na základě plánu péče o národní park a schválené územně plánovací dokumentace, zejména územního plánu velkého územního celku Šumava. Investoři a projektanti staveb jsou povinni dbát, aby architektonické řešení staveb nebo jejich změn navazovalo na charakter národního parku a jeho stavební tradice z hlediska estetického začlenění staveb do krajiny".²⁾ Současný zákon o ochraně přírody a krajiny z roku 1992 upravil ochranu krajinného rázu, kterým se rozumí "zejména přírodní, kulturní a historická charakteristika určitého místa či oblasti, a je chráněn před činností snižující jeho estetickou a přírodní hodnotu. Umísťování a povolování staveb může být prováděno pouze s ohledem na zachování významných krajinných prvků, zvláště chráněných území, kulturních dominant krajiny, harmonické měřítko a vztahy v krajině".³⁾
Pro území Národního parku Šumava, který se rozkládá ve správním území 22 obcí, je usnesením vlády z roku 1992 schválený územní plán Šumavy, který byl nahrazen v prosinci 2006 pro území okresu Klatovy územním plánem velkého územního celku okresu Klatovy. V obou územních plánech jsou stanovena pravidla možného rozvoje území.

Rodinný dům na Kvildě postavený v 90. letech 20. století a respektující charakter původní zástavby

Pravidla pro rozvoj území Národního parku Šumava

• s obnovou zaniklých sídelních útvarů v národním parku nepočítat;
• při urbanistickém řešení a umisťování staveb zabezpečovat rovnoměrnější rozložení výstavby pro bydlení, občanskou vybavenost, rekreaci a cestovní ruch, výstavbu soustřeďovat zejména do stávajících sídel;
• respektovat ekologické a estetické hodnoty přírodního a krajinného prostředí;
• při změnách staveb sledovat zlepšení architektonického, technického a hygienického standardu, případné změny hmoty objektů přizpůsobit krajinnému rázu a obrazu sídelních útvarů;
• mimo zastavěná území sídel lze povolit výstavbu pro zemědělské a lesnické hospodaření a pro ochranu přírody, a to především v lokalitách zaniklých sídelních útvarů.

V územním plánu velkého územního celku okresu Klatovy je v urbanistické koncepci uvedeno, že na území NP a CHKO Šumava je nutné zajistit ochranu volné nezastavěné krajiny soustředěním rozvojových ploch do těsného zázemí současných sídel. Tato pravidla je nutno považovat za výchozí limity pro zpracování územních plánů obcí. Obce v Národním parku Šumava mají schváleny územní plány pro svá území a k většině těchto plánů jsou dodělány změny. Územní plány mají ve vyhláškách o závazných částech stanoveny regulativy funkčního využití území s charakteristikou dané funkce plochy, výčet přípustných a nepřípustných staveb a činností, a regulativy prostorového uspořádání území týkající se koeficientu zastavění pozemku, výšky zástavby, použitých materiálů, typu a sklonu střechy či typu a barvy střešní krytiny. Regulativy jsou v takové podobě, že jsou splnitelné běžnou katalogovou stavbou.

Nová budova na Bučině s restaurací a ubytováním, respektující místo a architekturu předchozí stavby

Působnost Správy NP a CHKO Šumava v oblasti stavebních záměrů

Správa NP a CHKO Šumava je ze zákona orgánem ochrany přírody a krajiny, který v procesu územního plánování je dotčeným orgánem státní správy a ke zpracovávaným územním plánům vydává stanoviska, v nichž uplatňuje požadavky plynoucí ze zákona o ochraně přírody.
Podle nového zákona o územním plánování a stavebním řádu nelze bez závazného stanoviska orgánu ochrany přírody učinit ohlášení stavby, vydat územní rozhodnutí, územní souhlas, stavební povolení, rozhodnutí o změně užívání stavby, kolaudační souhlas, je-li spojen se změnou stavby, povolení k odstranění stavby či k provedení terénních úprav podle stavebního zákona. Správa při posuzování staveb na území Národního parku Šumava požaduje od investorů předložení projektové dokumentace, která je následně předložena stavebním úřadům.

Obsah projektové dokumentace

Projektová dokumentace musí obsahovat situační zákres - umístění stavby na pozemku včetně staveb doplňkových, architektonické ztvárnění objektů a jejich objemové řešení, přehled použitých materiálů, řešení přístupových cest a sítí a dále terénní úpravy. Při posuzování žádosti se vychází z posouzení lokality, kam je stavba umístěna, hodnotí se přírodní poměry daného místa z hlediska výskytu zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů, soustavy Natura 2000, vodní poměry a situování stavby z hlediska krajinářského - usazení stavby do terénu. Velmi dobrou pomůckou pro zhodnocení krajinného rázu je zákres navrhovaného objektu do fotografie. Z hlediska architektury se hodnotí celkové řešení objektů (typ a sklon střechy, půdorys objektu - poměr stran), použití materiálů, otvorové prvky, architektonické prvky a přihlíží se i k barevnému řešení staveb v porovnání s danou lokalitou. Ne vše, co orgán ochrany přírody zvažuje při posuzování staveb, může být striktně požadováno na investorovi. Možnosti ochrany přírody jsou limitovány zákonem, a to ve smyslu ochrany druhové, soustavy Natura 2000, vodních poměrů a ochrany krajinného rázu, jehož hodnocení není jednoduché. Ve sporných případech využívá ochrana přírody možnosti zpracování odborných posudků autorizovaných architektů z hlediska krajinného rázu a architektonického posouzení. Správa NP a CHKO Šumava mapuje jednotlivé sídelní útvary v národním parku a pořizuje fotodokumentaci a popisy objektů včetně archivace starých fotografií. Takto zpracované materiály jsou dobrým výchozím podkladem pro zpracování územních plánů a pro jednání s investory, neboť předběžné konzultace a osobní jednání mnohdy napoví, jaká kritéria by měla splňovat navrhovaná stavba, a tím se předchází nedorozumění mezi investory a ochranou přírody.

Rodinný dům na Kvildě z počátku 21. století, splňující dané regulativy územního plánu, ale celkový výraz domu je do tohoto území nevhodný

¹⁾ Nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb.
²⁾ § 8 Nařízení vlády ČR č. 163/1991 Sb.
³⁾ § 12 zákona č. 114/1992 Sb.