Snižování vlhkosti zdiva v příkladech, část IV. - volba nejvhodnějších metod
Součástí historických areálů nejsou pouze budovy hlavní - původně obytné, ale také často rozsáhlé objekty hospodářské. Jejich prostorové možnosti bývají pro majitele zajímavé a stávají se důvodem pro celkovou obnovu. V místech původně určených pro běžné sklepy, k ustájení zvířat, konírny, chlévy, ale i sýpky apod. jsou nově plánovány budoucí provozy, které vyžadují velmi kvalitní vnitřní prostředí. Tyto, z technického hlediska, nepříliš vhodné a rozumné záměry využití stávajících prostor nelze často zvrátit a je třeba volit relativně velmi nákladné způsoby odvlhčení konstrukcí. Zvolené sanační kombinace nebývají vesměs kladně přijímány zástupci památkové péče a podmínky formulované v závazných rozhodnutích navržené úpravy prakticky vylučují. Projektant-specialista se tak při řešení daného zadání pohybuje v jakémsi kruhu.
Vystudoval Fakultu stavební ČVUT v Praze. Je majitelem ateliéru pro návrhy sanace zdiva, ochrany fasád a souvisejících vlivů. Autor jedenácti odborných publikací v oboru. Předseda odborné společnosti pro odvlhčování staveb ČSSI. Je expertem Českého egyptologického ústavu FF UK.
Při návrzích rekonstrukcí původních zámeckých nebo klášterních areálů využívají architekti prostor hospodářských budov pro účely např. galerií, muzeí, koncertních a jiných společenských místností, a často také restaurací a vináren. Zdivo těchto budov bývá dlouhodobě poškozováno nejenom vlhkostí, ale zejména vysokou salinitou živočišného původu. Rozhodování projektanta jsou v těchto případech ovlivňována skutečnostmi zjištěnými na základě stavebního průzkumu. Většinou je třeba se zbavit všech kontaminovaných omítek, často i degradovaného zdiva, včetně podlahových vrstev atd. Části těchto konstrukcí jsou však často zdobeny výtvarnými a architektonickými prvky (např. niky s lunetami, kamennými napáječkami, ostěními oken a dveří atd.) a jsou chráněny z hlediska památkové péče.
Úkolem projektanta-specialisty je tedy navrhnout takové úpravy, které vytvoří vhodné vnitřní prostředí a také přiměřený vzhled povrchů určených pro nové využití. Do zdiva a souvisejících konstrukcí však není možno z hlediska jejich památkové ochrany jakkoliv vstupovat - jsou tedy vyloučeny destruktivní, avšak i částečně destruktivní úpravy. Dohoda o účinné metodě odvlhčení nebývá tedy často možná. Projektant bezvýsledně dokazuje, že např. provedení chemických clon v podzákladí nebo v oblasti mezi základy a zdivem neznamená žádnou zásadní destrukční úpravu, nebo že aplikace omítek, které jsou vnitřně hydrofobizované, nemůže vyvolat další problémy. S těmito argumenty předložené návrhy často posuzují zástupci památkové péče. Hlavními důvody neporozumění a dlouhých diskuzí mezi projektanty a zástupci památkové péče jsou zejména:
- Nedostatek přehledu o možných sanačních opatřeních, z hlediska jejich provádění a vlivu na památkově chráněné konstrukce a na jejich detaily.
- Jistá paušalizace vlastností úprav, bez posouzení daného příkladu a problému na konkrétní stavbě.
¤ Interiér bývalé konírny s patrnými poruchami z hlediska vlhkosti, které zasahují až do patek kleneb
¤ Prostory bývalé konírny (dnes galerie) po obnově
Celý článek naleznete v archivu čísel (č. 11-12/2011).