Právní předpisy pro dokumentaci staveb po roce 1948 - I. část

Úvodem: Stavební řády a dokumentace staveb

Požadavky na stavební řízení, situační plány a stavební plány nebyly v minulosti upravovány samostatnými předpisy, ale obsahovaly je historické stavební řády (poslední úprava 1886 - pražský stavební řád, 1889 - český stavební řád, 1894 - brněnský stavební řád, 1894 - moravský stavební řád, 1883 - stavební řád pro Slezsko, slovenské stavební statuty). Tyto stavební řády platily i v letech první Československé republiky, kdy byly upravovány a doplňovány dílčími předpisy. Práce na novém stavebním řádu přerušila druhá světová válka. Historické stavební řády zrušil až zákon č. 280/1949 Sb., o územním plánování a výstavbě obcí.
V roce 1946 přijalo Prozatímní Národní shromáždění republiky Československé zákon č. 86/1946 Sb., o stavební obnově. Zákon řešil obnovu staveb zničených nebo poškozených v souvislosti s válečnými událostmi nebo s okupací republiky a stanovil podmínky pro udělení podpory na stavební obnovu. Zákon ukládá povinnost respektovat při přípravě a provádění obnovy stavební předpisy platné v době přijetí zákona, uvádí jmenovitě možné odchylky od stavebních a živnostenských předpisů. Zákon byl v letech 1947, 1948 a 1950 novelizován; pozoruhodné je, že byl zrušen až zákonem č. 183/2006 Sb. (stavební zákon), s účinností od 1. 1. 2007. Ke způsobu provádění staveb zákon stanovil: Stavby buďtež prováděny podle novodobých zásad stavitelství a jen způsobem trvalým (nikoli nouzovým). Budiž dbáno toho, aby stavby ani po stránce architektonické ani svými rozměry a tvarem neporušovaly ráz nebo ucelený a ladný vzhled místa nebo krajiny anebo okolí historických nebo uměleckých památek a aby části historické a umělecké ceny, jež snad zůstaly zcela nebo zčásti zachovány, byly za součinnosti Státního památkového úřadu obnoveny a vhodně včleněny do nové stavby. Stavby buďtež vybaveny tak, jak to dovolují technické vymoženosti a jejich pokrok. Nebude-li pro nedostatek potřebných hmot zatím možno plně vyhověti tomuto požadavku, budiž stavba provedena a připravena tak, aby chybějící zařízení bylo lze později snadno doplniti.
Zákon č. 42/1947 Sb., o některých opatřeních ve stavebnictví souvisejících s dvouletým hospodářským plánem, ve znění pozdějších předpisů, stanovil podmínky pro stavební činnost v letech 1947 a 1948. Stavební práce bylo možno provádět - až na stanovené výjimky - jen tehdy, pokud byly součástí dvouletého hospodářského plánu. Stavební práce zákon definoval jako: Všechny práce, které tvoří předmět oprávnění civilních inženýrů, stavitelů a mistrů zednických, kamenických, tesařských a studnařských, jakož i stavební práce řemeslnické, pokud je při nich třeba vázaných stavebnin ve větším množství, než kterého lze volně nabývati nebo které se přiděluje řemeslníkům k provozu živnosti.
Zákon řešil také vyvlastňování pozemků za náhradu. Ministr techniky byl zmocněn vydávat závazné pokyny a směrnice pro navrhování a provádění pozemních staveb, tyto pokyny a směrnice mohly obsahovat odchylky od ustanovení dosavadních stavebních řádů. Dále mohl prohlásit za závazné normy pro pozemní stavby a místní plánování vydané Československou normalizační společností a Elektrotechnickým svazem československým. Zákonem č. 121/48 Sb., o znárodnění ve stavebnictví, byly k 1. 1. 1948 znárodněny zestátněním stavební podniky, které na podkladě živnostenského oprávnění nebo oprávnění uděleného podle předpisů o civilních technicích (civilních inženýrech a civilních geometrech) prováděly jakékoliv stavební práce, a počet osob v podniku zaměstnaných nebo činných dosáhl kdykoliv od 1. 1. 1946 padesáti osob.
Dokumentace staveb byla po roce 1948 upravována právními předpisy různé právní síly - zákony, zákonným opatřením předsednictva Národního shromáždění, nařízením vlády, prováděcími vyhláškami ke stavebnímu zákonu. Tyto předpisy zavedly a definovaly řadu pojmů, které současná právní úprava nepoužívá, ale které se ve stavební praxi stále objevují v původních nebo také často v přenesených významech. Např. termín ?projekt? byl (až do roku 1990) používán ve významu projektové dokumentace. V souladu s mezinárodně respektovanou terminologií je dnes termín projekt chápán jako proces definovaný v čase, v místě a ve struktuře nákladů [jedinečný proces, sestávající z řady koordinovaných a řízených činností s daty zahájení a ukončení, prováděný k dosažení cíle, který vyhovuje specifickým požadavkům, včetně omezení daných časem, náklady a zdroji - ČSN ISO 10006:2004 (01 0333)]. Již se nepoužívá termín ?projektový úkol?. Jiný termín, ?investiční záměr?, současné stavební předpisy nepoužívají; najdeme jej ale stále např. ve finančních právních předpisech. Odlišná byla definice stavby - citované předpisy definovaly stavbu především jako: Souhrn stavebních prací, strojů a zařízení, jejich montáží a inventáře investičního charakteru, prováděných zpravidla na souvislém místě a v souvislém čase. Tyto předpisy např. definovaly členění stavby na stavební část a technologickou část, na provozní soubory a stavební objekty, dodnes ve stavební praxi používané. Pro skladbu a obsah dokumentace stavby se postupně ustálily v dobových předpisech termíny, které používají i současné platné právní předpisy.
Prvořadým cílem právních předpisů pro dokumentaci staveb vydaných v rozmezí let 1948 -1990 a dále popsaných bylo vytvoření závazných postupů pro posuzování a schvalování projektové dokumentace a rozpočtů staveb; na druhém místě pak stanovení závazného obsahu projektové dokumentace různých stupňů. Jen z rozsahu jednotlivých předpisů o dokumentaci staveb je zřejmé, že se požadavky na obsah dokumentace staveb postupně rozšiřovaly a upřesňovaly. Nejobsáhlejším předpisem byla vyhláška č. 105/1981 Sb., o dokumentaci staveb - měla 76 paragrafů a 19 příloh. Vyhlášky z let 1973, 1981 a 1987 obsahovaly přílohy, které upravovaly obsah a rozsah konkrétní dokumentace. Pro lepší přehlednost rozdělujeme přehled právních předpisů do třech skupin:

• právní předpisy o dokumentaci staveb;
• související a doplňující právní předpisy;
• právní předpisy o oprávnění k projektové činnosti.

Právní předpisy o dokumentaci staveb

Vládní nařízení č. 28/1952 Sb., o projektové a rozpočtové dokumentaci investic, ve znění pozdějších předpisů
Prováděcí předpis k zákonu č. 241/1948 Sb., o prvním pětiletém hospodářském plánu rozvoje Československé republiky (zákon o pětiletém plánu), a zákonu č. 47/1950 Sb., o úpravách v organisaci veřejné správy. Tímto vládním nařízením se zřizoval vládní výbor pro výstavbu při úřadu předsednictva vlády.
Účinnost od 21. 7. 1952 do 1. 10. 1956.
Dokumentaci investic tvořily dvě části: plánovací příprava (investiční úkol) a projektová příprava. Investiční úkol představoval vypracování úplných podkladů potřebných k zahájení projektových prací. Projektová příprava se členila na tři stupně; na úvodní projekt, technický projekt a prováděcí výkresy. Za vypracování investičního úkolu odpovídal stavebník; zpracovával jej sám nebo vypracování zadal projektové organizaci. Jednotlivé stupně projektové přípravy vypracovávaly příslušné projektové organizace. U menších investic nebylo nutno vypracovávat úvodní projekt. Povinnou součástí jednotlivých částí a stupňů dokumentace byly rozpočty investičních nákladů. Nařízení vlády dále stanovilo způsob schvalování částí a stupňů dokumentace. Investiční úkoly a úvodní projekty stanovených nadlimitních investic a jejich předmětný rozpočet investičních nákladů schvalovala vláda; technické projekty těchto staveb a jejich závazné rozpočty schvalovali příslušní ministři.

Zákonné opatření předsednictva Národního shromáždění č. 44/1956 Sb., o dokumentaci investiční výstavby
Účinnost od 1. 10. 1956 do 1. 8. 1959.
Zákonné opatření upravovalo plánovací a projektovou přípravu staveb. V plánovací přípravě staveb se vypracovával investiční úkol. Projektovou přípravou rozumělo zákonné opatření projektovou a rozpočtovou dokumentaci. Investiční úkol vymezoval a zdůvodňoval zamýšlenou stavbu; neobsahoval technické řešení. Součástí investičního úkolu byly orientační údaje o výši investičních nákladů stavby, případě o vyvolaných investicích. Schválený investiční úkol byl podkladem pro vypracování projektové a rozpočtové dokumentace.
Projektová příprava měla dva stupně, úvodní projekt a prováděcí projekt. Úvodní projekt zejména určoval základní technické a architektonické řešení stavby, obsahoval členění stavby na objekty, případně etapy, stanovil organizaci výstavby. Prováděcí projekt stanovil mj. konstrukční řešení stavebních prvků, jejich rozměry, architektonické utváření, druh materiálu a provedení. U staveb, které vyžadovaly nová nebo složitá technologická nebo konstrukční řešení, se projektová dokumentace zpracovávala ve třech stupních (úvodní projekt, technický projekt a prováděcí projekt). U jednoduchých staveb se projektová a rozpočtová dokumentace vypracovávala v jednom stupni. Projektovou a rozpočtovou dokumentaci zpracovávaly oprávněné projektové organizace ve funkci generálních projektantů. Prováděcí projekty vypracovávali ve stanovených případech dodavatelé stavebních a montážních prací, strojů a zařízení. Zákonné opatření dále řešilo projednávání a schvalování dokumentace.

Zákon č. 42/1959 Sb., o dokumentaci staveb
Účinnost od 1. 8. 1959 do 10. 11. 1965.
Zákon upravoval vypracování, projednávání a schvalování dokumentace staveb. Dokumentace staveb se členila na přípravnou dokumentaci a projektovou dokumentaci. Přípravná dokumentace stavby zahrnovala vždy investiční úkol a ve stanovených případech (u rozsáhlé nebo dlouhodobé investiční výstavby) výhledovou studii. Přípravnou dokumentaci vypracovával stavebník, který odpovídal za její správnost a ekonomickou úroveň. Projektová dokumentace se členila na dva stupně, na zadávací projekt a prováděcí projekt. Zadávací projekt řešil stavbu v souladu s rozhodnutím o umístění stavby, určoval dispoziční řešení, provoz a funkci projektované stavby, technologii, architektonické řešení a konstrukční řešení stavební části. Prováděcí projekt rozváděl obsah zadávacího projektu do podrobností potřebných k jednoznačnému technickému vyjasnění stavebních prací, montáže a dodávky strojů a zařízení. Ve stanovených případech bylo možno vypracovat projektovou dokumentaci jako jednostupňový projekt. Zadávací projekty vypracovávaly oprávněné projektové organizace působící ve funkci generálního projektanta. Prováděcí projekty vypracovávali generální (finální) dodavatelé.

Vyhláška Státní komise pro techniku č. 107/1966 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů
Prováděcí předpis k zákonu č. 113/1965 Sb., o Státní komisi pro finance, ceny a mzdy, Státní komisi pro techniku, Státní komisi pro hospodářskou a vědeckou spolupráci a Státní komisi pro řízení a organizaci a k zákonu č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu.
Účinnost od 1. 1. 1967 do 1. 1. 1974.
Vyhláška upravuje způsob a rozsah dokumentace staveb. Stavbu definuje jako souhrn stavebních prací, strojů a zařízení, jejich montáží a inventáře investičního charakteru, prováděných zpravidla na souvislém místě a v souvislém čase. Z pojmů používaných stále ve stavební praxi, ale nemajících již oporu v právních předpisech, najdeme ve vyhlášce definici provozního souboru, kterým se rozumí souhrn strojů a zařízení včetně jejich montáží a inventáře investičního charakteru, sloužící k zajištění dílčího samostatného technologického procesu základní nebo pomocné výroby, případně netechnologického procesu, a je uváděn do provozu v souvislém čase. Další takovou definicí je objekt, který je definován jako prostorově ucelená nebo alespoň technicky samotná část stavební části stavby (např. budova, vlečka, vnější kanalizace). Vyhláška rozlišuje pojmy generální projektant (organizace oprávněná k projektové činnosti, která vypracovává projekt a vykonává autorský dozor), inženýrská organizace (provádí inženýrskou činnost, zejména poskytuje konzultace a obstarává záležitosti spojené s přípravou a provedením stavby, popřípadě dodává stavbu nebo její část, a to včetně zajištění projektu, nebo na základě projektu), projektově inženýrská organizace (projektová organizace, která zajišťuje také inženýrskou činnost).
Dokumentace stavby zahrnuje přípravnou dokumentaci, projektovou dokumentaci a realizační dokumentaci. Přípravnou dokumentaci tvoří projektový úkol, případně studie souboru staveb a finanční propočet. Projektový úkol vymezuje a odůvodňuje požadavky na další přípravu a provedení stavby a na její provoz; stanoví technickou, ekonomickou a architektonickou úroveň stavby. Projektová dokumentace zahrnuje projekt a rozpočtovou dokumentaci. Projekt je souborným technickým, ekonomickým a architektonickým řešením stavby v souladu s projektovým úkolem a je podkladem pro rozhodnutí o povolení stavby, pro uzavření smluv na realizaci stavby, sjednání úvěrové smlouvy a rozhodnutí o zařazení stavby do prováděcího plánu investiční výstavby. Vyhláška stanoví způsob zpracování a obsah projektu. Projekt obsahuje mj. zastavovací plán stavby, stavební výkresy, plán organizace výstavby, časový plán stavby, průkaz efektivnosti stavby. Pro jednoduché stavby se projekt zpracovává v rozsahu omezeném na popis pracovního postupu, nezbytné výkresy, soupis materiálu a rozpočet. Realizační dokumentaci (dodavatelskou dokumentaci) zpracovávají jednotliví dodavatelé pro zajištění výrobní a montážní přípravy své dodávky v souladu s projektem. Do jednoho měsíce po odevzdání dodávky je dodavatel povinen předat odběrateli dokumentaci skutečného provedení stavby. Vyhláška upravuje rovněž povinnost vedení stavebního deníku a montážního deníku, výkon autorského dozoru projektanta a technického dozoru stavebníka.

Vyhláška Federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 163/1973 Sb., o dokumentaci staveb, ve znění pozdějších předpisů
Prováděcí předpis k zákonu č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu.
Účinnost od 1. 1. 1974 do 1. 1. 1982.
Dokumentace staveb podle této vyhlášky zahrnuje investiční záměr, přípravnou dokumentaci, projektovou dokumentaci a dokumentaci skutečného provedení stavby a zprávu o závěrečném technicko-ekonomickém vyhodnocení stavby. Vyhláška č. 163/1973 Sb. obsahuje shodné definice pojmů s vyhláškou č. 107/1966 Sb. (viz výše) a definice dalších pojmů, k nimž patří komplexní bytová výstavba, kterou se rozumí výstavba obytných souborů a výstavba samostatných bytových staveb; obytný soubor, který je souborem bytových stavebních objektů a stavebních objektů, popř. provozních souborů technické a občanské vybavenosti. Vyhláška určuje účastníky výstavby, kterými jsou investor, generální projektant a dodavatelská organizace. Nově ukládá zpracovateli přípravné a projektové dokumentace povinnost uplatňovat schválené typizační směrnice a typové podklady. Při zpracování přípravné a projektové dokumentace mohou být využity opakovatelné projekty.
Investiční záměr zdůvodňuje nutnost výstavby, vyjadřuje základní požadavky na stavbu, nároky na její přípravu a realizaci a je podkladem pro vypracování přípravné dokumentace. Přípravnou dokumentací stavby je projektový úkol; v případě souboru staveb zahrnuje přípravná dokumentace také studii souboru staveb. Projektový úkol stanoví mj. rozsah a orientační členění stavby na stavební objekty a provozní soubory, uživatelské nároky a podmínky provozu, požadavky na pracovníky, celkové náklady stavby, požadavky na provádění stavby a na řešení zařízení staveniště, lhůty výstavby; projektový úkol prokazuje soubornou efektivnost stavby. Projektový úkol slouží mj. k vyjasnění budoucího dodavatelského systému, k uzavření smlouvy o dodávce projektové dokumentace, k předběžnému zajištění finančních prostředků, k registraci stavby. U rozsáhlých a složitých staveb mohou být v projektovém úkolu vymezeny etapy stavby. Etapu může tvořit jen ucelená část stavby schopná samostatného provozu. Pokud je to účelné, nebo stanoví-li to investiční záměr, zpracovává se projektový úkol ve variantách.
Projektová dokumentace stavby se člení na dva stupně, a to na úvodní projekt a na prováděcí projekty. Pro jednoduché stavby může být vypracován jednostupňový projekt. Pro zcela jednoduché stavby postačí zpracování zjednodušené projektové dokumentace. Prováděcími projekty se upřesňuje, popř. doplňuje řešení úvodního projektu do takových podrobností, aby v nich obsažené řešení bylo postačujícím podkladem pro výrobní přípravu dodavatelů a pro provedení stavby. Schválený úvodní (jednostupňový) projekt je podkladem mj. k žádosti o vydání rozhodnutí o přípustnosti stavby (stavebního povolení), ke zpracování prováděcích projektů (nejde-li o jednostupňový projekt), k žádosti o udělení souhlasu k zahájení stavby a k registraci stavby.
Vyhláška podrobně upravuje způsob zpracování a obsah jednotlivých stupňů dokumentace stavby a stanoví jejich členění. Vyhláška upravuje také propočtovou a rozpočtovou část dokumentace staveb. Přípravná, popř. projektová dokumentace vybraných významných staveb podléhá státní expertize. Vyhláška stanoví způsob provádění a rozsah autorského dozoru projektanta. Dodavatelé jsou povinni vyznačit do jednoho vyhotovení prováděcích projektů veškeré změny, k nimž došlo při provádění dodávek. Toto vyhotovení prováděcích projektů s vyznačením skutečného provedení jsou povinni předat investorovi. Investor je povinen za účasti generálního projektanta po uvedení stavby do trvalého provozu vyhodnotit stavbu a zpracovat závěrečné technicko-ekonomické vyhodnocení.
Touto vyhláškou je poprvé obsah různých druhů dokumentací podrobně upraven samostatně v přílohách (je jich celkem 16); zvlášť pro výrobní stavby a pro nevýrobní stavby. Samostatné přílohy jsou věnovány např. zásadám postupu výběru staveniště, průzkumům, členění a vzorům formulářů pro sestavování propočtů a rozpočtů.

Vyhláška Federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj č. 105/1981 Sb., o dokumentaci staveb
Prováděcí předpis k zákonu č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Účinnost od 1. 1. 1982 do 1. 3. 1987.
Dokumentace staveb podle vyhlášky č. 105/1981 zahrnuje investiční záměr, přípravnou dokumentaci, projektovou dokumentaci, dokumentaci skutečného provedení stavby a zprávu o závěrečném vyhodnocení stavby. Opakuje definice vybraných pojmů z předchozích vyhlášek a rozšiřuje je o provozní celek, kterým rozumí souhrn vzájemně navazujících provozních souborů včetně jejich montáží a inventáře, který slouží k zajištění samostatného uceleného technologického nebo obdobného netechnologického procesu a je zpravidla uváděn do provozu v souvislém čase.
Investiční záměr obsahuje zejména zdůvodnění nutnosti stavby, její technicko-ekonomickou koncepci, zhodnocení její efektivnosti a zdůvodnění souvisejících, zejména vyvolaných investic. Přípravnou dokumentací stavby je projektový úkol; je-li stavba součástí souboru staveb, zahrnuje přípravná dokumentace též studii souboru staveb. V odůvodněných případech mohou být u rozsáhlých a složitých staveb v projektovém úkolu vymezeny etapy stavby, které umožňují postupné projektování a uvádění kapacit do provozu (užívání). Projektový úkol se zpracovává, je-li to účelné nebo stanoví-li to investiční záměr, ve variantách. Projektová dokumentace stavby se člení obvykle na dva stupně, a to na úvodní projekt a prováděcí projekty. Za podmínek stanovených vyhláškou může být vypracován jednostupňový projekt, popřípadě zjednodušená projektová dokumentace. Projektovou dokumentaci zabezpečuje pro investora generální projektant, včetně výkonu autorského dozoru. Prováděcí projekty stavebních objektů a provozních souborů zpracovávají jejich dodavatelé. Jednostupňové projekty se zpracovávají pro vybrané druhy staveb v obdobné skladbě jako úvodní projekt s podrobností prováděcího projektu. Vyhláška podrobně upravuje schvalování projektového úkolu a úvodního (jednostupňového) projektu a provádění státní expertizy.
Oproti předchozí vyhlášce se zvýšil počet příloh (na 19) upravujících obsah a zásady zpracování jednotlivých druhů dokumentace stavby. Samostatné přílohy jsou věnovány také funkci generálního projektanta, vymezení věcné náplně technologické a stavební části stavby, výchozím projektovým podkladům, postupům při stanovení lhůt výstavby.

Vyhláška Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj č. 5/1987 Sb., o dokumentaci staveb
Prováděcí předpis k zákonu č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Účinnost od 1. 3. 1987 do 15. 3. 1990.
Vyhláška zachovává členění dokumentace stavby shodně s předchozími dvěma vyhláškami o dokumentaci staveb (č. 105/1981 Sb. a 163/1973 Sb.) způsob zpracování a obsah jednotlivých druhů dokumentace rozšiřuje o další technické podrobnosti.
Dokumentace staveb podle této vyhlášky zahrnuje investiční záměr, přípravnou dokumentaci, projektovou dokumentaci a dokumentaci skutečného provedení stavby. U staveb s jaderným zařízením se za dokumentaci staveb považují též bezpečnostní zprávy, které investor zabezpečuje podle zvláštních předpisů. Přípravnou dokumentací stavby je projektový úkol; je-li stavba součástí souboru staveb, zahrnuje přípravná dokumentace také studii souboru staveb. Účastníky výstavby rozumí vyhláška investora, generálního projektanta a dodavatele, u dovozu dovozce.
Obsah dokumentace staveb upravený podrobně přílohami k vyhlášce je stanoven jako maximální. Vyhláška zavádí pojem ?zjednodušená dokumentace?, která se zpracovává pro stavby, jejichž technické řešení je zcela jednoduché, v případě havárií a živelních pohrom. Účastníkům výstavby, orgánům státní expertizy a schvalujícím orgánům vyhláška ukládá povinnost uplatňovat v dokumentaci staveb progresivní a efektivní výsledky plánu rozvoje vědy a techniky, typizační směrnice a typové podklady. Dodavatelé (zhotovitelé) staveb jsou povinni poskytnout investorovi (v případě projektového úkolu) a generálnímu projektantovi (v případě projektové dokumentace) potřebné informace, projektové podklady a technické údaje. Vyhláška stanoví, pro které stavby je možno zpracovat jednostupňový projekt. Vyhláška se podrobně zabývá skladbou a způsobem sestavení propočtové a rozpočtové části dokumentace, schvalováním projektového úkolu a úvodního projektu a státní expertizou.

Vyhláška Státní komise pro vědeckotechnický a investiční rozvoj č. 43/1990 Sb., o projektové přípravě staveb
Prováděcí předpis k zákonu č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška byla zrušena novelou stavebního zákona, provedenou zákonem č. 262/1992 Sb. Účinnost od 15. 3. 1990 do 1. 7. 1992.
Vyhláška upravovala zásady projektové přípravy staveb vyžadujících stavební povolení nebo jiné obdobné povolení; náležitosti zadání staveb přikládaných k návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby; náležitosti projektů staveb přikládaných k žádosti o vydání stavebního povolení nebo jiného obdobného povolení. Vyhláška reaguje na první politické a ekonomické reformy a přechod od centrálně řízené ekonomiky k tržnímu hospodářství. Připouští, že projektovou činnost může vykonávat i občan jako projektant - jednotlivec. Vyhláška zná stavby občanů, ve kterých bude provozována podnikatelská činnost povolená podle zvláštních předpisů. V zadání stavby investor vyjadřuje zejména účel stavby, cíle, které chce její výstavbou dosáhnout, základní parametry stavby, podmínky, které musí být dodrženy, nároky na její přípravu a realizaci a požadavky na uživatelské řešení stavby. Zadání stavby přikládá investor k návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby.
Projektem stavby rozumí vyhláška souhrnné architektonické, technické, ekonomické, ekologické a výtvarné řešení stavby včetně nároků a podmínek na provádění stavby zpracované v požadovaném rozsahu a podrobnostech. Vyhláška podrobně stanoví náležitosti projektu přikládaného k žádosti o vydání stavebního povolení nebo jiného obdobného povolení.
V porovnání s předchozími vyhláškami o dokumentaci staveb je text vyhlášky č. 43/1990 Sb. stručnější a omezuje se na základní požadavky na dokumentaci staveb. Není již vyžadováno schvalování projektové dokumentace. Státní expertiza se vykonává pouze v případech, kdy tak rozhodla federální vláda. Naopak, velmi podrobný je text dvou příloh (příloha č. 1: Základní náležitosti zadání stavby přikládaného k návrhu na vydání rozhodnutí o umístění stavby; příloha č. 2: Náležitosti projektu stavby přikládaného k žádosti o vydání stavebního povolení), věnovaný skladbě a obsahu zadání stavby a projektu stavby.

Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 132/1998 Sb., k provedení některých ustanovení stavebního zákona
Prováděcí předpis k zákonu č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Účinnost od 1. 7. 1998 do 1. 1. 2007.
Po zrušení vyhlášky č. 43/1990 Sb., o projektové přípravě staveb, v roce 1992 (zrušena novelou stavebního zákona k 1. 7. 1992) neexistoval až do 1. 1. 2007 samostatný právní předpis, který by závazně podrobně vymezoval obsah a rozsah dokumentace stavby. Vyhláška č. 132/1998 Sb. stanovila v § 18 stručným příkladným výčtem obsah projektové dokumentace stavby předkládané ke stavebnímu řízení a v § 3 obsah dokumentace stavby pro vydání územního rozhodnutí.

Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj č. 499/2006 Sb., o dokumentaci staveb
Prováděcí předpis k zákonu č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů.
Účinnost od 1. 1. 2007.
Současně platnou úpravu dokumentace staveb obsahuje vyhláška č. 499/2006 Sb. Těžiště velmi stručné vyhlášky (jen 6 paragrafů) je v pěti přílohách, které stanoví rozsah a obsah projektové dokumentace pro ohlášení stavby, k žádosti o stavební povolení a k oznámení stavby ve zkráceném stavebním řízení; rozsah a obsah projektové dokumentace pro provádění stavby; rozsah a obsah dokumentace skutečného provedení stavby; rozsah a obsah dokumentace bouracích prací a náležitosti a způsob vedení stavebního deníku a jednoduchého záznamu o stavbě. Důležité je ustanovení přílohy č. 1 vyhlášky: Projektová dokumentace musí vždy obsahovat části A až F členěné na jednotlivé položky s tím, že rozsah jednotlivých částí musí odpovídat druhu a významu stavby, jejímu umístění, stavebně technickému provedení, účelu využití, vlivu na životní prostředí a době trvání stavby.

Pokračování článku naleznete zde.