Památková obnova dvouramenného schodiště zámku Sychrov

První výkres úpravy zahradní fronty vytvořil roku 1848 architekt Franz Bayer. O dva roky později vznikl nový návrh vypracovaný architektem Bernardem Gruberem. Tento návrh byl již realizován s tím, že během stavebních prací došlo k dílčím úpravám. Prováděcí výkresy a vedení celé stavební akce svěřil Kamil Rohan staviteli Josefu Pruvotovi. Gruberův návrh vyniká především prvky anglické architektury s uplatněním gotického tvarosloví [1].

Dvouramenné kamenné schodiště je umístěno při severovýchodním průčelí zámku situovaném na hlavní zámeckou osu. Tato osa prochází od čestného nádvoří vnitřním nádvořím přes celý park a je ukončena oranžérií. Na střed schodiště ústí ještě dvě boční osy ze zámeckého parku – celému principu se říká „patte d’oie“.

Popis schodiště

Schodiště je pravoúhlé, sestává ze dvou větví, které jsou spojeny v horní části velkou podestou, jež je symetricky situována na zmiňované osy. Každá větev schodiště má dvě mezipodesty a čtyři ramena. Celková výška schodiště od terénu činí 4,5 m. Pod schodištěm je průchod z vnitřního nádvoří do parku. Prostor pod podestou je zaklenut jednoduchou klenbou, na níž se nacházejí štuková žebra zakončená štukovými konzolkami s rostlinným motivem. Průchod do parku v líci zdiva schodiště uzavírá profilovaný portál s hrotitým stlačeným obloukem se vsazenými mohutnými dvoukřídlými vraty. Vzniklé prostory pod rameny schodiš tě uzavírají dvoukřídlé dveře. Nejnižší části schodišťových ramen s podestou nejsou přístupny a jsou vyplněny sutí historického stavebního materiálu.

Celé schodiště se skládá z devadesáti profilovaných stupňů vyrobených z liberecké žuly o tloušťce cca 20 cm. Stupně jsou uloženy na vnitřní část třívrstvého zdiva v místech přilehlých k budově na nosné stěně stavby. Ostatní části schodiště jsou vyrobeny z pískovce místní provenience. Nosné vrstvené zdivo z vnější strany tvoří opracované haklíky z pískovce tloušťky minimálně 20 cm, z vnitřní strany pak jsou opracované pískovcové haklíky kombinované s cihelnými dozdívkami. Střední část tvoří různé úlomky kamene a cihel spojené maltou. Vnější pravoúhlé jemně broušené haklíky mají délku 22–55 cm a výšku 22–30 cm. Pískovec má výrazné křemenné žíly. Uvnitř schodiště se nachází vyztužovací klenební pasy z pálených cihel. Boční zdivo schodiště má výrazný sokl v horní části zakončený profilací. Zábradlí je lemováno podél jednotlivých schodišťových stupňů profilovanou římsou opatřenou jednoduchými konzolkami. V ploše zábradlí se uplatňují prolamované motivy kružby trojlistů, čtyřlistů a plaménků. Rozměr jednoho kusu zábradlí je 70 × 75 cm o tloušťce 21 cm. Díly zábradlí jsou mezi sebou spojeny čepem (pero na drážku). Na průčelní stěně schodiště vedle průjezdu se nacházejí dvě kruhová okna s plaménkovou kružbou a dva erby s nápisy.

Stav schodiště před obnovou

Schodiště vykazovalo řadu statických a deformačních poruch, ale i degradaci samotného kamene. Hlavní příčinou poškození bylo zatékání vody v kombinaci zimních zmrazovacích cyklů a použití nevhodného materiálu při opravách prováděných v druhé polovině 20. století. Znatelný byl pokles prvních stupňů, což mělo za následek deformaci celého schodiště a různá vychýlení dalších stupňů, ale i zdiva. Vlivem dlouhodobého zatékání a střídání klimatických cyklů se rozevřely styčné spáry mezi stupni, tím pronikaly dešťové vody konstrukcí schodiště a též do zdiva zámku. Pohybem celého schodiště se zároveň narušily jednotlivé části pískovcového zábradlí, které bylo až do obnovy zajištěno v některých místech dřevěnými příložkami. Masivní zatékání způsobilo i degradaci a silné zasolení omítek a štukových prvků na klenbě pod podestou i rozpad cihelných ztužovacích pasů. Po dlouholetém trvání tohoto stavu se vlhkost dostala i do interiérů zámku. Zasolení vykazovaly také některé části kamene, které byly navíc silně napadeny biologickým znečištěním a prachovými depozity, a to především v severních částech. U některých kamenných bloků se odlupovaly vnější milimetrové vrstvy. V určitých místech bylo zaznamenáno také vychýlení soklových bloků.

Při opravách v sedmdesátch letech 20. století byly nahrazeny některé částí zábradlí kopiemi z hořického pískovce z lomu Podhorní Újezd. Povrch těchto doplňků však nebyl zcela přizpůsoben okolním originálním prvkům. Při těchto opravách některé profilace doplnil cementový tmel. Cementem byly vyplněny i spáry zdiva a spoje jednotlivých čepů zábradlí. Jelikož při těchto opravách byl použit tvrdý neprodyšný tmel a vlhkost se nemohla v zimních měsících odpařit, popraskaly pnutím dekorativní části schodiště. Nejlépe zůstaly zachovány žulové stupně, a to bez jakýkoliv trhlin a poškození, ty byly pouze povrchově znečištěny. Projektová dokumentace včetně restaurátorského záměru byla zadána za účelem statického zajištění schodiště, odvodu dešťové vody z jeho povrchu a tím zamezení pronikání vlhkosti do konstrukcí, obnovy poškozených konstrukcí a ošetření všech kamenných prvků restaurátorským způsobem, aby se pozastavily další degradační procesy.

Obnova schodiště

Památková obnova schodiště byla realizována ve dvou liniích, které se navzájem doplňovaly. Jednou linií byla vlastní stavební část, která spočívala ve statické stabilizaci celé konstrukce, druhou tvořilo vlastní restaurování jednotlivých kamenických prvků.

Stavební část
Schodiště bylo detailně geodeticky zaměřeno. Došlo k částečnému rozebrání zdiva na obou stranách schodiště od nástupních ramen a první mezipodesty až po třetí rameno, a to až po základy. Při veškerých terénních pracích a zásazích do historických zásypů byl prováděn archeologický výzkum. Při rozebírání byly jednotlivé bloky kamene a zábradlí označeny pro jejich zpětné osazení do stejných pozic. Projektová dokumentace počítala s tím, že statické zajištění bude spočívat ve vybourání nestabilních základů a jejich nahrazení betonovými základovými pasy zajištěnými mikropilotami. Jelikož se však zjistilo, že základy jsou stabilní a pevné, ustoupilo se od jejich odstranění a od instalování betonových pasů a byly realizovány pouze mikropiloty. Zdivo, které se nerozebíralo a vykazovalo trhliny, bylo lokálně v těchto místech z rubové strany zajištěno helikální výztuží [2].Samotnou sanaci schodiště lze rozdělit do tří částí:
■ provedení hydroizolací mezi deskami horní podesty a klenbou;
■ provedení hydroizolace kolem schodišťových stupňů ve styku se zdivem;
■ sanace omítek včetně štukových žeber klenby v průchodu.

Důležitým úkolem byl odvod dešťových vod z povrchu a následně zaizolování spár kolem jednotlivých schodnic. Hlavní podesta byla rozebrána až po rub klenby, klenba vysušena a byla položena nová hydroizolační souvrství. Na rub klenby byla vytvořena spádová vápenná vrstva, opatřená vanou z bentonitové rohože. Odvodněná vana byla spádována do dvou nově vytvořených měděných chrličů, pro které byly využity stávající prostupy ve zdivu. Dále byla nanesena drenážní vrstva štěrku, ta byla stabilizována maltou a překryta filtrační tkaninou. Na závěr byly vráceny mramorové desky pokládané do polosuchého vápenopískového lože. Mezery mezi deskami se vyspárovaly tmelem Stopaq, který při kontaktu s vodou nabobtnává. Ve spáře u prvního schodu byla na každé straně horní podesty ponechána provětrávací štěrbina pro případ, že by se přece jen nějaká vlhkost dostala do hydroizolačního souvrství podesty.

V prostoru pod schodištěm byly přezděny cihelné pasy a klenby i zdivo byly odsoleny obětovanými omítkami. Rozebrané zdivo se zpětně vyzdilo a byly položeny zpět žulové schody. U nerozebíraného zdiva byly jednotlivé stupně vyrovnány a vyspádovány směrem od zámku. Vychýlené bloky kamene, a to především v soklové části, byly vráceny do původní polohy. Drobné průduchy sloužící k provětrávaní vnitřních prostor pod schodištěm byly obnoveny a zprovozněny. Kolem celého schodiště byl nově vytvořen okapový chodníček z pískovcových desek. Vyčištěné mezery mezi jednotlivými stupni byly vyspárovány bentonitovým tmelem tak, aby do líce kamenných desek zbývalo minimálně 25 mm hloubky. Tato hloubka byla vyplněna pružnou epoxidovou pryskyřicí. Epoxidová malta by měla tvořit protitlak bentonitovému tmelu.

Zdivo v místě styku se schodišťovými stupni bylo očištěno, byly odstraněny staré tmely, proškráblo se uvolněné spárování. V místě silného průsaku vodou bylo provedeno utěsnění z vnější strany minerální izolační stěrkou. Líc stěrky byl opatřen omítkovým podhozem a minerální izolační stěrkou. Závěrečné spárování bylo provedeno pružnou epoxidovou pryskyřicí. Pro utěsnění se použila hydroizolační stěrka Remmers MB-2K a těsnicí polyuretanový tmel Remmers MS 150. Odstraněné dožilé omítky z klenby byly nahrazeny novými vápennými. Štuková žebra musela být také odstraněna z důvodu silné degradace zasolením a nahrazena nově kopiemi. Kopie vápenným štukem jsou z kvalitního vápna a křemičitého písku. Zůstaly zachovány pouze štukatérsky opravené a vyčištěné štukové konzoly.

Dřevěná vrata včetně bočních dvoukřídlých dveří byla truhlářsky repasována. Vrata měla poškozenou především spodní část, která byla doplněna novou plombou, a menší trhliny či defekty byly vytmeleny tmelem s plnivem z dřevěných pilin. Stejným způsobem se repasovaly ostatní dveře. Na závěr byl povrch doplněných částí sjednocen s originálem, a to mořením. Kovářské a litinové prvky se očistily, ošetřily proti rzi a natřely nátěrem ctícím původní stav. Jelikož všechny železné a litinové prvky jsou velmi dobře připevněny, nebyly během celého procesu obnovy sundány ze vrat ani dveří.

Restaurátorská část
Z celého schodiště bylo po zdokumentování a označení kompletně rozebráno celé zábradlí. Ostatní části, určené k restaurování, zůstaly in situ z toho důvodu, že tyto části schodiště nebyly rozebrány – např. kružbová okna, erby, ostění apod. Jelikož v sedmdesátých letech 20. století byly při opravě zábradlí zality veškeré spoje a spáry cementovým tmelem, nebylo možné zábradlí rozebrat bez proříznutí jednotlivých zámků. Lehce zatmelené spáry bylo možné mechanicky odstranit, aniž by se musely prořezávat celé zámečky [3]. Rozebrané části byly odvezeny na deponii, kde byl zahájen standardní restaurátorský zásah.