Nulové, téměř nulové a plusové budovy v českém právním kontextu

Úvod

Dokonce určitá část odborníků, jako jsou projektanti, kteří se hodnocení budov nevěnují detailně, mohou být samotnou terminologií poněkud zmateni. Nastavení českých právních předpisů jim v pochopení příliš nepomáhá, neboť „téměř nulová budova“ v českém kontextu, na rozdíl od snah okolních států, má k „nule“ velice daleko. Následující text shrnuje stav definice téměř nulových budov v ČR a ukazuje, co mohou znamenat tzv. energeticky nulové a plusové budovy, opět se zaměřením na český kontext. Na příkladu hodnocení rodinného domu je pak ukázáno, jaké technické řešení může dosáhnout plusového standardu podle německé iniciativy Effizienzhaus Plus, jejímž českým partnerem je UCEEB – Univerzitní centrum energeticky efektivních budov ČVUT v Praze.

Téměř nulové budovy v ČR

Novela evropské směrnice o energetické náročnosti budov z roku 2010 [1] přinesla jasnou vizi a příležitost k proměně výstavby budov v Evropě po roce 2020 směrem k budovám s nízkou energetickou náročností, jejichž spotřeba energie je ve značném rozsahu pokryta energií z obnovitelných zdrojů, které jsou v místě či jeho okolí. Tím byly definovány tzv. téměř nulové budovy jako budovy s minimalizovanou spotřebou neobnovitelné primární energie díky kombinaci energeticky úsporného stavebního řešení, účinných technických systémů a použití obnovitelných zdrojů ve značném rozsahu. Poněkud vágní, avšak na druhou stranu jasné a pochopitelné termíny použité v evropské směrnici měly jednotlivé členské státy ve svých právních předpisech proměnit v konkrétní číselné požadavky energetických ukazatelů. Přestože novela zákona č. 406/2000 Sb., o hospodaření energií, provedená zákonem č. 318/2012 Sb. [2], převzala definici téměř nulových budov do českého právního řádu, nastavení požadavků na energetické ukazatele téměř nulových budov (viz tab. 1) v prováděcí vyhlášce č. 78/2013 Sb. [3] a její novele [4] uvedené definici odpovídá jen zčásti. Vyhláška pro téměř nulové budovy požaduje snížení referenční hodnoty součinitele prostupu tepla na 70 %, což je významné snížení vedoucí k dobře zatepleným budovám (kvalitní okna, tepelná izolace obálky budovy, ošetření tepelných mostů). Vzhledem k tomu, že od roku 2015 platí požadavek na sníženou hodnotu na 80 % pro všechny kolaudované budovy, skok k téměř nulovým budovám není až tak velký. U energetického ukazatele dodané energie se o žádné zpřísnění požadavku nejedná. Zpřísnění požadavku na potřebu neobnovitelné primární energie mělo systémově nastavit požadavek na „značný rozsah“ využití obnovitelných zdrojů energie. Pro rodinné domy je ve vyhlášce uvedeno snížení požadované potřeby neobnovitelné primární energie na 75 %, u bytových domů na 80 %. Jak záhy ukázaly analýzy [5, 6], toto snížení hodnoty požadavku je pouze kosmetické. Splnění snížené hodnoty požadavku na průměrný součinitel prostupu tepla totiž znamená automatické splnění i požadavku na dodanou energii a v řadě případů i současně požadavku na neobnovitelnou primární energii, a to bez použití jakýchkoli obnovitelných zdrojů energie.

Současným nastavením požadavků ve vyhlášce je téměř nulovou obytnou budovou (rodinný dům, bytový dům) jakákoli dobře zateplená budova bez využití obnovitelných zdrojů, pokud je vytápěná plynovým kondenzačním kotlem [5]. Koneckonců jiné se v současnosti podle nařízení o ekodesignu [7] ani nesmí prodávat. V případě administrativní budovy je téměř nulovou budovou dokonce budova využívající pouze elektrickou energii z neobnovitelných zdrojů [6]. Takové nastavení požadavků postrádá ambici na směrnicí zamýšlený posun výstavby směrem k budovám s minimalizovaným vlivem na životní prostředí a ke zvýšení využití obnovitelných zdrojů energie v budovách. Navíc nastavení požadavků vyhlášky ve své podstatě odporuje samotné definici téměř nulové budovy uvedené v nadřazeném zákoně.

Jiný (nelegislativní) přístup, daleko více v proudu snah evropských států skutečně snižovat energetickou náročnost budov, představuje například informativní příloha A normy ČSN 73 0540-2 [8], viz tab. 2. Pro oblast rodinných domů jsou v ní již od roku 2011, tedy dva roky před vydáním zmíněné vyhlášky č. 78/2013 Sb., definovány budovy blízké nulovým jako budovy s měrnou potřebou neobnovitelné primární energie na vytápění (včetně větrání), chlazení, přípravu teplé vody a pomocné energie menší než 30 kWh/m²rok, což je v podstatě poloviční (a tedy přísnější) hodnota oproti českému požadavku na energetickou náročnost pasivního domu [9]. Při započtení elektrické energie na osvětlení by se potom hodnota pro téměř nulový rodinný dům pohybovala na úrovni 40 až 45 kWh/m²rok.

Členské státy EU od počátku přistupovaly k nastavení právních podmínek pro téměř nulové budovy různým způsobem a s různou rychlostí (viz tab. 3); některé jako Dánsko či Německo ambiciózně, některé jako právě Česká republika velice zdrženlivě. Všechny porovnávané země uvedené v tab. 3 přitom do hodnocení shodně promítají veškeré potřeby energie v budově vyjma uživatelské energie a spotřeby související s elektromobilitou, nicméně potřeba neobnovitelné primární energie téměř nulových budov se v průměru pohybuje okolo hodnot 40 až 50 kWh/m²rok [10, 11].

Pro srovnání – budovy považované za téměř nulové se podle českého práva pohybují na úrovni 100 až 150 kWh/m²rok neobnovitelné primární energie. To je opravdu diametrální rozdíl, kterým se Česká republika vymyká společnému evropskému směru ve výstavbě budov a využívání obnovitelných zdrojů. Evropská komise v létě 2016 vydala své doporučení [12] pro definici budov s téměř nulovou spotřebou energie pro různé klimatické oblasti v Evropě. Na základě odhadů cen a technologií v roce 2020 stanovila referenční hodnoty pro energetickou náročnost budov s téměř nulovou spotřebou energie pro různá klimatická pásma v EU. Pro oceánskou oblast, kam patří podle dokumentu svými klimatickými podmínkami i Praha (dále např. Berlín, Londýn, Paříž či Kodaň), je doporučení pro nové rodinné domy vyjádřeno hodnotou dokonce 15 až 30 kWh/m²rok neobnovitelné primární energie [10] a pro nové administrativní budov y 40 až 55 kWh/m²rok. To ukazuje, že původní ambice byla ještě o něco vyšší, než nakonec většina členských států implementovala do svých právních řádů. Téměř nulou byla opravdu míněna téměř nula.

Celý článek naleznete v archivu čísel 01-02/2018.