Migrace ve stavebnictví
Na problém migrace (pohybu pracovníků) ve stavebnictví je nutný pohled ze dvou hledisek. Jednak jde o celkovou potřebu zaměstnanců v odvětví, jednak o jejich kvalifikační strukturu. V prvé řadě nesmíme opomenout vlastní zdroje pracovníků z řad nezaměstnaných, a to jejich uplatněním na trhu práce přímo nebo prostřednictvím rekvalifikací.
V této souvislosti je nutné konstatovat, a to je především problém hustoty sociální sítě, že značná skupina nezaměstnaných, která by uplatnění ve stavebnictví našla, zájem o práci pouze předstírá. Sociální systém umožňuje přežívání na dávkách při současné příležitostné práci "na černo". Z toho pramení i nezájem o rekvalifikace, i když pro některé méně náročné stavební profese je rekvalifikace nenáročná, pohybující se v řádu týdnů.
Zaměstnanost ve stavebnictví
Pod pojmem migrace se proto v užším smyslu rozumí zaměstnávání cizinců. Zde je na místě poznamenat, že podle § 85 zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb., jsou cizinci občané států, které nejsou členskými zeměmi EU. Z tohoto důvodu nejsou občané Slovenské republiky a Polska, jejichž zaměstnávání v ČR není z hlediska počtu zanedbatelné, považováni za cizince.
Vrátíme-li se k úvodní poznámce, z bilancí potřeb celkového počtu zaměstnanců je zcela zřejmé, že stavebnictví se bez zaměstnávání cizinců neobejde. Podstatná je ovšem otázka jejich kvalifikace. Názor některých ústředních orgánů ČR, že potřebu kvalifikovaných zaměstnanců v řemeslných profesích bude možné pokrýt migrací je principiálně nesprávný a potlačení prvku středního vzdělávání - řemesel s výučním listem - na úkor vyšších stupňů může být vážnou hrozbou. Zájem o získání řemeslné kvalifikace ze strany dětí vycházejících ze základních škol je nízký. Příčinou je i absolutní demografická degrese, snižující se počet dětí po ukončení povinné školní docházky, ale i zkreslené představy rodičů o stavebnictví jako neperspektivním oboru.
Zaměstnávání cizinců v ČR
V současné době na trhu práce působí nejvyšší procento občanů Ukrajiny. Je to dáno geografickou polohou i jazykovou blízkostí. Tito zaměstnanci částečně nahrazují potřebu v dělnických profesích, ale jen ve velmi malém procentu jde o vysoce kvalifikované řemeslníky stavebních oborů. Příčiny jsou dvě. Pokud jde o zaměstnance, kteří přicházejí z prostředí stavebnictví ve své zemi, je jejich profesní zručnost jen výjimečně přizpůsobena standardům našich staveb. Druhou skupinu pak tvoří zaměstnanci, kteří přicházejí do ČR za výdělkem a jejich původní profese se stavebnictví vůbec netýká.
V současné době zaznamenáváme určitý vývoj, na který bude nutno reagovat. Jak již bylo řečeno, rozhodující skupinou cizinců v naší zemi jsou občané Ukrajiny. Ekonomický růst a s tím související zvyšující se objem stavební výroby na Ukrajině zlepšuje potencionální možnosti uplatnění doma. To je nezanedbatelný faktor, který není dominující jen v odvětví stavebnictví. Zájem o práci v ČR prozatím nevýrazně, ale přesto, klesá.
Nelegální zaměstnávání
S otázkou zaměstnanecké politiky státu na úseku zaměstnávání cizinců přímo souvisí i rozsah a podmínky nelegálního zaměstnávání. Opět v tomto směru pomineme zaměstnávání některých našich občanů, protože i jejich zaměstnávání, které je v rozporu s právními předpisy, je zaměstnáváním nelegálním.
Nelegální zaměstnávání v našem právním prostředí je zaměstnávání občanů cizích zemí, kteří mohou získat práci pouze na základě pracovního povolení a to v případech, kdy toto povolení nemají, případně nesplňují další podmínky pobytu na území ČR.
Státní politika zaměstnanosti je zaměřena na snadnější legalizaci podmínek zaměstnávání cizinců před represivními opatřeními. Danou problematikou se zabývá Mezirezortní orgán pro potírání nelegálního zaměstnávání cizinců vedený Ministerstvem práce a sociálních věcí jehož členem je i SPS v ČR. Činnost tohoto orgánu je zaměřena i na podnikající subjekty v odvětvích, kde pro nelegální zaměstnávání jsou relativně nejpříznivější podmínky. Mezi tato odvětví patří i stavebnictví, i když jeho podíl na celkovém počtu nelegálních migrantů není zdaleka dominující. Přesná kvantifikace není ovšem možná.
Nelegální zaměstnávání je nebezpečný společenský jev. Je známo, že v oblasti nelegálního zaměstnávání cizinců velmi často působí zločinecké struktury napojené na jiné formy kriminální činnosti, zejména prostituci, obchod s drogami apod. Organizovanost a rozvětvenost klientského systému nesmírně ztěžuje možnosti kontroly a postihu.
Tento problém má vedle uvedených negativních dopadů nepochybně i sociální rozměr. Pracovníci, jejichž uplatnění je zprostředkováno uvedeným způsobem, jsou z hlediska ubytování, stravování a jiných základních potřeb nuceni často žít v ponižujících podmínkách, jsou zprostředkovateli práce vydíráni a okrádáni.
Přes uvedené metody existuje celá řada dalších způsobů zprostředkování zaměstnání, které mohou porušovat platné právní předpisy, i když nemají přímo kriminální charakter. Podle ustanovení hl. IV zákona o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. mohou vznikat tzv. agentury práce, které zaměstnávají jako své zaměstnance jednotlivé osoby, které pak na základě smluv dočasně přidělují uživatelům, kteří jejich práci dále přidělují a řídí. V tomto směru je nutné, aby Ministerstvo práce a sociálních věcí ČR, které uděluje povolení, pečlivě zkoumalo způsobilost žadatelů. V této souvislosti se často objevuje otázka odpovědnosti za legálnost či nelegálnost zaměstnávání. Stavební podnikatelé, kteří používají služeb agentur práce, nemají přímou možnost ověřovat postavení konkrétního pracovníka na trhu práce. Za splnění všech podmínek legálního zaměstnávání odpovídá agentura. Je to dáno i tím, že uživatel - stavební firma - nemá zákonné ani praktické podmínky pro perlustraci "zapůjčených" zaměstnanců. Odpovědnost v dané oblasti řeší firmy smluvními klauzulemi, které zavazují agenturu zapůjčit výhradně zaměstnance, jehož pracovní povolení i pobyt jsou v souladu s příslušnými předpisy.
V současné době sílí tendence, aby za postavení všech osob pracujících na stavbách odpovídali dodavatelé staveb. Důvodem je i skutečnost, že kontrolní orgány lépe dohlédnou na firmu než na jednotlivce, na celou stavbu než na jednotlivé podnikatele.
Nelegální zaměstnávání není specificky problémem ČR, ale problémem celé Evropské unie. V tomto směru přinesla řadu podnětů i mezinárodní Konference sociálních partnerů k potírání nelegálního zaměstnávání, která se konala ve dnech 13.-15. 12. 2006 v Helsinkách za účasti zástupců 20 států EU a Norska.
Čtenářům, kteří se zabývají problematikou zaměstnávání cizinců v České republice podrobněji s potřebou číselného vyjádřen různých údajů lze doporučit publikaci Českého statistického úřadu "Cizinci v České republice 2006".