Hlavní příčiny geotechnických poruch a havárií staveb - II
Odborná geotechnická veřejnost ve světě byla v posledních letech překvapena výskytem vážných nehod a poruch na stavbách. Evropská federace dodavatelů speciálního zakládání (EFFC) se rozhodla tomuto problému obzvláště věnovat. I v České republice je toto téma aktuální a havárie mají své důvody, které je třeba pro odstranění nebezpečí znát. Pokračování článku z únorového čísla je zaměřeno na nehody vzniklé v důsledku selhání materiálu nebo chybné technologie a provádění prací.
Selhání materiálu
Špatná volba, kvalita nebo příprava materiálu se může stát hlavní příčinou poruchy celé stavby. V technologiích speciálního zakládání prací se sice většinou používají klasické stavební materiály, jako je ocel, cement, beton nebo umělé hmoty, ale ty jsou více nebo méně zapojeny do interakce se základovou půdou. Minimálně zprostředkují kontakt stavební konstrukce s horninovým prostředím, jako je tomu například u pláště piloty, ale jsou také vždy tímto prostředím zpětně ovlivňovány. Někdy jsou tyto běžné materiály využívány specifickým způsobem, jako například pro výrobu injekčních směsí, kdy se často používají cementy. Mnohdy jsou takové směsi zcela konvenční, třeba pro zálivky a injektáže kotev v běžných podmínkách. Jindy však zvláštní okolnosti stavby a horninového prostředí vedou ke zcela netypickým, neobvyklým a nedostatečně prověřeným úpravám těchto směsí. Pak se může přihodit, že některé faktory tohoto neobvyklého procesu se vymknou kontrole a dojde k selhání. Stalo se tak i v oblasti, kde je ve srovnání s normálním stavebnictvím daleko přísnější kontrola kvality a bezpečnosti - v oblasti ropného průzkumu na vrtných plošinách. Příkladem je havárie ropné plošiny firmy BP Deepwater Horizon v Mexickém zálivu v roce 2010, jejíž exploze zabila 11 lidí a vedla k mimořádné environmentální katastrofě (obr. 1). Podle zprávy z odborného tisku o postupu vyšetřování je pravděpodobné, že hlavní příčinou byla nestabilní cementová těsnicí směs, použitá k cementaci pro uzavření vrtu [6].
U geotechnických staveb jsou často zapojeny konvenční stavební materiály jako součást nového kompozitního materiálu in-situ, obvykle masivního konstrukčního bloku - například zeminy zlepšené injektáží nebo hřebíkováním, kde s tímto prostředím spolupůsobí. Někdy je to dokonce sama zemina nebo skalní hornina, která je využita a upravena jako vlastní stavební konstrukce, například násyp komunikace nebo skalní odřez. A jak již bylo uvedeno v předchozích kapitolách, jsou obtížně stanovitelné vlastnosti základové půdy zdrojem určitého rizika, které je třeba mít neustále na paměti. Příkladů dokládajících trvalou nedokonalost je v této oblasti mnoho. Typickým je sesuv zemního násypu silničního tělesa (obr. 2).
Na druhou stranu je třeba upozornit na rizika s nově zaváděnými materiály a inovativními konstrukcemi, kde není dostatečný časový odstup pro získání potřebných zkušeností.
¤ Obr. 2. Sesuv zemního násypu silničního tělesa (zdroj: archiv fy Arcadis)
Celý článek naleznete v archivu čísel (č. 03/2011).
První díl článku naleznete v archivu čísel (č. 02/2011).