Galerie moderního umění v Hradci Králové

Budova Záložního úvěrového ústavu byla postavena na místě zbořených klasicistních Caivasových měšťanských domů. Vytváří samostatnou budovu s jižním průčelím obráceným do Velkého náměstí. Současné funkci slouží budova od roku 1990, kdy galerie nahradila Muzeum revolučních tradic východních Čech, instalovaného zde v letech 1986 až 1988.V době zahájení projektové přípravy byl technický stav budovy silně zanedbaný. Vnější omítka byla z velké části silně degradovaná a její části v průběhu času odpadávaly. Při podrobné prohlídce byl zjištěn horší stav, než původní průzkum předpokládal. Do budovy na mnoha místech zatékalo střešní konstrukcí, stejně jako anglickými dvorky do sklepních prostor. Elektroinstalace a rozvody ZTI byly ve špatném a nedostačujícím stavu, a proto se přistoupilo k návrhu výměny všech těchto rozvodů. Užívání budovy znepříjemňovala i netěsnost oken a značná vlhkost v podzemních prostorách.

Architektonické a dispoziční řešení budovy

Historická budova je pětipodlažní železobetonový skelet, v jižní části s jedním a v severní části se dvěma suterény. Skelet je doplněn tradičním obvodovým zděným pláštěm a zděnými příčkami. Budova má dva vnitřní prostory – světlíky. Jižní, v části budovy galerie zasklený světlík je umístěn ve výšce střechy. Zadní, otevřený světlík tvoří dvorek. V části pro provoz galerie je instalován výtah, dodatečně postavený v roce 1988. Budova je od bloku okolních domů oddělena z obou stran bočními ulicemi. Výrazný prvek představuje podkrovní nástavba v pátém patře, jejíž střešní římsu podpírají sochy atlantů od sochaře Františka Fabiánka (1884–1967). Fasáda budovy má šedý odstín, v prvním patře je pásová rustika. Hlavní portál na náměstí je vybaven schodištěm lemovaným bronzovými plastikami Ladislava Šalouna (1870–1946), představujícími alegorie Obchodu a Úrody. Za hlavními dveřmi jsou otáčecí dveře vedoucí do prostorného vestibulu s vitrážovým stropem, nad kterým je umístěn široký světlík. V interiéru se nachází ještě několik světlíkových oken, zdobených vitrážemi. Budova má dvě části – vlastní galerii a kancelářskou, dříve bytovou část. Obě tyto části jsou přístupné dvěma vstupy (severním a jižním). Budova má také vstup bezbariérový, který sloužil svému účelu již v minulosti, ale nesplňoval požadavky norem ČSN, dále služební vstup a dva vnitřní světlíky. Galerijní část budovy je šestipodlažní, s jedním podzemním podlažím. Kancelářská část má osm podlaží, se dvěma podzemními a jedním mezipatrem, umístěným mezi 1. a 2.NP.

Požadavky na řešení stavebních úprav

■ Vytvoření reprezentativních výstavních prostor galerie.
■ Rehabilitace původního návrhu Osvalda Polívky včetně odstranění necitlivých stavebních úprav, obnovení a restaurátorské ošetření dochovaných umělecko-řemeslných prvků.
■ Podstatné zlepšení podmínek pro ukládání a vystavování uměleckých sbírek galerie vytvořením nových depozitářů s vybavením, které odpovídá soudobým požadavkům na správu a ochranu sbírek, instalování kvalitních zabezpečovacích systémů a vytvoření stabilního klimatu v depozitářích i výstavních sálech.
■ Vytvoření odpovídajícího prostředí pro poskytování kvalitních služeb návštěvníkům.
■ Zlepšení pracovních podmínek pro zaměstnance galerie. Základním problémem ovlivňujícím provoz galerie byla skutečnost, že v budově až dosud neexistovaly odpovídající výstavní prostory. Expozice byla proto umístěna ve vstupní hale, v prozatímně upravených prostorách 2.NP a v bývalých kancelářích 3.–5.NP.

Po dohodě s ředitelstvím galerie byl v průběhu zpracování vstupní studie vyřešen a deklarován základní princip stavebních úprav.
■ Navrácení původních funkcí vstupní hale budovy a kanceláři ředitele.
■ Klubovna se zázemím a přednáškový sál budou upraveny podle stávajících požadavků galerie v 1. a 2.NP, v souladu s původním návrhem (velmi kvalitní historické interiéry včetně vitráží, barevných štukovaných stropů a historického nábytku).
■ 3.–5.NP (původně standardní kanceláře) bude „otevřeno“ vybouráním dělicích konstrukcí v ústředním světlíku a tím bude vytvořen hlavní výstavní prostor s centrálním průhledem osvětleným skleněnou střechou. Toto řešení bylo se zástupci památkové péče dohodnuto během zpracování studie, při počátečním zpracování návrhu. Uvedená dohoda se stala hlavním a nejdůležitějším rozhodnutím v průběhu zpracování koncepce úprav. Umožnila vyřešit problém nové funkce památkově chráněné budovy. Důležitou podmínkou realizace navržených úprav byl stávající velmi kvalitní železobetonový skelet budovy, který umožnil prostor mezi 3.–5 NP pro výstavní část galerie technicky vytvořit.

Popis využití budovy

Prostory galerie se nacházejí v jižní části budovy, kancelářská část směřuje na sever od centra města. Následující přehled uvádí řešení úprav v jednotlivých podlažích budovy jak v Galerii moderního umění (jižní části budovy), tak v samostatných kancelářích (severní část budovy).

Galerie moderního umění – jižní část budovy
■ V 1.PP jsou po přestavbě umístěny depozitáře, expedice a dílna.
■ V 1.NP jsou po rekonstrukci původních interiérů situovány služby pro návštěvníky (pokladna a informační centrum, šatna, kavárna, galerijní prodejna a odpočinkový prostor).
■ V 2.NP se po rekonstrukci původních interiérů nacházejí přednáškový sál, knihovna, studovna, víceúčelová klubovna se zázemím, dětský/výtvarný ateliér pro doprovodné programy a Galerie Vladimíra Preclíka (samostatná sbírka v malém výstavním sále).
■ Ve 3.–5. NP je v nově vytvořeném prostoru otevřený galerijní prostor s výstavními sály se stá-lou expozicí moderního umění.
■ V nově vytvořeném prostoru 4.NP jsou soustředěny kanceláře galerie.

Samostatné kanceláře – severní část budovy
■ Kanceláře organizací Královéhradeckého kraje se nacházejí v 1. a 2.PP, mezaninu a 2. i 3.NP. Rekonstrukce těchto prostor probíhala jako samostatná stavba v roce 2016.

Postup výstavby

V roce 2014 spočívalo zahájení prací v demontáži historických svítidel, výstavních panelů, obložení stěn a podlahových krytin. Při odstranění výstavních panelů byly v přízemním foyeru objeveny původní bankovní přepážky, které mohou dnes návštěvníci obdivovat po vstupu do budovy. Ve 2.NP se za výstavními panely a pod vrstvou malby skrývaly původní tapety. Následovalo vybourání příčkového zdiva, otlučení nesoudržných omítek, demontáž půdních vestaveb a střešního světlíku. Důležité bylo před odstraněním střešního světlíku podrobně zaměřit jednotlivé prvky pro výrobu co nejpřesnější kopie původní konstrukce. V prostoru podkroví byly vyměněny vazné trámy za ocelové prvky. Prostor mezi trámy byl vyplněn lehčeným násypem.

Dodavatel oken předložil první kus repliky okna pro odsouhlasení k výrobě a následné výměně všech pozic. Do nově vyrobených oken se použilo repasované původní kování. Postupně započaly též práce na restaurování vnitřních štukových omítek, které trvaly téměř do konce rekonstrukce. Byla odstraněna původní střešní krytina včetně oplechování a ná-sledně byly vyměněny poškozené kovové prvky krovu.

Bylo třeba řešit pod dohledem statika také technicky náročné vybourání železobetonových stěn ochozu na jednotlivých patrech. Po odbourání stěn bylo z důvodu stability konstrukce nutné vlepovat výztuž jak do konzolových nosníků, tak i do konstrukce monolitické desky.

V březnu 2014 byla osazena nová konstrukce střešního světlíku, která byla postupně zasklívána, stejně jako byla dokončována střešní krytina nad bytovou částí. V souběhu byly realizovány i ostatní práce na rekonstrukci budovy. Jednalo se o bourací práce, výměnu všech oken, provádění omítek, instalací, SDK konstrukcí, výmalby a v neposlední řadě povrchové úpravy stěn a podlah. Nejrozsáhlejší práce souvisely s fasádou budovy.

Jednotlivé postupy prací, výroba nových prvků přímo na stavbě a opravy probíhaly pod kontrolou zástupců Národního památkového ústavu, stejně jako restaurátorské práce na vnitřních štukových omítkách, zábradlích a nových terazzových podlahách. V restaurátorských dílnách mimo stavbu pokračovalo restaurování svítidel, vnějšího zábradlí a vitráží. Velká pozornost byla věnována barevnosti stropů a stěn v historicky nejcennějších prostorách. Barevnost v jednotlivých místnostech byla navrhována s ohledem na nálezy při restaurování štukové výzdoby, kdy se snímaly jednotlivé nánosy barev, navrstvené v průběhu let, až na spodní vrstvy prvotních maleb. Důležitou součást rekonstrukce představovalo odizolování suterénního zdiva. Pod úrovní stropu nad 1.PP bylo zdivo injektováno proti kapilárně vzlínající vlhkosti, z vnější strany bylo v hloubce 1110 mm pod úrovní chodníku položeno drenážní potrubí a následovalo zateplení stěn. V roce 2015 na stavbě probíhaly veškeré dokončovací práce, osazovaly se restaurované prvky, zařizovací předměty, nově vyrobená i repasovaná dveřní křídla a zasklívaly se vitráže.

Roku 2016 byly postupně upraveny interiéry a byl dodán nový nábytek do prostor pro návštěvníky, kanceláří a pracoven pro zaměstnance galerie, došlo k vybavení depozitářů a PC pro studovnu, montáži osvětlení ve výstavních sálech a v Galerii Vladimíra Preclíka, instalování audiovizuální techniky pro přednáškový sál a také informačního a orientačního systému. Závěrem se opravily žulové obklady portálu a vstupní schodiště, restaurovaly bronzové plastiky Ladislava Šalouna na hlavním průčelí, původní vestavěný nábytek a další dochované dřevěné, kovové a skleněné řemeslné prvky. Rovněž byla obnovena povrchová úprava původních terazzových podlah a mramorových obkladů ve vstupní hale.

Unikátní materiály a technologie

Skleněné zakrytí historického vitrážového stropu nad 1.NP
Ochránit strop s vitrážemi nad vstupní halou před možným poškozením umožnilo jeho zakrytí. Byla vytvořena pochozí skleněná hermeticky uzavřená plocha nad vitrážovým stropem vstupní haly. Konstrukce je včetně nosných žeber vytvořena z extra čirého, tvrzeného bezpečnostního skla. Rozdíl ve složení žeber a pochozí plochy spočívá v množství vrstev, ze kterých jsou prvky vytvořeny. Žebra jsou lepena ze tří a pochozí plocha ze dvou kusů skel. Žebra jsou uložena v ocelových pouzdrech, upevněných do železobetonových stěn ochozu. Toto řešení má ochrannou i estetickou funkci a umožňuje pohled ze vstupní haly přes vitráž do výstavních prostorů galerie.

Centrální přívod a výdech vzduchotechniky
V budově jsou umístěny dvě strojovny vzduchotechniky, které zajišťují požadovanou výměnu vzduchu. V prostorách depozitáře v 1.PP zajišťuje vzduchotechnické zařízení nucené, mírně přetlakové větrání. Čerstvý vzduch je nasáván a znehodnocený vyfukován stávajícími prostupy, umístěnými na západní fasádě budovy. Výměnu vzduchu ve výstavních prostorách zajišťuje zařízení, umístěné ve strojovně v novém 6.NP. Potrubní rozvody čerstvého, upraveného i odvodního vzduchu jsou osazeny buňkovými tlumiči hluku a jsou tepelně a akusticky izolovány. Vzduch je vlhčen nepřímo, distribuční nerezovou trubicí do potrubí s odporovým elektrickým vyvíječem. Centrální přívod VZT byl pojednán autorsky, výtvarně. Kolem výstavních prostor nebylo navrženo přívodní a odtahové potrubí, ale centrální přívod a odtah vzduchu. Tento objekt, dominující prostoru zaskleného světlíku, byl částečně tvarově upraven a výtvarně zpracován podle návrhu malíře Aleše Lamra.

Systém zakladačů v 1.PP
Navržením a realizací zakladačových systémů pro obrazy a grafiky depozitáře se snížily požadavky výměry na třetinu ploch ve srovnání se standardním zakládáním do regálů.

Doplnění zlacení stropních maleb
Během realizační dokumentace proběhl předběžný restaurátorský průzkum. Většina restaurátorských prací se uskutečnila po kolaudaci stavby. Byla obnovena původní barevnost štukové výzdoby na stropech, včetně zlacení plátkovým zlatem v místech, kdy byly stopy zlata nalezeny (kancelář ředitele apod.).

Kompletní restaurování a do-plnění dochovaných historických tapet v 1.NP a 2.NP
V budově se nacházely v 1.NP stávající papírové reliéfní tapety, další byly objeveny v průběhu stavebních prací ve 2.NP. Jedná se o původní tlačené papírové tapety s lakovaným povrchem. V původním stavu byly tapety zdobeny na papíru s klihokřídovou vrstvou barevným tiskem v hnědých a okrových odstínech s metalickou a zelenou barevnou výzdobou. Většina tapet byla v průběhu let překryta malbou nebo jinou tapetou bílé barvy. Část tapet ve 2.NP chyběla úplně. V rámci restaurátorských prací byly původní tapety kompletně ručně a následně chemicky vyčištěny a byla odstraněna malířská přemalba. Původní tapety byly doplněny záplatami z papírové suspenze a závěrem jemně retušovány s povrchovou fixací.