Změna fasády budovy Milano ve Františkových Lázních

Úvod

Porevoluční objekt Milano z roku 1992 byl postaven jako multifunkční. Původním účelem bylo garážování mikrovláčku, veřejná hygienická zařízení a malé prodejny. Využití jednotlivých prostor se postupně měnilo, ale původní fasáda zůstala beze změny. Do provozoven nebylo vidět a dřevěné dveře dožívaly. Zvětšit fasádní otvory v městské památkové rezervaci bylo výzvou daleko přesahující běžnou opravu fasády.

Urbanismus

Budova Milano se nachází v samotném centru Františkových Lázní a patří k těm nejmladším. Byla postavena opodál pravoúhle řešeného urbanismu centra jako přízemní stavba s doplňkovými funkcemi k lázeňství. Umístění bylo dáno konečnou stanicí mikrovláčku, který přes půl století jezdí lesoparkem k jezeru Amerika a ke koupališti Jadran. Garáže mikrovláčku a veřejná hygienická zařízení byly podmínečnými funkcemi objektu, kterými zavázalo město soukromého investora při souhlasu se stavbou na svém pozemku. Majitel objektu pak doplnil butiky (jak se tehdy říkalo krámkům), aby si zajistil návratnost investice. Objekt je solitérní a je jakousi branou oddělující lesopark od zastavěného historického centra Františkových Lázní. Vedle léčivých pramenů a rozlehlých parků patří městská památková rezervace k největšímu bohatství města. Jeho historické jádro je hodnotné zejména jednotností hmot budov a stylu fasád. Žlutobílá klasicistní perla byla v roce 1992 prohlášena památkovou rezervací.

Zadání

Již při návrhu v roce 1992 byla nutná úzká spolupráce s orgány památkové péče. Zpracovatel dokumentace Ing. Milan Klabouch se tehdy obrátil na kolegu Ing. arch. Luboše Maška, který původní buňky poskládané do ustupujícího V pojednal jinak. Prostřední tři buňky překryl společnou střechou a naopak „předposlední“ buňky navrhl s plochou střechou. Římsami pak vtiskl objektu klasicistní ráz. Bohužel oproti tomuto návrhu došlo při stavbě ke zmenšení fasádních otvorů.

Dá se říci, že hlavním důvodem ke změně fasády byly právě nevyhovující fasádní otvory, které vykazovaly následující závady:
■ provozní – malá okna s reflexními skly nesplňovala efekt výkladce potřebný pro obchody, nebylo vidět dovnitř a nedalo se vystavit ani drobné zboží; dřevěné atypické dveře byly svěšeny a neplnily svou funkci (šly špatně otvírat i zavírat a netěsnily);
■ hygienické – osvětlení vnitřních prostor denním světlem bylo minimální, skrz netěsné dveře pronikal dovnitř venkovní vzduch;
■ energetické a ekologické – výplně výrazně zvyšovaly energetické ztráty;
■ estetické – jednoduchá fasáda nezapadala do architektonického kontextu města tak jako nové pojednání fasády v duchu altánků a kolonád.
Vzniklo tedy poměrně jednoduché zadání: maximálně zvětšit fasádní otvory.

Idea
Cesta ke konečnému návrhu nebyla přímočará. Po několika kompromisních návrzích bylo potvrzeno, že nebude jednoduché takové zvětšení oken v památkové zóně prosadit. Zásadním průlomem v přístupu bylo oproštění se od vnímání fasády a vlastní budovy jako domu se zdí, do které jsou vsazena okna. Objekt jsme začali vnímat jako pavilonový solitérní objekt v lázeňském parku. Tento nový náhled dal jasnější směr pojetí návrhu a hlavně velkou naději, že se podaří zadání splnit. Na začátku to totiž vypadalo, že památkáři nemohou připustit, aby byly realizovány v centru města „výkladce“, což není výčitka, jen konstatování logického a přirozeného konzervatismu památkové péče.

Inspirace
Nejjistější cesta, jak podkreslit objektu Milano františkolázeňskou identitu, bylo přejmout prvky podobných objektů ve městě. Velikostí se podobá kolonádě pramenu Natálie; členění fasády bylo inspirováno promenádou pramenů Solného a Lučního. Z kolonády v centru města, která je na dohled od Milana, byly převzaty poměry sloupoví.

Návrh

Fasáda byla navržena v duchu elementárního klasicismu. Tento termín jsem vytvořil pro styl vycházející z klasicismu, kde prvky jsou zjednodušeny na základní geometrické tvary a jsou obsaženy pouze prvky nutné pro funkci vizuální statiky fasády, což činí hlavní rozdíl od zdobného klasicismu ze začátku 20. století. Na krajních traktech je hladký vlys s texty pro označení provozoven, ale u středové kolonády je stabilita podpořena propojením římsy a architrávu čtvercovými odlehčenými bloky, které simulují antický triglyf.

Dřívější malé výplně otvorů s reflexními skly byly zaměněny za větší a ty vyplňují celou plochu mezi sloupy (pilastry) i kladím, čímž dávají budově vzezření kolonády. Tento efekt je umocněn tmavými rámy oken s průhledným sklem a pravou kolonádou uprostřed budovy, která je zastřešena světlíkem. Přechod mezi kolonádou a krajními křídly je řešen masivními sloupy rámujícími střední trakt objektu, jenž je určen hlavním tympanonem. Tyto sloupy mohou nést klasicistní dekoraci, např. pro Františkovy Lázně typickou sochu umístěnou nad římsou. K realizaci této výzdoby zatím nedošlo. A je otázkou, zda někdy dojde. Míra romantismu, popř. kýčovitosti architektury, je vnímána lidmi různě.

Spolupráce

Majitelka objektu Milada Körnigová již před lety vzorově zrekonstruovala vilu v centru Františkových Lázních, ve které bydlí. Její patriotický vztah k městu je již v historickém centru vidět. Objekt Milano koupila před deseti lety, později přikoupila pozemek, jak požadoval nový občanský zákoník. Patriotismus majitelky objektu se projevil i výběrem dodavatele realizace fasády, místního stavitelství Kadlec. Pracovníky na stavbě byli v naprosté většině místní obyvatelé, kteří mají přirozený zájem na rozkvětu oblasti, v níž žijí a pracují. Tato skutečnost se projevila naprosto profesionální a prakticky bezkonfliktní realizací v předpokládaných termínech. A to se fasáda realizovala za provozu turistického infocentra a přes zimní lázeňskou výluku!

Byla to opravdu týmová práce. Fungovala spolupráce architekt – stavitel – stavebník, ale také architekt – řemeslník. Ano, bylo důležité, že jsem prakticky denně mluvil se zedníky a konfrontovali jsme mé plány s možnostmi realizace. Neslyšel jsem na stavbě „to nejde“, maximálně „takhle to nejde, ale mohli bychom…“
Typickým příkladem snahy provést dílo podle návrhu byla realizace atypických sloupů.

Realizace

Sloupy
Vzhledem k tomu, že budova je ještě menší než podobné místní stavby, musel jsem pracovat také s optikou prvků. Sloup ustupující do výšky je osvědčeným řešením již po staletí. Navíc jsem tento efekt podpořil geometrií – sloup má v dolní části průřez čtverce, který směrem nahoru plynule přechází v šestnáctiúhelník. A hlavice zase naopak, takže její krycí deska je opět čtvercová. Zde pomohl CAD program Allplan, ve kterém je virtuální 3D model sloupu velmi rychle proveden.

Památkáře toto řešení zaskočilo, čekali převzetí tvaru sloupů ze stávající kolonády. Vyšli však vstříc. Po plodné diskusi na místě stavby, kde všichni přednesli své argumenty, uznali, že nejde o památku, ale novodobé autorské dílo. Zvítězil tedy argument, že každá budova si zaslouží své vlastní sloupy. Koneckonců opakování stereotypů na budovách je typické pro nové, velkoplošné zástavby, ale pro různorodou historickou zástavbu centra města je vyloženě cizorodé. Po tomto těžkém kroku však bylo nutno řešit další překážku – kde takové sloupy seženeme? Po konzultacích s prefami a výrobci betonových prvků jsme zjistili, že si budeme muset poradit sami. Rozdělili jsme sloupy na díly, navrhli formu a poslali dwg soubory na laserové řezání. Výpalky složil a svařil šikovný zámečník z firmy investorky. Tam se také doladila receptura betonu a odlily se prefabrikáty. Díky tomuto postupu a pečlivé montáži se sloupy mohly podle záměru ponechat v „přírodním“ pohledovém betonu.

Výplně otvorů
Také kolem fasádních výplní otvorů proběhla několikrát velmi polarizovaná diskuse, zejména šlo o členění, materiál a barvu. Na výkladcích v kolonádě jsme se shodli nejdříve, jen bylo požadováno dělení skla na více menších tabulek. Vyzkoušeli jsme několik variant, ale každé členění bylo proti smyslu celé rekonstrukce. Rozčleněním oken bychom oddělili draze získané propojení interiéru s exteriérem a naopak. Tyto velké otvory bylo možno navrhnout a prosadit díky představění kolonády, která se stává fasádou a otvory jsou již „uvnitř“ budovy. Kolonáda není pouze kulisou, je zastřešena světlíkem. Tím vznikla zastřešená část terasy pro šest kavárenských stolků.

Šedá barva, pro město zdánlivě netypická, vychází z historických kovových výplní na pavilonku Františkova pramene. Rozměr stávající budovy a rozčlenění fasády dal rozměr oknům 1,6 m × 2,75 m. Zadání pro výrobce tedy znělo: členění na tři svislé části, tabulky nadsvětlíku a „soklu“ čtvercové; včetně parametrů daných předpisy: vstupní dveře minimální šířky 900 mm a do výšky 400 mm plná spodní část.

Z původně navržených dřevěných oken nadiktovaných historickou tradicí se přes šedou barvu dospělo k hliníkovým profilům. Zrealizovaly se ty tvarově nejčistší – „vše v líci“. Řešit se muselo i kompromisní výškové osazení oken vzhledem k rozdílům v podlahách provozních jednotek až o 100 mm. Díky otvírání dveří dovnitř byla vyřešena kolize s patkami pilastrů, které jsou vyrobeny kvůli odolnosti z lícového betonu.

Fasáda
Díky bohatým zkušenostem dodavatele se zateplováním fasád bylo rozhodnuto o provedení ozdobných prvků z polystyrenu. Vše bylo realizováno jako zateplovací systém ETICS. Toto řešení také mírně vylepšilo tepelné ztráty. Na stavbu byly dodány výkresy v měřítku 1 : 10, 1 : 5, dokonce i 1 : 1, ale nečekaně se ukázalo, že při nejasnostech u návazností prvků fasády vedou k nejrychlejšímu vysvětlení diskuse nad dvaapůlmetrovou vizualizací, která byla umístěna na reklamním banneru stavby.

Statické řešení
V návrhu jsme předpokládali pórobetonové tvárnice nevelké pevnosti. Skutečnost však byla mnohem pestřejší. Dva druhy cihel a pórobeton daly vzpomenout na stavění před revolucí, kdy stavebního materiálu bylo pomálu. Přítomnost železobetonového věnce ve výšce cca jednoho metru však zaskočila všechny. Vždyť byl přerušen dveřmi!

Vzhledem k nevyzpytatelnému stavu zdiva bylo mezi okny navrženo posílení pilířů dvojicí nosníků IPE80, u velkých otvorů pak dvojicí IPE160. Nosníky se třikrát po výšce propojily páskovinou. Věnce nad novými okny se staly překlady a byly posíleny dvojicí ocelových U nosníků stažených svorníky přes železobetonový věnec. Při zaplentování bylo použito tepelněizolačních materiálů, aby nosníky nebyly studené a v interiéru nedocházelo ke srážení vlhkosti.

Ocelová konstrukce
S rozhodnutím, že si poradíme se sloupy z lícového betonu sami, bylo úzce spojeno vyřešení nosné konstrukce kolonády. Více aspektů ukazovalo, že není vhodné nechat nosnou funkci na železobetonových prefabrikátech. Rozhodujícím hlediskem bylo, že jejich výroba po jednotlivých kusech zabrala mnoho týdnů a stavba by nemohla v části kolonády pokračovat. Naproti tomu ocelová konstrukce byla hotova relativně rychle a také byla vhodnější pro možnost skrytého vedení okapových svodů. Pro větší bezpečnost proti přelití žlabu byl osazen svod z KG do každého sloupu. Ten byl navržen z ocelové trubky průměru 194/6,5 mm, uložené na plotně z P20 400 × 400 mm a svařenou hlavicí z jeklů 60 × 60 mm a plechu P20. Hlavní překlad vytvořila dvojice jeklů 60 × 120 mm, která nese atiku a široký pochozí žlab. Stabilitu v kolmém směru zajistila táhla ve tvaru žebříků z jeklů 60 × 60 mm, které byly opatřeny povrchem shodným se štukovou fasádou. Ocelová konstrukce je zdánlivě skryta kompletně. Což není úplně přesné, protože tvoří kazety na podhledu kladí a tvarově shodná táhla.

Světlík
Nakonec byl zdrojem největších problémů světlík. Dodavatel zvolil ne zcela vhodně fasádní systém Heroal C 50, který úspěšně používal na zimní zahrady. Přechod do žlabu přes krycí vrchní lištu vytvářel na sklu louže a v důsledku toho i zatékání do konstrukce. Trvalo déle, než jsme přesvědčili dodavatele světlíku, že se skla při mírném sklonu 10° nesesunou, a tedy spodní přitlačovací lišta se může demontovat. Spára mezi sklem a žlabem byla zatmelena PUR tmelem a překryta systémovou páskou. Skla totiž byla přizpůsobena rastru systému a nepřesahovala do žlabu. Zaatikový žlab byl navržen širší, protože slouží zároveň pro údržbu světlíku a roštová lávka nad světlíkem by rušila výhled a bránila světlu.

Nasvícení
Pro noční nasvícení bylo vytvořeno zadání pro specializované firmy. Vzhledem k tomu, že nabídky realizace byly nečekaně vysoké a nesplňovaly zadání, bylo nasvícení fasády realizováno vlastním zámečníkem i elektrikářskou firmou. Zajímavá byla zkušenost výměny virtuálního 3D modelu s techniky od dodavatelů, která byla bezproblémová.