Zadavatelům chybí standardní postupy

„Zákon o zadávání veřejných zakázek stanoví zásady postupu zadavatele při zadání zakázky a výběru nejvhodnější nabídky, dává tedy rámec celému procesu výběru. Nechává na zadavateli odpovědnost za nastavení zadávacích podmínek tak, aby odpovídaly druhu, objemu a složitosti zadávané veřejné zakázky. Stanovením těchto podmínek zadavatel samozřejmě omezí možnost vstupu některých dodavatelů do soutěže a to se může stát předmětem diskuzí, říká Ing. Jiří Košulič, generální ředitel a předseda představenstva RTS, a.s. - společnosti, která nabízí široké spektrum produktů a služeb v oblasti vývoje a implementace ERP systému včetně řízení stavební výroby, tvorby sborníků cen stavebních prací a poradenství v oblasti zadávání veřejných zakázek. Prvního září tohoto roku uplynulo deset let od transformace firmy RTS na akciovou společnost.

Produktů a služeb pro zadávání veřejných zakázek je na trhu dostatek. Proč je tak často provázejí až absurdní organizační problémy?
Pokud vím, produkty pro zadavatele veřejných zakázek jsou zaměřeny na poskytování informací formou sledování postupů, nabídky vzorových dokumentů, případně odpovědí na dotazy, a to formou softwarových produktů nebo internetových portálů. Z větší části se jedná o podporu vlastního procesu zadávání. Zadavatel může použitím těchto produktů nebo za pomoci poradenské firmy případné organizační problémy významně omezit. Ale nejde jen o procesní nedostatky, problémy mohou působit i nedostatky v odborné ?stavařské? oblasti, zejména ve vymezení předmětu veřejné zakázky, v kvalitě projektové dokumentace a soupisu stavebních prací. Nedostatky v těchto dokumentech vedou k prodloužení termínů, nepřesnostem v předpokládané hodnotě a tím komplikují i celou organizaci výběrového řízení.

Nebylo by řešením pokusit se změnit stavební zákon, resp. zákon o zadávání veřejných zakázek?
To si nemyslím. Tyto normy jsou dnes nějak nastaveny, možná ne ideálně, ale také ne úplně špatně. Aktivně se podílíme na zpracování připomínek ke stávajícímu zákonu o veřejných zakázkách pro připravovanou novelu prostřednictvím naší účasti v expertní skupině Svazu podnikatelů ve stavebnictví v ČR a pracovní skupině České společnosti pro stavební právo.
Přesto si nemyslím, že by se všechny problémy, které se objeví v procesu zadání veřejné zakázky, měly řešit změnou zákona. Nastavení podmínek, které zákon ponechává na zadavateli, by mělo vycházet z obecně uznávaných postupů ve stavebnictví, tedy z toho, co je považováno za obvyklé, standardní. A tyto podmínky by rozhodně nemusely, možná spíš neměly, být ošetřeny formou zákona. Důležitější je, aby byly celou stavební odbornou veřejností přijímány jako obvyklé. Velmi často se bere ohled na ono známé ?každá stavba je unikát?, ale to ještě neznamená, že není možné sestavit podmínky pro různé druhy a objemy stavebních prací například, v oblasti kvalifikačních požadavků, podobně jako jsou dnes zpracované Všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení stavby, vydané v roce 2007.

Nyní už mluvíme o komplexní neformální metodice pro zadávání veřejných zakázek pro stavební práce. Zmínil jste, že RTS vypracovává pro zadavatele orientační dokumenty. Jak daleko je případné dokončení uceleného souboru neformálních pravidel?
V rámci působení naší společnosti získáváme informace z obou stran, myslím zadavatele a uchazeče. Tyto zkušenosti nás vedly k záměru postupně připravovat návrhy dokumentů obsahujících základní informace o celém procesu zadávání stavební investice. Prvním krokem byl návrh textu všeobecných obchodních podmínek pro zhotovení stavby, který byl po podrobném připomínkování v rámci SPS a SIA vydán v roce 2007. Podobné návrhy doporučení (standardů) připravujeme i pro stanovení kvalifikačních požadavků, uplatnění mimořádně nízké nabídkové ceny, podmínek pro použití subdodavatelů, definice veřejné zakázky na stavební práce i podmínek pro sestavení předpokládané hodnoty veřejné zakázky.

Pokud vy jste schopni vytvořit podklady pro tuto neformální standardizaci přípravy stavebních zakázek, která organizace by pak měla jejich používání prosazovat?
Pro vydávání a prosazování standardů v oblasti stavebnictví jsou asi nejvhodnější profesní nebo podnikatelská sdružení. Naše akciová společnost je členem SPS v ČR, proto hledáme společný názor nejprve v rámci expertní skupiny a následně členské základny svazu. Zákon o zadávání veřejných zakázek však dává povinnost sestavení zadávací dokumentace zadavateli, uchazeči dává pouze možnost na tyto podmínky přistoupit a podat nabídku. Z toho je zřejmé, že tím, kdo by mohl a měl brát ohled na obvyklé postupy, je v první řadě zadavatel. Pro zadavatele musí být tyto podmínky běžně dostupné a dostatečně známé a měly by mu poskytnout větší míru jistoty v jeho rozhodování. Dostat tyto informace do povědomí zadavatelů je úkolem profesních sdružení. Prostřednictvím seminářů pořádaných SPS v ČR a jednání prezentujeme Všeobecné obchodní podmínky pro zhotovení stavby, ale je potřeba hledat i další možnosti.

Dodavatelé si oprávněně stěžují na fakt, že při vyhodnocení nabídek pro zhotovení předmětu zakázky vítězí uchazeč s nejnižší cenou. To je samozřejmě v pořádku, ale jen do chvíle, kdy se ukáže, za co je tato nejnižší cena stanovena. Jinými slovy, nízké náklady na realizaci stavby mohou znamenat značné zvýšení nákladů spojených s provozem stavby v horizontu její plánované životnosti.
To se asi může stát. Ale zákon o zadávání veřejných zakázek umožňuje zadavateli, aby si vybral dodavatele s nejvýhodnější nabídkou pro danou veřejnou zakázku na stavební práce. Předmět zakázky musí být podle zákona přesně definován v zadávací dokumentaci. V takovém případě použití základního hodnoticího kritéria ?nejnižší nabídková cena? nepovažuji za vadu, spíš naopak. Ekonomické rozvahy nákladů celého životního cyklu stavebního díla jsou předmětem dokumentů zpracovávaných ve fázi záměru, studie a jednotlivých fází projektové a provozní dokumentace. Asi tady narážíte na problematiku návaznosti všech dokumentů, které jsou zpracovávány ve fázích přípravy stavební investice a s tím související způsob odsouhlasení a promítnutí změn v technickém řešení a ve vybavenosti investice. Dá se říct, že každá změna má dopad do předpokládané hodnoty dané veřejné zakázky na stavební práce, která musí být s postupem přípravné fáze aktualizována. Pro tyto propočty je obvykle používán systém objemových ukazatelů pro jednotlivé druhy staveb a objektů. Přesnost použití objemových ukazatelů, i v případě, že propočet zpracuje odborník, nemusí být v některých případech dostatečná. Proto jsme připravili další možnost pro sestavení a aktualizaci předpokládané hodnoty stavební zakázky v počátečních fázích přípravy stavby formou internetového portálu s volně přístupnou databází Katalog staveb a objektů, ve které jsou uvedeny konkrétní realizované stavby, včetně položkových rozpočtů, technických parametrů a podstatných údajů z technické zprávy. Tyto stavby a objekty lze formou expertních dotazů modifikovat tak, aby stavba, včetně skladby objektů, co nejvíce odpovídala záměru investora. Takto zpracovaná předpokládaná hodnota je podložena technickým popisem a položkovým rozpočtem, umožňuje tedy i následné aktualizace v rámci přípravných fází projektu.

Jaký máte názor na certifikaci zadavatelů? Je to reálná myšlenka?
Já si myslím, že ne. Je pravda, že se vyskytují případy zrušení soutěží z důvodu pochybení zadavatele a dodavatelé zbytečně vynaloží náklady na zpracování nabídky. Proto by asi přivítali, kdyby těchto případů bylo co nejméně. Certifikace či autorizace zadavatelů veřejných zakázek by asi mohla pomoci v problematice vlastního procesu zadávacího řízení v souladu se zákonem, tedy v oblasti snížení počtu procesních nedostatků. Ale zadavatel musí sestavit kvalifikační požadavky a stanovit minimální míru jejich plnění, musí stanovit hodnoticí kritéria, jejich váhy a postup při hodnocení, odpovídá za správnost zadávací dokumentace, jejíž součástí je projektová dokumentace a soupis stavebních prací. Toto je odbornost v oblasti stavebnictví a to by podle mého názoru nemohlo být předmětem certifikace zadavatele a přitom nedostatky v sestavení právě těchto podmínek způsobují řadu problematických situací.

Na vašem portále jsem našel dotaz jednoho neúspěšného uchazeče o veřejnou zakázku, který se ptal, jak je možné, že v tendru zvítězila firma, jež nasbírala ?body? nesmyslnou zárukou v trvání 240 měsíců?
Stále se to týká rozsahu odpovědnosti zadavatele, kterou mu zákon o veřejných zakázkách dává. Pokud se zadavatel rozhodne použít jako jedno kritérium hodnocení délku záruční lhůty a nestanoví v zadávacích podmínkách žádné omezení, pak při hodnocení může použít pouze matematiku, myslím tím postup hodnocení uvedený v zadávací dokumentaci. I kdyby pak výsledek vypadal ?nesmyslně?, je správný. Chyba není v hodnocení, ale ve stanovení hodnoticích kritérií.

Tyto případy mě stále víc utvrzují v tom, že hlavní roli při chybách v zadávání veřejných zakázek hraje lidský faktor, resp. neschopnost správně zadání nastavit.
S tím se dá souhlasit. Ale znovu opakuji, že nepovažuji za nejdůležitější vylepšování zákona ani certifikaci zadavatelů. Sestavení zadávacích podmínek, požadavků na kvalifikaci a výběr hodnoticích kritérií by měly vycházet z odborné znalosti zadavatele a jeho poradců v oblasti stavebnictví a zadávání veřejných zakázek. Dokumentace postupů obvyklých v oblasti stavebnictví, která by byla přijata odbornou veřejností s podporou profesních a podnikatelských organizací, je správnou cestou, kterou naše firma svými aktivitami podporuje.