Územní ochrana lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod

Ať jde o změny dominantně způsobené člověkem nebo jinou příčinou je prokázáno, že se mění charakter počasí směrem k větším extrémům. V našich zeměpisných podmínkách, kde je vodní hospodářství výhradně závislé na srážkách, budeme muset v dohledné budoucnosti řešit problém velkých výkyvů mezi obdobími sucha a obdobími s nadbytkem srážek.

Užívání povrchových vod

Povrchové vody (voda v potocích a řekách) se u nás využívají pro mnoho účelů. Pro běžný život je nejbližší zásobování pitnou vodou. Další oblastí ovlivňující rozvoj společnosti je zásobování průmyslu a zemědělství užitkovou vodou. V našich podmínkách je pro využívaní povrchových vod nutné vzdouvání vody v tocích a akumulace vody v nádržích. Představa o zajištění našich požadavků na vodu bez využívání povrchových vod a vzdouvacích staveb na tocích a akumulace vody v nádržích je naivní a naprosto nereálná. Kromě vodní dopravy a některých způsobů výroby energie ve vodních elektrárnách je všechno další využívání povrchových vod vázáno na akumulační objemy nádrží. To znamená, že mezi požadavky na vodu a jejím přítokem je rozdíl v množství a čase, který musíme s využitím akumulační nádrže vyrovnávat. Čím větší rozdíly mezi požadavky a zdrojem jsou, tím větší musí být vyrovnávací akumulační nádrž.

Využití existujících nádrží

Poslední kolaudovanou přehradou byla v České republice v roce 1996 přehrada Slezská Harta na Moravici. Byla dokončena a uvedena do provozu přes problémy související s realizací a financováním na konci 80. a začátku 90. let minulého století. V současné době je v České republice 118 přehrad, které jsou součástí světového soupisu přehrad v evidenci ICOLD (Mezinárodní přehradní komise). V souboru těchto přehrad jsou přehrady vyšší než 15 m a přehrady od 5 m do 15 m výšky při velikosti nádrže nad 3 miliony m3 zásobního prostoru. V seznamu 118 přehrad jsou u nás zahrnuta i taková historická vodní díla, jakými jsou Rožmberk a Máchovo jezero.
Od uvedení Slezské Harty do provozu se stále naléhavěji začínají zvyšovat požadavky na naše přehrady. Hned v roce 1997 zachytila Slezská Harta katastrofální povodeň postupující z Jeseníků Moravicí do Opavy a Odry. Bez zásadního redukčního účinku Slezské Harty právě na povodeň v roce 1997 by byly následky povodně pro Ostravu a okolí i s tehdejší katastrofickou zkušeností těžko představitelné.
V souvislosti s povodněmi vyvstává stále naléhavěji otázka jejich zvládání, a tedy i zmírňování jejich účinků na zasažené území. Zde hrají významnou a nezastupitelnou roli právě přehrady se svým transformačním účinkem. Dostáváme se postupně k zásadní otázce rozporu v účelech, které vodní nádrže musí plnit. Pro zásobní funkci potřebujeme nádrže co nejplnější, pro protipovodňovou ochranu co nejprázdnější. Každá nádrž, musí být svým správcem řízena s tímto vědomím zásadně protikladných účelů a s vědomím, že nevyvážené řízení způsobí velmi nepříjemné důsledky. Příliš plná nádrž, spolehlivě fungující jako zásoba vody, nebude mít potřebné protipovodňové efekty. Příliš prázdná nádrž regulující dobře povodeň, naopak nebude mít potřebnou spolehlivost při zabezpečování dodávek vody.
V současné době hledají správci přehrad veškeré možnosti, jak sladit účely nádrží a v maximální míře zajistit ze všech hledisek jejich správnou funkci. Bohužel se pohybujeme v přírodním prostředí s velkou mírou nahodilostí v chování. Operativní řízení nádrží, které je klíčové pro optimalizaci provozu s ohledem na různé účely, závisí přímo na předpovědi počasí. Pro vodohospodáře však nepostačuje k řízení nádrží informace o tom, zda bude pršet či nikoli, ale také jak intenzivně bude pršet a jaký objem vody se dostane do koryt. V poslední době se díky moderní technice, matematickým modelům a zkušenosti hydrometeorologů a hydrologů daří zpracovávat spolehlivé krátkodobé předpovědi. Se vzrůstajícím předstihem předpovědi se však objektivně spolehlivost snižuje, a tím se snižuje i jistota správců vodních děl, že operativní řízení nádrže s protichůdnými účely bude blízké optimu.
Situace ve výstavbě nových kapacitních zdrojů povrchové vody je zřejmá. Vodohospodáři v reakci na tento stav hledají všechny možnosti, jak maximálně využít zdroje stávající. Zkvalitnění postupů operativního řízení vodních nádrží s využitím nejnovějších vědeckých poznatků je jednou z cest. Druhou linií je spojování vodních děl do vodohospodářských soustav, které jsou schopny díky převodům vody vyrovnávat případné místní selhání některého z prvků. Vytváření složitých vodohospodářských soustav špičkově operativně řízených dispečinky správců vodních děl je současný trend, který se stává každodenní praxí, i když přírodní charakter vstupů do řízené soustavy stále generuje relativně vysokou míru nespolehlivosti. A na tento stav nastupuje další neznámá, kterou je očekávaný, ale prakticky nekvantifikovatelný vliv změny klimatických podmínek. Musíme tedy uvažovat v dlouhodobých koncepcích, jejichž součástí je právě územní ochrana lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod.

Dlouhodobá příprava

Výstavba nových prvků vodohospodářských systémů je během na dlouhou trať. Od prvních praktických úvah přes geologický průzkum, územní řízení, projekt a realizaci je k uvedení nové nádrže do provozu nutné období dlouhé i 10 let, pokud je situace opravdu vážná a veškeré procedury jsou maximálně racionální. V některých případech trvá přeměna záměru v realitu i desítky let. Je tedy zřejmé, že vodohospodáři nemohou zahájit řešení problému v situaci, kdy z vodovodních kohoutků voda přestane téci nebo budou dodávky vody omezovány. Musíme tedy uvažovat v dlouhodobých koncepcích, jejichž součástí je právě územní ochrana lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod. Pro budoucí racionální využívání povrchových zdrojů vody je tato územní ochrana nutnou podmínkou.

Přínosy a omezení

Při argumentacích ohledně územní ochrany lokalit pro akumulaci povrchových vod, viz obr., často slýcháme nejrůznější důvody pro a proti. Co územní ochranou získáme a co ztratíme? Z odpovědí si můžeme snadno vytvořit názor na užitečnost příslušné části návrhu Plánu hlavních povodí České republiky. V tomto návrhu je uvedeno, že: ?Na seznamem určených plochách lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod nelze:

• umisťovat stavby technické a dopravní infrastruktury mezinárodního, republikového a jiného nadmístního významu;
• umisťovat stavby a zařízení pro průmysl, energetiku, zemědělství, těžbu nerostů a další stavby, zařízení a činnosti, které by mohly narušit geologické a morfologické poměry v přehradním profilu nebo nepříznivě ovlivnit využití plochy zátopy, a to jak samotnou stavbou, terénními úpravami, tak jejich provozem.?

Povodí horní Vltavy, lokality vhodné pro akumulaci povrchových vod

Povodí dolní Vltavy, lokality vhodné pro akumulaci povrchových vod

Povodí Labe, lokality vhodné pro akumulaci povrchových vod

Povodí Moravy, lokality vhodné pro akumulaci povrchových vod

Povodí Ohře a Dolního Labe, lokality vhodné pro akumulaci povrchových vod

Povodí Odry, lokality vhodné pro akumulaci povrchových vod

Povodí Dyje, lokality vhodné pro akumulaci povrchových vod

Povodí Berounky, lokality vhodné pro akumulaci povrchových vod

Z výše uvedeného textu citovaného z návrhu Plánu hlavních povodí ČR je zřejmé, že v případě ?vítězství? budeme moci do prakticky neporušené přírody přivést po významných komunikacích další kamiony, přivítáme v jiných zemích Evropy ekologicky neakceptovatelné průmyslové výroby a energetické provozy, umožníme drastické postupy těžby nerostů a zásahů do geologie regionu. Prvoplánově prodáme za krátkodobý zisk pozemky, na kterých umožníme nenapravitelnou nebo těžko napravitelnou devastaci přírody. Výslednou cenou za ?vítězství?, po které zřejmě všichni odpůrci územní ochrany touží, bude, že se v České republice nevybuduje již nikdy žádná přehrada.
Z návrhu je zřejmé, že územní ochrana lokalit výhledových vodních nádrží zajistí ochranu naší přírody ve 201 profilech a územích v celé České republice. Obce, kterých se územní ochrana přímo týká, budou muset správně o svém územním rozvoji více přemýšlet a nasměrovat jej do oblastí, které nejsou z pohledu ochrany přírody tak exponované. Ve svém nejbližším okolí zachovají neporušenou přírodu, kterou budou moci na prahu 21. století v souladu se snahou o udržitelný rozvoj inteligentně využít, a přispějí tak k zachování našeho přírodního prostředí. Současně s územní ochranou zajistíme pro nás a další generace možnost využívat část našeho přírodního bohatství, kterým je relativně čistá voda z deště. Tato možnost může mít v krátké budoucnosti zásadní strategický i ekonomický význam. Daní za územní ochranu lokalit pro výhledové nádrže, tedy za inspirativní ochranu přírody (inspirace k řešením v souladu s udržitelným rozvojem) bude odhadem výstavba jedné až dvou nádrží z 201 chráněných profilů v budoucích 30 až 50 letech. A co představuje výstavba takové nádrže? Vytvoření technického prvku, který je ze všech inženýrských staveb nejbližší přírodě a do života krajiny se v krátké době přirozeně začlení nebo vytvoří technickou dominantu, kterou prostředí přijme. Problémy související s výstavbou přehrad si uvědomujeme a umíme je technicky řešit (např. migrace).

Závěr

Existující i budoucí vodní nádrže jsou pro tendenční prezentace různých osob vždy velmi atraktivním tématem. Boj proti těmto inženýrským stavbám, podporovaný snadno ovlivnitelnou veřejností a různými zájmovými sdruženími, je velmi úspěšný, mediálně zajímavý a ?moderní?. Stejně tak jsou atraktivními i témata související se zvládáním nebo nezvládáním povodní, s tekoucí či netekoucí a kvalitní či nekvalitní vodou ve vodovodní síti. Toto vše je možné jen proto, že díky odpovědné práci vodohospodářů se zatím skutečné problémy s vodou na našem území nevyskytly. I poslední povodně byly v měřítkách přírodních sil jen středně významné epizody. Odmítání územní ochrany lokalit pro akumulaci povrchových vod je projevem nedostatečného ekologického povědomí a projevem pronikání tržních mechanismů a konzumního způsobu života do všech oblastí naší činnosti. Tento postoj je na začátku 21. století těžko akceptovatelný, i když tržní chování je pochopitelné. Pro dotčené regiony by měly být předem deklarovány atraktivní podmínky kompenzací vycházející např. z oceňování majetku na úrovni dvojnásobku tržních cen, velkorysé náhrady pozemků apod. Tím nakonec i stát vyjadřuje hodnotu a důležitost svého záměru.
Argumenty proti územní ochraně vycházející z nepotřebnosti dalších zdrojů vody a obecných úvah o kvalitě vody, které lze z úst odpůrců slyšet, jsou naprosto liché. V některých diskusích s odborníky na ochranu přírody padl i názor, že další ochrana přírody ve 201 lokalitách je zbytečná, neboť to potřebné je v České republice již chráněno. Jsem přesvědčen, že územní ochrana lokalit vhodných pro akumulaci povrchových vod by měla být věcí maximálně podporovanou dotčenými regiony a otázkou hrdosti a maximální odpovědnosti ve věci, že právě v tom kterém území se nachází lokalita budoucího strategického významu. Územní rozvoj regionů nebude diskutovanou územní ochranou omezen. Jen je nutné hledat jiné, možná složitější, ale jistě kvalitnější cesty k řešení.
Navrhovaná územní ochrana není výsledkem působení betonářské lobby, ale výrazem vyjasněnosti budoucího vývoje vodního hospodářství a výrazem maximální profesionality vodohospodářů, kteří tímto kriticky navazují na zodpovědnou práci svých předchůdců. Ti na koncepčních vodohospodářských otázkách pracovali již před 100 lety. Práce několika generací vodohospodářských odborníků nesmí být znehodnocena excesy současné doby, která nevytváří pro budoucí generace dobré výchozí podmínky. Zajištění dostupnosti vody jako základní podmínky pro bezproblémový vývoj společnosti je naší povinností, a o to v návrhu Plánu hlavních povodí České republiky jde.

Tento příspěvek vznikl v souvislosti s řešením a za podpory výzkumného záměru MSM 6840770002 ?Revitalizace vodního systému krajiny a měst zatíženého významnými antropogeními změnami?.

Použitá literatura
[1] Návrh Plánu hlavních povodí České republiky k připomínkám veřejnosti. MZe, 19. 5. 2006.
[2] SATRAPA, L. Povodně v územních plánech obcí. Urbanismus a územní rozvoj, 5/2006. ISSN 1212-0855.
[3] SATRAPA, L. Systém preventivních opatření proti nepříznivým vlivům klimatické změny na vodní zdroje (GAČR 103/03/Z021, 2003-2004).

Průběh hladin v nádrži Želivka

Průtokové schéma soustavy NOD