Regulace řeky Tiché Orlice v Chocni na dobových fotografiích
Východočeským městem Chocní protéká Tichá Orlice, která v minulosti způsobovala časté záplavy v městských částech „Na Herzánce“ a „Podhomolí“. Tyto lokální povodně bránily dalšímu stavebnímu rozvoji města. Úvahy o potřebě regulace Tiché Orlice probíhaly už na konci 19. století.
Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, obor historie (2007). Po studiu nastoupil do Orlického muzea v Chocni jako kurátor sbírek. Od roku 2012 je vedoucím Orlického muzea. Je autorem řady článků a publikací o regionální historii. Zabývá se industriální historií – především cihlářstvím, pivovarnictvím a zaniklými vodními stavbami (mosty, vodárny atd.).
Teprve v období první republiky se věci daly do pohybu a na přelomu dvacátých a třicátých let minulého století proběhla výstavba. Přírodní koryto Orlice se tak dočkalo své regulace, kdy došlo k částečnému narovnání toku, k výstavbě zpevněných břehů, nových mostů a válcových jezů. Do dnešních dob se dochovaly unikátní a dosud nepublikované fotografie od Václava Grima z Chocně, které tuto velkou stavbu mapují.
Průběh regulace
Poslední velká povodeň před regulací řeky zasáhla Choceň v roce 1926. To už byly přípravy regulace v plném proudu. Plán regulace Tiché Orlice vypracoval na počátku dvacátých let minulého století stavební rada Ing. Kuchyňka z Pardubic. Dne 10. prosince 1923 se konalo v Chocni informativní řízení a celý projekt pak byl 9. února 1925 schválen ministerstvem zemědělství, do jehož kompetence spadala úprava vybraných řek a toků.
O regulaci Tiché Orlice se zasloužil choceňský starosta Maxmilián Rohlena (ve své funkci byl v letech 1918–1941), který stavbu dlouhodobě a houževnatě prosazoval. Opakovaně jezdil do Prahy a přesvědčoval tamní úředníky o nutnosti její realizace. Právě díky němu byla Tichá Orlice v letech 1928–1931 regulována v délce 2 700. Jednalo se o náročnou stavbu s nákladem tehdejších 8 700 000 Kč (železné konstrukce stály 715 000 Kč).
Náklad na výstavbu regulace byl hrazen následovně: Stát přispěl 45 % na úpravu a 35 % na jezy. Země přispěla 35 % na úpravu a 35 % na jezy. Obec věnovala příspěvek 20 % na úpravu a 30 % na jezy. Okres přispěl obci na hlavní most cca 200 000 Kč, majitel přádelny Mořic Robitschek (1862–1933) na jez asi 130 000 Kč a mlynář František Syrový z Podskalského mlýna č. p. 86 částkou 80 000 Kč. Regulace řeky Tiché Orlice v Chocni byla stavěna na katastrofální velkou vodu 190 m3/s.
Městská část regulace řeky Tiché Orlice byla co se týká zdiva, dlouhá cca 700 m, kdy byly po obou stranách řečiště postaveny betonové nábřežní zdi obložené žulou. Stavba začínala nad starým splavem mlynáře Františka Syrového z mlýna na Podskalí č. p. 86 a končila za spoji továrního náhonu u přádelny bavlny M. Robitscheka. Tato část regulace byla dokončena ke konci roku 1929.
Přes Tichou Orlici byly v rámci městské regulace postaveny dva nové silniční betonové mosty I. třídy (u zámku a u obchodní akademie). V rámci luční regulace v lokalitě „Na Podhradí“ byl nově zbudován jeden most III. třídy. Stavbu provedla firma Ing. Hlava a Dr. Kratochvíl ze Smíchova za vedení Ing. Josefa Vítka. V té době se jednalo o specializovanou firmu na mosty (stavěla například Libeňský most v Praze atd.).
Dozor nad choceňskou regulací za zemský úřad obstarával Ing. Dr. Miroslav Urban. Při regulaci řeky bylo plánováno vybudovat i nová vodní díla. Staré původní jezy (pod zámkem a u mlýna na Podskalí) byly při regulaci Tiché Orlice nahrazeny novými jezy s pohyblivou válcovou konstrukcí, které plní svou funkci dodnes. Nový jez pod zámkem (lidově označován jako „dolní bubny“) má dvě pole po 20 m a válce průměru 1,36 m, jez pod mlýnem pana Syrového na Podskalí (označován jako „horní bubny“) má dvě pole po 18,5 m a válce průměru 1,42 m. Železné válce vyrobila tehdejší firma Českomoravská-Kolben-Daněk Praha (ČKD). Spočívají na pevném stupni jezového tělesa. Mezi jezovými poli stojí střední pilíř, na němž byly umístěny mechanismy zajišťující ovládání obou válců. Mechanismus měl kombinovaný, elektrický nebo ruční pohon. Jezový stupeň i pilíře jsou betonové, obložené obkladem ze žuly z nedalekých skutečských lomů.
Závěr
Regulace Tiché Orlice výrazně poznamenala dosavadní ráz Chocně. Byla při ní zbourána původní vodní díla a pevné jezy a místo nich byly postaveny moderní jezy a mosty. Za oběť padlo i několik starých domů u nábřeží (především v městské části „Na Herzánce“). Zmizel i původní ostrůvek se stromy u starého jezu mlýna na Podskalí, který byl dříve letním domovem labutí. Jednalo se o technicky náročnou stavbu, která si vyžádala velký podíl ruční práce. Tento projekt z období 1928–1931 dodnes dobře slouží svému účelu a zanechal v centru Chocně svou nezaměnitelnou podobu.
Zdroje
[1] ARCHIV ORLICKÉHO MUZEA V CHOCNI:
– Dobové fotografie a pohlednice regulace řeky Tiché Orlice (1928–1931).
– Tablo MUDr. V. Tomka – Komunikace v Chocni, nedatováno.
– Koncept kroniky města Chocně z roku 1964 od Ladislava Pražáka.
– Vlastivědný sborník školní obce choceňské (rukopis), nedatováno.
[2] KOSINA, E. Dějiny a místopis města Chocně a Okolí: z dob nejstarších, až ke vzniku jednotlivých částí města. Choceň: E. Kosina, 1940.
[3] VALCHÁŘOVÁ, V. a kol. Industriální topografie – Pardubický kraj. Praha: ČVUT, 2012.
[4] NÁRODNÍ POLITIKA, datum vydání 17. října 1930.
