Stavebnictví musí rozhýbat ekonomiku

Před třemi roky jsme hovořili s tehdejším prezidentem ZSPS Ing. Jánem Majerským o stavebním boomu, který Slovensko ročním přírůstkem stavební výroby okolo 14 % prožívalo. Můžete charakterizovat vývoj stavební výroby na Slovensku v dalších letech?
Rok 2008 byl vrcholem stavebního boomu. I když již tehdy celosvětová hospodářská krize v oblasti finančnictví rezonovala, přírůstky ve stavebnictví byly stále mimořádně výrazné. Předběhl nás tehdy spíše pocit strachu než krize jako taková. Nárůst, i když s menší silou, pokračoval až do poloviny roku 2009. Pak následoval s každým měsícem stále výraznější propad. Koncem tohoto roku byl již výkon stavební výroby v porovnání s rokem 2008 řádově o desítky procent nižší. Rok 2010 jsme nazvali rokem přežití, kdy je cílem alespoň zachovat existenci stavebních firem na Slovensku. V příštím roce očekáváme na základě statistických ukazatelů v oblasti trhu již určitou stabilizaci. Tento názor koresponduje s pocity majitelů v souvislosti se situací v jednotlivých firmách i s očekávanými zakázkami. Prodloužení boomu slovenské stavební výroby oproti ostatní ekonomice státu souvisí se zajišťováním určitých dlouhodobějších služeb a činností, které stavebnictví plní. Kontrakty a smlouvy se ukončovaly v průběhu roku 2009, nové velké výrazné smlouvy však v druhé polovině tohoto roku a v letošním roce nevznikají. Je to vážný problém, který by měla vláda za státní sektor zabezpečit již v průběhu letošního roku. Přitom by samozřejmě měla být dominantní snaha o využívání evropských fondů. V prvé řadě se to týká velkých projektů v řádu milionů eur, ať již jde o silnice, železnice nebo o infrastrukturní projekty týkající se životního prostředí, jako jsou čistírny odpadních vod, kanalizační a vodárenské systémy nebo protipovodňová opatření. Tyto velké projekty by měly být především stabilizujícím faktorem, který by překlenul obtížné období. Je ovšem nutné, aby při administrativní náročnosti žádostí o evropské dotace byly projekty až do stadia přípravy, realizace a úhrad faktur důsledně připraveny. Obáváme se, že vzhledem k blížícím se volbám může dojít k opětovné výměně aparátu na ministerstvech, která se touto problematikou zabývají. Dovedeme pochopit výměnu vedoucí garnitury, bohužel však dochází i k výměně pracovníků na referentské úrovni, což v důsledku znamená přerušení plynulé realizace jednotlivých projektů.

Projevuje se v současnosti ve slovenském stavebnictví nezaměstnanost?
Bohužel nezaměstnanost a pokles stavební výroby jsou spojené nádoby. Pokud ve stavebnictví byl dostatečný počet zakázek, ve stavebních firmách našli uplatnění i nekvalifikované síly a cizinci. Ti byli ovšem první, které firmy v současnosti mohou postrádat. Ty firmy, které neměly dostatek odborníků, aby zvládly i náročnější výstavbu, zanikly. Horší je skutečnost, že může docházet i k nezaměstnanosti v řadách odborného personálu firem. Bohužel, nacházíme se již v tomto druhém stadiu. Firmy se snaží využít běžnou fluktuaci, ale jde pouze o odchody, příjem nových pracovníků je absolutně omezen. Úbytek pracovníků je v průběhu roku plánován, žádná z firem, pokud je mi známo, o hromadném propouštění prozatím neuvažuje. Optimistické číslo počtu nezaměstnaných ve stavebnictví je 12-13 %. Pro udržení pracovních míst má stát určité programy, které využívají evropské fondy. Jistou část pracovního času zaměstnance, pro kterého firma nemá práci, proplácí ministerstvo, což firmě odlehčí. Z hlediska stavební výroby to ovšem problém neřeší. ZSPS přišel s iniciativou, aby určité dny, které stát dotuje, sloužily k vzdělávání pracovníka z hlediska potřeb zaměstnavatele. Tím by se tento efekt zvýraznil jak ze strany zaměstnance, kdy by se jeho uplatnění na trhu práce zlepšilo, tak i ze strany zaměstnavatele, který by získal hodnotnější pracovní sílu.

Vaše vysvětlení dané situace evokuje otázku projektů PPP, které v určitém stadiu vývoje ekonomiky mohou být možná řešením. V ČR je jejich zavádění velmi problematické, k realizaci žádného dosud nedošlo. Jaká je situace na Slovensku?
I když v minulosti měli slovenští podnikatelé pocit, že se projekty PPP rozbíhají pomalu a nebyli si jistí, jestli je jejich detailní příprava důsledkem opatrnosti nebo nečinnosti těch, kteří tyto projekty připravují, dá se dnes konstatovat, že se tento trend stává skutečností. Jde jednak o relativně menší projekty financování výstavby zdravotnické infrastruktury, například nemocnic, jednak i řádově náročnější projekty dopravních staveb, které se nacházejí v různém stadiu realizace. Zkušenosti, které máme jsou pozitivní, ale i negativní. Pozitivní zkušeností je, že o projektech PPP nejen mluvíme, ale že je i realizujeme. Další pozitivní skutečností je fakt, že tam, kde nemůžeme uhradit celou stavbu z jednoho zdroje, je rozložení mezi municipální nebo veřejné, státní a soukromé investory možné s tím, že je bezpodmínečně nutné velmi přesně vypracovat způsob využitelnosti projektu a tím i způsob návratnosti vložených investic. Jak pro soukromníka, tak i pro stát by mělo být podmínkou, že své prostředky vloží pouze do projektu, který mu přinese odpovídající efekt. Stát sice nemusí vytvářet zisk, ale kreditem by měl být celospolečenský zájem, jehož uskutečnění projekty PPP umožní.

Projekty PPP jsou o něco dražší, je třeba velmi pečlivě zvážit jejich riziko. To jsou ta negativa?
Ano, tyto projekty vycházejí o něco dráže, to je ten důsledek vkladu investic soukromého investora, který musí zisk vytvořit. Jestli je přirozené, že stát realizuje projekty ve prospěch svých občanů, soukromník realizuje své projekty pro svůj zisk. Je to naprostá zákonitost, tak to má i být. O tento zisk, kdyby celý projekt financoval stát, by mohla stavba realizovaná jako projekt PPP zlevnit. Také je ovšem pravda, že jestli na úhradu projektu stát nemá, musí si potřebný kapitál půjčit. I bankéř si musí vydělat peníze, takže záleží na konkrétních podmínkách, vyhodnocení rizika, návratnosti investic. Existují však ještě další k negativní zkušenosti. Tyto zkušenosti se netýkají pouze projektů PPP, při jejich realizaci však obzvlášť vynikly. Zejména u velkých staveb je třeba velmi pečlivě zvážit z pohledu veřejné zakázky hodnotu stavby i cenu jejích jednotlivých položek. Na trhu se pohybují investoři, od malých a středních, až po velké mezinárodní společnosti, s různými úmysly, které nemusí vždy být v harmonii s úmysly zadavatele. Pokud tyto firmy mají zájem určitou zakázku získat, často ji získávají deformací trhu. Tato deformace může mít negativní následky pro konkurenty nebo subdodavatele. Příkladem může být zkušenost, kdy nějaká firma vyhraje zakázku realizace, a subdodavatele si nebere z tržního prostředí v okolí, ale využívá vlastních kontrakčních vztahů z předcházejícího období. Z pohledu těchto developerů jde o přirozenou reakci, z pohledu investování do konkrétního území to ovšem zcela deformuje volnou soutěž subdodavatelů. V rámci evropského prostoru nejde o relativně malé projekty a jedná se často o aktivity neevropských firem, například o čínská nebo indická konsorcia. Typickým příkladem byly projekty realizované na území Polska, kde k této situaci docházelo v poměrně značné míře. Evropská unie považuje za přirozené, aby náš sektor ochránila, ale ochrana musí být rovněž legislativně v pořádku, aby přirozené tržní prostředí podporovala. Tento moment budeme řešit s Evropským sborem auditorů a Evropskou federací stavebního průmyslu, aby tato deformace byla minimalizována nebo odstraněna.

Uvedené zkušenosti lze tedy doložit na základě konkrétních staveb?
Ano, týká se to staveb na slovenském území, ale dopad je pochopitelně celoevropský.

V ČR je podle vyjádření realizační firmy patrně nejdále projekt PPP jedné budovy Vojenské ústřední nemocnice v Praze, tyto zkušenosti nás zřejmě teprve čekají.
Hovoříme-li o malých projektech s dopadem na určitý mikroregion, je přece jen situace poněkud jiná, místní samospráva většinou umí zajistit finanční krytí, takže i návratnost projektu je daleko lépe pod kontrolou. Domnívám se, že v tom je celkem jasno i v ČR. Důkazem je konference, která proběhla na letošních Stavebních veletrzích Brno. Osobně mě mrzí, že na této konferenci nedošlo ke srovnání s konkrétními slovenskými projekty, že se slovenští představitelé z pracovních důvodů nemohli dostavit.