Stavební výrobky z dekonstruovaných staveb podle 7. základního požadavku

Stavební výrobky mohou plnit výrobcem určenou funkci ve stavbě pouze za předpokladu, že byly na základě svých ověřených vlastností správně navrženy a zabudovány do stavby. To platí i pro výrobky s obsahem recyklátů, které si postupem času našly své místo na trhu. Poměrně nedávno se však na světových trzích objevily poněkud „netradiční“ stavební výrobky s certifikovanými vlastnostmi, které podobně jako výrobky s obsahem recyklátů reagují na požadavek šetrného využívání surovinových zdrojů. Jedná se o původní výrobky získané z řízených dekonstrukcí vybraných staveb a určené k opětovnému použití. V Austrálii, Kanadě nebo ve Spojených státech amerických si rychle získaly oblibu a v současnosti se v těchto zemích už běžně setkáváme s realizacemi staveb, do nichž byly již jednou použité výrobky zakomponovány.

V Evropě se s opětovně použitými výrobky můžeme setkat ve stavbách v Dánsku, Švédsku, Velké Británii, Belgii nebo např. ve Finsku. Pro odbornou technickou veřejnost v dalších členských státech EU včetně ČR jsou však tyto výrobky zatím úplnou novinkou, se kterou se musíme nejprve seznámit a vybudovat si k ní důvěru. Právní rámec pro uvádění stavebních výrobků na trh a jejich užití do staveb prochází v reakci na nově formulované environmentální požadavky komplexní analýzou a postupně bude doplněn tak, aby pokryl i výrobky určené pro opětovné použití. Je pouze otázkou času, kdy „vlna“ harmonického souladu moderních a tradičních prvků v architektuře osloví i české stavebníky a zájem o výrobky s patinou a charakterem bude narůstat. Pokrytí nově vznikajícího trhu výrobky určenými k opětovnému použití je zajímavou příležitostí pro firmy, které se zabývají likvidací staveb a zpracováním stavební suti z demolic. Značnou podporu jim v tomto směru může poskytnout např. Evropské sdružení pro demolici (EDA – European Demolition Association), které působí jako přední platforma pro demolici, dodavatele demoličních prací a zpracovatele demoličního odpadu.

V dalším textu si na modelových příkladech ukážeme, že i stávající právní rámec umožňuje, aby výrobky získané z dekonstrukcí byly úspěšně certifikovány, uvedeny na trh a zabudovány do staveb. Základními předpisy, které stanoví právní rámec pro výrobky určené pro opětovné použití, jsou směrnice o odpadech 2008/98/ES a nařízení EP a Rady (EU) o stavebních výrobcích č. 305/2011. Důležitým podpůrným dokumentem je protokol EU pro nakládání se stavebními a demoličními odpady.

Jak už bylo výše uvedeno, poptávka po stavebních výrobcích pro opětovné použití je celosvětově na vzestupu, nicméně evropský trh na tento trend reaguje se zpožděním. Je to dáno zejména tím, že unijní právní a technické předpisy (normy) upravující požadavky na jednotný trh jsou postaveny na jiném principu odpovědnosti za výrobek, než je tomu např. ve Spojených státech amerických nebo v Austrálii.

Směrnice 2008/98/ES také specifikuje činnosti spojené s přípravou nebo úpravou výrobků pro opětovné použití jako postupy související s čištěním, kontrolou a roztříděním a upozorňuje, že tyto postupy nesmí ovlivnit původní vlastnosti výrobku.

Opětovné použití je ve směrnici 2008/98/ES postupem první volby, který má zamezit, aby se již existující výrobky nestaly odpadem. Teprve poté následuje recyklace, případně i další možnosti využití odpadů. Likvidaci jinak nevyužitelných odpadů předpisy EU připouštějí až na posledním místě.

Nařízení č. 305/2011, o stavebních výrobcích s označením CE

Nařízení č. 305/2011 významně posiluje prvek odpovědnosti za výrobek od okamžiku jeho uvedení na trh až po dodání koncovému uživateli. To  je velmi důležité v případech, kdy je třeba prokázat, že  je to výrobce, kdo nese odpovědnost za produkt, např. v souvislosti se soudním sporem.

Z environmentálního pohledu je nařízení č. 305/2011 již  předpisem nového typu, který oproti předchozí právní úpravě rozšiřuje základní požadavky na stavby o další požadavek. Podle tohoto 7. požadavku musí být stavba navržena, provedena a zbourána takovým způsobem, aby bylo zajištěno udržitelné využití přírodních zdrojů a zejména:
■  opětovné využití nebo recyklovatelnost staveb, použitých materiálů a částí po zbourání;
■  životnost staveb;
■  použití surovin a druhotných materiálů šetrných k životnímu prostředí při stavbě.

V zájmu kontinuity převzalo nařízení č. 305/2011 v době svého vzniku normy harmonizované k předchozí stavební směrnici 89/106/EHS bez další úpravy s  tím,  že  budou  postupně  rozšířeny o charakteristiky vztahující se k 7. základnímu požadavku. Tyto původní, tzv. harmonizované normy 1. generace  podléhají  po cca pěti letech platnosti systematickým revizím. Při těchto revizích jsou do norem postupně včleněny environmentální charakteristiky výrobků v souvislosti se základním požadavkem č. 7 pro udržitelné využívání přírodních zdrojů, ale také požadavky týkající se např. nebezpečných látek a požadavky pro materiály pro styk s vodou určenou k lidské spotřebě. Tyto nové normy jsou označovány jako tzv. harmonizované normy 2. generace.

Celý článek naleznete v archivu čísel 08/8018.