Stavební proměny NKP Vyšehrad

Historický areál Vyšehradu byl roku 1962 prohlášen za národní kulturní památku. V současné době představuje Vyšehrad několik významných objektů lemovaných opevněním, které jsou svědky významné minulosti tohoto místa. Pocházejí z různých historických období, z nichž každé zanechalo v areálu Vyšehradu svoji stopu. Vyšehrad byl ve středověku sídlem českých knížat a církevních představitelů, a teprve později se jeho kulturní a politický význam opět přesunul na Pražský hrad.
Legendy o českých knížatech a obyvatelích, zprostředkované vypravěčským a literárním zpracováním, však nejsou přímým pramenem k nejstarším dějinám Vyšehradu. Lidé zde podle archeologických průzkumů žili ve 4. a 3. tisíciletí př. n. l. Doklady o přítomnosti Slovanů na Vyšehradě pocházejí až z první poloviny 10. století, kdy byly vybudovány předrománské sakrální stavby pod bazilikou sv. Vavřince.

Vyšehrad románský
Vyšehrad byl v druhé polovině 10. a v 11. století významným hradem českých knížat panujícího rodu Přemyslovců. Největší slávy a vrcholu svého rozkvětu se dočkal za panování prvního českého krále Vratislava II. (1061-1092), kterého k přesídlení z Pražského hradu vedly spory s bratrem, biskupem Jaromírem. Na Vyšehradě založil kapitulu nepodléhající pravomoci pražského biskupa podřízenou přímo papeži. Zesílil hradní opevnění Vyšehradu, vybudoval zde zděný palác, nový kostel sv. Petra a Pavla, baziliku sv. Vavřince a rotundu sv. Martina. O této době svědčí také zachovalý tzv. románský most pod dnešní komunikací, vedoucí podél jižní fasády kostela sv. Petra a Pavla. Z románského období pocházejí také písemné zmínky o kostele sv. Klimenta, kapli Máří Magdaleny a kapli sv. Markéty. Rozkvět královské rezidence kladně ovlivnil i podhradní osídlení. Vyšehrad byl ještě sídlem Vratislavova syna, knížete Soběslava I. (1125-1140), který zde pečoval o uměleckou výzdobu kostelů a společenskou prestiž Vyšehradu. Korunovací Vladislava I. roku 1140 však nadřazenost tohoto sídla nad Pražským hradem skončila. Vlastní areál Vyšehradu se stal nekropolí.

¤ Pracovní rekonstrukce půdorysu Vyšehradu v druhé polovině 14. století, za vlády Karla IV. Silně označené jsou doložené konstrukce gotické fortifikace, přerušovanou čarou její předpokládaný průběh, čárkovaně dnešní obrys pevnosti: 1 - opevněný královský okrsek; 2 - bazilika sv. Petra a Pavla; 3 - brána Špička; 4 - Jeruzalémská brána; 5 - kostel Stětí sv. Jana Křtitele; 6 - kostel Pokory Panny Marie. Zdroj: publikace Vyšehrad - historické podoby, NKP Vyšehrad, 2000.

Vyšehrad gotický
Význam Vyšehradu znovu pozvedl až Karel IV., aby tak navázal na tradice přemyslovského rodu. Jeho působením vznikl Korunovační řád českých králů (1345), v němž hrál Vyšehrad důležitou roli - zvolený panovník odtud vyjížděl na korunovaci do chrámu sv. Víta na Pražském hradě. Karel IV. věnoval také velkou pozornost stavebnímu rozvoji Vyšehradu. Nechal přestavět hradební opevnění (hranolovité věže a cimbuří, kterým dominovala západní brána zvaná Špička) a napojit ho na nové hradební opevnění Prahy (1348). Tato fortifikace se zachovala až do její barokní přestavby. V době Karla IV. prošel velkolepou a zřejmě nedokončenou gotickou přestavbou také kostel sv. Petra a Pavla a zejména v Královském okrsku vznikla řada dalších objektů [1].
Západní polovinu akropole zabíral královský dvorec a kapitula s bazilikou, navzájem oddělené příkopem a spojovací cestou. Při západním obvodu akropole byly nad řekou postaveny jednopatrové budovy s vysokými obloukovitými arkádami. Na severní a na jihozápadní straně objevili archeologové základy dalšího zdiva a románského sklepa. V době Karla IV. byl také přestavěn dřevěný vodovod na kamenný. Sloužil pro místní obyvatele a závlahu vinic, jež byly v té době zakládány na všech svazích Vyšehradu.
Předhusitské období se uzavřelo smrtí Karla IV. Vyšehrad spravovala kapitula, která se těšila velké pozornosti mnohých panovníků a získala řadu politických i hospodářských výsad. Rozkvět kapituly byl přerušen v době husitských bouří, kdy byl Vyšehrad pobořen.

¤ Pracovní rekonstrukce knížecího a královského okrsku ?curia regis? na Vyšehradě se schematickým zachycením středověkých objektů, nalezených nebo předpokládaných archeologickým a stavebním výzkumem. Černě značeny středověké stavby stojící nebo zjištěné, přerušovaně stavby předpokládané: 1 až 4 - palácové budovy; 5 - Libušina lázeň; 6 - románský most; 7 - kapitulní kostel sv. Petra a Pavla; 8 - bazilika sv. Vavřince. Zdroj: publikace Vyšehrad - historické podoby, NKP Vyšehrad, 2000.

Vyšehrad v době renesance
Období od druhé poloviny 15. století bylo poznamenáno sporem Vyšehradské kapituly s poddanským Městem hory Vyšehradu, založeným v Podvyšehradí. Na popud Jiřího z Poděbrad zde byly rozdávány pozemky určené ke stavbě domů, kterých tu na počátku 16. století stálo již přes šedesát. V roce 1505 získala kapitula nad podhradím zpět vrchnostenské právo. Stavba vyšehradské barokní pevnosti v druhé polovině 17. století vedla k zániku Města. Zmizela většina starších staveb zachycených na Sadelerově rytině z roku 1618.

¤ Vyšehrad a Město hory Vyšehradu na mědirytu P. van den Bosche a J. Wechtera z roku 1618 (tzv. Sadelerův prospekt)

Barokní pevnost
Vyšehradská citadela se, podobně jako opevnění celé Prahy, budovala od roku 1653 do roku 1850, tedy s menšími i většími přestávkami 197 let. Českým zemím však v letech 1648 až 1740 nehrozilo akutní válečné nebezpečí.
V letech 1723-1729 dostal gotický, renesančně upravený Kolegiátní chrám sv. Petra a Pavla vrcholně barokní fasádu a byl upraven také jeho interiér. Průčelí této stavby bylo zničeno při pozdější regotizaci. Menší úpravy prodělala vyšehradská fortifikace zásluhou Francouzů, okupujících Prahu na počátku 40. let 18. století. V období napoleonských válek byla vybudována předsunutá obrana vyšehradské rohové hradby a celkově zesíleno opevnění. V letech 1838-1844 byly realizovány rozsáhlé terénní práce a byla otevřena nová silnice vedoucí novou Cihelnou branou.
Prusko-rakouská válka a posléze válka prusko-francouzská ukázaly, že pevnost ztrácí svůj význam a je stavebně zastaralá. Fortifikace větších měst překážely nově vznikajícím průmyslovým předměstím a jejich rozvoji. Také v Praze byla zlikvidována většina hradeb a městských bran. Vyšehradská pevnost nepřekážela městu natolik, aby bylo opevnění zcela zrušeno, proto se, s výjimkou barokní zbrojnice, která v roce 1927 vyhořela, dochovala jako svědek dobové pevnostní architektury a válečného umění.

Vyšehrad v 19. století
Probuzené národní vědomí v 19. století nově vnímalo celou panovnickou pověst i úlohu Vyšehradu v ní. Vyšehrad přitahoval řadu umělců a o jeho pozvednutí se zasadili zejména významní národně orientovaní probošti Vyšehradské kapituly - V. Ruffer, V. Štulc a M. Karlach. Poslední dva jmenovaní se rozhodující měrou například zasloužili o přestavbu kapitulního chrámu v neogotickém slohu podle návrhu J. Mockera a F. Mikše. V nově ustanoveném spolku Svatobor tehdy také vznikla myšlenka zřídit v místě farního hřbitova ze 17. století národní pohřebiště. Nový hřbitov se budoval od 60. let 19. století za účasti architekta A. Barvitia.
Roku 1893 byla při východní zdi hřbitova vytvořena hrobka nejvýznamnějších osobností českého národa, pomník Slavín. Architektem byl Antonín Wiehl. Sochařská výzdoba je dílem J. Maudra.

Novodobá obnova a proměna Vyšehradu
Do roku 1962, kdy byl historický areál Vyšehradu prohlášen za Národní kulturní památku, se uskutečnila pouze podstatnější úprava sadů, které se rozkládají v místech bývalé královské a knížecí akropole, v souvislosti s umístěním mytologického sousoší J. V. Myslbeka.
Dlouhodobá obnova Vyšehradu se začala připravovat až od 70. let minulého století v ateliérech a pracovištích SÚRPMO. V roce 1971 založil Magistrát hl. m. Prahy Správu Národní kulturní památky Vyšehrad, jež od roku 1976 památkové území postupně rehabilitovala velmi pozvolnou obnovou hradeb. Zpočátku byly opraveny nejstarší gotické hradby, tzv. Karlovy (nad Lumírovými sady, k torzu brány Špička - dnes Informační centrum NKP Vyšehrad), následovaly opravy hradeb barokních.
Obnovu Vyšehradu zásadně ovlivnil pád komunistického režimu. V roce 1990 se nástupnickou organizací Správy Národní kulturní památky Vyšehrad stala příspěvková organizace hl. m. Prahy Národní kulturní památka Vyšehrad (NKPV), která podle Zřizovací listiny spravuje, obnovuje a udržuje svěřený nemovitý majetek hl. m. Prahy. Jedná se o některé památkově chráněné objekty, hradby, pevnostní stavby, vyšehradskou skálu a sady. NKPV se zabývá zejména rehabilitací a prezentací historického areálu a jeho zpřístupňováním veřejnosti. V památkových objektech i na volných prostranstvích pořádá výstavy a stálé expozice, programové a osvětové kulturní akce. Propaguje a prezentuje celostátní význam Národní kulturní památky Vyšehrad, vydává neperiodické tiskoviny a publikace, provádí vlastní poznávací a dokumentační činnost a soustřeďuje podklady a informace, dotýkající se svěřených kulturních památek.

Stavební činnost v současnosti
Hospodařit v historickém areálu Vyšehradu a postupně obnovovat jednotlivé památkové objekty je nelehkým úkolem. Ať se jedná o hradby, kasematy nebo kostel - tedy o církevní nebo světské stavby - všechny mají svá specifika. Díky profesionálnímu týmu odborníků pod vedením Správy NKPV se jednotlivé stavby postupně obnovují a opravují, a mohou se tak zpřístupňovat veřejnosti. Současně se vyhledává způsob jejich dalšího kulturního využití.
Příkladem mohou být zejména rozsáhlé vnitřní prostory - kasematy. Veřejnosti je po obnově přístupná část chodeb, ústící do podzemního sálu, zvaného Gorlice. Ten sloužil jako shromaždiště vojáků, sklad potravin a munice. Chodby jsou nejméně 2 m vysoké a 1,5 m široké. Gorlice byla součást bastionu a s plochou cca 330 m2 a výškou 13 m je největším sálovým prostorem vyšehradských kasemat. Od roku 1992 byly do Gorlice postupně umisťovány originální barokní sochy z Karlova mostu a monumentální sál je využíván také jako netradiční výstavní síň a divadelní prostor.
Součástí hradeb jsou i vstupní a vnitřní brány (Táborská, Leopoldova, Cihelná a brána Špička).
Po navrácení některých objektů Vyšehradské kapitule musela organizace NKPV následně vybudovat nové sídlo ředitelství, letní scénu a hledalo se místo pro stálou historickou expozici, která od roku 1994 na Vyšehradě chyběla. V dubnu 2006 byl pro veřejnost otevřen tzv. Gotický sklep, který představuje významnou historickou a současně technickou památku z období barokní citadely. V jeho obvodových konstrukcích jsou zachovány fragmenty zdiva středověkých palácových budov, cenné jsou také mladší stavební zásahy z 18. a 19. století, které dokumentují vývoj provozního zařízení vojenské stavby.
V roce 1993 rozhodla Rada zastupitelstva hl. m. Prahy na základě doporučení Odboru životního prostředí MHMP, aby Správa NKPV převzala do péče také vyšehradské parky. Pro péči o zeleň Vyšehradu tak byly vytvořeny zcela nové podmínky. Sady začaly být chápány jako významná součást památného komplexu. Při přípravě obnovy pomohl vstřícný postoj správních i památkových orgánů a jejich pochopení v případě nepopulárních zásahů vyvolaných dlouhodobou absencí důsledné údržby. Dnešní vyšehradské sady ve správě NKPV zaujímají celkovou plochu 13 hektarů a z větší části zůstal zachován jejich přírodní krajinný charakter. Základ tvoří domácí a zdomácnělé druhy listnatých stromů - zejména lípy, duby, jasany, jírovce, javory, habry, akáty a břízy. Důležitou složkou parku jsou kvalitně udržované trávníky, většinu z nich pokrývá automatický závlahový systém.
Na Vyšehradě se také významně změnil systém veřejného a slavnostního osvětlení. Veřejné osvětlení je tvořeno dvěma typy svítidel. Většinu areálu osvětlují historické lucerny bez secesních ozdob. Pro území akropole byl zvolen nestandardní osvětlovací systém - jsou zde umístěna pouze nízká svítidla, která na sebe přes den neupozorňují stožáry a v noci osvětlují okraje cest. Příznivým důsledkem je také malá spotřeba energie. Nově koncipované slavnostní osvětlení je v provozu do půlnoci a zajišťuje osvětlení kostela, rotundy, hradby a brány. Zajímavostí je postupné ?rozsvěcování? nejprve památek románských, pak gotických a následně barokních a novogotických objektů. Výsledný efekt je dobře viditelný například z vyšších pater nedalekého Kongresového centra Praha.
V památném území Vyšehradu má od 11. století nezastupitelné místo Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla, která zásadním způsobem spoluvytvářela architektonickou podobu Vyšehradu. Její historický majetek představují zachovalé budovy a církevní památky (Bazilika minor sv. Petra a Pavla, rotunda sv. Martina, kapitulní rezidence se zahradami, Staré a nové proboštství, základy Baziliky sv. Vavřince, Staré a nové děkanství, Kapitulní dvůr).
Hřbitov má ve své působnosti příspěvková organizace hl. m. Prahy Správa pražských hřbitovů.
Rekonstrukcí a dalšími úpravami, souvisejícími se zásadní proměnou objektů historického areálu Vyšehradu (například Staré purkrabství, Gotický sklep, obnova Královské a knížecí akropole), se budou podrobněji zabývat odborné příspěvky v dalších číslech časopisu Stavebnictví.

Použitá literatura:
[1] Nechvátal, B., Kasička, F.: Pracovní rekonstrukce ?curie regis?
[2] Kol. autorů: Vyšehrad - historické podoby, NKP Vyšehrad, 2000

Autorka:
Mgr. Miloslava Havelková, ředitelka NKP Vyšehrad,
e-mail: havelkova@praha-vysehrad.cz

¤ Portál baziliky sv. Vavřince

¤ Rotunda sv. Martina

¤ Cihelná (Pražská) brána

¤ Táborská brána

¤ Leopoldova brána

¤ Staré purkrabství v Královské a knížecí akropoli

¤ Vyšehradská skála

¤ Nové děkanství

¤ Slavín

¤ Pohled na kostel sv. Petra a Pavla

¤ Gotický portál kostela sv. Petra a Pavla