Stavby pro plnění funkce lesa na území KRNAP

Správa KRNAP na území Krkonoš pečuje celkem o 700 km lesních cest odvozních s šířkou jízdního pruhu minimálně 3 m (z toho 250 km s živičným povrchem ostatní pak s krytem z drceného kameniva). Vedle toho je na území KRNAP téměř 1000 km cest s nezpevněným povrchem o minimální šíři 1,5 m, které jsou využívány převážně k přibližování a vyvážení dříví z lesních porostů.
V současné době jsou lesní cesty ve zvýšené míře využívány také k rekreačním účelům - a to jak pro pěší turistiku a cykloturistiku v letním období, tak i pro lyžařské běžecké trasy v zimním období.

Lesní cesty

Základní požadavky pro navrhování a projektování lesních cest a základní podmínky pro stavbu, údržbu, opravy a rekonstrukce lesních cest stanovuje ČSN 73 6108. Technické podmínky pro stavbu lesních cest jsou pak uvedeny v ?Technických doporučeních pro lesní dopravní síť? a v ?Technických doporučeních k ČSN 73 6108?, které vydalo Ministerstvo zemědělství ČR - Odvětví lesního hospodářství v roce 2000 a 2003.
Podmínkou pro udržení provozuschopnosti lesní dopravní sítě je nejen pravidelná údržba a oprava povrchu cest, ale i oprava a údržba odvodňovacího systému cest, která spočívá především v zajištění odtoku vody z povrchu a okolí tělesa cesty. Jedná se o pravidelné čištění příkopů, osazování příčných svodnic do vozovky cesty, opravy propustků a mostků na cestách, a to včetně úprav, které mají za účel zmírnit nepříznivé důsledky existence těchto staveb na území národního parku.
Specifické podmínky náročného horského terénu vyžadují i specifický přístup k navrhování úprav lesních cest. I když ČSN 73 6108 stanovuje (v závislosti na morfologii terénu, na druhu podložních zemin a jejich únosnosti i na druhu zpevnění povrchu) maximální podélný sklon nivelety cesty na 12 %, na území parku nebyla tato podmínka u dříve budovaných cest vždy dodržována. Rovněž i u lesních cest, které byly vybudovány na místě původních (historických) přístupových cest, jsou v některých úsecích podélné sklony nivelety vyšší, než doporučuje ČSN. Dnes takovéto úseky vyžadují (zejména po přívalových srážkách, které jsou v horských oblastech časté) technicky náročnou údržbu. Aby se zabránilo projevům eroze, je nutné při opravách a rekonstrukcích cest navrhovat taková opatření, která v co největší míře omezí erozní činnost vody. Povrch cest je nutné dobře zpevnit, upravit příčný sklon povrchu cesty tak, aby srážková voda stékala z povrchu do okolního terénu, a v úsecích s větším podélným sklonem umisťovat příčné svodnice ve vzdálenostech odpovídajících podélnému sklonu cesty a předpokládanému množství srážek. Pokud není úsek cesty veden pod okolním terénem, neměly by být svodnice zaústěny do cestního příkopu, aby zde nedocházelo k nežádoucímu soustřeďování vody. Na území KRNAP se osvědčilo používání ocelových svodnic, které mají při správném osazení samočisticí schopnost a vyžadují pouze jednoduchou údržbu.
Pro stabilitu tělesa cesty je důležité dobré provedení podélného a příčného odvodnění (příkopy a propustky). Propustky musí být navrženy v takovém množství, aby zajišťovaly rozptýlení stékající povrchové vody do okolního terénu a aby nedocházelo k nežádoucímu soustřeďování vody v cestních příkopech. Zvláštní pozornost je třeba věnovat zajištění výtokové strany propustků proti erozní činnosti vody, a to buď dlažbami nebo těžkými kamennými záhozy. Toto je třeba zajistit i při opravách a rekonstrukcích stávajících lesních cest. U dříve postavených lesních cest byla kvalita i technické provedení propustků podceněno a nyní jsou tato místa zdrojem erozních rýh pod cestou.

Lesní cesta Mánkova po celkové rekonstrukci

Turistické chodníky

Zatímco u lesních cest je vydána doporučující norma pro projektování a výstavbu (včetně technických doporučení), u turistických chodníků není žádný předpis, který by se touto problematikou zabýval. Je proto třeba využívat zkušeností a technologií z minulé doby, kdy byly v oblasti Krkonoš tyto stavby realizovány. Jde o stavby technicky jednoduché, ale, vzhledem k jejich umístění v nepřístupném horském terénu, stavebně obtížné, mnohdy závislé pouze na ruční práci i dopravě.
Turistické chodníky lze podle charakteru povrchu rozdělit na zemní, dlážděné, štětované a dřevěné (tzv. povalové). Jejich šířka se pohybuje od 80 do 200 cm.

Zemní chodníky

Zemní chodníky jsou z hlediska vybudování jednoduché, náročná je však údržba jejich povrchu, který je kromě sešlapávání poškozován splavováním jemných frakcí. Také zde je důležité udržovat stále funkční podélné a příčné odvodnění. Nejúčinnější jsou zemní svodnice, které by měly být dostatečně hluboké a široké, ve vzájemných vzdálenostech 8-10 m. Důležité je jejich dostatečně šikmé umístění. Podélný příkop nesmí být průběžný, ale vždy má být ukončen u svodnice. Ukončení má být zabezpečeno proti přelití vody zřízením zemního valu. Povrch chodníku je třeba upravit v příčném sklonu minimálně 4-7 % od svahu, aby byl zajištěn dobrý odtok vody, případně provést úklon směrem k podélnému příkopu.

Dlážděný chodník, Mumlavský vodopád, terasa

Dlážděné chodníky

Dlážděné chodníky se navrhují v místech s dostatkem vhodného materiálu. Podél krajů jsou osazeny velké kameny (obrubníky), které těleso chodníku v příčném směru zpevňují. Spáry mezi kameny se zasypávají jemným zemitým materiálem.

Štětované chodníky

Štětované chodníky se staví z kamenů dlouhých minimálně 30 cm, ukládaných svisle nejdelším rozměrem těsně vedle sebe. Spáry mezi kameny se vyklínují menšími kameny tak, aby vznikla pevná vazba. Povrch štětu se zatáhne jemným zemitým místním materiálem, nebo se nechá bez zásypu. Často se štětuje i podélný příkop a dno příčných svodnic, aby nedošlo ke sklopení krajních kamenů svodnice. Štětovaný chodník je nejpevnější a je schopen odolávat i extrémním povětrnostním vlivům. Je tedy vhodný například do nejvíce namáhaných lokalit na hřebenech Krkonoš. Jeho provedení je však velmi náročné na ruční práci a vyžaduje znalost technologie provádění.

Šťětování chodníku Severka - Bufet

Dřevěné chodníky

Dřevěné chodníky (povalové) se staví v zamokřených lokalitách (rašeliniště) s malou únosností podloží. Pro jejich stavbu je vhodné modřínové nebo dubové dřevo nařezané na povaly šířky minimálně 20 cm a tloušťky 15 cm. Tyto chodníky jsou většinou umístěny na terénu. Pokud pod nimi protéká voda, jsou vyvýšeny nad terén.

Vyvýšený dubový povalový chodník přes Úpské rašeliniště

Asanace erozních rýh a sesuvů

Erozní rýhy vznikají v blízkosti cest zpravidla z důvodu nevhodně provedených stavebních úprav (např. nadměrné soustředění vody trubními propustky), jako důsledek hospodářské činnosti v lese (přibližování dřeva), vlivem zvýšené návštěvnosti v některých oblastech a v neposlední řadě i vlivem zvýšené četnosti přívalových srážek.
U lesních cest a chodníků dochází k poškozování svahů nad i pod cestou, a tím erozní rýhy ohrožují stabilitu tělesa cest. U vodotečí dochází k sesuvům břehů při povodňových průtocích v korytě toku a ty pak jsou nepříznivým zdrojem splavenin. Náprava těchto škod je technicky i finančně náročná, nejčastěji se uplatňuje kombinace technické a biologické asanace. Z technických opatření se používají dřevěné srubové objekty, kamenná rovnanina nebo gabionové konstrukce. Při biologické sanaci se uplatňuje výsadba melioračních dřevin, drnování a úprava svahů s použitím protierozní textilie s následným osevem.

Asanace eroze Javoří důl, srubové konstrukce

Srubové objekty

Srubové objekty se provádějí z odkorněné smrkové kulatiny. Důležité je jejich dobré zavázání do rostlého terénu, které závisí na délce stavby a na geologických podmínkách lokality. Vhodné je návodní stranu potáhnout geotextilií, která se přetáhne min. 1 m po dně erozní rýhy a zatíží se zásypem. Toto opatření zabrání případnému podplavení srubového objektu. Nevýhodou těchto staveb je krátká životnost (15 let), proto se často doplňují o výsadbu melioračních dřevin, které po dožití objektů převezmou stabilizační funkci.

Kamenné rovnaniny

Starším používaným způsobem jsou kamenné rovnaniny bez užití pojidla (na sucho). Jsou vhodné na výstavbu zárubních a opěrných zdí u cest a chodníků v místech, kde je v okolí k dispozici vhodný materiál. Tyto konstrukce jsou pro chráněné oblasti KRNAPu obzvláště vhodné, neboť pohledově splynou s přírodou.

Gabionové konstrukce

Gabionové konstrukce se v Krkonoších používají u staveb s požadovanou delší životností (50 let) a v lokalitách, kde je možné získat dostatečné množství místního kamene. Vyznačují se velkou pevností, pružností a propustností. Jejich předností je také jednoduché zakládání staveb na vyrovnaný terén. Osvědčila se základová spára ve sklonu 1:15 v příčném směru ke svahu a odskakování jednotlivých řad o 30 cm ke svahu. Vznikají tak plochy, které se zakryjí travním drnem, a tím se vytvářejí podmínky pro postupné zarůstání vegetací. Gabionové konstrukce jsou vysoce ekologické a odolávají bez poškození přívalovým vodám.