Správné i nesprávné argumenty o výběru oken
I v současnosti v řadě případů dochází k nesprávné interpretaci technických vlastností oken, v jejímž důsledku mohou být z výběrového řízení, respektive z veřejných zakázek, na dodavatele oken předem vyčleněny některé firmy. Česká komora lehkých obvodových plášťů na tento problém poukazuje, a velmi jednoznačně specifikuje způsob posuzování kvality okna jako celku.
První omyl – rozhoduje počet komor
Tento omyl vychází z historických reálií z počátku 90. let. Z hlediska tepelněizolačních vlastností okna není rozhodující počet komor nebo jeho stavební hloubka. Hlavním vypovídajícím parametrem je součinitel prostupu tepla okna jako celku Uw (tzn. včetně zasklení a případných výplní komor). Česká norma dosud stanovila minimální doporučenou hodnotu Uw = 1,2 W/m2·K pro místnosti s návrhovou teplotou 18 až 22 °C. Praxe ukazuje, že nejčastěji používané okenní profily mají stavební hloubku 80 mm. Jako příklad můžeme uvést profil SYNEGO firmy REHAU, který s trojsklem může dosáhnout na hodnotu Uw = 0,63 W/m2·K.
Druhý omyl – třída profilu A je lepší než B
K diskriminaci při vypisování výběrového řízení dochází při doporučování nebo dokonce předepisování určité třídy profilu. Norma EN 12608 řadí okenní profily do tříd A, B, respektive C podle tloušťky profilu. Tedy konkrétně ve třídě A jsou profily s tloušťkou ≥ 2,8 mm, ve třídě B s tloušťkou 2,5 až 2,79 mm. Dříve se vyráběly prakticky všechny profily se stavební hloubkou 60 mm. Tehdy praktické zkoušky svarů v rohových spojích prokazovaly, že ztenčení profilu má za následek snížení pevnosti svařovaných ploch. Jenže za posledních 25 let se změnila jednak technologie výroby PVCa navíc se zvětšila stavební hloubka (80 resp. 86 mm). Čím je totiž stavební hloubka profilu větší, tím je logicky v rohu větší svařovaná plocha, a tím samozřejmě roste i jeho pevnost, včetně zlepšení celkové tuhosti okna. Je tedy zřejmé, že ne třída, ale kvalita výroby a receptura PVC jsou rozhodující.
Třetí omyl – recyklát zhoršuje vlastnosti okna
Moderní plastová okna vykazují natolik extrémně nízký koeficient prostupu tepla, že výraznou měrou přispívají ke snížení energetických ztrát budov. Stavebnictví se v EU podílí z 25 až 30 % na tvorbě celkového odpadu. Z toho důvodu roste snaha využít recyklaci materiálů, nevyjímaje PVC, které je recyklovatelné ze 100 %. Nicméně existují mylná tvrzení, že recyklát zhoršuje technické a fyzikální vlastnosti okna, zejména jeho pevnost. Je tomu právě naopak. Zkouškami bylo prokázáno, že pevnost svarů se zlepšuje o cca 17 %. Všichni renomovaní výrobci a dodavatelé PVC profilů jsou sdruženi ve spolku Rewindo a zavázali se tak k úspěšnému recyklování prvotního materiálu. V některých zemích EU je dokonce předepsán podíl recyklovaných materiálů (až 20 %). Proces koextruze (vícevrstvá extruze) spojuje nejlepší vlastnosti obou materiálů v jeden kompaktní celek. Z prvoplastu se povrství pouze ty plochy profilu, které jsou pohledové, neboť regenerát není 100% bílý. Procento prvoplastu záleží logicky na konstrukci profilu. Z uvedeného rovněž vyplývá, že hlavní je kvalita receptury výroby PVC.
Jedním z renomovaných výrobců okenních profilů je firma REHAU, která patří mezi průkopníky vývoje plastových oken i propagátory udržitelného chování. Podíl recyklátu v profilech EcoPuls (profily vyráběné z recyklátu) se pohybuje mezi 45 až 75 %. Patří mezi ně profily GENEO, SYNEGO i BRILLANT. Díky tomu se ročně ušetří 97 tisíc tun emisí CO2, což odpovídá přibližně 7,8 milionům stromů v lese. Výroba PVC profilů z prvoplastu zatěžuje až 15x více životní prostředí než výroba PVC z recyklátu. REHAU zpracuje ročně přes 70 tisíc tun starého materiálu, přičemž PVC z okenních profilů je možné použít až 7x při zachování identické kvality. Při 30leté technologické životnosti oken lze s nadsázkou říci, že základní surovina na výrobu oken je věčná.
