Současný stavební trh z pozice velkých českých výrobců stavebních hmot

V rozhovoru pro dubnové číslo časopisu v roce 2012, zaměřeném na aktuální stav v oblasti tvorby cen energií, jste hodnotil stávající situaci z pohledu významných průmyslových spotřebitelů energie v ČR. Tehdy jste naznačil, že ceny elektrické energie v ČR patří k nejvyšším v Evropě. Jaká je současná situace?
Situace se v tomto směru částečně vylepšila, avšak nikoliv zásadně. Výše poplatků, kterými se financuje podpora výroby energie z obnovitelných zdrojů, se pro rok 2014 v ČR snížila z původně plánovaných 593 Kč na 495 Kč/MWh. Zátěž je to však stále ještě obrovská - většina výrobců stavebních hmot patří mezi energeticky náročné spotřebitele a tyto náklady jsou ve srovnání se zahraničními konkurenty výrazně vyšší. Místo aby tyto peníze zůstaly v našem oboru a použily se na inovace a nové investice do technologie, putují vlivem přijatých zákonů povinně do energetiky, což nás pak v konkurenčním boji nesmírně poškozuje. Stále platí, že na rozdíl od jiných evropských zemí implementujeme nová pravidla EU s negativním dopadem na průmysl příliš rychle. Například polští výrobci stavebních hmot mají díky nižším poplatkům za elektřinu k dispozici o 50 mil. Kč více. Nízká konkurenceschopnost českých výrobců stavebních hmot oproti zahraničí se v současnosti začíná projevovat zvýšeným dovozem. Z grafu MPO ČR je patrné, jak při dramatickém poklesu stavební výroby prudce roste dovoz stavebních hmot (viz graf).

Jaké jsou důsledky zvyšujícího se tempa dovozu stavebních hmot?
Snížení tržního podílu českých výrobců znamená především negativní dopady na státní rozpočet, snižování odvodů ve formě přímých i nepřímých daní vlivem odlivu daňových příjmů z ČR, ale zejména také související úbytek pracovních míst v regionech. To platí pro spotřební průmysl všech odvětví. Současný objem tržeb jednotlivých oborů na celkové produkci a vývoj dovozů je patrný z přiložené tabulky a grafu.

Jakým způsobem se s danou situací vyrovnává například vaše firma?
V současnosti je stavební výroba na úrovni o 30 % nižší oproti roku 2009 a tomu odpovídá i situace v prodejích. Abychom eliminovali propady na domácím trhu a nemuseli kvůli tomu rušit velký počet souvisejících pracovních míst, museli jsme hledat alternativy, kde naše výrobky prodat. To nás donutilo obrátit pozornost k zahraničí a začali jsme se výrazněji orientovat na export. Zatímco v minulosti jsme na domácím trhu prodali zhruba polovinu své produkce, v současnosti je to už jen méně než třetina. Přes 70 % výroby jde na zahraniční trhy. Konkrétně představuje spotřeba na českém trhu v našem oboru cca 16 mil. m2 obkladů, ale domácí výrobci z tohoto množství prodají pouze 7 mil. m2. Například německý trh tvoří 100 mil. m2, avšak lokální výrobci tam celkem vyrobí pouze 55 mil. m2, takže existuje prostor 45 mil. m2 pro dovozy. Ve Francii pak tvoří trh 120 mil. m2 a vyprodukují jen 20 mil. m2. To je zcela jiná situace než v ČR. Musíme tedy expandovat na tyto trhy na cizím území, i když bychom raději prodávali v ČR. Efekt z prodeje v zahraničí je pro nás totiž výrazně nižší než v tuzemsku.

Díky této strategii se nám daří, byť malými krůčky, dokonce navyšovat celkové objemy výroby a prodeje. Pro rok 2014 by to mělo být o jednotky procent. Jsme výrobce, který zaměstnává české obyvatele. Tím, že udržíme výrobu a budeme ji dále rozvíjet, současně také uchováme v mikroregionu zaměstnanost.

Jak lze v ČR čelit negativním dopadům růstu dovozu stavebních hmot a docílit stability domácího podnikatelského prostředí?
Je to velmi složité. V současnosti je ve výběrových řízeních obrovský tlak na cenu a zákonem dané metody výběru českým výrobcům nenahrávají. Loajalita českých stavebních firem nebo českých investorů vůči českým výrobcům, respektive výrobcům působícím v ČR, patří mezi nejhorší, s jakou jsme se na evropských stavebních trzích setkali.

Například v Německu je, především ve státních zakázkách, nepředstavitelné, že by si německý investor nevybral německého výrobce. Domácí spotřeba je loajální k místním výrobcům. Také například v Rakousku nebo v Polsku jsou domácí výrobci preferovanější a mají lepší postavení i ve výběrových řízeních než dovozoví výrobci.

Loajalita českého spotřebitele je opravdu velmi nízká. Přitom motorem pro nastartování ekonomiky je právě domácí spotřeba. Kromě toho, že implementujeme oslabení české měny na podporu ekonomiky, je třeba současně udělat krok číslo dvě, a to velmi pečlivě vysvětlit českým spotřebitelům, že by měli své spotřebitelské chování více směřovat na české výrobky.

Jaké jsou další hlavní příčiny dovozu stavebních hmot? Nesplňují tuzemské firmy požadavky na kvalitu? Neposkytují dostatečný servis?
Zásadní příčina zvyšování dovozu stavebních hmot podle mě spočívá v tom, že nejsme cenově konkurenceschopní. Vyplývá to také ze závěrů setkání generálních ředitelů nejvýznamnějších stavebních firem a výrobců stavebních materiálů, kterého jsem se zúčastnil v polovině února. Mezi další důvody, které byly uvedeny, lze řadit také přístup architektů a projektantů, kteří preferují zahraniční dodavatele.

Co je třeba podniknout pro zlepšení loajality českých spotřebitelů vůči českým výrobcům stavebních hmot? Konkurenceschopnost přece nespočívá jenom v ceně, ale také v dalších parametrech.
To jistě. Vyhráváme u zákazníků, které nezajímá jen cena, ale i kvalita, vlastnosti našich výrobků a další nadhodnoty, které jsme schopni našim odběratelům, oproti extrémně nízké ceně některých zahraničních dodavatelů, nabídnout. Zastáváme názor, že v jednotlivých projektech je třeba hrát i roli poradce, odpovídajícího servisního článku - navrhnout to nejlepší řešení z hlediska designu, kvality, ceny. V tomto ohledu si však zatím s velkými stavebními dodavateli příliš nerozumíme. Stává se například, že nás osloví developer velké stavební firmy působící na českém trhu s tím, že má zájem se domluvit na spolupráci v rámci konkrétního projektu. Věnujeme se mu několik měsíců, abychom se seznámili s celkovou koncepcí daného projektu, navrhneme odpovídající materiály - a firma nakonec ve výsledném výběrovém řízení vybere dodavatele z Polska, protože jsou levnější. Je třeba hledat cestu, jak tuto situaci změnit.

Na polskou konkurenci si v současnosti stěžuje řada podnikatelů.
Polští výrobci vykazují vysokou produkci za nízké ceny. Mají o něco nižší mzdy, ale také nižší výdaje za energii než čeští výrobci. V řadě případů polské firmy využívají státní investiční pobídky a celkově mají státem vytvořeny příznivější podmínky pro podnikání.

Jak tedy čelit zahraniční konkurenci?
Jednotliví účastníci výstavby by měli projevit určitou společenskou odpovědnost a hledat formy vzájemné spolupráce - projevit větší podporu, aby pro ně nebyla klíčovým a rozhodujícím parametrem výběru pouze cena dovezeného materiálu bez ohledu na jeho kvalitu a s ní související služby. Jde o to, aby bylo na jednotlivé zakázky pohlíženo komplexně. Proti určitým cenovým rozdílům stojí daná vyšší přidaná hodnota.

Je třeba zlepšit komunikaci, vzájemnou výměnu informací. Podporujme výrobky těch, kteří je vyrábějí v ČR, podporujeme tím státní rozpočet, potenciál dalšího uvolnění peněz do stavebnictví - na dopravní infrastrukturu, veřejné stavby - školy, nemocnice a podobně. Zkusme se společně zamyslet, jak naplnit literu zákona, ale na druhé straně pomoci rozhýbat českou ekonomiku, nikoliv ekonomiky okolní.

Vývoj dovozů stavebních hmot versus objem tržeb v mil. Kč (zdroj: MPO ČR)