Rekonstrukce radnice a knihovny v Kardašově Řečici

Historie stavby a příprava záměru

Radnice přibližně z roku 1820 stojící v čele náměstí je typickou dvoupodlažní klasicistní budovou se symetrickou fasádou, s mělkým středovým rizalitem a valbovou střechou. Zajímavostí je, že založení radnice proběhlo podle archivních záznamů za purkmistrování jednoho z předků současného starosty MVDr. Petra Nekuta. V průběhu staletí byly provedeny jen malé změny a budova zůstala prakticky původní.

S postupem let však budova přestávala vyhovovat dispozičně i technicky měnícím se požadavkům správy města. Začala se projevovat i degradace v důsledku vlhkosti pronikající do přízemí, kde přechodně sídlila i velmi využívaná městská knihovna. Situace se začala stávat neúnosnou, a proto se rozběhla široká diskuse s občany města na téma budoucí podoby radnice. Po zvážení všech variant (přemístění radnice, demolice a novostavba na stejném místě, kompletní rekonstrukce) převládl názor na zachování a obnovu původní budovy na náměstí, která by měla pojmout všechny potřebné funkce a nabídnout současné uživatelské parametry.

Město nechalo budovu radnice zaměřit a provést stavebně-technický průzkum, vyhodnotilo dosavadní fungování z hlediska provozních nákladů a sestavilo podrobný stavební program. Ten kromě kanceláří vedení a správy města zahrnoval i rozšíření zmíněné knihovny pro fond s minimálně 11 000 svazky. Pro doprovodný společenský i vzdělávací program měl být rekonstrukcí získán víceúčelový sál a klubovna, využitelná pro městský spolkový život. Pro co nejtransparentnější nelezení optimálního provozně-dispozičního a architektonického řešení byla počátkem roku 2013 vyhlášena dvoukolová veřejná anonymní architektonická soutěž podle regulí České komory architektů. Cesta otevřené soutěže byla zvolena i přes její organizační, časovou a finanční náročnost.

Správné rozhodnutí potvrdila vysoká účast v soutěži, porota mohla vybírat z téměř třiceti odevzdaných návrhů. Ze tří návrhů, nejvýše oceněných ve druhém kole soutěže, si město Kardašova Řečice v rámci jednacího řízení bez uveřejnění vybíralo zpracovatele dokumentace. Model jednacího řízení bez uveřejnění umožnil zadavateli jednat s vybranými uchazeči o možných úpravách návrhu, ekonomických parametrech a dalších kritériích, jejichž váhu si zadavatel sám stanovil. Díky tomu, že nerozhodovala jen nejnižší cena nabídky, mohlo si město vybrat optimální variantu z hlediska celkových investičních nákladů a stavebně-technického řešení. Finanční hlediska byla však v dalších krocích jedním z důležitých faktorů, které ovlivňovaly návrh, možná technická řešení, ale i úroveň vypracování některých částí stavby, a očekávaná cena rekonstrukce tak nebyla překročena.

Architektonický návrh a dispoziční řešení

Architektonický návrh ve velké míře zachoval a rehabilitoval původní vzhled a cenné prvky této klasicistní stavby – masivní zděné obvodové stěny, rozmanitě klenuté místnosti přízemí či konstrukci krovu.

Veškerý kancelářský provoz radnice byl umístěn do klenutých prostor přízemí, v patře vznikl uvolněním půdorysu prostor městské knihovny prakticky přes celé podlaží s novým dřevěným stropem, podepíraným dřevěnými sloupy. Do podkroví byl vestavěn víceúčelový sál a klubovna pro městské spolky s přiznanou konstrukcí krovu. Všechna podlaží jsou bezbariérově spojena výtahem vedeným ve středu nového trojramenného schodiště vycházejícího ze vstupní haly – bývalého průjezdu. Jednotlivé funkční části mají vždy i vlastní hygienické zázemí a jsou tak na sobě plně provozně nezávislé. Při rozvržení místností hrály prvořadou úlohu dispoziční požadavky v závislosti na prostorových možnostech objemu budovy.

Zásahy do vnějšího vzhledu budovy se omezily na obnovu fasád a doplnění architektonických článků. Vrata průjezdu nahradila prosklená stěna s dvoukřídlými vstupními dveřmi a markýzou. Plocha střechy do náměstí byla zachována celistvá, okna přisvětlující podkrovní prostory jsou umístěna směrem do dvora.

Jedinou větší změnou exteriéru je tak realizace vikýře směrem do náměstí, jako zřetelného novotvaru se sofistikovanými detaily a hodinami nad novou atikou středového rizalitu, který signalizuje využití podkroví a zároveň podporuje dominantní postavení radnice v prostoru náměstí (původně navržená varianta s výraznější vyšší věží působila podle mínění poroty soutěže i místních občanů kontroverzně). Vikýř se nachází v místě, kde bylo kdysi uvažováno s věžičkou, jejíž základy byly v průběhu stavby v klenbách nad patrem skutečně objeveny. Nakonec se do podkroví stavby podařilo vrátit zpět jako funkční exponát i historický hodinový stroj, zakoupený městem pravděpodobně v roce 1822 v Jindřichově Hradci, který však nikdy nebyl na radnici nainstalován (z důvodů zpoždění výstavby) a přes dvě století odbíjel hodiny na nedaleké kostelní věži, kam byl „dočasně“ umístěn.

Stavební a technické řešení

Kardašořečická radnice byla typickou ukázkou klasicistní budovy s dobovým stavebním řešením. Svislé konstrukce byly vyzděny ze smí šeného, převážn ě cihelného zdiva s tloušťkou obvodových stěn 450–1200 mm. Středem přízemí byl veden průjezd do dvora (užívaný však pouze k průchodu pěších). Místnosti přízemí byly zaklenuty širokým rejstříkem druhů kleneb (valené, křížové, české placky), nad 2.NP byly převážně povalové stropy shora zakryté náspy s půdovkami, ve středu objektu v místě plánované hodinové nástavby a v místnosti v jihozápadním rohu byly stropy zaklenuté.

Nad celým objektem byl odkryt původní valbový krov s krásnou – a podle předaného stavebně-technického průzkumu zachovalou – konstrukcí ležatých a stojatých stolic, s jehož zachováním a přiznáním v interiéru se počítalo. Pod menší částí radnice byly nízké nevyužívané sklepy zaklenuté valenými klenbami. Kvůli vysoké hladině podzemní vody (opakovaně souvislá vodní hladina nad podlahou sklepů) se o jejich dalším intenzivnějším využívání neuvažovalo. Zdivo neprokazovalo výraznější statické poruchy a zvýšená vlhkost přízemí byla dána relativně vysokou hladinou podzemní vody a absencí hydroizolačních opatření.

Nová dispozice se v přízemí přizpůsobila původnímu rozvržení místností s klenutými stropy. Nad 2.NP je strop zcela nový, původní povaly uložené na zdivu byly nahrazeny moderní celodřevěnou konstrukcí z kolíkovaných panelů, kterou podpírá systém lepených průvlaků a sloupů, nahrazujících vnitřní nosné zdi. Příčné průvlaky stropu převzaly funkci vazných trámů a přenášejí tahové síly od ležatých stolic krovu. Ten byl na základě podrobnějšího průzkumu provedeného dodavatelem v průběhu stavby po odhalení všech částí označen za nevyhovující a musel být nahrazen replikou. Původní koncept zateplení nadkrokevním systémem z PIR desek zůstal pro svou funkčnost zachován i po této změně projektu. Pečlivě bylo navrženo vzduchotěsné provedení všech detailů krovu ukládaného na korunu zdiva s novým železobetonovým věncem, do kterého jsou tahové síly vazných trámů přenášeny ocelovými svařenci. To bylo poměrně složité, zejména s ohledem na reálný postup prací a požární požadavky, kladené na veřejnou budovu se spalnými stropy a přiznaným krovem. Jako nová střešní krytina byly zvoleny keramické tašky – tradiční segmentové bobrovky na korunovou vazbu.

Do líce obvodových stěn byla vsazena nová špaletová okna (z exteriéru dvojsklo, v interiéru jednoduché sklo), vnitřní i vnější omítky byly provedeny v kombinaci jako sanační a tepelněizolační – takto byla upravena i bosáž přízemí. Sokl s předsazeným kamenným obkladem zajišťuje účinné odvětrávání vlhkosti, ochranu zdiva před srážkovou vodou a mechanickou odolnost. Provedená sanace zdiva byla náročnou kombinací odvětrání podpodlahového prostoru s injektáží a plošnými izolacemi. Dané řešení účinně snížilo vlhkost zdiva a v kombinaci s tepelněizolačními omítkami došlo k požadovanému zvýšení uživatelského komfortu ve všech místnostech přízemí radnice. Výměník tepla napojený na CZT je umístěn v suterénu, distribuce tepla probíhá převážně teplovodními tělesy a doplňkově podlahovým vytápěním (ve vstupní hale). Ohřev TV, jejíž spotřeba je minimální, je decentrální, jsou použity bojlery u odběrných míst. Nad předsálím v podkroví byla do druhé úrovně krovu vestavěna technologická místnost se dvěma aktivními VZT jednotkami značky Nilan. Jedna jednotka obsluhuje prostory radnice a knihovny, které mají podobný provozní režim, druhá jednotka s doplňkovým cirkulačním ohřevem slouží pro větrání a rychle regulovatelné teplovzdušné vytápění univerzálního sálu v podkroví. Obě jednotky jsou v provedení umožňujícím i letní chlazení. Větrací vzduch je nasáván rozměrnou atypickou hlavicí na střeše budovy, esteticky připodobněnou k tradičnímu komínu.

Celý článek naleznete v archivu čísel 01-02/2018.