Rekonstrukce náměstí Komenského a přilehlých ulic ve Znojmě
Na východním okraji historického jádra Znojma se, díky komplexní rekonstrukci v roce 2010, změnilo Komenského náměstí nejen v důstojný nástup do městské památkové rezervace, ale hlavně v moderní klidné studentské náměstí s velkoryse řešenou zelení, kde je chodec v maximální možné míře upřednostněn před dopravou.
Po absolvování Fakulty architektury VUT v Brně v roce 1992 byla zaměstnána v projektovém ateliéru STIS Znojmo. V letech 2002 až 2007 byla spolumajitelkou projektového ateliéru STISPROJEKT Znojmo, který působil v oboru navrhování architektury obytných, občanských a průmyslových staveb a interiérové tvorby. Od roku 2008 zastává ve Znojmě pozici městské
architektky.
Umístění
Komenského náměstí se nachází na rozhraní východní strany historického středověkého rostlého jádra a později založené části města z 19. století. Oba prostory od sebe jasně odděluje pás Městského parku, který z vnější strany kopíruje průběh bývalého městského opevnění. Do náměstí ústí z historického jádra ulice Kovářská. Ulice Studentská a Jana Palacha pak navazují na náměstí ze strany města vzniklého za hradbami. Na severním a jižním konci do něho vyúsťuje zmíněný pás Městského parku. Náměstí je z těchto důvodů důležitým komunikačním uzlem a nástupním prostorem do historického jádra z východní strany města.
Historie lokality
Zástavba Komenského náměstí je výsledkem citlivého přístupu městských urbanistů 1. a 2. poloviny 19. století. Ve středověku se na ploše dnešního náměstí nacházel nástupní prostor na most vedoucí k tzv. Prostřední či Východní bráně města, jejíž zbytky byly v roce 2006 archeologicky zachyceny v ústí Kovářské ulice do Komenského náměstí. V roce 1802 byla stará městská brána zbořena, hradební příkopy zasypány a ochranné valy rozvezeny. Takto vzniklé otevřené prostranství se stalo přirozeným dělítkem mezi nově založenými Horními a Dolními alejemi (Městský park). Uprostřed náměstí nechala městská rada roku 1853 vystavět úhledný vápencově bílý obelisk na počest vítězství císařských zbraní v rakousko-sardinské válce v letech 1848–1849. Pomník i celé náměstí byly pojmenovány po plukovníkovi Karlu Kopalovi, narozenému roku 1788 v Ctidružicích u Znojma. Kopalův obelisk byl na vrcholu ozdoben mramorovou koulí a sochou bohyně vítězství Niké od sochaře Antona Fernkorna. Socha byla ulita z děloviny ukořistěných sardinských kanónů. Po vzniku Československa bylo Kopalovo náměstí přejmenováno na Komenského a z obelisku byly odstraněny nápisy, upomínající na válečnou slávu císařského Rakouska. Obelisk se sochou byl naštěstí pro svou vysokou estetickou hodnotu zachován.
Stav před rekonstrukcí
Plocha Komenského náměstí byla poznamenána vrstvami úprav, které pravděpodobně byly provedeny v 1. a 2. polovině 20. století. O původním záměru klasicistní kompozice náměstí svědčil pouze Kopalův památník – klasicistní obelisk s plastikou bohyně Niké tyčící se v travnatém středovém kruhu. Ostatní úpravy povrchů a zeleně však byly nekoncepční, řešící dílčí účel bez další vazby k celku. Dopravně bylo náměstí pojato v podstatě jako křižovatka tří ulic, z nichž dvě byly obousměrné (Jana Palacha a Studentská) a jedna jednosměrná (Kovářská). Touto křižovatkou probíhal důležitý pěší tah vedený Městským parkem. Do prostoru náměstí zajíždělo celkem šest místních autobusových linek a místo sloužilo jako přestupní bod znojemské městské hromadné dopravy. Pohyb dopravních prostředků byl upřednostněn před pěšími. Téměř každé volné místo na náměstí sloužilo k parkování osobních automobilů. Zeleň v podobě nesourodých travnatých ploch byla v prostoru náměstí roztroušena zcela nahodile, bez žádné koncepce, jako pouhý pozůstatek různých úprav.
Urbanistické a architektonické řešení
Urbanistický a architektonický návrh vycházel z daných aktuálních parametrů řešeného území a ze zadání objednatele. Opírá se o historický koncept náměstí a ulic zaznamenaný regulačním plánem. Základní koncepční myšlenkou návrhu rekonstrukce byla celková rehabilitace Komenského náměstí jako důležitého prostorového svorníku mezi Horním a Středním parkem, včetně jeho komunikační funkce na východní straně městské památkové rezervace. K záměru rekonstrukce náměstí byly ještě logicky připojeny přímo navazující ulice Jana Palacha, Studentská a Kovářská. Po analýze širších vztahů řešené lokality byly stanoveny čtyři základní priority, které musí budoucí návrh bezezbytku splňovat. Jednalo se o:
■ návaznost na parkový pás;
■ vytvoření ucelené kompozice náměstí;
■ klidové pojetí náměstí s upřednostněním chodců před dopravou;
■ nástupní funkce náměstí do historického jádra.
Na podpoření či dosažení těchto charakteristik byl postaven koncept nového řešení.
Návaznost na parkový pás
Parkový pás, přerušený na hranách náměstí, je prostorově propojen novým středovým prstencem stromů v těžišti náměstí, aby bylo dosaženo dojmu kontinuity zeleně. Vzhledem k významu tohoto pásu zeleně kolem historického jádra je toto naznačení sjednocení velice žádoucí a vnáší do organismu města výrazný přírodní, ale současně logicky urbanistický prvek. Park se tedy výrazně podílí na prostorové organizaci náměstí a spoluvytváří jeho charakter.
Vytvoření ucelené kompozice náměstí
Vzhledem k tomu, že prostorová kompozice domů náměstí nedefinuje nijak výrazně zřetelný půdorysný tvar, byl navržen do jeho kompozičního těžiště symbolizovaného obeliskem dlážděný prvek kruhu, tvořící integrační prostorový tvar. Tento geometrický tvar je vložen do lichoběžníku, jehož hrany jsou vedeny přibližně v historické stopě náměstí.
Celý článek naleznete v archivu čísel 08/2017.