Proč jsou v ČR opomíjena geotechnická rizika

Enormní význam geotechnických poruch
Zahraniční analýzy poruch staveb se shodují v tom, že v nich geotechnické příčiny hrají nadměrnou roli, zcela disproporční k malému objemu geotechnických konstrukcí v celkovém objemu stavebních prací. Je to také umocněno prudkým rozvojem výkonných technologií tohoto oboru v posledních padesáti letech, což vede ke stále náročnějším stavbám. Krátce problém zrekapitulujme. Často se zjednodušeně uvádí, že základy staveb představují většinou podstatně menší podíl než 10 % celkových finančních nákladů, ale soustřeďují více než 20 % celkových rizik [1]. Podrobný rozbor v Nizozemsku dokládá, že téměř polovina všech poruch staveb je určitým způsobem spojena s geotechnickými podmínkami a ovlivněna jejich nepředvídanými riziky [2]. Každá stavba je přece více nebo méně zapojena do svého podloží a je v interakci s jeho geotechnickými podmínkami. U podzemních staveb je tato míra výrazně vyšší a musíme si uvědomit, že hluboké stavební jámy v těsné městské zástavbě jsou svou rizikovostí analogické tunelům, přičemž jejich množství v současnosti v ČR převyšuje zhruba dvouřádově četnost tunelových projektů. Nizozemci soudí, že lze ušetřit polovinu z každoročně promrhaných nákladů spotřebovaných na opravy poruch ve stavebnictví, které se součtově odhadují na 10 až 30 % celkového objemu nákladů staveb. Všechny organizace účastníků výstavby se v této zemi dohodly a zahájily rozsáhlý a dlouhodobý celospolečenský program k dosažení tohoto cíle. Očekávají, že se touto úsporou získají fondy pro stavební investice ve výši 1,25 mld. eur ročně.

V ČR je situace podstatně složitější. Veřejnost je sice čas od času ohromena dramatickými zprávami ve sdělovacích prostředcích o různých nehodách na stavbách, ale chybí celkový souhrnný pohled na situaci. Postrádáme odborné vyhodnocení těchto událostí i odpovědné stanovisko státních institucí, jak tento problém řešit. To, že problém skutečně existuje, ukazuje tab. 1, která předkládá jen některé mediálně nasvícené případy z posledního desetiletí.

Zejména ztráty na životech jsou alarmující. Přitom jsou si odborníci z oboru vědomi vysoké četnosti podobných poruch, jejichž projevy a důsledky nejsou však tak dramatické, takže je veřejnost vůbec nezaznamenala. Často se odehrávají při budování hlubokých jam, kde bývají při postupném výkopu kolapsové projevy obvykle včas zachyceny a konstrukce opraveny, ovšem za cenu často neúnosných ztrát nákladů a času. Poněkud jiný, ale velmi důležitý, ač podceňovaný problém představuje také nevyhnutelný vznik poklesových kotlin, vyvolaných kolem hlubokých jam, a následné nepříjemné poruchy okolních staveb. Součástí těchto problémů je to, že se o poruchách všeobecně příliš nehovoří, že jejich účastníci mají vcelku pochopitelnou snahu zamést vše raději rychle pod koberec. Z celospolečenského hlediska je ovšem tento postoj značně nekonstruktivní a dokonce kontraproduktivní. Obzvláště velké a chronické problémy, kde dochází k obrovským zbytečným nákladům i ztrátám na životech, je potřeba řešit systémově pro další všeobecnou potřebu.

Uvedený nepříznivý vývoj situace již delší dobu zneklidňuje odborníky-geotechniky, kteří se s ním ve své profesi setkávají častěji a soustavněji než veřejnost. Jde o autorizované inženýry, sdružené v ČKAIT. Někteří z nich se proto rozhodli využít v roce 2015 příležitosti k ustavení profesního aktivu oboru geotechnika v rámci této organizace. Umožňuje odpovídajícím způsobem diskutovat příčiny neuspokojivé situace a návrhy, jak nalézt cesty k jejich zlepšení. Účelná alokace a ovládání geotechnických rizik prospěje v práci nejen projektantům, kteří doposud nesou velkou část odpovědnosti, ale také provozním inženýrům a technikům zhotovitelů i výkonným pracovníkům zadavatelů či objednatelů stavby.

Výsledky průzkumů v zahraničí
Při prvních diskuzích na tomto odborném fóru se účastníci shodli na tom, že v tuzemsku je podstatnou okolností přispívající k podceňování a nesprávnému zacházení s inherentními geotechnickými riziky staveb nedostatečná kultura v procesech řízení výstavby a zejména absence vzájemně systémově provázaných pravidel činností pro jednotlivé subjekty těchto procesů. Nedostatky jsou tedy celkem dobře známy a širší odborná veřejnost s nimi byla také seznámena v několika publikacích [3, 4]. Charakteristický je v tomto ohledu průzkum o míře geotechnických rizik přenášených na zhotovitele, který uspořádala Evropská federace dodavatelů zakládání (EFFC) v roce 2001. Česká republika vyšla z tohoto průzkumu jako zdaleka nejhorší [1, 4].

Z toho důvodu bylo přirozené podívat se blíže na to, jak je organizována kultura výstavby v jiných zemích, v čem jsou podstatné odlišnosti. Aktiv Geotechnika tedy uspořádal rychlý průzkum mezi kolegy geotechniky, pracujícími nebo majícími přístup do zahraniční praxe ve vybraných typických zemích - v Rakousku, Velké Británii a Německu. Byly zadány tři základní zájmové okruhy otázek a o výsledcích těchto průzkumů v jednotlivých zemích bude postupně v příštích měsících časopis Stavebnictví uvádět články kolegů - zpravodajů AG ČKAIT. Komentáře autorů se budou snažit napomoci čtenáři orientovat se v této poněkud informačně hutné oblasti. Ačkoli jsme nalezli různé, velmi zajímavé formální národní odlišnosti, v podstatě se však nepřekvapivě potvrdilo, že se ve svých principech tyto systémy všeobecně silně shodují. Zřetelně se tedy ukázalo, že máme pro definované cíle odkud čerpat vzory.

Situace v ČR
Před celkovým porovnáváním je vhodné vyjasnit si odpovědi na stejné otázky i pro tuzemský stávající ?systém?, abychom si uvědomili, v čem přesně tkví jeho slabiny. Položme si tedy zmíněné dotazy a vyložme otevřeně karty na stůl.

• Existuje určité základní, třeba i jednovětné upozornění pro investora na geotechnická rizika v právních předpisech na zacházení s vlastnictvím pozemku při stavebním záměru?

V ČR se obecně trápíme zavedenou nesystémovou kombinací kontinuity práva z minulého režimu spolu s vršící se záplavou mnohdy ne zcela domyšlených zákonných úprav. V tuzemském převládajícím formalistním používání práva tak místy působí chaos, ve kterém se zatím nedá ustavit zvyková kultura, vyplývající jedině z dlouhodobého ustálení zákonných norem a především odvětvových standardů. Z toho důvodu je tak důležitým úkolem upravit tuzemský právní rámec formálními kroky, včetně nastavení těchto jednoznačných standardů. Jelikož se problém geotechnických rizik v posledních letech značně vyvíjel, lze jej dokonce v ČR reflektovat v takových úpravách zákonů, které by v současnosti v zahraničí ani nebyly možné. Tamější systémy jsou většinou považovány za rigidní a aktuální problémy se tam někdy řešily až v následných soudních sporech a judikátech, zatímco v ČR taková příležitost formulovat doplněk nebyla. V současnosti se tato možnost naskýtá při současné novele stavebního zákona.

Problém tkví často také ve zdejší neexistující kontinuitě judikatury a chybějícím racionálním výkladu práva. Lukáš Klee, význačný český odborník na stavební právo, upozorňuje na § 2627 nového občanského zákoníku (NOZ), kde se hovoří o skrytých překážkách, a § 2594
zmiňující se o nevhodné povaze věci, kterou objednatel k provedení díla předal. Tato ustanovení vedou při jejich racionálním výkladu ke standardnímu řešení alokace rizika nepředvídaných fyzických podmínek na stavbě, tzn. k alokaci těchto rizik objednateli ve prospěch zhotovitele [5]. Tento pohled ve vyspělých zemích jednoznačně převažuje, jak uvidíme hned v příštím článku o Rakousku.

• Existuje nějaký všeobecně užívaný standardní smluvní vzor? Jak je kodifikován a jsou v něm nějak účelně ošetřena geotechnická rizika, popřípadě smluvní řešení nároků a kompenzací?

Jedná se o klíčový problém českého stavebního práva. Zatímco se ve světě v posledních desetiletích všeobecně osvědčily standardní smluvní dokumenty založené na principech vzorů FIDIC, v ČR tomu tak zatím všeobecně není. Nutně potřebujeme plošně zavést vyspělé a kvalitní standardizované smlouvy. Vzhledem k neexistenci takových místních vzorů neexistuje pro inženýrská díla jiná alternativa než Červená a Žlutá kniha FIDIC, pro menší stavby pak Zelená kniha FIDIC. Pro projekty pozemních staveb by bylo vhodné začít ve shodě všech stavovských organizací tvořit samostatnou vzorovou smlouvu postavenou na moderních, mezinárodně akceptovaných principech.

Je ovšem zajímavou zkušeností z tuzemské praxe, že mnozí soukromí zahraniční stavebníci či zadavatelé prací v tuzemsku nejasné místní právní a kontraktační podmínky rychle identifikovali a využívali způsobem, který by si ve své zemi málokdy dovolili. Po nich totéž začaly přejímat i veřejné instituce. Postupně tento trend svou vlastní zvláštní logikou dospěl k výsledné krátkozraké obchodní strategii přenesení geotechnických rizik na zhotovitele a vyžadování nízké ceny jako jediného ukazatele nabídky. Tím jsme se dostali do slepé uličky. Zhotovitel, spolu se svým specializovaným projektantem, je postaven před existenční volbu přijmout neúčelné podmínky smlouvy a v případě skutečného výskytu nepředvídaných podmínek není připraven adekvátně reagovat. Můžeme se poučit z toho, že podobná situace se již v minulosti v některých zemích vyskytla a vyústila nakonec k ochromení celého průmyslu stavebnictví v soudních sporech a ve ztrátovém prodlužování termínů výstavby. Tato neblahá zkušenost pak vedla k rychlému přijímání standardizovaných kontraktů na bázi FIDIC.

Bez zavedení uvedených standardů ve veřejné sféře, což bude mít jako doposud všude jinde i vliv na utváření kultury v celém stavebnictví, se nelze dostat ze současných obtíží na pevnou cestu. Pro geotechnické konstrukce obsahují tyto standardy naprosto nepostradatelné a vyladěné procesy k řešení nepředvídatelných rizik pomocí nástrojů účelné alokace rizika, určení ceny a kompenzačních mechanizmů.

• Existují nějaké normy specifikující geotechnická rizika a upřesňující ?nepředpokládané? podmínky?

V ČR zatím nikoliv a ani technické normy v evropských zemích neposkytují odpovídající oporu pro rizikové okolnosti současné náročné geotechniky. Při zavádění nového převratného Eurokódu 7: Navrhování geotechnických konstrukcí se před deseti lety v evropské geotechnické profesi vyskytovaly protikladné názory ohledně jeho dopadu, rozporná očekávání i mylné naděje. Většina zemí si své navyklé předpisy obezřetně vtáhla do národních dodatků, ale i tak se nespokojenost s ovládáním rizik prohloubila a rozběhlo se hledání nového řešení. Česká republika je ojedinělou zemí, která svůj národní aplikační dokument nenaplnila, což plně dokresluje neuspokojivý stav v tuzemské geotechnické profesi. Máme tedy důvod navíc dosáhnout zlepšení a dotáhnout se na úroveň zemí, které již určité nové možnosti používají.

V mezinárodní praxi se v současnosti čím dál více používá jako nejvhodnější doplněk standardů na bázi FIDIC směrnice Americké společnosti stavebních inženýrů ASCE z roku 1997, nazývaná Geotechnical Baseline Report (GBR). Podstatou tohoto dokumentu je definovat mezní hodnoty pro alokaci rizika geotechnických podmínek. Určují tedy onu základní čáru, za níž se vyskytují podmínky nepředpokládané. Do stanovených hodnot nese riziko zhotovitel v rámci své nabídky a při výskytu hodnot přesahujících tyto smluvní meze přichází na řadu odpovědnost zadavatele, zprostředkovaná skrze kompenzační mechanizmy [5]. V evropských zemích je tato směrnice vysoce uznávána a používána zejména pro veřejné geotechnicky obtížné projekty. Měly bychom s ní českou odbornou veřejnost co nejdříve podrobně seznámit.

Závěr
Po předložení avizovaných zpráv o stavu ve vybraných zemích si již patrně bude možno učinit představu o možných dalších krocích. Samozřejmě nelze očekávat, že samotné právní úpravy budou ke zlepšení postačovat. Jeví se však jako nezbytné k tomu, abychom se mohli vydat na dlouhou cestu ke zlepšování celé stavební kultury. Některé potřebné rysy této kultury, jako je například efektivní vymahatelnost práva, sami nevybudujeme. Přesto je potřebné na tuto cestu vykročit, jinak se situace nezmění. Právě naše aktivita je jedním z množství ostatních potřebných tlaků, které mohou postupnou společenskou změnu dosáhnout.

Použitá literatura:
[1] Řičica, J.: Hlavní příčiny geotechnických poruch a havárií staveb - I, II, III. Stavebnictví 02, 03 a 04/2011.

[2] Řičica, J.: Ambiciózní plán na omezení poruch v geotechnice. Stavebnictví 03/2012.

[3] Rozsypal, A.: Inženýrské stavby - řízení rizik. Bratislava: JAGA, 2008.

[4] Masopust, J. a kol.: Rizika prací speciálního zakládání staveb při pažení stavebních jam a jejich vliv na okolní zástavbu. ČKAIT, 2011.

[5] Klee, L.: Stavební smluvní právo. Praha: Wolters Kluwer,
2015.