Pohled na obnovenou Květnou zahradu v Kroměříži

Lokalita, historie
Zakladatelem kroměřížského Libosadu, nazývaného Květná zahrada, byl biskup Karel II. Liechtenstein-Castelkorn, který v roce 1664 pověřil svého dvorního architekta Filiberta Lucheseho vypracováním odborné studie na vybudování nové reprezentativní zahrady v místě staré štěpnice u předměstské osady Štěchovice, západně od městských hradeb. Již v roce 1665 zde byly přesně vytyčeny pozemky, které byly postupně vykupovány. Po Lucheseho smrti na podzim roku 1666 převzal rozpracovaný projekt jeho mladší kolega Giovanni Pietro Tencalla. V té době byly též zahájeny vlastní realizační práce. Intenzivní budování základní kompoziční sítě Libosadu, kterou vytvářely dlouhé stříhané stěny z habrů, bílých buků a kdoulí, započalo v roce 1667.

Libosad byl koncipován jako osová symetrická zahrada na půdorysu obdélníka a tvořily jej dvě části - Květnice s tvarovanými stěnami a broderiovými záhony a Štěpnice s Jahodovými kopečky - vybudované v letech 1665-1675. Do centra kompozice byl situován pavilon - Lusthaus, dnešní Rotunda - pravidelná, do všech stran otevřená stavba s ústředním sálem, na nějž navazuje čtvero umělých jeskyní (grott) a čtvero salonků (kamínkových místností). Vápencový tuf na výzdobu grott pochází ze sloupských jeskyní u Rájce nad Svitavou. V rotundě se nachází rovněž Foucaultovo kyvadlo, sloužící k demonstraci zemské rotace. Jeho pořízení inicioval kroměřížský gymnazijní profesor, fyzik a astronom František Nábělek (1852-1915).

Celý prostor zahrady byl rozdělen na menší čtverce, které se dále dělily na drobné trojúhelníky. V návaznosti na zahradní architekturu byly budovány v průběhu následujících let další ozdobné a hospodářské budovy.

Kromě již zmíněné osmiboké Rotundy patří mezi nejvýraznější objekty 244 m dlouhá Kolonáda - ozdobná stavba uzavírající severní stranu zahrad - a dále budova tzv. Čestného dvora. Tato výrazná stavba vznikla ve třicátých a čtyřicátých letech 19. století radikálními přestavbami původních hospodářských budov podle návrhu architekta Antona Archeho. Původní stavba byla rozšířena o hlavní vstup a dva skleníky, které vytvářejí boční křídla vstupního nádvoří. Jedná se o menší Teplý skleník (nazývaný též Palmový nebo Hrubý) a rozlehlý Studený skleník (neboli Velký, na jehož místě původně stávala oranžérie). Pojmenování skleníků naznačuje i jejich využití - v teplejším skleníku se udržovala vyšší teplota a sloužil pro pěstování teplomilné flóry, zatímco chladnější skleník poskytoval sezonní ochranu odolnějším druhům a byl dostatečně prostorný, aby umožnil zimování přenosným rostlinám z celé zahrady.

V první polovině 18. století byla Květná zahrada vnímána jako prostor pro reprezentační účely, od druhé poloviny 18. století začala postupně sloužit jako hospodářské zázemí pro zámek i Podzámeckou zahradu a na okrasných záhonech byly vysázeny ovocné stromy a zelenina. Až do 19. století také nebyla přístupná střecha kolonády. Před polovinou 19. století se zahrada začala více otevírat veřejnosti. Jako vchod se přestal používat průchod v kolonádě a na příčné ose zahrady byl zřízen nový hlavní vstup v původním hospodářském dvoře, blíže k městské zástavbě, který se používá dodnes. Odstraněny byly rovněž části stěn z tvarovaných dřevin před kolonádou, čímž vznikla volná travnatá plocha lemovaná květinovými záhony a později osázená skupinkami dřevin.

V té době se v zahradě pořádaly hospodářské výstavy a různá kulturní vystoupení. Památná je především Jubilejní hospodářsko-průmyslová výstava, pořádaná od 28. června do 1. září 1908 k šedesátému výročí vlády císaře Františka Josefa I. Její protektor, následník trůnu František Ferdinand d’Este, navštívil Květnou zahradu 26. července 1908. Poslední velká výstava se konala roku 1948, o dva roky později se zahrada stala majetkem státu, jenž se pokoušel o její obnovu. V současnosti spravuje zahradu Národní památkový ústav.

Z pohledu historie patří Květná zahrada mezi nejvýznamnější zahradní díla v celosvětovém měřítku. V současnosti reprezentuje prakticky jediný takto komponovaný celek v Evropě. Na jedné straně ještě připomíná pozdně renesanční italské zaalpské zahrady, na straně druhé však již otevírá cestu francouzskému barokně klasicistnímu typu (Versailles). Na originalitě a atmosféře doby svého vzniku jí nijak neubraly ani pozdější úpravy architekta Pavla Janáka ve 20. století. Společně se zámkem a Podzámeckou zahradou je Květná zahrada od roku 1998 zapsána v Seznamu památek světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.

Projekt obnovy
V roce 2008 byl vytvořen generel Národního centra zahradní kultury. Ten byl poté v roce 2009 dopracován do podoby zadání urbanistického a funkčního řešení obnovy Květné zahrady.

Na základě tohoto zadání byl zpracován architektonický návrh obnovy zahrad a následně byla zajištěna kompletní dokumentace pro povolení a realizaci stavby. Obnova byla zahájena na podzim roku 2012 a byla financována s využitím prostředků operačních programů Evropské unie.

Celková kompozice prostoru Libosadu neboli Květné zahrady je rehabilitována do vzhledu podle Giovanniho Pietra Tencally (v podobě grafických listů Justuse van den Nypoorta a Georga Matthiase Vischera) s komunikačním schématem podle pozdějších úprav (boční Archeho vstup). V detailu jsou ponechány úpravy podle architekta Pavla Janáka. V části Květnice a Štěpnice proběhla rozsáhlá obnova stříhaných stěn a doplnění závlahy, ve Štěpnici se na základě archeologických nálezů a historických podkladů rekonstruovaly pstruží rybníky.

Zcela zaniklá část zahrady na severovýchodě komplexu je obnovena jako ?zahrada v zahradě?, tedy rekonstrukcí a ?vložením? původních užších zahrad Holandské a Pomerančové do širšího pozemku vzniklého na začátku 18. století. Zbylý pás je nově a moderně pojat jako zahrada vzdělávacího centra (Edukativní zahrada). Dále je obnovena a rozvinuta kompoziční a provozní osa Čestný dvůr - Králičí kopeček - okrasná nádrž Ptáčnice, do níž je vložen nově vystavěný Produkční skleník. V této části zahrady bylo obnoveno členění na jednotlivé ?kabinety? opětovným vystavěním zdi mezi Králičím kopečkem a Ptáčnicí. Králičí kopeček a bazén Ptáčnice byly také obnoveny - opět pouze podle archeologických nálezů a historických podkladů. Dále byly realizovány stavební a interiérové úpravy domků v obvodové zdi zahrady.

V části původního pěstebního zázemí je v návaznosti na zbudování nového pěstebního skleníku přestavěn a doplněn zahradnický a pěstební provoz. Ve stávajícím vstupním Čestném dvoře vznikly vstupní prostory a zázemí pro návštěvníky a vzdělávací centrum zaměřené na studium zahradní kultury v České republice. Oba historické skleníky jsou pečlivě rehabilitovány do původního stavu včetně kompletní výměny nepůvodních oken za historicky věrné kopie a repasování proskleného světlíku. Ve velkém skleníku byla rovněž obnovena interiérová iluzivní výzdoba podle původních nálezů a dobových fotografií.

Závěr
Vzniklé dílo rehabilitace Květné zahrady je výsledkem interdisciplinární spolupráce, ve které projektanti využívali znalostí odborníků různých profesí - od památkářů a archeologů přes zahradní architekty, akustiky, odborníky na historické technologie až po dodavatele moderních řídicích a monitorovacích systémů budov. V průběhu zpracování návrhu a realizace projektu se také často prolínaly požadavky památkové péče s nároky současného uživatele a skutečností podloženou historickými nálezy. Role architekta v celém procesu oscilovala mezi svrchovaným tvůrcem, koordinátorem, moderátorem i podřízeným služebníkem. Výsledkem celého snažení je obnovené a doplněné komplexní dílo vrcholné zahradní kultury složené z různorodé mozaiky zahradních úprav, staveb, uměleckých intervencí a interiérového designu.

Základní údaje o stavbě
Název stavby:
Národní centrum zahradní kultury - obnova Květné zahrady v Kroměříži
Autoři návrhu a generální projektant:
ARCHITEKTI D.R.N.H., Ing. arch. Petr Valenta, Ing. arch. Antonín Novák,
Ing. arch. Eduard Štěrbák
Autoři zahradních úprav:
Zdeněk Sendler, Přemysl Krejčiřík, Otakar Kuča
Supervize a generel obnovy:
TRANSAT architekti, Petr Všetečka a Robert Václavík
Investor: Národní památkový ústav, ú.p.s. v Kroměříži
Plocha řešeného území:
145 000 m2
Obestavěný prostor:
nové stavby - 4350 m3,
přestavované objekty - 2500 m3, rekonstrukce -
23 000 m3
Hlavní dodavatelé:
VW WACHAL a.s. (stavba) a CGM Morava s.r.o.
(interiérové vybavení)
Náklady:
279 609 658 Kč
Návrh:
2010-2012
Doba výstavby:
11/2012-08/2014