Péče o vodní toky na území Krkonošského národního parku

Vybudované objekty, které jsou mistrovskými díly tehdejších kameníků, se zde zachovaly dodnes. Za zmínku stojí zejména zachovalé kamenné přehrážky na Čertově strouze, která je významným přítokem Bílého Labe. Tyto stavby, vyzděné bez použití pojidla (tzv. na sucho) z kamene vytěženého a upraveného na místě do předem navržených tvarů a rozměrů, přežily více než sto let. Dnes se řadí mezi kulturně-technické památky a jsou živou učebnicí pro hrazenáře.

Klínový potok

Tato stavebně propracovaná díla byla inspirací při budování zděných retenčních přehrážek a stupňů po povodni, která proběhla v roce 1994, na Klínovém potoce u Strážného. V korytě toku, dobře přístupnému z přilehlé údolní komunikace, byly navrženy masivní objekty vyzděné na cementovou maltu z upravené žuly. Po vzoru starých děl byly přelivy přehrážek a stupňů provedeny z řezaných žulových kamenů délky 120 cm, šířky 40 cm a výšky 30 cm. Kameny měly ze spodní strany navrtány otvory pro ocelové trny, které je fixovaly proti posunutí a spojovaly je se spodní řadou kamenů. Takto byly upraveny i přelivy přehrážek, kde byly provedeny úzké spáry, aby nedocházelo k jejich abrazi splaveninami a ke korozi agresivní vodou z horských rašelinišť. Vysoké pořizovací náklady jsou cenou za výrazné prodloužení životnosti těchto objektů. Bylo totiž zjištěno, že u objektů, kde byl přeliv vyzděn z menších kamenů, došlo poměrně brzy k erozi spár a k následnému odplavení těchto kamenů. Následná oprava poškozeného přelivu je vždy obtížná a nákladná.
Na Klínovém potoce byl také odzkoušen stupeň vybudovaný z drátokamenných prvků (gabionů). Přeliv stupně byl opatřen přířezy z dubových fošen, které konstrukci mají chránit proti obroušení pletiva přecházejícími splaveninami. Po třinácti letech a řadě přívalových vod zde nejsou patrné známky poškození.
Jako nevhodné se na bystřině s častými velkými průtoky projevilo použití gabionů na podélné opevnění břehů. Již dnes je zde patrné velké obroušení pozinkovaného pletiva splaveninami a následný rozpad prvků.

Klínový potok - stupeň s přelivem z velkých kamenů

Klínový potok - stupeň s přelivem z velkých kamenů

Vébrův potok nad Velkou Úpou

Gabionové konstrukce se naopak osvědčily na méně vodných tocích, s dostatkem vhodného kamene, kde často nebyla možnost dovozu jiného stavebního materiálu. Příkladem může být Vébrův potok nad Velkou Úpou, v roce 1995 poškozený lokální povodní. Vzhledem k nepřístupnosti koryta toku a výskytu velkého množství nahromaděných kamenitých splavenin zde byly navrženy stupně z gabionů z pozinkovaného pletiva o spádu 0,50-0,90 m. Vzhledem k velkému sklonu nivelety vyerodovaného toku bylo nutné mezi stupně vkládat stabilizační pasy z odkorněné dřevěné kulatiny nebo z gabionů založených minimálně 0,50 m pod niveletou dna. Mezi stupni byl proveden zához velkých kamenů, které zdrsnily dno a zpomalily vodní proud. Břehové nátrže byly stabilizovány kamennou rovnaninou nebo pomocí gabionů. Při jejich zakládání se osvědčila základová spára v příčném sklonu 1:15 ke svahu. Vytvořily se tak příznivé podmínky pro uchycení břehového rostlinstva. Výsledek je po dvanácti letech uspokojivý. Gabionové konstrukce jsou i v korytě toku porostlé mokřadní vegetací, drátěné pletivo se již pohledově objevuje zřídka, přitom je koryto bystřiny dostatečně stabilizováno. Předností gabionových konstrukcí je, za předpokladu dodržení předepsané technologie výstavby, jejich pružnost, pevnost, propustnost a poměrně dlouhá životnost (výrobcem uváděná 50 let).

Vébrův potok - stupně z drátokosu již zarostlé vegetací

Kotelský potok

Na vodných tocích, kde bylo potřeba zpomalit odtok a zachytit velké splaveniny, se osvědčily přehrážky a stupně s boky vyzděnými z velkých upravených kamenů a s přelivovou částí provedenou z dvojité sruboviny vyplněné lomovým kamenem. Dřevěnou kulatinu na přelivu, která se časem obrousí pohybem splavenin, je možné kdykoliv vyměnit bez potřeby odvodnění a rozebírání celého objektu. Toto řešení nahradilo původní srubové stavby, které měly omezenou životnost, danou rozpadem dřevěných prvků (boků), které nebyly pod vodou. Popsané objekty byly realizovány v roce 2000 na Kotelském potoce (Dolní Dvůr). Na stavbu byl umožněn dobrý přístup s materiálem z pobřežní komunikace.

Kotelský potok, přehrážka z dvojité sruboviny s boky vyzděnými z kamene

Jelení potok

Na uvedené příčné objekty navazují podélné stabilizace břehů. Také zde je nutné vycházet z místních podmínek. Po extrémním průtoku v roce 2000 na Jelením potoce (Malá Úpa) bylo nutno stabilizovat břeh koryta v místě nátrží, kde byla ohrožena údolní lesní komunikace. V lokalitě byl dostatek naplavených velký balvanů, které byly použity pro stavbu břehových zdí, a to za pomoci těžkého jeřábu. Spáry mezi velkými kameny se vyplňovaly betonem a byly vyhlazeny. Pohledově tyto zdi zapadly do okolní přírody. Podélné zdi byly v korytě toku doplněny stabilizačními pasy z odkorněné dřevěné kulatiny, které stabilizují niveletu dna, zabrání jeho prohlubování a následně podemílání pobřežních zdí. Pasy byly na straně zdí osazeny do předem připravených kapes, a tak byly pevně fixovány. Podobně byla řešena stabilizace dna koryta Jeleního potoka pod mosty, kde po povodni došlo k podemletí opěrných zdí a bylo nutné jejich podbetonování. Koryto se zde zahloubilo po jedné přívalové vodě až o 1 m.

Jelení potok - kamenné stupně

Drobné vodní toky v oblasti Malé Úpy

Po povodni roku 2002, která zcela narušila přírodně stabilní koryta některých drobných vodních toků v oblasti Malé Úpy, bylo nutno přistoupit k jejich revitalizaci. Původní přírodní charakter horské bystřiny, zejména členitost dna s přírodními stupni, skluzy a tůněmi, byl povodní přeměněn na vyerodované zahloubené koryto s rychle proudící vodou. Revitalizační opatření spočívala ve vložení příčných prahů z odkorněné kulatiny a balvanitých skluzů štětovaných z místního kamene. Mezi balvanité skluzy byly vkládány tůně. Břehové nátrže byly stabilizovány kamennou rovnaninou ve sklonu líce 1:1 ke svahu. Důraz byl kladen na dobré zakotvení příčných prahů do rostlého břehu a u štětů na kvalitu vytřídění, uložení a doklínování kamenů. Na povrchu balvanitého skluzu se při štětování nechávaly některé kameny vyčnívat nad okolní, aby zajistily přirozené zdrsnění dna. Pro zajištění trvalé hladiny vody i při malých průtocích, bylo štětovaní prováděno tak, aby bylo v ose koryta nižší než u břehu. Příkladem takto upraveného toku je Renerův potok na Malé Úpě.
Když byly takto upravené toky krátce po dokončení postiženy extrémním průtokem s periodicitou opakování okolo Q₁₀₀, balvanité skluzy se dokonale osvědčily jako základní stabilizační prvek proti zahloubení nivelety dna bystřiny. Podélný sklon nivelety koryta, prohloubeného povodňovým průtokem v roce 2002, který byl průměrně 20%, byl pomocí skluzů výrazně snížen.

Renerův potok, balvanitý skluz s tůní

Renerův potok - balvanitý skluz

Rennerův potok - vytvoření tůní mezi balvanitými skluzy