Péče o klášterní areál v Emauzích

Stručná stavební historie kláštera
Klášter měl dále naplnit přání papeže Klimenta VI., aby byli v českých zemích soustředěni slovanští mniši rozptýlení ze Slavonie, kteří by v Čechách konali bohoslužbu v jazyce srozumitelném domácímu lidu. 14. prosince 1347 byl vykonán zakládací akt. První stavební fáze včetně skriptoria, jež zřídil Karel IV., byla realizována do roku 1356, včetně malířské výzdoby. Kolem roku 1360 byl namalován mimořádně významný freskový cyklus na vnějších zdech ambitu, jenž je dnes přístupný veřejnosti. V roce 1372 byl slavnostně posvěcen halový trojlodní kostel s pětibokým presbytářem, který tvoří jádro konventu. Klášter byl po vpádu Pasovských roku 1611 vydrancován. V roce 1613 byly opraveny krovy a pokračovala další obnova. Po přerušení stavebních prací nechali roku 1636 benediktini pokrýt střechu prejzy. Neobvyklá krytina byla v té době všeobecně obdivována. Ve 40. letech 17. století proběhly výrazné barokní úpravy kostela včetně zvýšení budov. Podle odborné literatury neměl nově zřízený refektář v jižním křídle v Čechách obdoby. V letech 1708-1720 došlo k největším stavebním úpravám, kdy bylo dokončeno dvojvěžové průčelí s cibulovými střechami a štítem mezi věžemi s mariánskou sochou v nice. Během josefínských reforem počet řeholníků klesal a stavební činnost ochabla. Větší stavební práce týkající se provozu kláštera spadají do období 1841-1846. Nicméně počet řeholníků se i nadále snižoval a zdálo se, že klášter přirozenou cestou zanikne. V roce 1880 však někdejší slovanský klášter převzali řeholníci z Beuronu, vyhnaní z domovského kláštera, mezi nimiž působila řada významných umělců. V té době byla zahájena historizující renovace konventu. V roce 1885 byly novogoticky upraveny věže a později rozšířeny budovy před západním průčelím. Roku 1919 byl klášter zkonfiskován, ale roku 1922 soudním rozhodnutím opět vrácen beuronům. Již od 19. století probíhala asanace oblasti Podskalí, kde vznikaly nové činžovní domy. Mezi nimi byl vynechán prostor tak, aby umožňoval průhled od Vltavy ke klášteru. Urbanisticky mimořádně zdařilé řešení prostoru mezi klášterem a Vltavou navrhl architekt Bohumil Hypšman, který se ujal i dlouho zamýšlené dostavby konventního areálu v jeho západní části. Vznikla tak dvě nová novoklasicistní křídla před západním průčelím kostela, která uzavřela druhé nádvoří kláštera. Za druhé světové války byl klášter zkonfiskován Němci. Dne 14. února 1945 byly budovy kláštera a zejména kostel těžce poškozeny při angloamerickém náletu na Prahu. Budovy konventu vyhořely až na klenby přízemí. Klenba kostela se ze dvou třetin zřítila, severní věž byla zničena zcela, jižní vyhořela. Ihned po náletu se zahájily opravy poškozených fresek. Rekonstrukcí budov opatství byl pověřen profesor Oldřich Štefan, jenž navrhl hmotově pozměnit západní průčelí tak, aby při zachování tradičního rozvržení dvou průčelních věží byla zdůrazněna dominanta kláštera, která u neogotických věží po Hypšmanově úpravě Podskalí nebyla tak výrazná. V roce 1950 byl násilně potlačen řeholní život kláštera. Areál kláštera se však musel staticky zajistit. Toho se ujal statik Bedřich Hacar, který navrhl dodnes pozoruhodné řešení železobetonových kleneb a železobetonových příhradových vazníků střech. Střešní plášť tvoří železobetonové prefabrikované desky kryté prejzy. Dořešení západního průčelí podle návrhu Oldřicha Štefana již nebylo politicky průchodné, neboť zdůrazňovalo sakrální význam objektu. Ten v té době již sloužil Akademii věd a jako kožní klinika. Byla tedy vypsána soutěž na úpravu západního průčelí, z níž vzešla realizace dnes známých věží - dvou zkřížených trojúhelných konvexních stěn podle návrhu architekta F. M. Černého. Unikátní dostavba spojující architekturu gotickou s moderním tvaroslovím byla dokončena roku 1968. Avšak rekonstrukce klášterních budov zcela dokončena nebyla.

¤ Klašter beuronskych benediktinů u kostela Nanebevzeti Panny Marie v Emauzich

Práce na obnově kláštera po roce 1990
V roce 1990 byl klášter navrácen původnímu vlastníku - benediktinskému řádu. Stav klášterních budov byl velmi neutěšený, proto staronový vlastník začal s jejich rozsáhlou a postupnou stavební obnovou.

Dlažby
První etapu stavebních prací určily skromné finanční možnosti. Kostel byl vyklizen a zbaven suti. V roce 1993 se položila dlažba v kostele. Byla použita betonová dlažba získaná při likvidaci z premonstrátského kostela na Strahově, zbytek dlažby byl doplněn. Kostel sloužil jako výstavní prostor a postupně se shromažďovaly prostředky na opravy. Podle finančních možností se počítalo s výměnou dlažby z této první stavební etapy. V presbytáři a závěrech bočních lodí již byla nově položena dlažba mramorová.

Omítky a malby
V roce 1996 se zahájilo doplňování omítek jižní a severní lodi kostela, jež byly v padesátých letech nesmyslně odstraněny. Omítky jsou nově vápenné štukové v přirozené okrové barvě písku. Zachovalé omítky byly vyspraveny, trhliny vyspárovány. Nástěnné malby kostela znázorňující Korunování Panny Marie, scénu Úmrtí sv. Benedikta, sv. Benedikta v doprovodu andělů a světce se svou sestrou Scholastikou byly značně poškozené. Ty byly v roce 1997 restaurovány. Obnovovány byly i erby a medailony v klenbě hlavní lodi. Po konzultaci s památkovým dozorem se restaurovaly dochované zbytky beuronské výzdoby šablonami a chybějící části byly doplněny. U edikuly byla odstraněna beuronská přemalba a obnovena dochovaná raně barokní polychromie na kletovaných omítkách. V letech 2002-2004 byla restaurována výmalba na varhanní kruchtě, která je typickým projevem beuronské školy. Je provedena na vápenné omítce patrně s příměsí sádry. Jedná se o malbu secco, patrně klihovou nebo kaseinovou temperu. Největším objevem je však bezesporu nález fragmentu gotické malby odkrytého při restaurování raně barokní edikuly. Autorství malby bylo přiřazeno dílně okruhu Mistra Theodorika. Fragment byl restaurován v letech 1994-1995.

Kamenické práce
Současně s omítkami interiéru kostela probíhaly kamenické práce spočívající v doplnění střední římsy a podokenních parapetů a obnově dříve zazděného okna objeveného při průzkumech. Okenní kružby byly očištěny, u jednoho okna byla po dohodě s památkáři kružba doplněna. Zvětralé opukové pruty oken byly doplněny. Původní, náletem nezničená kamenná žebra se kamenicky opravila dotmelením, ojediněle výměnou jednotlivých kamenů. Poválečná železobetonová žebra kleneb lodí kostela byla povrchově upravena umělým kamenem. Některá žebra se vybetonovala tak, že nebylo nutné jejich povrch doplnit umělým kamenem a byly provedeny pouze barevné korekce. U opěrných pilířů byl kámen očištěn, díry po pekování a po kotvách plynového vedení se doplnily umělým kamenem. Chybějící části poválečných železobetonových pilířů doplnily kamenné obklady z pískovce, jinde byl povrch opatřen umělým kamenem, případně byla použita kombinace obou technologií. Vnitřní část severního portálu byla restaurována. U gotického sedile, jednoho z mála autentických, sochařsky zpracovaných detailů původního kostela, se restaurátorsky odstranily druhotné nátěry, kámen byl zpevněn, nevhodné vysprávky odstraněny a doplněny drobné části. Plastická retuš byla provedena měkkým minerálním tmelem bez použití armatur. Dolní část sloupku se vsadila nově z opuky. Barevná lazura zatím realizována nebyla.

Západní průčelí
Samostatnou kapitolu v obnově kláštera v 90. letech představuje obnova západního průčelí, s jehož podobou z padesátých let se komunita řeholníků z pochopitelných důvodů nemohla sžít. Proto byl vypracován projekt na rehabilitaci západního průčelí, který byl podroben dlouhotrvající odborné debatě. Špatně technicky řešený vstupní portál s železnými výplňovými dveřmi z doby reálného socializmu se odstranil byl obnoven západní portál z období před válkou. Na fasádu se vrátily restaurované plastiky sv. Petra a Pavla, do portálu byla navrácena beuronská mozaika Krista a dochované železné dveře.

Pokrývačské a klempířské práce
Již v roce 1983 byl vydán havarijní výměr na střechy kláštera. Proto se klášterní komunita po navrácení majetku rozhodla postupně opravit všechny střechy. Prakticky všude, kde je prejzová střešní krytina, je dožilá malta a prejzy jsou uvolněné. Místy je dožilá i samotná krytina. Tam, kde je z větší části krytina (střep) vyhovující, se překládá částečnou výměnou poškozené krytiny. Tam, kde je krytina ve větším rozsahu poškozena, probíhá její kompletní výměna. Prejzy jsou nad železobetonovými střechami původních křídel kláštera a lodí kostela zavěšeny na dřevěné latě. Původně byly zavěšeny přímo na nabetonované latě, ale rozměr současné krytiny neodpovídá rozteči těchto nabetonávek. Zajímavostí jsou starší hřebenáče mimořádných rozměrů, dochované v půdě.
Nad jižním křídlem západního nádvoří byla v roce 2002 kompletně vyměněna krytina z bobrovek. Nově byly zhotoveny vikýře vycházející typologicky z tvaru vikýřů starších klášterních budov pro případné využití podkroví v budoucnu.
Železobetonová římsa západního průčelí kostela byla silně navětralá. Po dohodě s památkovým dohledem se zakryla olověným plechem tzv. francouzským způsobem krytí, tedy napojením plechů přes dubové lišty. Starší olověná krytina teras pod železobetonovými věžemi již neplnila svou hydroizolační funkci. Plechy byly napojeny falcováním s podložkou z ocelových pásků. Plech byl popraskaný, nebyla zajištěna dilatace a sklon terasy byl nedostatečný, pásky byly silně zkorodované. Zatékající voda způsobovala degradaci betonu terasy a korozi výztuže. Provizorní oprava proběhla v minulosti překrytím olověného plechu živičnou krytinou. Toto opatření ale nebylo dostatečné. V roce 2009 se celé souvrství odstranilo a vzhledem k nedostatečnému spádu terasy a nemožnosti dilatovat případnou olověnou krytinu byla nově položena hydroizolace z PVC a terasa kryta dlažbou.
U západního křídla Hypšmanovy dostavby šlo mírně korigovat nedostatečné spády. Pozinkovaná drážková krytina, dodatečně překrytá živicí, byla odstraněna. Nově bylo zhotoveno bednění na spádových klínech s výplní liaporem. Skladba střechy se zachovala jako jednoplášťová vzhledem k nutnosti zachování původních detailů říms. Krytina je drážková z mědi. Upraveny byly některé detaily, které zvýšily spolehlivost krytiny (těsnicí pásky v drážkách, zapuštěné úžlabí). Zachovaly se výtvarně působivé autentické detaily masky nadřímsového žlabu včetně vertikálního členění drážkami. Původně dřevěné lůžko žlabu, zničené dřevokaznou houbou, bylo nahrazeno měděnými háky. V současnosti se realizuje oprava sanktusové věže kostela s výměnou břidlicové krytiny a částečnou výměnou měděných klempířských prvků.

Sanace betonových konstrukcí
Železobetonové konstrukce střech kláštera a věže kostela jsou bezesporu pozoruhodné nejen z hlediska architektonického, ale i konstrukčního a technologického. Před majitelem stojí závažný úkol sanace betonových konstrukcí způsobem, který zajistí nejen jejich funkci statickou, ale i estetickou. Nezbytné je zachovat zejména barevnost a strukturu povrchu. V nedávné minulosti byly vypracovány odborné expertizy na sanaci betonu obou věží. V současné době v rámci opravy sanktusové věže probíhá i sanace betonu. Průzkumem se zjistilo, že železobetonová sanktusová věž je z litého betonu běžné šedé barvy. Toto nosné jádro bylo obaleno výztuží z rabicového pletiva a opatřeno vrstvou cca 3-10 mm cementové malty, jejíž okrový odstín byl dán charakterem kameniva. Tato vrstva ve větší míře odpadává a je popraskaná. Obnaženo je i železobetonové jádro a místy je i konstrukční výztuž narušena korozí. Nedostatečné je propojení výztuže sloupků lucerny s podkladní betonovou deskou. Odstraňují se nesoudržné vrstvy. Nosné jádro bude zpevněno mokrocementy a vyspraveno sanačními betony. Povrch bude opatřen krycí vrstvou, tvořenou vybranou směsí kameniva a cementů s vysokými pevnostmi. Tato vrstva byla navržena a odzkoušena na vzorcích s požadavkem vysoké pevnosti, trvanlivosti a zachování původního odstínu a struktury.

Virtuální prohlídka podkroví kláštera v Emauzích

Závěrem
Z výše uvedeného vyplývá, že péče o areál zanedbaný v dobách před rokem 1990, je technologicky i ekonomicky velmi náročná. Zahrnuje řadu stavebních i uměleckých profesí. Vyžaduje hluboké znalosti stavební i znalosti požadavků památkové péče. Klášter je složitou infrastrukturou i z hlediska provozu, kdy jeho část tvoří klausura řeholníků, část slouží plastické klinice, část je pronajímána pro potřeby administrativní. V areálu je rovněž jídelna pro sociálně slabé spoluobčany. Z vlastní zkušenosti mohu říci, že s minimem administrativního zázemí probíhá prakticky z vlastních prostředků financovaná systematická a na vysoké odborné úrovni prováděná obnova celého kláštera. Tyto práce jistě budou pokračovat i v dalších letech - například rehabilitace klášterních zahrad, dokončení oprav střech, sanace betonových konstrukcí. Dovolím si zmínit vynikající spolupráci památkového dozoru architekta Ondřeje Ševců se správci kláštera panem Milanem Herianem a panem Karlem Švejdou, kterému tímto děkuji za poskytnutí informací o obnově kláštera, které tvoří podstatnou část tohoto článku.

Použitá literatura:
[1] Vlček, P., Sommer, P., Foltýn, D.: Encyklopedie českých klášterů (Libri 1997)
[2] Benešovská, K., Kubínová, K.: Emauzy, benediktýnský klášter Na Slovanech v srdci Prahy (Academia 2007)

¤ V současnosti se opravuje sanktusová věž kostela - výměna břidlicové krytiny a částečná výměna měděných klempířských prvků

¤ V rámci opravy sanktusové věže se pracuje také na sanaci betonu

¤ Původní dřevěné lůžko nadřímsového žlabu bylo zničeno dřevokaznou houbou (foto: autor článku)

¤ Realizace opravy nadřímsového žlabu (foto: autor článku)

¤ Pohled na opravovanou sanktusovou věž kostela

¤ Pozinkovaná drážková krytina západního křídla Hypšmanovy dostavby dodatečně překrytá živicí byla odstraněna. Nově bylo zhotoveno bednění na spádových klínech s výplní liaporem. Nová krytina je drážková z mědi (foto: autor článku).

¤ Železobetonová římsa západního průčelí kostela se zakryla olověným plechem tzv. francouzským způsobem krytí, tedy napojením plechů přes dubové lišty (foto: autor článku)

¤ V místech prejzové krytiny je dožilá malta a prejzy jsou uvolněné (foto: autor článku)

¤ Uvolněné prejzy v místech střešní krytiny (foto: autor článku)

¤ Prejzová střešní krytina po výměně (foto: autor článku)

¤ Prejzy jsou nad železobetonovými střechami původních křídel kláštera a lodí kostela zavěšeny na dřevěné latě

¤ Řešení železobetonových kleneb a železobetonových příhradových vazníků střech navrhl v roce 1950 statik Bedřich Hacar

¤ Poválečná železobetonová žebra kleneb lodí kostela byla povrchově upravena úmělým kamenem

¤ Zatékající voda způsobovala degradaci betonu terasy a korozi výztuže. V roce 2009 byla nově provedena hydroizolace z PVC a terasa kryta dlažbou.

¤ Železobetonové konstrukce střech kláštera a věže kostela jsou pozoruhodné z hlediska architektonického i konstrukčního a technologického. Před majitelem stojí závažný úkol jejich sanace způsobem, který zajistí nejen jejich funkci statickou, ale i estetickou.